Koncepci státní bytové politiky schválila vláda vedená Jiřím Paroubkem v březnu 2005 s cílem dosažení uspokojující míry dostupnosti bydlení pro všechny skupiny obyvatelstva. O rok později byl přijat zákon o deregulaci nájemného. Z kompetentních míst zaznívala optimistická očekávání, že postupné zvyšování nájemného do roku 2010 bude nízké a že trh s byty neovlivní, že nenastane situace, v níž by se lidé museli stěhovat, protože si nemohou dovolit v současných bytech bydlet. Tehdejší ministr pro místní rozvoj, Radko Martínek, byl dokonce přesvědčen o tom, že "... nájemné po deregulaci nedosáhne ani povoleného maxima" (HN, 28.6.2006). Dnes již víme, jak to dopadlo, resp.dopadá. Topolákova vláda proto regulaci pro některá města prodloužila až do roku 2012, někde dokonce do roku 2013. Kromě podstatného zhoršení životních podmínek, zejména pro mladé lidi a seniory, byl dalším důvodem pro zpomalení deregulace nedostatek menších bytů. Vzpomínám si na naivní očekávání politiků, že lidé, kteří si uvolněné nájemné ve svých bytech nebudou moci dovolit, se přestěhují do menšího. Kupř. ministr Jiří Čunek v roce 2008 nájemníkům doporučoval, aby své byty vyměnili za menší a levnější. Přimlouval se však i za to, aby stát podpořil výstavbu sociálních obecních bytů, aby sociálně slabším rodinám přispíval na zvýšené nájemné. (Právo, 12.-13.7.2008). Rovněž pozdější ministr Rostislav Vondruška považoval prodloužení deregulace nájemného za důležitý sociální krok směrem k domácnostem, které by uvolněním nájemného byly postaveny do neřešitelné situace. Kladl jsem si tehdy otázku: odkud tito a další politici brali tak velký optimismus ve výsledek takto odsunuté deregulace? Co je opravňovalo k naději, že za dva, tři roky bude situace jiná? Samozřejmě řada seniorů zemře, ovšem další přibudou a ani mnozí mladí v krátké době poctivým způsobem nezbohatnou natolik, aby si mohli zakoupit vlastní byt, nebo zaplatit neregulované nájemné.
Za této situace se zdálo, že jedinou profitující - a tedy i spokojenou sociální skupinou - budou majitelé domů. Nebylo však tomu tak. Podle před rokem zveřejněného stanoviska Občanského sdružení majitelů domů /Ekonomika iHNed.cz 2.7.2009/ bude nájemné po ukončení regulace v roce 2010 nebo v roce 2012 stále ještě o 20-60% pod tzv. „cenou místně obvyklého nájemného" a deregulované nájemné nepokryje náklady na prostou reprodukci nemovitostí. Zajímavé je, co si majitelé domů do těchto nákladů započítávají. Vedle výdajů na provoz, údržbu a opravy to jsou přirozeně i odpisy, avšak také náklady spojené s částečnou neobsazeností, soudními spory, nedobytnými pohledávkami. Zejména „náklady neobsazenosti" vzbuzují můj podiv. Představme si dnes zcela hypotetický příklad, že nabídka nájemních bytů jednou převýší poptávku, že tedy ceny nájemného budou klesat a náklady neobsazenosti budou strmě růst. Komu pak budou majitelé domů tyto náklady účtovat? Trhu?
Podle jednoho odhadu majitelů domů způsobila regulace škody v rozsahu 500 mld. Kč, což je ztráta na obecním majetku způsobená privatizací nájemních bytů za zlomek jejich tržní ceny /iHNed.cz, 11.6.2009/. Majitelům se rovněž nelíbí snížení podílu nájemního sektoru na celkovém bydlení, které je důsledkem této privatizace, a proto Sdružení majitelů domů požaduje zastavení privatizace. Vlastníci domů však také kritizují úmysl ministerstva pro místní rozvoj podpořit výstavbu sociálních bytů. Namísto toho navrhují zavedení příspěvků státu na nájemné, které by podle nich představovaly zvýšení výdajů státního rozpočtu v rozsahu asi 6 mld.Kč. Kolem 5000 majitelů domů se nyní u Evropského soudu pro lidská práva domáhá náhrady za regulaci nájemného, protože podle nich je tato regulace protiústavní. Majitelé domů by mohli na českém státu údajně vysoudit až desítky miliard Kč.
Co k tomu justice?
K protiústavnosti regulace zaujal Ústavní soud stanovisko, že regulaci nájmů je možno považovat za protiústavní jen v určitém omezeném období. Podle poslance Stanislava Křečka tím vyjádřili přesvědčení, že „...část období regulace nájmů byla ve veřejném zájmu...neboť bylo třeba transformovat dosavadní socialistické právo osobního užívání bytu na nájemní vztah". Omezení vlastnického práva nebylo takového rozsahu, aby zakládalo nárok na náhradu. Ustálil se právní názor, že ÚS takto omezeným obdobím rozumí léta 2002-2006, kdy se politici nebyli schopni dohodnout na regulačním zákonu. Ten byl přijat, jak již bylo uvedeno, až v roce 2006. Obecné soudy se však ani tímto rozhodnutím Ústavního soudu ve valné většině případů neřídí, protože se drží staré právní zásady, že nelze rozhodovat se zpětnou platností.
Celá věc je ovšem ještě složitější; majitelé domů opírají své nároky o tvrzení, že došlo k porušení vlastnického práva, zaručeného Listinou základních práv a svobod, v jejímž čl.11, odst.1, se říká: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu...". K tomu třeba podotknout, že na rozdíl od práva vlastnit Listina právo na příbytek resp. na bydlení neobsahuje. V tomto ohledu jsou proto nájemníci znevýhodněni. V ekonomické teorii vlastnických práv je za vlastníka považován subjekt, který má tato tři práva: a) věc držet a užívat /usus/; b) přivlastňovat si výnos držené a užívané věci a nést kladné i záporné důsledky držby /usus fructus/; c) měnit podstatu popříp.formu věci /abusus/. Tato tři práva tvoří tedy podstatu práva vlastnického. Z našeho hlediska stojí za povšimnutí druhé právo - usus fructus. Hovoří se zde pouze o přivlastňování výnosu, nikoliv však o jeho velikosti. Pouze z takovéto striktní definice by tedy nevyplývalo, že vlastník, který je nespokojen s velikostí výnosu, by se mohl soudní cestou domáhat jeho zvýšení. To by ovšem musela být taková koncepce vlastnictví právně ukotvena. Nevím, zda tomu tak je. Proto asi touto cestou k žádoucímu výsledku nedospějeme.
Co ekonomové?
