Tajemnéé vzkazy ze záhrobí - byly zdokumentovány!
Tajemné vzkazy ze záhrobí.
Pearl Harbor
S tímto titulkem uveřejnila média letos na podzim snímek pořízený paní De Vannyovou. Podobných fotografií přízračných tváří však existuje více. Z nich třeba těch, které po vyplutí tankeru Watertown z New Orleansu pořídil kapitán této lodi. Odborníci z Kodaku ale v tomto případě vyloučili jakýkoli podvod.
Všechno začalo, když si letos koncem září udělala Australanka Susan De Vannyová výlet na Havaj. Při té příležitosti navštívila i světoznámou námořní základnu Spojených států Pearl Harbor neboli Perlovou zátoku, která je dnes především obrovským památníkem. Právě zde totiž provedlo císařské Japonsko dne 7. prosince roku 1941 ničivý nálet na americké letadlové a bitevní lodě, zakotvené ve zdejším přístavu. Následky byly tragické. Kromě několika potopených lodí zahynulo celkem 2388 Američanů, vesměs námořníků ze zničené lodi USS Arizona. Těla naprosté většiny z nich nebyla nikdy nalezena a mrtví tak dodnes odpočívají pod hladinou moře. Mají ale klid? Nebo se nám živým pokoušejí něco sdělit?
Takové otázky prolétly paní De Vannyové hlavou, když si prohlédla snímky ze svého výletu. Na jedné fotografii mořské hladiny se objevila olejová skvrna. Podivné je, že se zformovala přesně do podoby lidské tváře. Obličej má velmi smutný výraz. Jde jen o hru světel a stínů, anebo se tu jedná o skutečný vzkaz ze záhrobí? Autorka snímku je stoupenkyní druhé možnosti. Její názor není vůbec tak bizarní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podobných fotografií z různých koutů světa totiž existuje hned několik. Připomeňme si ty nejzajímavější.
Námořníci z Watertownu
Jedna z nejtajemnějších událostí toho druhu se odehrála v prosinci roku 1924. Americký tanker Watertown tehdy zamířil podél kalifornského pobřeží na jih a poté Panamským průplavem do New Orleansu. Když loď proplouvala okolo Mexika, došlo na její palubě k neštěstí. Dva námořníci, Courtney a Meehan, se v kotelně udusili naftovými zplodinami. Podle starého námořnického zvyku jim posádka vystrojila pohřeb přímo na palubě. Poté byla těla obou mužů slavnostně odevzdána moři.
Následujícího dne krátce před soumrakem zahlédl službu konající důstojník ve vlnách na levoboku jakési dva útvary. Když se naklonil přes zábradlí, strnul hrůzou. Na vodě se kolébaly přízračné hlavy obou mrtvých mužů. Druhého dne se pak tváře objevily znovu. Tentokrát je už spatřila celá posádka včetně kapitána Tracyho. Obličeje zesnulých klouzaly po mořské hladině a zachovávaly si stále stejnou vzdálenost od lodi. Podle lodníků byly o něco málo větší než normální lidská hlava.
Obličeje doprovázely tanker až do přístavu v New Orleansu. Teprve potom zmizely. Vyplašený kapitán Tracy oznámil vše přístavním úřadům. Dočkal se ale pouze posměchu. Svědectví celé posádky pak úředníci prohlásili za kolektivní halucinaci. Tehdy se kapitán a důstojníci rozhodli, že svá slova musejí nějak obhájit. Koupili si fotoaparát a čekali, až jejich loď znovu vypluje.
Druhý den po vyplutí z New Orleansu se přízračné hlavy objevily opět. Tentokrát je kapitán vyfotografoval. Na snímku lze skutečně rozeznat jasné obličeje obou mrtvých mužů. Fotografii pak zkoumali nejrůznější detektivové i odborníci z laboratoří firmy Kodak. Všichni jednoznačně vyloučili jakýkoliv pokus o podvod. Jediným vysvětlením této události tak zůstává domněnka, že námořníci doprovázeli své kamarády na jejich plavbě věrně i po smrti.
Tvář mrtvého mechanika
Angličan Freddy Jackson býval za první světové války leteckým mechanikem. Spolu se svými kamarády sloužil v letce RAF, pojmenované podle hrdiny řeckých bájí Daedalus. Byl to milý, usměvavý hoch a byl všemi oblíben. Bohužel mu však nebylo souzeno, aby se vrátil domů. Těsně před koncem války ho při nahazování vrtule jednoho z letounů nešťastně zasáhl jeden z vrtulových listů. Mladík utrpěl těžké poranění hlavy a po několika dnech mu podlehl. Jeho kamarádi mu vystrojili pohřeb a tragédii milosrdně překryl čas.
