Bylo to strašidlo, ze kterého opravdu čišela hrůza. Svému jménu dělal čest a oheň metal na všechny strany. Teprve nějaký švec Matěj opilý alkoholem se s ním dal do řeči. Vykládal mu jak krásně plápolaá a jak krásně umí metat oheň. V takto družném rozhovoru došli až k Matějovi domů - Matěj se s ním přátelsky loučil a jako poslední větu mu řekl: "Aby tě za to Pánbůh pozdravil, kamaráde" a tehdy se měl ohnivý muž rozzářit naposledy. Plných 300 let čekal na křesťanské pozdravení.
Nevěstka Stázka
Jené tmavé noci utíká po ulici dívka lehkých mravů a za ní četníci. Tehdy byly tyto služby jaksi mimo zákon. Stázka utíkala a už už ji šlapali na paty. Poslední příležitost jak prchnout bylo u Petrské věže do dvora. Nedalo se nic dělat. Jenže dvůr hlídal velký černý dobrman. Ten na nevítaného návštěvníka okamžítě zaútočil. Stázka zkončila s prokousnutým hrdlem. Dodnes obchází Petrskéou věž a vysvobodit ji může jen policista, který ji odpustí její povolání.
Vilný Ašant
Od Poloviny 19. století se stává Štvanice významnou pražskou atrakcí a lze zde narazit i na tehdy vzácné lidí, kteří mají pleť černou jako uhlí. Není divu, že místní krlásky po nich házejí očkem. Ani Černoši si na mravnost moc nepotrpí. Inu stalo se, že jeden Černoch chtěl řezníku Vildovi jeho milou přebrat. Žárlivý řezník vzal milého Ašanta sekerou a bylo. Jeho tělo poté hodil do řeky. Od té doby se z Vltavy vynořuje mohuzná temná postava se sekerou v zádech a běsní po odvete!
Zavražděná jeptiška
Někdy se zjevuje zakrvácená a hořce plačící, jidny mírná a uměvavá. Je to dcera bohatého šlechtice, která musela odejít do kláštera, neboť milovala chudáka. Pokusila se z kláštera utéci, ale otec ji přistihl ve zlosti zabil ji i jejího milého. Její duch tu a tam obchází Anežský klášter. Nikomu mneublíží naopak snaží se pomáhat, převážně mtajným milencům.
Jednorožec
Jedním z nejznámějších pražských spiritistů byl Jeroným Bouše. Jeho věhlas byl vskutku evropský. Zejména zhmotnění se mu dařila. díky svému médiu, kterým byla Alžběta Rákosníková, mohl Jeroným svým divákům připravovat mnohdy dechberoucí podívanou. Jednou si přichystal vyvolání jednorožce. To se mu podařilo. Zvíře vytažené z pekel, ale nakonec nezvláddli a jednorožec je pozabíjel. Od té doby se tu a tam zjeví v Biskupském dvoře, ale to se stává stále řidčeji.
Smutný Indián
Zjevuje se při západu slunce, ale musí to být bezmračný den. Touží vrátit se do své rodné země. Do čech se dostal s cirkusem. Byl další raritou Štvanice. Po několika letech zde umírá na plicní chorobu. Do posledního dechu se modlik ke svým bohům, aby nezemřel v cizí zemi, leč nebylo mu dopořáno. Nyní se zjevuje a stále prosí o to, aby směl být ve své zemi. Vysvobodí ho ten, kdo doveze kousek jeho oblečení či těla zpět do Ameriky.
Mrtvý hráč
Býval to kostelník u sv. Petra, ale i vášnivý karetní hráč, obehrál kde koho a byl mistrem ve svém oboru. Jenže když na Prahu udeřil mor, lidé měli jiné starosti a o karban se nezajímali. Mor postupně klátil i karbaníkovi přátele. Nakonec už nebylo s kým hrát. Tu udělal karbaník chybu. Šel na hřbitov a povzdechl si nad hroby svých přátel,, že by si s nimi ještě aspoň jednou zahrál. Přání se mu splnilo. Kostlivci vyskákali z hrobů a hráli karty jak divý, až milého karbaníka obehráli i o jeho dužši. Nyní obcháý svatopetrský kostel a hledá s kým by si zahrál, neboť ho může osvobodit jen ten, kdo nad ním vyhraje. Kdo prohraje, toho roztrhá.
Rybožrout ze Stromovky
Výskyt: Stromovka - za měsíčních nocí - Nebezpečný!