Zdůrazňují především převoditelnost a dělitelnost vlastnických práv, což jsou nezbytné atributy soukromého vlastnictví. Trhy bez dělitelných a převoditelných vlastnických práv jsou pouhou iluzí, a proto pojem trh se neobejde bez pojmu soukromé vlastnictví. A platí do značné míry i opak, že totiž soukromé vlastnictví nelze plně mimo rámec trhu uplatnit. Můžeme sice soukromý majetek darovat nebo jej odkázat svým dědicům, ovšem i v tomto případě hraje trh, jako producet ceny, nezastupitelnou úlohu. Trh a soukromé vlastnictví jsou tedy vzájemně závislé instituce.
Nájemné je cenou za poskytovanou službu, kterou je pronajmutí bytu. Za podmínek existence soutěžního bytového /nájemního/ trhu je tato cena pro oba partnery, tj. pro pronajimatele i pro nájemce parametrem, o němž se nedohadují, nýbrž který musí respektovat. K určování této ceny není třeba ani soudců ani odhadců. Jde o takovou výši ceny, při níž se poptávka na trhu nájemního bydlení vyrovnává s nabídkou, proto se hovoří o rovnovážné tržní ceně.
Regulace cen je naproti tomu autoritativním stanovením maximálních cen, jejichž překročení je zakázáno a jež se případně i trestá. Nejde o žádnou „vymoženost" moderní doby. Z historie známe mnoho pokusů o regulaci cen. Klasickým příkladem je edikt císaře Diokleciána o cenách zboží z roku 301, za francouzské revoluce vydal Konvent v r.1794 tarif maximálních cen, tzv. Maximum, v němž se zdražovatelům rovněž hrozilo trestem smrti. Během necelého roku byl však tento výnos zrušen. S příchodem liberalismu, který razil heslo "laissez faire, laissez passer", se od takové drastické regulace upustilo.
Samozřejmě od té doby byla regulace cen použita mnohokrát, v poslední době v rámci ekonomické transformace, v jejímž průběhu došlo mimo jiné i k regulaci nájemného. Východiskem této regulace je cena stanovená administrativně. V žádném případě nejde tedy o rovnovážnou cenu. Přesto se tato cena stává cenou maximální a jejím úkolem je zabránit vysokému vzestupu nájemného, k němuž by jinak v důsledku neuspokojené poptávky nepochybně došlo. Proto v okamžiku zrušení regulace skutečná cena při nezměněné nabídce značně převýší stanovenou maximální cenu. Tento postup je základem administrativně-právní metody deregulace. Důležité je, že pro pravicové liberální strany v tomto okamžiku proces deregulace většinou končí, protože podle nich se dále má každý o sebe postarat sám. Patří to ostatně k jejich liberální ideologii a nelze to proto těmto stranám zazlívat. Dvacet let trvající regulace nájemného ukazuje, jak obtížně řešitelný tento úkol je, přistupujeme-li k němu tradičními administrativně-právními metodami.
Tržně konformní způsoby deregulace.
Politické strany, které se hlásí jak k tržní ekonomice tak k sociálním hodnotám - u nás je takovou stranou právě ČSSD - by měly prosazovat tržně-konformní formu deregulace, která je založena na odpovídajícím zvýšení nabídky nájemního bydlení tak, aby došlo k vyrovnání nabídky a poptávky. Průsečík křivek poptávky a nabídky označuje pak skutečnou rovnovážnou cenu, která se může při dostatečném rozšíření nabídky nájemního bydlení značně přiblížit původní maximální ceně. Zvýšení nabídky si ovšem vyžaduje investice, což může být v době hospodářské krize hlavní příčinou nezájmu politiků o takovýto postup deregulace. Na druhé straně by však bytová výstavba tohoto typu se značným multiplikačním efektem mohla být pojata i jako významné protikrizové opatření. Je nepochybně daleko efektivnějším protikrizovým opatřením, nežli jakým je kupř. šrotovné. Pravda ovšem je, že na velikosti investic do nájemního bydlení závisí velikost posunu nabídky a tím i výše rovnovážného nájemného.
Každý, kdo by chtěl deregulaci nájemného takto řešit, by musel být s to odpovědět na otázku, kde prostředky na takové investice vzít, kdo má být investorem a posléze, kdo má nové nájemní byty provozovat. Dosavadní odpovědi politiků na tyto otázky nebyly příliš uspokojivé. Svého času Jiří Čunek vyzval města a obce, aby stavěly malé sociální byty. Takový apel by však dnes při rostoucím deficitu státního rozpočtu a státního zadlužování vyzněl do prázdna, protože ve většině územních samospráv převažuje nálada spíše stávající bytový fond privatizovat nežli nový vytvářet nehledě na to, že podle představitelů regionů by města a obce finanční prostředky na výstavbu nájemních odpovídající finanční prostředky těžko hledaly. Najdou se však prostředky na odškodnění majitelů domů, k němuž nás případně může Evropský soudní dvůr odsoudit? Ty se bezpechyby nalézt budou muset a je lépe s takovým rozsudkem počítat nežli se utěšovat, že k němu snad nedojde. Jde o desítky ne-li miliard Kč. Rovněž by bylo nutno ve státním rozpočtu nalézt dalších 6 mld.Kč, pokud by došlo k uskutečnění návrhu majitelů domů na poskytnutí příspěvku těm, kteří nebudou moci deregulované nájemné platit.
Zaráží mně však dnes převládající ztotožňování malých nájemních a sociálních bytů; proč mají být kupř. byty 2+1, 1+1 či garsoniéry označovány za sociální a jejich nájemníci za sociální případy? Kromě seniorů a mladých manželství mohou někteří, i poměrně dobře situovaní občané, preferovat střídmější a lacinější bydlení kupř. jen proto, že chtějí cestovat, vzdělávat se, investovat do stáří, spořit apod. Takováto životní orientace přece neznamená žádné strádání ani sociální degradaci jenom proto, že své prostředky směrují jinam nežli do nákladného bydlení. Proto levnější menší byty a nájemní bydlení by měly být trvalou a respektovanou součástí této infrastruktury. Nikoliv jen útočištěm sociálně slabých vrstev.
Kde tedy na to vzít?
Otázka: "kde na to vzít?" je v každém případě velmi závažná. Pro jeji uspokojivé zodpovězení však v této úvaze není prostor. Přesto si však dovolím předložit jeden velmi provokativní návrh. Což poněkud přiškrtit proud betonu do krajiny a zvolnit výstavbu dálnic a uvolněné zdroje použít na masivnější výstavbu menších bytů ?! Není nejmenších pochybností o tom, kdo by takový zájmový střet mezi motoristy a nájemníky vyhrál. I v budoucnosti to bude vždy pro politiky cesta velmi riskantní a velmi nákladná. Ostatně takovýmto testem věrnosti testem věrnosti svému politickému programu a sociálním hodnotám by zřejmě neprošla ani ČSSD. Mohla se totiž o tržně-konformní deregulaci pokusit již v minulosti, tj. v dobách, která byla pro ni příznivější. Že to neučinila, je nejlepší odpovědí na položenou otázku. Přesto jsem přesvědčen o tom, že slušné a relativně levné bydlení pro všechny je nutné preferovat před dálnicemi. Námětů na úspory ve veřejných rozpočtech je přirozeně daleko více, avšak jakýkoliv jen tentativní výčet by přesáhl rámec této stati.
