Tajemství Grunmallu - Fingerbang
Tajemství Grunmallu
Kapitola 1
„Zaútočíme z východu,“ rozhodl generál Argonyanů při dohadování strategie útoku na elfské město Grunmall. Tím, aniž by si to dokázal představit, odsoudil skoro 20 000 mužů k záhubě. Nikdo z lidí, obývajících zemi Argónsko, netušil, že elfská vynalézavost a zručnost může tak hodně převyšovat lidi.
Mezitím lid Grunmallu pokojně vykonával své každodenní práce. Rolníci byli na poli, vojáci trénovali, lovci byli v divočině a lovili. Nikdo, obzvlášť ne Ellwin, netušil, že by lidé mohli napadnout jejich město.
Ellwin byl mladý lovec v divočině, v Grunmallu měl kamaráda Gendara. Bylo mu patnáct a za rok měl vstoupit do armády. V lovu to byl začátečník, sice lovil podruhé, ale věděl, jak se má chovat a jak se pohybovat co nejtišeji. Zrovna se dostal na stopu srny, která nedávno probíhala lesem. Postupoval velmi opatrně, aby nešlápnul na větvičku nebo udělal jiný zvuk a srnu nevyplašil. Stopy končily u jezera, kde srnka pila. Ellwin vytáhnul luk a šíp, zamířil. Ruka se mu strašně třásla nervozitou, zadržel dech a postoupil ještě o jeden krok, aby měl lepší výhled. V tu chvíli se ale zapomněl podívat pod nohy a praskla pod jeho nohou větvička. Srnka se vyděsila a okamžitě utekla.
Ellwin se už srnkou nezaobíral a vydal se směrem na sever. Po dvou hodinách chůze si odpočinul u zasypaného ohniště, které vypadalo, jako by bylo už dlouho opuštěné. Snědl krajíc chleba, a když už se chtěl zvednout, všiml si zvláštních otisků v zemi. Uvědomil si, že jsou to stopy, ale nedokázal určit, komu patří. Přemýšlel, jestli se má vydat za stopami, vrátit se domů do města, nebo pokračovat v lovu.
„Přece jen by to mohl být medvěd, nebo ještě něco nebezpečnějšího.“ Opřel si hlavu o ruku a pokračoval: „Ale vracet se mi domů s prázdnou nechce, jíst zase jen suchý chleba. Půjdu po těchto stopách, a pokud se to bude zdát nebezpečné, vrátím se rychle zpátky,“ usoudil Ellwin a připravoval se na cestu. Nikdy by ho nenapadlo, že toto rozhodnutí může tak zásadně ovlivnit jeho život. Vydal se na cestu.
Postupně začaly být stopy zřetelnější, ale pořád z nich nedokázal vyčíst, kdo je v zemi zanechal. Postupoval rychle a nevšímal si moc toho, že mu pod nohama praská velká spousta větví. „Nevypadá to, že to co sleduju je někde blízko, takže nemusím být potichu,“ řekl si Ellwin. Postupně se stmívalo a Ellwin přemýšlel o tom, jestli by se neměl vrátit zpátky ke Grunmallu, ale najednou zahlédnul světlo. Někde v dálce se mihotal plamínek, který nejspíš vystupoval z louče.
Ellwin postupoval dál, ale už si dával pozor a šel pomalu a tiše, jak si aspoň myslel. Myslel si, že by to mohli být bandité, a tak byl velmi opatrný. Dostal se až k jednomu ze stanů. Docela ho překvapilo, že okolo tábora, který byl docela rozlehlý, tak 1000 lidí, nejsou žádné hlídky. Ze stanu se ozývalo ožralovské řvaní a nic z toho nebylo rozumět. Poslouchal dál, jestli neuslyší něco zřetelnějšího. Najednou, přes směsici zvuků ozývajících se z tábora, uslyšel něco za sebou. Otočil se a uviděl, jak se nad ním tyčí obrovská zarostlá postava. Strašlivě se vyděsil a sáhl pro svůj lovecký nůž. Postava před ním ale měla zbraň již v ruce a kyjem z tvrdého dřeva udeřila Ellwina do hlavy.