Byl to pobočník generála Windischgrätze, který v červnu 1848 ostřeloval Prahu. Měl hodnost hejtmana a pocházel ze šlechtické rodiny. Vedl podivný život. Za měsíčných nocí se koupal nahý v jezírku ve Stromovce. Nejpodivnější na tom ylo, že se kolem něj shlukovaly ty největší ryby. Tento hejtman přichází později v Praze o život. Byl kýmsi umlácen a pak vhozen do vody. Netrvalo dlouho a na povrch se z vody začala vynořovat napolorozpadlá nestvůra, která kdysi byla člověkem. Polyká mrtvé ryby a syrové jikry. I když se nejedná o démona pohiblivého, přesto je velmi krutý a krvelačný.
Mlynář s povozem
Toto strašidlo se vyřítilo od Vtavy do Celetné, aby Prašnou bránou dostal na Příkop, kde se propadl do země. Jednalo se o jedno z nejpozoruhodnějších strašidel. Koňům z nozder šlehaly plameny, otěže se měnily v syčící hady. Bohužel se na konci 20. století přestal úplně zjevovat. Proč, to nevíme.
Upír Dopiječ - Krvavé koleno
Výskyt: Okolý Olšanských hřbitovů
Byl to drobný mužík, ošumtělý a ničím nevynikající. Rád vysedával po hospodách, ale jelikož neměl peněz na zbyt, upíjel po ostatních zbytky. Jednou se připletl do jakési rvačky a někdo ho bodl nožem. Jeho mrtvola měla být spálena, ale... Z mužíka se stal nemrtví a upír, jenže ti si hoví většinou v hrobkách a on hrob neměl. A tak se usídlil na Olšanských hřbitovech, kde využívá cizích hrobek. Jelikož to nebyl člověk nijak zlý - zůstalo mu dopíjení jaksi i do upírského stavu. Čeká až se někde strhne rvačka, či až se nešikovně někdo řízne do prstu a krev, která skape na zem vypije. Jelikož často olizoval rozbitá kolena - začalo se mu říkat krvavé koleno.
Bezhlavý purkmistr
Na denní nebo noční době mu nezáleží, s=íše mu jde o vaši pořádkumilovnost. Býval to purkmist, ktereho jeho nedbalost roku 1386 stála hlavu. Nechal zlaté pečědidlo jen tak se povalovat. Pečeť obsahovala i městský znak! No složitou cestou se pečeť dostala až ven na ulici a tam byla objevena. Purkmistr byl postaven před soud, odsouzen a sťat. Nyní obchází kolem sv. Martina jako výstra všem, kdo by snad chtěli být stejně nedbalí jako on.
Šílený bradýř
Pobíhá o půlnoci Karlovou, Liliovou a dalšími přilehlými uličkami v ruce třímá přitvu a divoce koulí očima. Zpronevěřil se kdysi svému povolání. !Žil v blahobytu a nadpoměry. Dal se na černou magií aby dostal ještě více zlat. Smozřejmě se vše zvrtlo a bradýř přišel o vše. Není divu, že jeho dcery zkončili v nevěstinci a jeho manželka spáchala raději sebevraždu. On sám pak šílený pobíhal po ulici a napadal kolemjdoucí břitvou, tak dlouho běsnil, až ho trefil šlak. Dodnes pobíhá po ulici a hledá někoho, koho by oholil. Je to mírné strašidlo, i když tak nevypadá. Když se u něj nechá někdo oholit, osvobodí ho.