V roce 1919 byla letka slavnostně rozpuštěna a piloti i mechanici se vraceli zpět domů ke svým rodinám. Na památku si nechali udělat ještě hromadnou fotografii. K úžasu všech zúčastněných se však na snímku objevila za hlavou jednoho z letců jakási tvář. Při zvětšení byly kontury obličeje zřetelně viditelné. Tehdy i otrlým válečným veteránům přejel mráz po zádech. Jasně totiž poznali Freddyho Jacksona. Mrtvý mechanik se vrátil ze záhrobí a nechal se tu vyfotografovat se svými kamarády. Snad jim tím chtěl dát najevo, že se stále cítí být jedním z nich a že život smrtí těla ani zdaleka nekončí. Buď jak buď, snímek vstoupil do historie jako jedna z nejprůkaznějších „duchařských“ fotografií a ani moderní vědecké metody na něm neodhalily žádný pokus o podvod.
Muž v rakvi
Ještě jinou přízračnou tvář se podařilo vyfotografovat v Irsku. Crumlin Road je stará zdejší věznice. Postavili ji roku 1843 jako žalář pro ty nejhorší zločince. Trest si tu za velmi tvrdých podmínek odpykávali vrazi, lupiči a násilníci.
Nejobávanější místností celé budovy byla cela smrti. Stávala v ní šibenice s propadlištěm a vykonával se zde hrdelní ortel. Kolik lidí tu dodýchalo, to už asi nikdo nezjistí. Dochované záznamy hovoří o sedmnácti vězních, ve skutečnosti jich však bylo mnohem více. Na popravu sem byli totiž sváženi i trestanci z jiných věznic. Poslední vězeň tu byl oběšen v roce 1961.
Ovšem ani ti, k nimž byla justice shovívavější, to zde neměli jednoduché. Crumlin Road byla pověstná svými tvrdými podmínkami. Není proto divu, že zde kromě popravených umírali lidé i jinak. Někteří podlehli sadistickým dozorcům, jiní se pobili mezi sebou a mnoho jich tu spáchalo raději sebevraždu. Jejich těla byla společně s mrtvolami oběšených pohřbena bez označení podél vězeňské zdi.
Dnes už Crumlin Road strach nikomu nenahání. Stalo se z ní muzeum vězeňství. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout kobky trestanců a na okamžik se vžít do jejich krutého údělu. Mnozí z nich se zde však setkali i s dotykem tajemna. Řada lidí už slyšela při vstupu do cely smrti zoufalý křik. Jiným se prý zase na rameno položila čísi ledová ruka.
Součástí muzea je i místnost, kam byla po popravě odkládána mrtvá těla. Na podlaze je tu vystavena i dřevěná rakev, v níž byli mrtví pohřbíváni. A právě zde se skupině britských turistů přihodilo cosi zvláštního. Jeden ze členů skupinky si z recese do oné rakve lehl a nechal se tu od přátel vyfotografovat. Když se ale podíval na snímek, nevěřil svým očím. Vedle jeho hlavy se objevila jakási přízračná tvář. Jde o staršího vousatého muže s velmi smutným výrazem. Snad jde o jednoho z nešťastníků, kteří zde v bolestech zemřeli a dodnes nenalezli klid. Anebo chtěl mrtvý upozornit, že z tak hrůzných událostí by si nikdo neměl dělat legraci? Otázek přibývá a my neznáme odpověď ani na jedinou.
Ing. Vladimír Červinka.
Námořníci z Watertown
Muž v rakvi
Tuto tvář se podařilo vyfotografovat v Irsku, Crumlin Road je strá zdejší věznice. Postavena byla pro ty nejhorší zočince. Měli tu opravdu peklo na zemi. Kromě toho zde byla i popravší komora, kde umírali nejen zdejší vězni, ale i vězni z jiných věznic. Věznice byla pověstná svými krutými podmínkami. Vězni umírali kvůli sadistickým choudkám dozorců nebo kvůli zločincům, kterým překáželi. Dnes je z věznice muzeum. Součástí muzea je i dřevěná rakev. Jeden návštěvník si chtěl užít trochu "legrace" lehl si do ní a nechal se vyfotit. Jak se potom divil, když nechal snímek vyvolat. Za jeho hlavou se objevila smutná mužská tvář!
zdroj: časopis 2000 záhad 23/2011