1. Postranní čára,2. Plynový měchýř ,3. Žlučový váček, 4. Žábry ,5. Játra, 6. Pohlavní žlázy, 7. Srdce, 8. Ledviny ,9.Žaludek ,10. Střevo,11.Oko



Ústrojí rovnováhy a sluchu
Ústrojím sluchu a současně i rovnováhy je vnitřní ucho. Je to párový orgán uložený v lebce po stranách zadního mozku. Skládá se z bludiště, rozděleného do tří váčku, a z trojice sobě kolmých chodbiček. Na výstelce váčků spočívají kamenky (otolity). Prostor vnitřního ucha je vyplněn sklovitou kapalinou, která přenáší tlak otolitů, jakožto čidel zvuku i změn pohybu ryby. Otolity jsou složeny z uhličitanu vápenatého, porcelánově bílé a průsvitné,s dobře patrnými přírůstkovými vrstvami. Jsou tři: protáhlý šíp, hvězdička a kamének. Podle největšího šípu snadno určíme věk ryby, protože střídání širších, letních, přírůstkových vrstev s užšími, zimními, vrstvami je dobře čitelné. Vnitřnímu uchu ryby nepředchází vnější zvukovod, takže zvukové vlny šířené vodou pronikají dovnitř lebeční kosti. Do mozku je zvuk přenášen chvěním otolitů, veden ve formě nervového vzruchu sluchovým nervem, zasahujícím do chodbiček. Když se ryba vychýlí ze základní polohy, uplatňují se otolity jako čidla rovnováhy. Změnou tlaku na citlivou výstelku váčku a na nervová zakončení vyvolají reakci, která rybu přiměje k zaujetí rovnovážné polohy. Ryby ovšem slyší a reagují hlavně na zvuky s vyšším kmitočtem, které jsou nepostižitelné lidským uchem. Hlubší zvuky spíše vnímají postranní čarou. Na udržování rovnováhy se podílí i plynový měchýř ryb, uložený pod páteří a ledvinami. Bývá jednoduchý a silně protáhlý. U kaprovitých ryb je dvoudílný, volně uložený a na přední válcovité části spojený s bludištěm vnitřního ucha. Z našich ryb nemá plynový měchýř vranka. Plynový měchýř upravuje volnou hmotnost rybího těla tím, že vyrovnává tlak své náplně s vnějším tlakem vody. Tím rybám umožňuje udržovat se bez potíží v libovolné hloubce. Ryby s dvoudílným plynovým měchýřem mohou zaujmout polohu šikmo dolů nebo nahoru tím, že tlak v zadní komoře se zvýší, v přední sníží a naopak..

Krevní oběh
Souvisí s činností srdce, které pracuje jako jednoduchá pumpa a vhání odkysličenou krev do žaber. Rybí srdce se nachází dole za hlavou, pod žábrami. Srdce ryb je nápadně malé a má jen jednu komoru a jednu předsíň. Jeho hmotnost je 0,5 až 1% z celkové hmotnosti ryby. To je dáno malým množstvím obíhající krve, které odpovídá asi jedné padesátině hmotnosti ryby. Zrychlování nebo zpomalování srdečních tepů řídí bloudivý nerv. Srdeční tep u ryb závisí hlavně na teplotě vody a je obvykle v souladu s počtem dechů. Závisí také na tom, zda ryba odpočívá nebo je v pohybu. Rybí krev se od lidské liší tím, že její červené krvinky mají jádro. Vynikají rychlejší srážlivostí, což zaručuje, že ani těžce poraněná ryba nevykrvácí .Rybí krev je jen o zlomek teplejší než voda ve které žije. Ryby totiž patří k živočichům s proměnlivou teplotou krve, závislou na teplotě vnějšího prostředí, které je obklopuje.

Nervová soustava
Nervová soustava ryb má své ústředí v jednoduše vybaveném mozku a v míše. Mozek je nápadně malý a jeho hmotnost tvoří pouhou tisícinu hmotnosti těla. Je protáhlý a podélně rozčleněný v části odpovídající mozku vyšších obratlovců. Jeho některé oddíly s prodlouženou míchou jsou sídly rybích smyslů. Mícha, objemem i hmotností převyšující mozek, vede horním páteřním kanálkem až na konec těla ryby. Vybíhá z ní tolik párů nervů, kolik má páteř obratlů. Vodivost rybích nervů závisí na teplotě vody; při klesání teploty vody se zpomaluje. Ústrědní nervová soustava je ovlivňována hormony vylučovanými žlázami s vnitřní sekrecí, jako jsou nadledvinky, pankreas, štítná žláza, hypofýza a další. Tím se vytváří neurohormonální systém, který reaguje na vnější podmínky a upravuje souhru všech dějů v organizmu. Udržuje životní pohodu ryb.