Utopená služka
Na pražském Starém Městě najdete nádhernou budovu, která nese název Dům u zlaté studny. Tento dům, který má jednu z nejkrásnějších fasád na Starém Městě, byl a stále je zahalen závojem tajemství. V hospodách po okolí se kdysi vyprávěl barvitý příběh, že na dvoře tohoto domu byla studna plná cenných pokladů. Jedné noci se Lubomíra, zvědavá služka z domu, rozhodla do studny podívat. Neměla přitom v úmyslu se do temné studené hloubky spustit. Když se však nahnula přes okraj, aby lépe viděla, spadla nebohá služebná do studně a utopila se. Majitel domu potom nechal studnu na příkaz městských úřadů vyčistit. K překvapení všech se uvolnil ze strany studny kámen a z díry se vysypaly stovky tisíc zlatých mincí, které z majitele studny udělali boháče. Utopenou služku však šťastný osud nepotkal a tak dodnes tráví večery strašením v okolí domu, voda jí kape ze zplihlých vlasů, zuby drkotají a z očí tečou slzy. Může být zachráněna jedině tehdy, až jedna z původních mincí ze studně pomůže dobrákovi, který se bude modlit za její duši. zdroj
Bezhlavý templář
V magické spleti uliček pražského Starého Města kdysi žil šlechetný templářský rytíř, který jezdil na krásném bílém koni. Dnes je tento rytíř jedním z pražských nejoblíbenějších duchů, i když už teď bez hlavy. Bezhlavý templář jezdí s hlavou v ruce po dlážděných ulicích a často vyzývá chrabrá srdce, aby ho vysvobodila ze spárů prokletí. Aby byl bezhlavý templář ze svého prokletí vysvobozen, člověk musí být natolik statečný, aby zastavil jeho koně, zmocnil se rytířova meče a probodl jím templářovo srdce. Bezhlavý templář se toulá po malebné a lehce strašidelné Liliové ulici mezi půlnocí a jednou hodinou ranní (tedy pokud tomu věříte). Není jasné, z čeho se rytíř za svého života provinil a čím si zasloužil tak hrozný osud, ale jedna věc je jistá – je to dozajista jeden z nejelegantnějších duchů, kteří v Praze straší. zdroj
Ohnivý muž
Podle pověsti jistý chorobný lakomec, když vypukl nedaleko odtud požár, odmítl pomáhat hasit a raději běžel domů zachraňovat své peníze. Nacpal si zlaťáky do pytle a běžel s nimi do bezpečí. Když doběhl do Karlovy ulice, chytil se náhle za srdce a zemřel. Od té doby když v Praze někde hoří, je možné spatřit postavu ohnivého muže s těžkým pytlem na zádech, jak běží Karlovou ulicí ke Karlovu mostu. zdroj
Chlupáč
Výskyt: nepravidelně na místech, kde se holduje neřesti
Je to zlý duch, který na sebe vede odpudivou podobu. Žije ve smrdutých stokách a vystupuje z Vltavy. Škrtí nevěstky. Je nemilosrdný. Nikdo neví, kde se vzal a poč tak činí. Jisté je jen to že jde o velice nebezpečnou vytost.
Nasupený rytíř
To se stalo tak. Rytíř se zamiloval do prosté jirchářovi dcery. Za normálních okolností by každý jiný rodič by štěstím skákal 2 metry 20 - ale jichtář ne. Bručel, že se to nehodí, aby se dcera držela svého a pod. Milenci tedy prchli a chtěli se tajně vzít. Místní opat jim to ale neumožnil. Rytíř už byl vzteky bez sebe a tak opata probodl. To byl konec nejen jeho ale i konec lásky. Jichtářova si nakonec vzala někoho sobě rovnějšího a rytíř se žalem pomátl a zemřel. Dodnes pobíhá kolem kostela, kde zabil opata a hledá jichtáře, který mu zničil život.
Přiblblý pohodný Milivoj
Byl to člověk nevábného vzhledu a mdlého myšlení. Strasně moc si přál být milován, což se mu samosebou moc nedařilo. Jednou se pokusil políbit jednu dívku. Ta však neměla pochopení a začala ječet. Přiběhnouvší pomoc moc Milivoji nepomohla. Ubili ho k smrti. Nyní se zjevuje a pokouší se obejmout ženy a políbit je - však taky může být osvobozen jen dívkou, která ho vroucně políbí.
Výskyt: Na karlově o půlnoci
Jako ve většině příběhů i zde jde o nešťastnou lásku. Byla jedna díva a ta měla dva nápadníky - důstojníka a kupce. Samosebou dávala přednost důstojníkovi. Kupec kypěl vzteky. Tak si na milého důstojníka počíhal a zabil ho. Tak vznikl první duch. Dívka si nešťastná myslela, že ji milý opustil a vzala si kupce. Kupec šel jednou přes Karlov a uviděl tam ducha důstojníka. Vylekal se a sáhl si na život. Oběsil se a po smrti se přidal, co druhý duch na Karlov. Když se to dozvěděla jeho žena - trefil ji šlak a už jsme tu měli 3 duchy. No a čtvrtým se stal dívčin ote, který se celý nešŤastný otrávil. TeĎ všichni 4 bloudí Karlovem a není jim pomoci.
Tři černí psi
Na Moráni hned vedle klláštera býávalo staré pohanské pohřebiště. Michy popuzel pouhý pohled na toto místo. Zejména tři byli jak ďas. Kosti kradli a rozhazovali je toulavým psům. Jednou je ale přistihl opat a proklel je, že lidské kosti házejí psům. Po smrti se z nich stali černí psi, kteří vypadají velice nebezpečně - přitom netouží po ničem jiném než po přátelském podrbání.