Probudil se ve stanu v přítomnosti toho strašně vousatého muže, který řval: „Už se probudil, šéfe!“ O chvíli později přišel mohutný muž, který se Ellwina zeptal: „Co tady děláš?“ „Byl jsem jen na lovu pane,“ vyhrkl ze sebe Ellwin. „Moji muži říkali něco jiného. Prý ses plížil až do našeho tábora a vyzvídal u stanu!“ Na to Ellwin nenalezl odpověď. „Šéf“ mezitím poodešel trochu dál a radil se s ostatními, co s Ellwinem provést. Ten zaslechl jen něco o tom, že se má raději domluvit s generálem. Poté k Ellwinovi přišel zase stejný vousatý muž a hlídal ho.
O několik hodin později „šéf“ mluvil s ostatními o nějakém dopise od generála. Ellwina popadli dva muži a odvedli ho do vězeňského vozu. Vůz se po chvíli vydal na cestu. Bylo tam ještě několik dalších lidí. Nikomu z nich nebylo zrovna do řeči, a když se Ellwin začal vyptávat, kam jedou a jak dlouho pojedou, tak mu jeden z nich nevlídně odpověděl: „Jedeme do dolu dolovat rudu a už se neptej, hlupáku!“ Ellwin z odpovědi nebyl moc nadšený a přemýšlel o všem tom, proč je tady ozbrojená banda a co vlastně dělají lidští vojáci na elfské půdě. A taky o tom, že se měl raději vrátit domů, dokud to ještě šlo. Byl celý unavený a usnu
Kapitola 2
„Poplach!“ křičel voják na hlídce. Ve městě vypukla panika. Všichni vojáci, sedláci i lovci přibíhali do zbrojíren a dostávali od důstojníků nejrůznější zbraně. Hlavně luky, protože Elfové jsou známí jako velmi dobří lukostřelci. Město mělo dvě vnější brány, východní a západní, následovaly všechny domy a náměstí a uprostřed města byl hrad. Elfové spoléhali na svojí schopnost lukostřelby a na opevnění. Vojáci se řadili na svoje stanoviště a každému se třásly ruce nervozitou a strachem. Nevěděli, kdo na ně útočí, ani kolik mužů má. Po chvíli ke všem vojákům promluvil generál a vysvětlil jim plán obrany.
Generál lidských vojáků vyslal zprávu do všech táborů a 25 000 mužů se sešlo asi kilometr od městských hradeb. Nikdo z vojáků, ani samotný král, který z bezpečí útok koordinoval, nevěděl, co je ve městě čeká. Vojáci byli nervózní a napnutí. Lidí bylo přes 25 000. Z toho většina výborně vybavených. Zato elfské město mělo jenom kolem 5 000 mužů. Nikdo, kromě krále, si nemyslel, že bude potřeba taková spousta vojáků na dobytí malého města, ale král se ho chtěl zmocnit za každou cenu. Nikdo ho nechápal, proč tolik touží po tak zřejmě málo důležitém městě.
Vojáci zahájili pochod proti městu. Zastavili kousek od hradeb a vyslali oddíl mužů s beranidlem. Ostatní se kryli štíty, protože z nebe lítaly stovky elfských šípů. Útočníci měli obrovské ztráty během pěti minut a morálka vojáků se pořád snižovala. Jejich štíty nezastavily šípy elfů s ocelovými hroty. Mezitím oddíl s beranidlem dorazil k bráně a připravoval se na první úder.
Po patnácti minutách se konečně brána rozlomila a vojáci vtrhli dovnitř města. Nikdo z nich nechápal, kam se poděli všichni Elfové. Vůbec nechápali, odkud na ně stříleli šípy. Vstoupili do města a zamířili k hradu. Nevšimli si však toho, že se za nimi zavřela brána a na hradbách se objevili lučištníci.
Velitel lučištníků řekl: „Nabít!“ „Zamířit!“ Přitom zvedl ruku k hlavě: „Pal!“ Švihnul rukou dolů a stovka šípů se rozletěla obrovskou rychlostí proti nic netušícím lidským vojákům.