Pokud stát zařadí mezi své hlavní priority deregulaci nájemného způsobem, který bude tržně konformní, bude odpověď na otázku, kdo má být investorem do nájemního bydlení, poměrně snadná; budou jím především stát a územní samosprávy a to také z toho důvodu, že tržně-konformní deregulace nájemného nesmí trvat dlouho a budou pro ní nezbytné masivní investice v poměrně krátké době. Soukromý kapitál nebude mít z důvodů nízké návratnosti o takové investice zájem, nehledě na to, že by ani nebyl příliš vítaným investorem, protože uplatněním komerčních hledisek by nepochybně ztížil dosažení hlavního poslání tohoto se sektoru nájemního bydlení, kterým nízké nájemné.
Nájemní bydlení v neziskovém sektoru?
Na otázku, kdo by měl být investorem, bezprostředně navazuje nepochybně nejdůležitější otázka další: kdo by měl být provozovatelem nového typu nájemního bydlení. Pro tuto funkci nejsou stát ani obce vhodné. Byla by jim tak poskytnuta jen další příležitost pro privatizaci a tunelářům nabídnuto další tučné sousto. Zbývají jen družstva nebo neziskové organizace. V prvním případě by však bylo nutno řešit účast seniorů jako družstevníků, z nichž mnozí by prostě ani na základní vklad neměli a pro splácení dlouhodobého úvěru by vůbec nepřicházeli v úvahu. Státní i komerční sektor musíme tedy vyloučit; zbývá třetí, občanský sektor a jeho neziskové organizace.
O povaze těchto organizací u nás existuje mnoho nesprávných a zavádějících představ. Ve snaze zvýšit důvěryhodnost argumentace ve prospěch institucionálního řešení deregulace nájemného zde uvedu hlavní charakteristiky amerického pojetí neziskových organizací, které tvoří v USA důležitý sektor. Za neziskovou je tam považována taková organizace, jejímž hlavním posláním nejsou aktivity, jejichž cílem je dosahování zisku, nýbrž aktivity, které u nás považujeme za obecně prospěšné. Přesto však americký zákon nezakazuje neziskovým organizacím angažovat se i v komerčních aktivitách vytvářejících zisk. Striktně však zakazuje vyplácet jakékoliv podíly na zisku osobám, které organizaci řídí či kontrolují, tzn. jejím zakladatelům či zřizovatelům, ředitelům, manažerům dalším zaměstnancům či členům. Ti mohou obdržet jen stanovenou odměnu za práci /plat, mzdu/. Tato odměna musí však být přiměřená. Nadměrné a přemrštěně vysoké /excessive and exorbitant/ platy jsou porušením zákona a mohou vést až ke zrušení výsady neplacení federálních daní a tím i k zániku neziskové organizace. Důležitým znakem rovněž je, že nezisková organizace nemá y vlastníky, neboť sama vlastní všechna aktiva a je proto jediným oprávněným příjemcem veškerých docílených zisků. Do dalších podrobností zde nemohu zacházet.
„Neziskovost" jako taková tedy základní charakteristikou těchto organizací není. Je jí jejich „nevlastnický" charakter. Proto se v literatuře často setkáváme s označením: „nevlastnická organizace" (non-proprietary organizations). Je to rozhodně označení příhodnější. Právě tato vlastnost by provozovatelům nájemního bydlení poskytovala záruku, že nově vybudované nájemní domy nemohou být privatizovány; nevlastnicko-neziskové organizace jsou vůči privatizaci zcela imunní. Nemohou být mimo tzv. neziskový sektor nikomu převedeny, tedy nemohou se dostat nejen do soukromých rukou, nýbrž ani do rukou státu či územních samospráv. Jsou trvalou součástí neziskového sektoru. To má zásadní význam pro zachování instituce nájemního bydlení mimo soukromý sektor. Pokud by si obec, město, či stát vybudované nájemní domy ponechal ve svých rukou, byla by v duchu známé zásady soukromý vlastník-odpovědný vlastník velmi brzo na pořadu dne jejich privatizace a problém občanů, kteří by si nový byt nemohli v privatizaci koupit, by zůstal. Nelze rovněž pustit se zřetele nám jistě dobře známou post-privatizační zkušenost, že každá privatizace nabízí mnoho příležitostí pro korupci a pro nezákonné zbohatnutí mnohých jednotlivců. Popisovaná varianta deregulace by tato nebezpečí přinejmenším zmírnila, spíše je vůbec vyloučila. A právě také proto je u nás politicky neprůchodná.
Zakončení procesu a nepatrné vyhlídky na úspěch v současné politické situaci..
Posledním krokem naznačeného schematu tržně-konformní deregulace nájemného by tedy bylo založení neziskových bytových organizací poskytujících pronájem bytů. Do těchto organizací by stát, příp. samosprávné celky, vložily nově vybudované bytové kapacity a tyto neziskové organizace by pak s nimi hospodařily podle zásad, o nichž byla řeč. Stát by vybudované byty zpravidla převedl do nově založené neziskové organizace bez dalších nároků na splacení investovaného kapitálu, pouze se závazkem, že tento majetek je výlučně určen k nájemnímu bydlení. Pro stát by to tedy byla investice bez finanční návratnosti. Její prospěšnost, a tedy i jakási sociální návratnost, by však spočívala ve vyřešení obtížného úkolu deregulace nájemného ku prospěchu všech. Dosavadní majitelé domů by v opravdovém tržním nájemném nalezli prostředky pro úhradu svých nákladů a pro dosažení odpovídajícího zisku, i spolehlivou informaci pro hodnocení svých dalších záměrů. Pro mnohé dnešní nájemníky by se nájemní bydlení stalo dostupnějším a obešlo by se bez řady současných problémů, zejména soudních sporů a bylo by jim účtováno skutečné tržní, nikoliv „v místě obvyklé", nájemné. Jak však již bylo řečeno, zvýšením nabídky na nájemním trhu by se nepochybně výše nájemného snížila. Mohl by tak být problém nájemního bydlení vyřešen k relativní spokojenosti všech, tedy nejen ku spokojenosti nájemníků a majitelů domů, nýbrž i soudů, kterým by se snížila agenda, protože by nemusely rozhodovat o výši tzv. „tržního" nájemného v obcích, řešit složité spory, suplovat trh. Na scénu by totiž vstoupil opravdový bytový nájemní trh. Avšak i politikům by se naznačený způsob deregulace nakonec vyplatil. Svůj „podíl na zisku" plynoucího z uplatnění varianty tržně konformní deregulace nájemného by totiž inkasovali v podobě vyššího stupně sociálně-politického smíru ve společnosti i větší důvěry voličů v politickou reprezentaci. .
