Doba kamenná
Jeskynní obydlí a neolitické osady
Pravěk je nejstarším a nejdéle trvajícím dějinným obdobím, o kterém neexistují žádné písemné prameny. Zdrojem současného poznání jsou především archeologické nálezy hmotné pravěké kultury. Období pravěku dělímepodle materiálu, ze kterého si člověk zhotovoval nástroje, na pravěkou dobu kamennou, bronzovou a železnou. Jednotlivé doby jsou dále děleny na starší, střední a mladší období. Z hlediska časového zahrnuje pravěká doba kamenná orientačně období od 3 milionů let před naším letopočtem do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Pravěké době bronzové a železné je věnována samostatná stránka :: Pravěk - doba bronzová a železná(MaČe).
Obsah: Pravěk - starší doba kamenná a jeskynní obydlí • Pravěk - střední doba kamenná a holocén • Pravěk - mladší doba kamenná a neolitické osady •Pravěk - pozdní doba kamenná a archeologické kultury
Pravěk - starší doba kamenná a jeskynní obydlí
Ve starší době kamenné (paleolit, cca do 11. tisíciletí př.n.l.) je část Evropy ještě pokryta ledovci. Nevznikají žádné stavby a rodovému uspořádání předcházejí tlupy pohybující se za obživou a žijící v jeskyních, na jejichž vnitřních stěnách lze v některých částech Evropy nalézt jeskynní malby s motivy pravěkých zvířat. Mezi hlavní způsoby obživy patří lov zvěře a sběr plodů, rostlin a semen. Příležitost k lovu a sběru poskytovalo zejména okolí vodních toků a ploch, v jejichž blízkosti se paleolitický člověk pohyboval. Převratným objevem je zejména oheň, představující zdroj tepla i světla a sloužící pro přípravu pokrmů i ochranu před zvěří. Kromě nedávných nálezů z počátku čtvrtohor je u nás z paleolitu doložena především proslulá soška Venuše z Dolních Věstonic, symbol matrilinearity (dříve domnělý matriarchát) v době lovců mamutů. Později se život přesouvá pod širé nebe, využívány mohou být skalní převisy, a malby se objevují i na vnějších plochách skalních stěn.
Pravěk - střední doba kamenná a holocén
Střední doba kamenná (mezolit, cca do 8. tisíciletí př.n.l.) představuje období výrazných klimatických změn, ke kterým dochází po poslední době ledové před zhruba 10 000 lety (tání ledovců). Nastává tzv. geologická současnost - holocén, s obdobným klimatem jaký je v současné době. Změna klimatických podmínek je provázena změnou vegetace i druhového složení zvěře (ubývání velkých savců). V souvislosti s tím dochází k přesouvání lidských rodů více na sever (doba osídlení severských zemí) nebo nutnosti postupného přizpůsobení se novým podmínkám, jak tomu bylo i v případě našeho území (MaČe).
Pravěk - mladší doba kamenná a neolitické osady
Archeologický skanzen Březno
Soubor pravěkých a raně středověkých obydlí budovaných na půdorysech odkrytých archeologickým průzkumem. Vlevo je zachycena odborná rekonstrukce tzv. dlouhého domu z mladší doby kamenné. Ve skanzenu dále nalezneme germánské obydlí z doby stěhování národů a slovanské sruby a polozemnice.
Březno, okres Louny
Foto: © MaČe • fotogalerie
V období mladší doby kamenné(neolit, cca do 5. tisíciletí př.n.l.) tak dochází ke změně ve způsobu obživy a začíná se objevovat chov a primitivní zemědělství. Nebývale se rozvijí výroba keramiky (kultura s lineární, později vypíchanou keramikou), která se pro archeologii stává základním hodnotícím a datovacím kritériem. Právě z archeologických nálezů lze usuzovat, ženaše krajina začala být hustěji osídlována právě v mladší době kamenné. Neolitická kolonizace postupující z Asie se dostává na naše území zhruba v 6. tisíciletí před naším letopočtem, přičemž do Čech postupuje přes Slovensko a Moravu. Zemědělský způsob života znamená budování stálejších obydlí a zakládání ploch určených k obdělávání, zejména podél vodní sítě a na místech úrodných sprašových půd. Osídlování probíhalo formou rodových obydlí, přičemž základním způsobem obživy po celé období zůstává primitivní zemědělství na tehdy ještě společné rodové půdě. Samotná obydlí se nacházela v chráněných polohách nebo jejich blízkosti a byla tvořena tzv. dlouhými domy. Ohniště bylo ještě situováno mimo dům, stejně jako pec a skladovací jámy. Po vyčerpání produkčních schopností obdělávané půdy docházelo k opakovanému stěhování. Neolitické osady s pravěkými příbytky byly situovány mezi obdělávanými plochami ležícími v nejteplejších a nejúrodnějších oblastech budoucích středních Čech a jižní Moravy. Jednalo se však o nepoměrně menší rozlohu než dnes, protože převážná část území byla v té době vyjma horských oblastí ještě pokryta listnatými pralesy. Později dochází ke kácení a vypalování pralesů, předznamenávající budoucí rozvoj osídlení a počínající přeměnu zalesněného území v kulturní krajinu (MaČe).