Mezitím se z hradu vrhla elfská kavalerie na překvapené útočníky. Útočníci umírali po stovkách. Do zad jim stříleli lučištníci a z hradu se na ně valila kavalerie. „Ústup!“ zakřičel generál. Vojáci se rozběhli k zavřené bráně. Byli v pasti. Jeden z útočníků položil meč na zem, a protože morálka útočníků na tom byla mizerně, desítky dalších udělali totéž. Postupně odhazovali zbraně, až už nikdo nebojoval. Jen několika desítkám lidí se podařilo utéct, včetně generála. Bylo po bitvě.
Kapitola 3
Vězeňský vůz se najednou zastavil. Ellwin se náhle probudil. Když vykouknul z okna, nemohl věřit svým očím. Všude kolem byly hory, ve kterých byla spousta jeskyň. Jeho přemýšlení o okolní krajině vyrušil vousatý muž, který, jak si vzpomínal, ho hlídal v táboře. „Všichni padejte ven!“ zakřičel muž na vězně. Všichni postupně vystoupili a stejně jako Ellwin nemohli uvěřit svým očím. Rozhlíželi se kolem sebe. Viděli obrovský opevněný komplex důlních šacht. Téměř celý objekt byl obklopen skalisky, až na malou mezeru vyplněnou pevnou palisádou. Do udivených vězňů strčil strážný se slovy: „Dělejte, jděte za mnou!“ „Je tady spousta vojáků,“ pomyslel si Ellwin. Jeden z vězňů se rozběhl směrem pryč. „Pozor, utíká!“ zakřičel strážný a voják na hradbě vzal luk, natáhl tětivu, zamířil a tětivu pustil. Šíp se svištěním prorážel vzduch a řítil se k cíli. Uprchlík padl mrtvý k zemi. „Ještě někomu se tady nelíbí a hodlá utéct?“ sarkasticky se zeptal strážný. Ellwin pokračoval s ostatními vězni za strážným.
Po chvíli došli ke stanům, kde spali vojáci a strážní a kde asi sídlil velitel, protože strážný zavolal: „Šéfe, další vůz je tady!“ Velitel tábora vyšel ze stanu a odvětil: „Pošli je do sedmičky.“ Poté zase zalezl do stanu a soudě podle chrápání šel spát. Řada vězňů se dala znovu na pochod. Došli do dolu, kde bylo napsáno: „7“ „Tak a jsme tady,“ řekl strážný a předal je dalšímu strážnému, který se staral o důl 7.
Po nekonečném kopání rudy se Ellwin s ostatními vydal k místu, kde měli spát. Spali na zemích, a protože byli hodně na severu, byla zem studená. Ellwin, celý promrzlý, přemýšlel o útěku: „Budu se odsud muset dostat co nejdřív nebo tu nadobro zmrznu,“ pomyslel si Ellwin a usnul.
Kapitola 4
Ellwina brzo ráno probudil něčí hlas: „Vstávejte, lenoši, do práce!“ Všichni se pomalu zvedli, vzali si těžké krumpáče a rozmístili se podél stěny jeskyně. Ellwin si vyhlédl místo až na kraji, aby se mohl po jeskyni trochu porozhlédnout. Asi po půl hodině přišel k východu jeskyně ještě jeden strážný a horlivě se s tím druhým zapovídal. Ellwin využil toho, že se na něj strážný nedívá, a potichu odběhl hlouběji do jeskyně. Nikdo si ničeho nevšiml a Ellwin pokračoval dál. Brzy se dostal na místo, kam nedopadalo světlo louče, takže trochu zpomalil, aby neupadl. Jeho oči si postupně zvykly na šero a už dokázal rozeznat obrysy chodby. Po nějaké době už byl docela unavený, takže si sednul a chvilku odpočíval. Po krátké přestávce se vydal znovu na cestu.