Tržně-konformní způsob deregulace nájemného je tedy daleko složitější a náročnější úkol, než ten, který představuje administrativní forma deregulace. Vyžaduje si institucionální zabezpečení a morálku. „Zakroužkování" Stanislava Křečka na pražské kandidátce ČSSD bylo nepochybně správným krokem. Pokud by však tento poslanec chtěl prosazovat tržně-konformní způsob deregulace, nebude v dnešním rozložení politických sil pravděpodobně úspěšný. Ledaže by „přeběhl" kupř. k TOP 09, přemluvil pravděpodobného ministra financí nové vlády Miroslava Kalouska a získal přízeň knížete Karla. Z teorie pravděpodobnosti víme, že žádný jev, i ten nejméně pravděpodobný, není jevem nemožným. Když však nastane, bývají jeho důsledky značné. Tedy nezoufejme!
Uveřejněno dne 16.6.2010 v Deníku Referendum ve zkrácené podobě pod názvem: Neziskový trh s byty.
================
....... Neudržitelný není důchodový systém, ale politicko-ekonomické uspořádání, v němž bylo lze rozkrást, co se dalo, a v němž dochází k daňovým únikům a úlevám do kapes bohatých:
http://www.blisty.cz/2010/7/23/art53603.html
pohled na dějiny trošku zleva:
http://www.blisty.cz/art/53507.html
povrchní fakta z dějin deregulace nájemného:
http://magazin.ceskenoviny.cz/bydleni/zpravy/o-regulaci-a-deregulaci-najemneho/500878
============
http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=637998
Bydlíte v paneláku? Možná vám stát dluží za nájem
Veronika Suchá
Praha - Názorový veletoč zákonodárců zavinil, že stát bude muset vracet velké částky z peněz, které vybral na nájemném od majitelů domů, jež stojí na státních pozemcích.
Majitelé měli nejprve slíbeno, že pozemky, které dlouhodobě užívají, na ně budou bezplatně převedeny. V parlamentu ale narychlo vznikl nový zákon, který tento slib zrušil. Vlastníci nemovitostí měli pozemky získat 1. července 2001. Zákon, který pravidla změnil, začal platit jediný den předtím - 30. června 2001.
Situace se týkala majitelů nemovitostí z řad právnických osob - například i bytových družstev.
Poškození se obrátili k Ústavnímu soudu, a ten se postavil na jejich stranu. Část zákona zrušil s tím, že takovým způsobem nemůže zákonodárce jednat, protože tak poškozuje lidská práva.
Čtěte více:
Podle ústavních soudců je takové rozhodnutí parlamentu nezákonné, protože je nepředvídatelné.
"Tím, že zákonodárce změnil pravidla prakticky den před uplynutím lhůty stanovené pro nabytí práva, rezignoval na svou morální povinnost jít příkladem v respektování práva," uvedl v nálezu Ústavního soudu jeho předseda Pavel Rychetský.
Peníze chce zpátky třeba KSČM
Vlastníci domů s rozhodnutím Ústavního soudu v ruce nejprve vysoudili pozemky, a teď chtějí po státu, co zbytečně zaplatili. Podle informací, které redakce Aktuálně.cz získala ze soudů, jsou podobných žalob desítky až stovky.
Asi sto čtyřicet tisíc korun nájemného chce získat třeba Komunistická strana Čech a Moravy.
"Chceme vrátit peníze, které jsme platili za nájemné za pozemek pod budovou okresního výboru ve Svitavách. Jde o bezdůvodné obohacení státu," řekla mluvčí KSČM Věra Karasová.
Nájemné se týká období od roku 2001 až do chvíle, kdy strana pozemek na státu vysoudila, což bylo v roce 2007.
Komunisté mají šanci na úspěch, stejně jako účastníci dalších podobných sporů.
Na obranu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nároky jsou již promlčené, soud prvního stupně kývl. Odvolací Městský soud v Praze ale minulý týden rozhodl, že nárok promlčený není, a vrátil věc zpátky Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Cituji z:
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/bydleni/clanek.phtml?id=627086
Průlom: Majitelé domů mohou zpětně vymáhat vyšší nájmy
10:25 | 22.1.2009
Brno - Majitelé domů si mohou u tuzemských soudů nárokovat zpětně vyšší nájemné. Tedy: Chtít od svých nájemníků víc peněz za měsíce a roky, kdy v Česku neexistoval kvůli nečinnosti politiků předpis upravující regulaci nájemného.
Průlomově o tom rozhodli ústavní soudci.
Soudy zatím žaloby na zpětně zvýšené nájemné odmítaly a rozhodovaly o zvýšení nájemného pouze do budoucna. Podle ústavních soudců to byla chyba.
Nemohli by se stěhovat
Ústavní soudci posuzovali spor mezi majitelem domu a nájemníky v Praze. Majitel domu požadoval doplatit za dobu od května 2003 do prosince 2005 přes dvě stě tisíc korun, nájemníci podle něj platili dlouhodobě nízké regulované nájemné.
Soudy včetně Nejvyššího ale vlastníkovi nevyhověly s tím, že stanovit zvýšené nájemné je možné "pro futuro" - tedy pro budoucnost, ne však zpětně. Podle Nejvyššího soudu by možnost domáhat se zvýšeného nájemného zpětně vedla k poškození nájemníků. Ti by se nemohli v případě, že by soud zvýšil nájemné ze zpětnou platností, přestěhovat do jiného bytu, kde by platili méně.
Senát Ústavního soudu vedený soudcem Jiřím Muchou ale rozhodl opačně. A verdikty soudů zrušil.
Podle ústavních soudců musí soudy rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím majitelů domů.
Podle ústavních soudců není možné nároky majitelů domů omezit jenom na budoucnost. Soudci v nálezu uvedli, že není žádný důvod, aby se majitelé nemohli domáhat zvýšení nájmu "za vymezenou dobu minulou."
A pokud se takovou žalobou soudy nezabývají, porušují tím právo majitelů domů na spravedlivý proces, rozhodli ústavní soudci.
Čtete:
Verdikt ústavních soudců tak znamená, že soudy budou muset posoudit i tyto spory o "minulé" činže a podle místních podmínek vydat verdikt, zda požadavek majitelů domů na vyšší nájemné je oprávněný.
Odlišní názor měl jeden ze soudců, který o sporu rozhodoval. Jan Musil ve svém stanovisku uvedl, že souhlasí s verdiktem Nejvyššího soudu, podle kterého by zpětné vymáhání nájemného vedlo k poškození nájemníků.
