Martin Harich a Musitany Hope

Při rozhovorech často padají otázky, na které dotazovaní neradi odpovídají…
Martin Harich: …to je pro mě nějaká psychická příprava?

Vůbec. Nebudu se tě ptát na nic nepříjemného, naopak by mě zajímalo, jestli je nějaké téma, ke kterému by ses rád vyjádřil, ale nikdo se tě na něj nezeptal.
M. H.: Ufff, ze kterých novin že to jsi? Psycho? Psycho.cz? Jestli teda mám chuť říct něco světu, jo? Třeba světový mír. Zkusím si to rozmyslet, než bude konec rozhovoru.

Když jsi byl malý, vystupoval jsi ve folklórním souboru, kde tě příliš nebavila taneční složka.
M. H.: Já jsem hlavně vždycky zpíval.
Martinův otec: Ono to bylo spíš takové chození než tanec.
M. H.: Ano, já jsem si tam tak chodil. Většinou někde vzadu (směje se).

---

Měl jsi tehdy sen být něčím jiným než muzikantem?
M. H.: Celé moje dětství se dá rozdělit na několik period. Každé období trvalo zhruba měsíc, tehdy jsem tu věc, která mě zrovna bavila, dělal snad na milion procent.
Bavily mě vlaky, každý den jsem několik hodin seděl u přejezdu, v ruce notýsek a psal jsem si, kdy který vlak projíždí a v kolik hodin se zavírají a otevírají závory. Když mě pak lidi u přejezdu neviděl, chodili a ptali se, kde je ten Harich?
Zájem o vlaky vystřídaly vleky a lanovky, které jsem pozoroval, když jsme jezdili lyžovat. Fascinovalo mě, jak fungují, takže pak byly všude po dědině natahané šňůry. Doma jsem si vyráběl modely z papíru, měly i motorek, takže fungovaly. Potom přišly na řadu kolotoče, ty mě taky strašně bavily, a tak jsem chtěl být kolotočářem. I kolotoče jsem si doma vyráběl.
Otec: A dinosauři.
M. H.: Jasně, ti mě taky fascinovali, takže jsem se učil nazpaměť celé encyklopedie. Úplně fanatický jsem byl. Sbíral jsem angličáky a známky a taky jsem chtěl být moderátorem. No a v jedenácti přišla muzika, ta mě zatím drží a snad nepustí.

Když malý Martin Harich zrovna nestavěl lanovky a nesbíral angličáky, co ještě dělal? Chodil ven, nebo si raději doma četl?
M. H.: Většinu života jsem strávil na dědině. Tam tehdy žilo asi sto obyvatel. Teď po SuperStar už jich je tam víc, protože udělali kanalizaci (směje se). Když jsem byl malý, nebylo tam moc dětí, takže jsem měl jen jednoho kamaráda. Většinou jsem byl spíš sám.