Tma pomalu houstla. Dostal se tak daleko, že nebylo vidět ani na krok. Ellwin nahmatal stěnu a pokračoval dál, už velmi pomalu a opatrně. Měl zvláštní pocit, jako by se ve tmě něco skrývalo, jako kdyby tam čekala nějaká příšera a chtěla na Ellwina skočit, až bude otočený zády. „Nic tady není, přece nevěříš na příšery žijící ve tmě,“ uklidňoval sám sebe. Najednou uslyšel: „Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm. Jeden chybí!“ Ellwin se vyděsil. „Jak je to možný, máš přece dávat pozor, ne?“ „Jdi se podívat dál do té chodby, jestli se tam neulejvá.“ Ellwin uslyšel kroky, vyběhl dál chodbou. Měl ruce natažené do tmy, když najednou nahmatal zeď přímo před ním. „Konec chodby!“ vyděsil se Ellwin. Cítil, jak se strážný přibližuje. Najednou nahmatal ve stěně dveře, zkusil s nimi zacloumat, ale nechtěly povolit. „Jsou zamčené!“ Vytáhl dva drátky, které měl v kapse, a zastrčil je do zámku. „Jak daleko vede tahle chodba?“ volal strážný. „Daleko by vést neměla, ale zatím jsme tu to víc neprozkoumávali,“ odpověděl jiný strážný. Ellwin šťoural s drátkem v zámku, ale dveře se pořád ne a ne otevřít. Hlasy zmatených strážných se ozývaly čím dál tím blíž. Ellwin cítil, že to je jeho poslední chvilka, a najednou se mu promítl celý jeho život. Jak si jako malý hrával s rodiči a byl šťastný - a pak s ním najednou rodiče nebyli. Nepamatuje si, co přesně se stalo, ale jeho rodiče se mu ztratili ze života. Najednou cvakla západka a Ellwin dveře prudce otevřel.
Musel se několik vteřin vzpamatovávat. Byl několik hodin ve tmě a teď najednou mu silné polední sluníčko svítilo do očí. Zároveň to byl i uklidňující pocit, že už není v tmavých a stísněných chodbách jeskyně. Z přemýšlení nad krásou krajiny ho vytrhly stráže, které už byly u dveří. „Tady je!“ řekl jeden z nich a vytáhl luk, ostatní si počínali stejně. Ellwin na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Utíkal, přeskakoval překážky a vyhýbal se svištícím šípům. Po čele se mu lil pot; jednak kvůli velké fyzické námaze a vyčerpání, ale taky proto, že měl obrovský strach. Utíkal jako nikdy před tím. Když už strážné nebylo slyšet, Ellwin si lehnul a usnul; jestli se tomu tak dá říkat. Spíš padnul únavou a v ten okamžik spal.
Kapitola 5
„Útok se nezdařil 5 000 našich mužů je v zajetí, padli jsme do pasti.“ Četl Argonický král zprávu od posla. Okamžitě vydal rozkazy: „Připravte vojáky na další útok, město musíme zabrat za každou cenu.“ Zpráva se dostala do rukou všem generálům v okolí a začaly přípravy na nový útok. Tentokrát mnohem rozsáhlejší.
V elfském městě Grunmallu začalo vyslýchání zajatců: „Proč jste zaútočili na naše malé město?“ ptal se generál Grunmallské armády. „Byl to rozkaz krále, nikdo nechápe, proč, ale asi se vašeho města chce za každou cenu zmocnit.“ Odpověděl zmatený voják Argoňanů. „Dobrá tedy, můžeš jít.“ Řekl generál elfů a svolal své muže. „Vypadá to, že nastane další útok, jejich poblázněný král chce zabrat naše město, ať to stojí, co to stojí. Musíme zjistit proč, ale nejdřív se musíme připravit na obranu města,“ prohlásil generál, „Pošlete všechny muže schopné bojovat do kasáren!“ Rozhodl generál.
Obdrželi jsme další rozkazy.“ Řekl hlavní generál argonských vojáku na radě s ostatními generály. Pokračoval: „Zaútočíme tentokrát v noci a použijeme katapulty. Armádu necháme skrytou v lese, a pokud zahájí protiútok, vyjedeme a budeme bránit katapulty.“ „Dobře pane!“ Odpověděli ostatní. „Jděte připravit své vojáky a za stmívání zaútočíme.