Kdy soud rozhodne?
Spory o regulované nájemné se v Česku vlečou už několik let a zemi pořád hrozí, že bude platit majitelům domů vysoké nájemné. Ve Štrasburku se totiž u Evropského soudu pro lidská práva odškodnění za regulaci nájemného domáhá až 4800 tuzemských majitelů domů.
V Česku je podle dřívějšího sdělení Občanského sdružení majitelů domů má pouze 28 obcí a měst, ve kterých je nájemné na úrovni, která stačí k pokrytí nákladů na základní údržbu domů a bytů. Jde hlavně o velká města, například Prahu, Brno nebo Karlovy Vary. V ostatních obcích se výše nájmů pohybují pod touto úrovní. V Česku je více než 6000 obcí.
Ceny bytů
(v procentech)
Česká republika
|
Pět nejdražších okresů
|
Některá další města
|
Praha
|
100
|
Olomouc
|
54,8
|
Brno
|
62,4
|
Plzeň
|
48,4
|
Hradec Králové
|
58,0
|
Ostrava
|
38,2
|
Mladá Boleslav
|
57,7
|
Ústí nad Labem
|
19,0
|
Beroun
|
56,3
|
Most
|
12,8
|
Zdroj: IRI podle iDnes
Velká Británie
|
Pět nejdražších větších měst *)
|
Pět největších měst s výjimkou Londýna
|
London
|
100
|
Edinburgh
|
59,9
|
Oxford
|
93,6
|
Birmingham
|
45,7
|
Cambridge
|
85,0
|
Manchester
|
44,0
|
Brighton
|
76,5
|
Glasgow
|
41,2
|
Belfast
|
72,5
|
Liverpool
|
38,8
|
*) Nejsou uvedena menší města v okolí Londýna, která bývají dražší, než průměr metropole.
Zdroj: BBC
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=623968
Češi se kvůli deregulaci začínají stěhovat
16:31 | 4.12.2008
Praha - Bojíte se deregulace nájemného? O stěhování kvůli němu uvažuje až desetina lidí žijících v bytech s regulovaných nájemným v Česku.
Deníku Aktuálně.cz to řekl prezident Asociace realitních kanceláří Jaroslav Novotný. Číslo podle něj vyplývá z reálné poptávky, kterou obchodníci s nemovitostmi evidují.
K přesunům obyvatele vede mimo jiné strach z postupně rostoucích regulovaných nájmů a z hospodářské krize. Nejsou si totiž jisti, jestli budou moci vysoké nájemné platit i za rok. Realitky takový nárůst zájmu přitom v uplynulých letech nezaznamenaly.
"Je patrné, že největší zájem o popsanou změnu bydlení mají lidé především v centru Prahy, nicméně tento trend lze pozorovat i v jiných městech České republiky," vysvětluje.
Zlatá doba černých nájmů je pryč
Že bude pohyb na trhu s byty, v nichž lidé platili regulované nájemné, největší v Praze a Středních Čechách, si myslí i místopředseda Občanského sdružení majitelů domů Libor Dellin. Ten ale upozorňuje, že ne vždy jde o stěhování v pravém slova smyslu. "Lidé se v posledních týdnech ve větším měřítku zbavují druhých a třetích bytů, které si drželi," říká.
V celé České republice je v současné době asi 750 tisíc bytů s regulovaným nájemným."Necelé jedno procento z nich - tedy téměř 7500 - se podpronajímá načerno," uvádí nejnovější čísla Hynek Jordán, mluvčí Ministrstva pro místní rozvoj. Zároveň však upozorňuje, že se množství černých nájmů i kvůli deregulaci rapidně snižuje.
Čtěte více
Regulované nájemné se přitom znovu zvýší opět od ledna. Zdražovat se bude v průměru asi o třetinu, v některých domech se ale obyvatelé mohou dočkat výraznějšího cenového skoku. Jsou totiž lokality, ve kterých mohou vlastníci nemovitostí jednostranně zvednout nájemné až o polovinu. Na jiných se zase nájemné nezmění vůbec.
Deregulovat budeme déle
Ministerstvo pro místní rozvoj původně chtělo deregulaci nájemného dokončit do roku 2010. Do té doby se průměrné netržní nájemné mělo například v Praze zvednout ze současných 60 korun na 100 korun za metr čtvereční měsíčně.
Šéf resortu Jiří Čunek ale nedávno přišel s tím, že délku deregulace ovlivní očekávaný pokles cen nemovitostí a tržního nájemného. Proto také nedávno předložil návrh, který počítá s tím, že se zvýšení nájemného, propočtené na rok 2010, rozloží do tří let.
větší obrázekAutor: bon
"Cílové hodnoty měsíčního nájemného původně předpokládané pro období roku 2010 tak bude dosaženo až k 1. lednu 2012," uvedlo k tomu ministerstvo pro místní rozvoj v tiskové zprávě.
V České republice je nyní okolo 47 procent bytů v osobním vlastnictví, na družstevní bydlení připadá 17 procent a 29 procent tvoří nájemní byty. Zbylých asi sedm procent tvoří sociální a firemní bydlení.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=637998
Bydlíte v paneláku? Možná vám stát dluží za nájem
11:40 | DnesVeronika Suchá
Praha - Názorový veletoč zákonodárců zavinil, že stát bude muset vracet velké částky z peněz, které vybral na nájemném od majitelů domů, jež stojí na státních pozemcích.
Majitelé měli nejprve slíbeno, že pozemky, které dlouhodobě užívají, na ně budou bezplatně převedeny. V parlamentu ale narychlo vznikl nový zákon, který tento slib zrušil. Vlastníci nemovitostí měli pozemky získat 1. července 2001. Zákon, který pravidla změnil, začal platit jediný den předtím - 30. června 2001.
Situace se týkala majitelů nemovitostí z řad právnických osob - například i bytových družstev.
Poškození se obrátili k Ústavnímu soudu, a ten se postavil na jejich stranu. Část zákona zrušil s tím, že takovým způsobem nemůže zákonodárce jednat, protože tak poškozuje lidská práva.
Čtěte více:
Podle ústavních soudců je takové rozhodnutí parlamentu nezákonné, protože je nepředvídatelné.
"Tím, že zákonodárce změnil pravidla prakticky den před uplynutím lhůty stanovené pro nabytí práva, rezignoval na svou morální povinnost jít příkladem v respektování práva," uvedl v nálezu Ústavního soudu jeho předseda Pavel Rychetský.
Peníze chce zpátky třeba KSČM
Vlastníci domů s rozhodnutím Ústavního soudu v ruce nejprve vysoudili pozemky, a teď chtějí po státu, co zbytečně zaplatili. Podle informací, které redakce Aktuálně.cz získala ze soudů, jsou podobných žalob desítky až stovky.
