Jak jsme přebírali Budulínka
Pro přehlednost uvádíme místo data den života Budulínka.
3.den - pátek
Telefonát, že jsme byli vybráni pro jednoho chlapečka, který je ještě v porodnici. Telefonát proběhl dopoledne, ale odpoledne jsme si ještě měli zavolat a domluvit se na schůzce. V práci jsme se nemohli na nic soustředit, myšlenky se točily jen kolem této zprávy a toho, o koho vlastně jde, jak asi vypadá a tak dále. Odpoledne jsme se nakonec dovolali, ale protože byl pátek a jak známo v pátek se na úřadech končí kolem druhé, schůzka byla stanovena až na pondělí odpoledne.
6. den - pondělí
Po víkendu, kdy jsme pomalu začali nakupovat věci, protože jsme nečekali, že to přijde už teď, jsme pořád nepřestávali myslet na Budulínka. S napětím jsme dorazili na domluvenou schůzku. Zde nám sdělili informace o rodičích dítěte - odkud byli, co dělali, jaké měli vzdělání, jaké důvody pro rozhodnutí dát dítě pryč. Také nám sdělili kontakt na porodnici a sociální pracovnice, které mají Budulínka na starosti. Podepsali jsme pár papírů a předali květiny pracovnicím s díky, že to takhle dopadlo. Při odchodu nás požádali, abychom zítra zašli do porodnice podívat se na Budulínka a dali pak vědět, aby mohly úřednice hned odeslat dokumenty na OSPOD a tam rovnou připravit návrh na předběžné opatření k soudu. Schůzka s ospodem je domluvena na středu ráno.Zkoušeli jsme rovnou volat na OSPOD, který měl Budulínka na starost, ale vzhledem k pokročilému odpoledni jsme se na nikoho nedovolali. S nadějí jsme tedy šli na večerní nákupy - postýlka, pleny, drogérie, vanička,..., že zítra si to oběháme a ve středu jej už budeme mít doma. Nechtěli jsme jej v porodnici zbytečně nechávat ani o den déle.
7. den - úterý
Ráno voláme na OSPOD a zjišťujeme, že už máme dohodnutou schůzku na středu. S rozpaky voláme sociální pracovnici v porodnici, jestli bychom se mohli na Budulínka přijít podívat ještě dopoledne. V práci nám vyšli neuvěřitelně vstříc a dovolili nám přijít až kolem poledne. Využíváme toho a jedeme na první návštěvu do porodnice. Začínáme ale cítit, že úřední tempo není tak rychlé a věci asi nepůjdou tak rychle.
V porodnici mluvíme ze sociální pracovnicí a ptá se nás, zda už máme na soudu podaný návrh na předběžné opatření. S rozpaky odpovídáme, že zatím jsme s OSPODEM nemluvili, protože schůzku máme až zítra. Ptáme se na rychlost rozhodnutí soudu, protože se obáváme, že Budulínek bude muset být v porodnici ještě několik dní. Dostáváme informaci, že soud by měl rozhodnout do 48 hodin. To nás uklidnilo a předpokládáme, že o víkendu bude Budulínek už doma.
První kontakt s Budulínkem je úžasný. Člověk se neskutečně těší, jak bude vypadat, jak se bude chovat, zda brečet nebo bude klidný, jaké to bude,... Manželka byla dojatá, ale nedala to znát. Manžel si to ještě ani nestačil uvědomit, a tak emoce moc nezafungovaly. Budulínek byl ale zlatý. Koukal na nás (resp. na světlo nad námi), ale my jsme si to přebrali po svém a hned sdělili, že si ho vzmeme, že je náš. Bereme si telefon na sesternu, abychom se mohli domluvit a přijít ještě večer.
Při odchodu hned voláme úřednicím, se kterými jsme se včera dohodli, že jim dáme vědět, jak jsme se rozhodli. Telefony nezvedají, a tak jsme opět v rozpacích, jak to zítra bude, když tam nebudou mít ty naše papíry a jestli se to zbytečně nebude zdržovat. Spěcháme tedy do práce a z práce zkoušíme opakovaně volat - bez úspěchu.
Manželka dohodla večerní návštěvu v porodnici. Poprvé jej koupeme, přebalujeme a krmíme. Je to zvláštní pocit. Člověku se třesou ruce a nemůže se na miminko vynadívat. Chvíli na něj ještě koukáme. Budulínek je klidný a jakoby nám dává najevo, jak je rád, že si ho můžeme chvilku pochovat a pobýt s ním.
Z porodnice za tmy vyrážíme na další nákupy, co jsme ještě nestihly. Domů dorážíme až dost pozdě a totálně vyčerpaní. Bilancujeme, co jsme stihli, co je třeba udělat ještě zítra ráno a přemítáme, co bude a jestli Budulínek bude u nás už o víkendu nebo ne.
8. den - středa
Ráno v 8 volám úřednicím, kterým jsem se nedovolal včera celý den s tím, že Budulínek je úžasný a že jsme rozhodnuti jej přijmout. Úřednice mi sděluje, že hned faxuje na OSPOD dokumenty, aby to v deset na naší schůzku měli hotové. OSPOD to po tom, co to podepíšeme hned podá na soud, aby to bylo co nejrychlejší.