Tentokrát početnější hlídka pokojně hlídala na hradbách, když tu najednou uslyšela obrovskou ránu následovanou valícím se kamení pozorovací věže. „Poplach“ Zakřičel strážný a začal bušit kladivem do poplašného zvonu. O chvíli později přiběhl generál. „Co se děje?!“ Zeptal se. „Odstřelují nás katapulty, pane.“ „Svolejte muže, ať se shromáždí před hlavní bránou a vyšlete oddíl neviditelných.“ Ano pane!“ Neviditelní byli elitní vojáci elfů. Byli vycvičeni pro tiché mise a infiltraci. „Pal!“ Vykřikl velitel oddílu katapultů. A v tu chvíli vyletěla do vzduchu desítka kamenů mířících na město. O chvíli později řekl znovu: „Nabít, zamířit, pal!“ Ale tentokrát střelba neproběhla dle jeho očekávání, protože ve vzduchu neviděl ani jeden kámen. Otočil se ke katapultům se slovy: „Tak co se flákáte, říkal jsem, pal!“ Najednou uviděl, že jeho posádka je mrtvá a lana katapultů jsou přeřezaná. „Trubte na pop…“ Nestihnul ani doříct větu a už ležel mrtvý na zemi. Nicméně troubení poplachu se ozvalo a vojáci se seběhli ke katapultům. Poté přiběhl i generál, ale neviděli nic, než mrtvá těla jejich mužů a zničené katapulty. Poté si generál všiml šípu, zapíchnutém v hrudi velitele oddílu. Neviditelní jsou proslavení po celé zemi jejich schopnostmi, zvláště proto, že používají šípy s vyrytým písmenem „N“ na hrotech šípů a na čepelích. Generál si chvíli prohlížel šíp a poté vstal a řekl: „Zpropadení neviditelní.“
Kapitola 6
Ellwin sebou prudce trhnul a vykřikl. Rozhlídl se kolem sebe a pochopil, že to byl jen sen, strašný sen, ve kterém viděl umírat svoje rodiče a nemohl tomu zabránit. Nemohl se ani pohnout. Někdo zabil jeho rodiče, to si pamatoval, „ale kdo?“ kladl si otázku. Na nic podrobnějšího ze snu si nemohl vzpomenout, a tak se pomalu vydal na cestu.
Po strážích z dolu nebylo už ani památky, takže nasadil pohodlné tempo a podle svého kompasu zamířil na jih. Hlavou se mu míhaly myšlenky. Co asi dělá jeho kamarád Gendar? S Gendarem byl dobrý přítel a jeho rodiče byli skoro jako jeho vlastní.
Po několika hodinách, už skoro za tmy, dojel do nějaké zapadlé vesnice v horském údolí. Místní lidé procházeli kolem něj a vrhali na něj podezřívavé pohledy. Ellwin šel temnou ulicí a hledal místo, kde by mohl přes noc spočinout. Domy byly ve směs dřevěné s mezerami mezi trámy vyplněné blátem či jílem. Byly všechny jednopatrové, až na malou kapličku a větší kamennou budovu. K té teď Ellwin zamířil. Ve větru se houpala a strašlivě skřípala vývěska budovy. Byl na ní obrázek nějakého zámožného muže, který má dýku v zádech. Pod obrazem byl nápis: „U zamordovaného kupce.“ „Zajímavý název,“ pomyslel si Ellwin a vešel dovnitř.
„Přejete si?“ optal se milý hostinský.
„Rád bych si pronajal pokoj na jednu noc,“ odpověděl Ellwin
„Hm samozřejmě,“ mnul si bradu hostinský, „ale nebude to zadarmo.
„No to je právě ten problém,“ řekl Ellwin, „jsem docela švorc.
„Nu samozřejmě si to můžete odpracovat,“ řekl hostinský a podával mu tác s korbely piv.
„Můžeš rovnou začít s roznášením pití.“ Řekl hostinský a šel se věnovat jiné práci.
Hospoda byla docela plná a na Ellwina pokřikovali opilí vesničané. Musel takhle roznášet několik hodin a v noci ještě myl nádobí. Téměř až za svítání dostal konečně klíče od pokoje a mohl si lehnout. „Ze mě asi hostinský nebude,“ pomyslel si Ellwin a po chvíli usnul.
Komentáře
Přehled komentářů
Compression est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/tadalafil-pas-cher/
Hodnoceni
(Milan D., 21. 3. 2017 21:51)
Namet dobry, zajimave sceny, dobry vyvoj postavy, dej ma spad. Dobre zvoleny zacatek. Mozna jen nektere pasaze vice rozpracuj, at si umime oredstavit okolnosti.
Celkove hodnotim pozitivne! Vubec to neni nudne!