Asi sto čtyřicet tisíc korun nájemného chce získat třeba Komunistická strana Čech a Moravy.
"Chceme vrátit peníze, které jsme platili za nájemné za pozemek pod budovou okresního výboru ve Svitavách. Jde o bezdůvodné obohacení státu," řekla mluvčí KSČM Věra Karasová.
Nájemné se týká období od roku 2001 až do chvíle, kdy strana pozemek na státu vysoudila, což bylo v roce 2007.
Komunisté mají šanci na úspěch, stejně jako účastníci dalších podobných sporů.
Na obranu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nároky jsou již promlčené, soud prvního stupně kývl. Odvolací Městský soud v Praze ale minulý týden rozhodl, že nárok promlčený není, a vrátil věc zpátky Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Cituji z:
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/bydleni/clanek.phtml?id=627086
Průlom: Majitelé domů mohou zpětně vymáhat vyšší nájmy
10:25 | 22.1.Brno - Majitelé domů si mohou u tuzemských soudů nárokovat zpětně vyšší nájemné. Tedy: Chtít od svých nájemníků víc peněz za měsíce a roky, kdy v Česku neexistoval kvůli nečinnosti politiků předpis upravující regulaci nájemného.
Průlomově o tom rozhodli ústavní soudci.
Soudy zatím žaloby na zpětně zvýšené nájemné odmítaly a rozhodovaly o zvýšení nájemného pouze do budoucna. Podle ústavních soudců to byla chyba.
Nemohli by se stěhovat
Ústavní soudci posuzovali spor mezi majitelem domu a nájemníky v Praze. Majitel domu požadoval doplatit za dobu od května 2003 do prosince 2005 přes dvě stě tisíc korun, nájemníci podle něj platili dlouhodobě nízké regulované nájemné.
Soudy včetně Nejvyššího ale vlastníkovi nevyhověly s tím, že stanovit zvýšené nájemné je možné "pro futuro" - tedy pro budoucnost, ne však zpětně. Podle Nejvyššího soudu by možnost domáhat se zvýšeného nájemného zpětně vedla k poškození nájemníků. Ti by se nemohli v případě, že by soud zvýšil nájemné ze zpětnou platností, přestěhovat do jiného bytu, kde by platili méně.
Senát Ústavního soudu vedený soudcem Jiřím Muchou ale rozhodl opačně. A verdikty soudů zrušil.
Podle ústavních soudců musí soudy rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím majitelů domů.
Podle ústavních soudců není možné nároky majitelů domů omezit jenom na budoucnost. Soudci v nálezu uvedli, že není žádný důvod, aby se majitelé nemohli domáhat zvýšení nájmu "za vymezenou dobu minulou."
A pokud se takovou žalobou soudy nezabývají, porušují tím právo majitelů domů na spravedlivý proces, rozhodli ústavní soudci.
Čtete:
Verdikt ústavních soudců tak znamená, že soudy budou muset posoudit i tyto spory o "minulé" činže a podle místních podmínek vydat verdikt, zda požadavek majitelů domů na vyšší nájemné je oprávněný.
Odlišní názor měl jeden ze soudců, který o sporu rozhodoval. Jan Musil ve svém stanovisku uvedl, že souhlasí s verdiktem Nejvyššího soudu, podle kterého by zpětné vymáhání nájemného vedlo k poškození nájemníků.
Kdy soud rozhodne?
Spory o regulované nájemné se v Česku vlečou už několik let a zemi pořád hrozí, že bude platit majitelům domů vysoké nájemné. Ve Štrasburku se totiž u Evropského soudu pro lidská práva odškodnění za regulaci nájemného domáhá až 4800 tuzemských majitelů domů.
V Česku je podle dřívějšího sdělení Občanského sdružení majitelů domů má pouze 28 obcí a měst, ve kterých je nájemné na úrovni, která stačí k pokrytí nákladů na základní údržbu domů a bytů. Jde hlavně o velká města, například Prahu, Brno nebo Karlovy Vary. V ostatních obcích se výše nájmů pohybují pod touto úrovní. V Česku je více než 6000 obcí.
Ceny bytů
(v procentech)
Česká republika
|
Pět nejdražších okresů
|
Některá další města
|
Praha
|
100
|
Olomouc
|
54,8
|
Brno
|
62,4
|
Plzeň
|
48,4
|
Hradec Králové
|
58,0
|
Ostrava
|
38,2
|
Mladá Boleslav
|
57,7
|
Ústí nad Labem
|
19,0
|
Beroun
|
56,3
|
Most
|
12,8
|
Zdroj: IRI podle iDnes
Velká Británie
|
Pět nejdražších větších měst *)
|
Pět největších měst s výjimkou Londýna
|
London
|
100
|
Edinburgh
|
59,9
|
Oxford
|
93,6
|
Birmingham
|
45,7
|
Cambridge
|
85,0
|
Manchester
|
44,0
|
Brighton
|
76,5
|
Glasgow
|
41,2
|
Belfast
|
72,5
|
Liverpool
|
38,8
|
*) Nejsou uvedena menší města v okolí Londýna, která bývají dražší, než průměr metropole.
Zdroj: BBC
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=623968
Češi se kvůli deregulaci začínají stěhovat
16:31 | 4.12.2008
Praha - Bojíte se deregulace nájemného? O stěhování kvůli němu uvažuje až desetina lidí žijících v bytech s regulovaných nájemným v Česku.
Deníku Aktuálně.cz to řekl prezident Asociace realitních kanceláří Jaroslav Novotný. Číslo podle něj vyplývá z reálné poptávky, kterou obchodníci s nemovitostmi evidují.
K přesunům obyvatele vede mimo jiné strach z postupně rostoucích regulovaných nájmů a z hospodářské krize. Nejsou si totiž jisti, jestli budou moci vysoké nájemné platit i za rok. Realitky takový nárůst zájmu přitom v uplynulých letech nezaznamenaly.
"Je patrné, že největší zájem o popsanou změnu bydlení mají lidé především v centru Prahy, nicméně tento trend lze pozorovat i v jiných městech České republiky," vysvětluje.
Zlatá doba černých nájmů je pryč
Že bude pohyb na trhu s byty, v nichž lidé platili regulované nájemné, největší v Praze a Středních Čechách, si myslí i místopředseda Občanského sdružení majitelů domů Libor Dellin. Ten ale upozorňuje, že ne vždy jde o stěhování v pravém slova smyslu. "Lidé se v posledních týdnech ve větším měřítku zbavují druhých a třetích bytů, které si drželi," říká.
V celé České republice je v současné době asi 750 tisíc bytů s regulovaným nájemným."Necelé jedno procento z nich - tedy téměř 7500 - se podpronajímá načerno," uvádí nejnovější čísla Hynek Jordán, mluvčí Ministrstva pro místní rozvoj. Zároveň však upozorňuje, že se množství černých nájmů i kvůli deregulaci rapidně snižuje.
