Co bylo po sádrách?
Když mi sundali páté sádry, zůstal jsem s maminkou v nemocnici. Měli jsme pro sebe malinký pokojíček. Po dlouhé době jsem se vykoupal. Bylo to moc fajn, takové koupání. Večer mi dala maminka napapat a já usnul. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se v noci vzbudil, čekal na mlíčko a maminka mi žádné nedala. Co to je toto za pořádek? Jsem si pomyslel a probrečel zbytek noci až do rána. Nedat mi napapat. Maminka to měla zakázané, nakrmit mě, protože mě ráno čekala operace nožiček a narkóza, jenže to já nevěděl. Ráno mě odvezli i s postýlkou od maminky. Kam mě to vezou? Kam? Jsem netušil. Když jsem se vzbudil, nebyl jsem na pokoji se svou maminkou, ale kdesi jinde. Až později jsem se dozvěděl, že to byla jakási JIPka. V ručičkách jsem měl zapíchané hadičky. Koukal jsem a nevěděl, co se děje. Kde je maminka? Tak jsem se rozplakal. Sestřička, co mě hlídala vzala telefon a najednou se u mé postýlky maminka objevila. To jsem byl rád. Konečně jsem si mohl všimnout, že mám zase sádry. Jejda, já se jich snad nikdy nezbavím. Slyšel jsem, jak pan docent mamince říkal, že ty sádry mám tentokrát na celé čtyři týdny v kuse. Tak mi spadl kámen ze srdce. Nebudu muset do Brna jezdit každý týden a sádry mám rád, protože je v nich teplo.
Za 24 hodin mě z JIPky přivezli za maminkou na pokoj. Přijel za náma tatínek. To už jsem byl zase hodný kluk. Mít mámu a tátu při sobě je ta nejlepší věc na světě. V nemocnici si mě nechali čtyři dny a pak pro nás přijel tatínek a odvezl si nás domů. Čekaly nás další čtyři týdny se sádrama.