___________________________________________
PA - Pátrá!
Praha - Vajíčka přidávaná do malty, Bruncvík, král Václav IV. a lazebnice Zuzana - to jsou snad nejznámější pověsti dotvářející genia loci Karlova mostu. Patřil odjakživa k místům, k nimž se upírala fantazie nejen umělců, ale i prostého lidu, který jej obestřel mnoha zkazkami.
Aby nový most byl pevný pro všechny časy, rozdělávalo se vápno syrovými vejci, tak praví dodnes nepotvrzená, ale ani vyvrácená legenda.
Vždyť za středověku se malta skutečně tvrdila všelijak, mlékem či tvarohem počínaje, přes volskou krev, žluč až po pivo a víno. Když však přivezli Velvarští na stavbu místo syrových vejce natvrdo vařená, to aby se jim cestou nerozbila, a z Unhošti místo mléka syrečky, vyvolalo to prý velký posměch.
Půvabná je pověst o sličné lazebnici Zuzaně, která Václavu IV. pomohla uprchnout z vltavské lázně, když král upadl do zajetí vzbouřených českých pánů. Nic na tom nemění to, že si ji zřejmě vymyslel kronikář Václav Hájek z Libočan. Legendu podporuje také několik zobrazení ledňáčka ve věníku na Staroměstské mostecké věži. Byl to oblíbený osobní znak Václava IV., symbol věčnosti a nesmrtelnosti, ale rovněž znak cechu pražských lazebníků. Turisté dodnes rádi hledají emblémy s ledňáčky na věži, neboť všech pět ledňáčků uvidí prý jen ten, kdo je poctivý.
Nejslavnější z pověstí, které se váží ke Karlovu mostu, je legenda o Bruncvíkovi. Někde na mostě je prý zazděn Bruncvíkův zázračný meč, který podle legendy na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Až jednou bude české zemi nejhůř a na pomoc vyjede svatý Václav v čele blanických rytířů, tehdy na mostě jeho kůň rozkopne zem a meč se objeví, zničí nepřátele a bude navždy v Čechách klid. Při opravě mostu po povodni z roku 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven zrezivělý meč. Ten Bruncvíkův to však zřejmě nebyl. Nález ale nijak neudivuje, vždyť na mostě se bojovalo už od husitských válek.
Pod čtvrtým mostním obloukem podle vyprávění odedávna žil a možná ještě žije vodník. Prý však své vodnické živnosti zanechal a zřídil si na Kampě půjčovnu loděk.
Řada pověstí se váže ke sv. Janu Nepomuckému. Jednomu chuďasovi například pomohl k bohatství. Ve snu ho světec vyzval, aby přišel na Karlův most, že najde poklad. Venkovan tu potkal vojáka, který měl také sen o pokladu, ale na jiném místě. Podle vojákova snu vesničan poznal, že jde o jeho chalupu. Pod starou jabloní pak spolu opravdu slíbený poklad našli.
Poté, co Václav IV. dal shodit Jana Nepomuckého do Vltavy, spadl prý jeden mostní oblouk. Každá oprava ztroskotala, po půlnoci se vždy sesulo vše, co přes den postavili. Až se jeden stavitel spolčil s ďáblem a slíbil mu duši toho, kdo první ráno přejde most. Léčka s kohoutem staviteli nevyšla, ďábel vylákal na most jeho těhotnou ženu. Dušička neviňátka se pak vznášela neviditelná nad mostem a kýchala chladem. Vysvobodil ji až venkovan, který na kýchnutí řekl zbožně "Pozdrav Pán Bůh". Od té doby už na Karlově mostě nestraší.
O postavení světcovy bronzové sochy na mostě se zasloužil Matyáš Bohumír Wunschvitz, zvaný též Vunšvic, jehož rodina ctila sv. Jana již dávno, ještě před jeho svatořečením. Pojí se s tím prý zázrak, jímž Jan Nepomucký zachránil jeho uneseného sedmiletého syna prodaného do otroctví v Turecku. Ve snu hocha vyvedl světec z vězení a když chlapec procitl, stál před otcovým domem na Václavském náměstí. Na památku toho Vunšvic místo dřevěné sochy sv. Jana dal vsadit na most sochu bronzovou.
zdroj
____________________________________
Zdroj: Zpracováno na základě knihy Praha plná strašidel / Jiří Winter-Neprakta, Miroslav Švandrlík - text byl upraven. - pokud není uvedeno jinak.
Text je majetkem www.paranormal-activity.estranky.cz a jeho kopírování je trestné
Další strašidla naleznete zde