Čtěte více
Regulované nájemné se přitom znovu zvýší opět od ledna. Zdražovat se bude v průměru asi o třetinu, v některých domech se ale obyvatelé mohou dočkat výraznějšího cenového skoku. Jsou totiž lokality, ve kterých mohou vlastníci nemovitostí jednostranně zvednout nájemné až o polovinu. Na jiných se zase nájemné nezmění vůbec.
Deregulovat budeme déle
Ministerstvo pro místní rozvoj původně chtělo deregulaci nájemného dokončit do roku 2010. Do té doby se průměrné netržní nájemné mělo například v Praze zvednout ze současných 60 korun na 100 korun za metr čtvereční měsíčně.
Šéf resortu Jiří Čunek ale nedávno přišel s tím, že délku deregulace ovlivní očekávaný pokles cen nemovitostí a tržního nájemného. Proto také nedávno předložil návrh, který počítá s tím, že se zvýšení nájemného, propočtené na rok 2010, rozloží do tří let.
větší obrázekAutor: bon
"Cílové hodnoty měsíčního nájemného původně předpokládané pro období roku 2010 tak bude dosaženo až k 1. lednu 2012," uvedlo k tomu ministerstvo pro místní rozvoj v tiskové zprávě.
V České republice je nyní okolo 47 procent bytů v osobním vlastnictví, na družstevní bydlení připadá 17 procent a 29 procent tvoří nájemní byty. Zbylých asi sedm procent tvoří sociální a firemní bydlení.
http://finance.idnes.cz/financni-radce-cen-bydlen-0xs-/uver.asp?o=0&klic=12009
Bydlet v nájmu je někdy výhodnější než vlastní bydlení na hypotéku
velikost textu:
12. září 2008
Nájemní bydlení je opředené řadou mýtů. Jedním z nich je, že se jedná na rozdíl od hypotéky o vyhozené peníze. Hypotékou přeci investuji do vlastního bytu či domu. Skutečnost je ale mnohdy jiná a překvapující.
foto: Profimedia.cz
Pečlivě zvažte, zda se vám vyplatí bydlet ve vlastním a být dlouhodobě zadlužen.
|
Lidé v Česku mnohem více než v jiných zemích preferují vlastní bydlení. Tomu odpovídá i to, že se za prací stěhovat nechtějí. Jedním z důvodů je právě kotva v podobě vlastního domku či bytu.
Růst cen nemovitostí, zejména v Praze, a příliv zájemců o bydlení z řad "Husákových dětí" způsobily velkou poptávku po vlastním bydlení. Růst cen bytů se ale zpomalil a deregulace způsobuje pokles nájmů. Možná se vyplatí poohlédnout se po nájemním bydlení.
Hypoteční úvěr je forma spoření
Sjednání hypotečního úvěru mnozí chápou jako jakousi formu investice. Do značné míry je to i pravda. Ale zdaleka ne vždy.
Hypoteční úvěr pomůže pořídit poměrně drahou nemovitost. Její cena dále může narůstat a byt nebo dům se svému majiteli - držiteli hypotečního úvěru - postupně zhodnocuje. Pokud ale ceny nemovitostí klesají, hodnota investice klesá také. Vlastník bytu či domu tak podléhá stejnému investičnímu riziku jako při libovolné jiné investici.
Pokud nemovitost slouží pouze k vlastnímu bydlení, nemusí se její majitel případným poklesem na realitním trhu tolik trápit, ovšem jen do té doby, než se rozhodne ji prodat. Při splátce hypotéky hradí jednak úmor (splátka jistiny úvěru) a jednak úroky. A v těchto dvou veličinách je ukryto, kdy se vyplatí nájem a kdy hypotéka. Samozřejmě pouze z finančního hlediska, do konečného rozhodování o koupi či nájmu nemovitosti vstupuje mnohem více faktorů.
Anuitní splátka
Nejčastějším způsobem splácení hypotečního úvěru je anuitní splátka, tj. splátka, která se až do skončení období fixace úrokové sazby a stanovení nové úrokové sazby v čase nemění. Kouzlem anuitní splátky je snižování poměru mezi placenými úroky a splátkou jistiny. Na začátku splatnosti hypotéky platí dlužník z velké části úroky a pouze z menší splácí svůj dluh. S postupem času klesá podíl úroků a převládá splátka dluhu.
Důsledkem anuitní splátky je, že v prvních letech splácení hypotéky klient splácí především úroky, které jsou ekvivalentní s nájmem (místo nájemného za byt placeného majiteli bytu platí "nájemné" (úroky) za peníze půjčené od banky). To, co skutečně spoří, je pouze úmor (splátka jistiny úvěru).
Hypotéka, nebo nájem
Při výběru vhodného bydlení vstupuje do rozhodování celá řada faktorů. Mezi nejdůležitějšími jsou vlastnosti bydlení (požadovaná lokalita, dopravní obslužnost, velikost a dispozice bytu/domu apod.) a finanční dostupnost - zejména ta je pro mnoho domácností limitujícím faktorem.
Volba mezi hypotékou a nájemním bydlením by mohla probíhat podle následujícího scénáře. Nejdříve je třeba určit, kolik peněz si domácnost může nebo chce dovolit věnovat měsíčně na zajištění vlastního bydlení. Z této částky je možné následně určit, na jak vysokou hypotéku může dosáhnout.
Následovat by měl průzkum lokality, v níž by se bydlení mělo nacházet - a to jak z pohledu nájemního, tak z pohledu vlastního bydlení, tedy zda je dostupné nájemní bydlení s nájmem nižším než maximální částka rozpočtu určená na bydlení a zda je dostupné vlastní bydlení v částce odpovídající hypotéce. Pokud je dostupné obojí, je možné začít srovnávat.
U hypotéky lze do srovnání započítat pouze výši úroků. U nájemního bydlení do porovnání vstupuje celá výše nájmu. Zjednodušeně lze říci, že je-li vyšší nájem, pak se vyplatí hypotéka. Je-li nájem nižší než úroky hypotéky, může se vyplatit nájem. Při srovnávání však nezapomínejte, že úroky hypotéky postupem času klesají. Benefitem nájemního bydlení naopak je, že veškeré větší opravy financuje majitel domu či bytu.
Více na Hypoindex.cz
Komerční prezentace:
Vyzkoušejte on-line hypotéku Hypoteční banky. V pěti krocích si sami „ušijete“ hypotéku na míru a ušetříte 50 % z poplatku za vyřízení!
.... více na www.hypotecnibanka.cz
Kam dál?
·
· Družstevní byt pořídíte na hypotéku i přes úvěr od stavební spořitelny
...oooOOOooo...