Re: Hodnoceni
(Student 7.O, 21. 3. 2017 21:54)
Musím se vymezit vůči Vašemu hodnocení. Obávám se, že by v odborném literárním časopise nemohlo obstát.
Holt, nedá se svítit.
Milan si to rozmyslel
(Hejt, 21. 3. 2017 21:53)
Dobry dobry dobry dobry
Opakujou se ri slova-lex? Synt? Gram?
Experti
(Kritik, 13. 10. 2012 9:06)
Je až zvláštní, kolik sem zavítalo expertů na odbornou kritiku díla.
To, že dílo musí mít 500 tisíc znaků je blbost, určuje se počet slov a ne znaků, to za prvé.
Za druhé, je úplně jedno, jestli ta knížka bude mít 500 nebo 50 stran, podle rozsáhlosti pak bude mít pouze jiné označení.
Co se týče pravopisu, je jasné, že pokud nemáte vystudovanou čestinu na VŠ, budete dělat chyby.
Tak, toť prozatím asi vše, děkuji za budoucí komentáře k mé osobě.
Re: Experti
(další expert, 4. 11. 2012 11:06)Náhodou, je docela velký rozdíl v tom, jestli to má 50 nebo vícero stran, protože do tak krátké knihy se nedá vměstnat pořádný děj, za druhé jí nikdo nevydá, protože (za třetí) tak krátkou knihu nikdo nekoupí.
Re: Re: Experti
(Kritik, 7. 1. 2013 17:10)
No a?
Tak holt nepůjde hned na pulty obchodů. Bude to takový jeho "pilotní projekt". Žádný učený z nebe nespadl, takže nemůžete čekat, že hned napíše 800 stránkový román se kterým prorazí do světa.
Pak se podívejte na knihy od autora Exupéry. Jeho knihy taky nedosahují velké délky a hle, čtou se a kupují stále.
Takže až budeš příště vykládat něco o délce knihy, nejdříve si o tom vůbec něco zjisti ;-).
Nebojte se napsat svůj komentář.
(Fingerbang, 9. 1. 2012 17:43)
Zde můžete napsat všechny své připomínky, výtky atd. Budu moc rád, když sem budete psát. Pokud Se Vám knížka líbila, napište to prosím do komentáře a já brzy připíšu pokračování.
Hezký zbytek dne přeje Fingerbang
Re: Nebojte se napsat svůj komentář.
(X, 22. 8. 2012 10:41)
Je to neskutečně zkrácené a jedna kapitola většinou nemá cca dvě stránky! Všechny tyto "kapitoly" by měly být jedna kapitola!
Ale příběh docela ujde,i když některá slovní spojení jsou nesmyslná a polovina čtení je k smrti nudná!
-X
Re: Re: Nebojte se napsat svůj komentář.
(kritik, 4. 11. 2012 11:09)Měl by ses inspirovat knihou Eragon. V popisu se celkem ztrácím a všechno (každá situace, dialog) je neuvěřitelně zkkráceno.
kniha
(Ondra, 10. 5. 2012 18:08)Jo, jde to, ale jak jsem prve říkal, měl by jsi trochu zpomalit vypravování toho děje. A jak píšu knihu já, tak už toho mám asi o polovinu víc.
Kniha
(Ondřej Dušek, 20. 3. 2012 20:32)Fakt dobrý, docela se ti to Cyrile povedlo. Měl by jsi ale při líčení děje postupovat trochu pomaleji, protože pokud tohle fakt chceš dotáhnout až do konce, tak musíš napsat něco okolo 500 tisíc znaků. Tohle není ani deset, a už tam máš děj, který obvykle zabírá půlku knihy. O. D.
Kniha
(Někdo, 26. 2. 2012 18:04)Je to celkem dobrý, ale chtělo by to trochu zcivilizovat některý obraty. Například myslim že lepší než jít do dolu dolovat se říká jít do dolu těžit. A většinou když odněkud utečeš tak nepadneš vyčerpáním, protože tě určitě budou hledat a sebarychlejší běh tě nemůže takhle vyčerpat. Jo a na konci první kapitoly chybí l a tečka.
Your Inspiration To Blood Pressure Numbers
(Astoodyscience, 9. 10. 2018 4:52)