Na OSPODU opravdu byl návrh na předběžné opatření připraven, tak jej jen podepisujeme. Dozvídáme se však, že na soud s tím musíme sami. Ptáme se, jakou lhůtu na to soud má. Dostáváme odpověď, že do sedmi dnů. Zapomínáme se doptat, zda se tím rozumí sedm dní kalendářních nebo pracovních. Manželka je rozčílená, jak to vše jde hrozně pomalu a jak nám každý říká něco jiného. OSPOD jsme mohli zvládnout už v pondělí hned po první schůzce, kdybychom nebyli objednaní už předem až na středu. Tím by se urychlil i ten soud a vše by bylo hned hotové. Takhle se pomalu loučíme s myšlenkou, že Budulínka budeme mít už o víkendu doma.
Běžíme na soud podat si návrh na předběžné opatření a pak spěcháme do práce. Sluší se na tomto místě poděkovat našim nadřízeným za trpělivost. Večer z práce míříme opět do porodnice užít si pár minut s Budulínkem. Sestry se začínají ptát, kdy si jej vezmeme, že už je tam dost dlouho a že by potřeboval, aby si ho někdo trochu ponosil a pomazlil. To v nás vzbuzuje opět lítost a bezmoc. Nemáme představu, jak dlouho to může trvat. Z porodnice opět míříme nakupovat věci pro Budulínka. Doma jsme opět vyřízení a pořád mluvíme o tom, co bude zítra. Řešíme, kdy to asi bude, kdy je třeba u manželky v práci nahlásit nástup na mateřskou - jestli už v pátek nebo až v pondělí nebo později? Přebývá v nás nejistota a bezmoc, co bude dál a jestli Budulínka nepropustí z porodnice do jiného zařízení, čímž by se vše zase prodloužilo.
9. den - čtvrtek
Manželce volá do práce soudkyně, že má v ruce návrh na předběžné opatření, ale že je třeba podat ještě návrh ve věci samé. Nechápeme, o co jde, protože nám o tom nikdo nic neříkal. Sociální pracovnice mluvili jen o předběžném opatření. Soudkyně nám nabízí, že si to můžeme podat ještě ve čtvrtek, ale ani jeden si netroufáme odcházet z práce. Proto jsme se dohodli, že si návrh podáme v úterý. Soudkyně souhlasí a ptá se, jestli si pro rozsudek přijdeme osobně nebo jej chceme poslat poštou. Volíme osobní převzetí, abychom se nezdržovali poštou. Máme si pro to přijít zítra. Zapisovatelka to totiž musí sepsat.
Večer trávíme opět s Budulínkem. Sestry se opět ptají, kdy si jej vezmeme. Odpovídáme, že zítra si máme zajít pro rozhodnutí a snad to vše dobře dopadne a vezmeme si jej už zítra domů. Budulínek už na postýlce nemá napsáno ADOPCE, ale jméno, které jsme mu vybrali. To je pro nás velká radost a začínáme být natěšení na zítra, že to vše proběhne dobře.
Během dne jsme volali sociální pracovnici na OSPODU i v porodnici, že zítra budeme mít předběžné opatření a pojedeme pro Budulínka.
Večer připravujeme vše pro příchod miminka. Ťehlíme, pereme, montujeme, stěhujeme.
10. den - pátek
Ráno jedeme na soud. Dostáváme předběžné opatření, tak bereme auto a jedeme do porodnice. Voláme sociálním pracovnicím a oznamujeme jim, že už si pro Budulínka jedeme V porodnici převlíkáme Budulínka z eráru do jeho oblečení, které jsme mu přivezli. Ještě jej nakrmíme, sepíšeme pár papírů o zdravotním stavu. Dostáváme základní rady od doktorky - mimochodem velmi milá paní. Sděluje nám, jak je ráda, že už jde Budulínek domů, protože každý den je na něm víc a víc vidět, jak by potřeboval někoho, kdo by mu byl blízko a věnoval mu čas a péči. Jsme šťastní a vezeme si jej domů po deseti dnech v porodnici.
Postřehy, rady a zkušenosti
- Iniciativa je základ - nespoléhejte na to, že se povezete. Sociální pracovnice sice říkají, že je třeba co nejdřív vše udělat, ale fakticky by se věci daly řešit i rychleji. Počítejte s tím, že úřady fungují v pondělí a ve středu. V úterý se nedovoláte.
- Dovolená se hodí - po zkušenosti doporučujeme vzít si na úřední den dovolenou, domluvit si sami schůzky a oběhat to vše za jeden den. Jde prakticky o tři věci - úřednice z města, OSPOD a soud. Ušetříte tím čas.
- Počítejte, že pracujete s neúplnými informacemi - přesvědčili jsme se, že každý sociální pracovník tvrdí trochu něco jiného. Jednoduše kvalita informací by mohla být lepší. Snad se něco dozvíte i na tomto blogu.