Panák do kanceláře:
http://www.living.cz/elektronika--bila-technika/panak-na-zehleni-kosil/2006
Osvětlení:
http://www.living.cz/elektronika--bila-technika/tip-na-osvetleni-s-naladou/1761
Neskrývaná reklama spolehlivé značce:
http://www.living.cz/elektronika--bila-technika/setrete-prirodu-i-penize/1745
cituji z:
http://www.living.cz/elektronika--bila-technika/tip-do-vasi-koupelny-odsavac-vlhkosti-osvetleni-a-topeni-v-jednom/1690
TIP do vaší koupelny: odsávač vlhkosti, osvětlení a topení v jednom!
15. říjen 2008 - Elektronika / bílá technika
Není to žádný zázračný přístroj. Jedná se o jednoduchou a praktickou úvahu výrobce spojit tři základní koupelnové elektrospotřebiče v jedno těleso a to pak umístit na strop. A cena se pohybuje podle typu a prodejce kolem 3 000Kč. Topí, odsává vlhkost a svítí.
Vlhkost v koupelně je jeden z klasických problémů, se kterým se musí uživatel potýkat a platí to zejména v bytech s koupelnou bez možnosti odvětrání. Na druhou stranu to není problém neřešitelný, neboť stačí kvalitní as výkonný ventilátor. Podobně je tomu i s vytápěním. I to je evergreenem koupelnového prostoru. V neposlední řadě je potřeba vyřešit v souladu s bezpečnostními normami (čtěte ZDE) také osvětlení.
Přístroj nazvaný „Tisan“, o kterém se zmiňujeme v úvodu, řeší všechny tři problémy najednou. Nabízí silný ventilátor, dvě až čtyři infračervené lampy, které dodají potřebný tepelný komfort a snadno regulovatelný zdroj světla. Má však jednu relativní nevýhodu. Není možné jej instalovat do místnosti s menší světlou výškou, než 230 cm (nejnižší stropy v panelových bytech jsou 255 cm). Toto omezení je ale omezením pouze pro ty, kteří snižují strop v koupelně úmyslně, např. s cílem získat úložný prostor.
Tisan existuje také v nástěnné variantě
Tisan představila v Praze letos na podzim slovenská forma Tisandt s.r.o
http://static.living.cz/photo/thumb/7434_650x450x75.jpg
Varianta s dvěma infračervenými lampami.
http://static.living.cz/photo/thumb/7433_650x450x75.jpg
Přístroj obsahuje axiální odsávací ventilátor (dle typu 160 -180 m3/h)
s možností vývodu do odsávacího potrubí do exteriéru nebo ventilační
stoupačky, duální (dle typu dvě a neb čtyři) infračervené vytápěcí lampy a svítidlo pro žárovku 60 – 100 W.
"Dobrá cena bez pozemku, nábytku a dogy!!?"
cituji z:
http://www.living.cz/architektura-design/splneny-sen-o-bydleni-uprostred-prirody-pojdte-na-navstevu/2638
Splněný sen o bydlení uprostřed přírody? Pojďte na návštěvu!
18. červen 2010 - Architektura/Design
Bydlení v přírodě je jedním z dnešních trendů. Mnoho zájemců ale váhá, zdali se kvůli němu mají vzdát pohodlí městského života. Přitom to není nutné. Pojďte na návštěvu do moderního domu, který stojí uprostřed jehličnatého háje mezi vzrostlými stromy a současně nabízí veškerý městský komfort. Zveme vás do Argentiny!
V Argentině dávají lidé svým domům jména. Tento má navíc jméno velmi poetické. Říká se mu Bosque de Mar Azul, tedy Háj u modrého moře. Stojí necelých 12 km od argentinského lázeňského městečka Mar Azul a je dílem architektonické společnosti BAK arquitectos. A protože jeho projektant je současně i jeho majitel, můžeme se na dům dívat jako na zhmotnělý sen architekta o ideálním bydlení.
Dům otevřený přírodě
Na první pohled návštěvníka upoutá skutečnost, že dům nestojí na klasické parcele, ale je vtěsnán přímo mezi vzrostlé stromy, které jej obklopují a prorůstají jeho terasou. Vchod do domu nemá žádnou předsíň ani zádveří a návštěvník vstupuje přímo do obývacího pokoje.Vytrácí se tak hranice mezi exteriérem a interiérem. Tento efekt je ještě přesvědčivější díky použitému materiálu fasády. Celý plášť domu je totiž udělaný z pohledového betonu, jehož hrubý povrch se velmi podobá popraskané kůře jehličnatých stromů.
Okna lemující hlavní obytnou místnost jsou vlastně obřími skleněnými stěnami, které je možné odsunout, a vnitřek domu tak zcela spojit s jeho okolím. Pokud obyvatelé zatouží po soukromí, je možné spustit rolety a uzavřít dům nežádoucím pohledům z venčí.
Dispozice Bosque de Mar Azul je řešena jako jedna velkoryse pojatá obytná místnost volně navazující na kuchyň a jídelní kout. Samostatně uzavíratelné jsou pouze ložnice, koupelna a toaleta. Veškeré technologické vybavení plně uspokojuje nároky uživatelů 21. století.
Splněný sen o bydlení za necelých půl milionu korun
Díky použitým materiálům působí vnitřek domu velmi prostorně a vzdušně, přitom obytná plocha nepřesahuje 80 m2! Prohlédněte si přiložené fotografie. Světle krémová barva stěn a velké okenní plochy dělají místnosti větší. I podlahy jsou světlé, díky čemuž je možné použít kontrastní tmavé barvy nábytku a vytvořit tak podmanivou atmosféru.
Všimněte si také, že interiérové stěny jsou stejně jako zmiňovaný venkovní plášť domu tvořené pohledovým betonem. Slovo "beton" zní velmi tvrdě a vyvolává dojem odlidštěného šedivého sídliště. Pokud je ale tento materiál použit s citem, může působit velmi přirozeně. Navíc je díky tomu stavba levná. Podle autorské zprávy společnosti BAK arquitectos nepřesáhly náklady 20 000 dolarů, tedy 420 000 Kč! V ceně pochopitelně není započítán pozemek a ani vybavení domu.
Vypadal by takto váš splněný sen o ideálním bydlení? Napište ke článku komentář, zajímavé poznámky budeme publikovat.
http://www.living.cz/gallery.php?id=2638&photo=12394
http://static.living.cz/photo/thumb/12387_650x450x75.jpg
http://www.living.cz/gallery.php?id=2638&photo=12394
http://static.living.cz/photo/thumb/12387_650x450x75.jpg
Red
Foto Gustavo Sosa Pinilla, Contemporist.com
__________________________
http://www.magazinzahrada.cz/jak-si-zaridit-zahradni-potucek-poradime-vam-297/
o privatizaci bytů
https://artcollage.estranky.cz/clanky/bydleni-a-trh/vymena-vetsiho-bytu-za-mensi_-ha-haaa.html