Postranní čára
Nachází se na bocích ryb a smyslové kanálky na hlavě jsou pozoruhodným ústrojím, kterým ryby vnímají tlak vody, směr, proudění i vlnění, blízkost potravy a překážky, na které voda naráží a kterým se ryby za tmy a v kalné vodě vyhnou. Postranní čára umožňuje život i osleplým rybám. Slouží tedy jako radar, ohlašující nebezpečí.

Čichové ústrojí
Je v čichových jamkách umístěných mezi tlamou a očima. Každá jamka je kožní řasou rozdělena na dvě poloviny. Stahováním a povolováním svalů nasávají přední otvory vodu a zadní polovinou odtéká voda zase z jamky ven. Čichový ústroj není spojen s dutinou ústní. Ryby např. mohou cítit potravu na dálku, ale musejí se jí dotknout, aby jí ochutnaly.

Chuťové ústrojí
Má čivné buňky umístěné na vouscích a pyscích ryb, v dutině ústní na patře. Vousky ryb mají za úkol ochutnávat a ohmatávat. Kapr, ale i jiné druhy ryb mají chuťové buňky i kdekoliv na těle v kůži.

Hmatové ústrojí
Tvoří hmatové buňky (pupeny), které zachycují hmatové vjemy a jsou u ryb různě rozloženy - po těle, na ploutvích, na hlavě, vouscích a pyscích.

Rybí oko
Některým jeskynním rybám oči zakrněly. Rybí oko nemá víčka ani slzné žlázy. Oči jsou tak omývány a čištěny vodou. Jinak rybí oko odpovídá stavbou očím vyšších obratlovců. Podstatný rozdíl je ve tvaru čočky, která je kulovitá a ve způsobu zaostřování oka na potřebnou vzdálenost. To se děje změnou vzdálenosti čočky od sítnice, ne změnou jejího tvaru čili akomodací, běžnou třeba u člověka. Rybí oko je spíše uzpůsobeno k vidění na blízko. Zorný úhel při výhledu z vody je 98 stupňů, ryba prakticky vidí všude kolem sebe a na všechny strany. Ryby rozeznávají velikost, tvar i barvu předmětů, což potvrzují zkušenosti rybářů, především muškařů. Ryby vidí i za tmy, kdy jsou zrakové vjemy doplňovány signály zprostředkovanými boční čárou.

Dýchací ústrojí
Tvoří je červeně zbarvené žábry. Výměna plynů (kysl.uhličitého za kyslík) se děje na dýchacích řasách žaberních lístků, které jsou protkány množstvím vlásečnic. Krev odevzdává vodě kysl.uhličitý a přijímá z ní kyslík. V dýchací sliznici (epitelu) lístků jsou také rozmístěny hlenové buňky, které vylučovaným výměskem chrání jemné tkáně žaber před kalem a cizopasníky. Ryby mají schopnost zbavit se poškozených žaberních lístků a nahradit je novými. Některé ryby (mřenky, sekavci a další) načerpávají tlamkou vzduch u hladiny, který pak polykají. Takto využívají kyslíku v zadní části střeva. Pomocné střevní dýchání umožňuje těmto rybkám žít ve vodách velmi chudých na kyslík.

Zažívací ústrojí
Zažívací ústrojí začíná dutinou ústní. Dravé ryby se vyznačují velkou, hluboko rozštěpenou a ozubenou tlamou. Nedravé ryby mají tlamu malou, obvykle s masitými pysky. Jazyk nahrazuje jazyková kost krytá měkkou svalovinou. Zuby ryb nemají kořeny a jsou zakotveny ve sliznici nebo přirostlé na kostech. K obnově zubů dochází po celý život tak, že nové zuby vytlačují zuby starší a opotřebované. Zuby ryb slouží k zachycení kořisti. Nedravé ryby nemají vyvinut žaludek a jeho činnost přijímá přední část střeva. Jícen a žaludek dravých ryb je silně svalnatý a roztažitelný. Trávením se potrava rozkládá v jednoduché látky, schopné se vstřebat stěnou žaludku a střeva do krve.Tím je přiváděna energie k pohybu i růstu ryb a v období hojnosti potravy i k tvorbě zásobních látek. Žaludek dravých ryb je vakovitý. K trávicímu ústrojí patří játra se žlučníkem a slinivka břišní. Játra dravých ryb mají přesně ohraničený tvar, u nedravých ryb obrůstají střevní kličky. Játry prochází krev bohatá na živiny uvolněné v procesu trávení a je v nich zbavována škodlivých látek. Játra vylučují žluč, která rozptyluje tuky, aby byly stravitelnější a dále se zde ukládají zásobní látky důležité pro přezimování ryb. Žlučník, jako zásobárna žluče je váčkovitý a nápadně zelený.

Vylučovací ústrojí
Základním orgánem vylučovací soustavy jsou ledviny, ve kterých se tvoří moč obsahující odpadní látky. Moč odvádějí z těla močovody. Nestravitelné tuhé zbytky potravy jsou peristaltickými pohyby posouvány směrem k řitnímu otvoru a vyváděny mimo tělo ryby. Ledviny jsou párový orgán přiléhající k páteři, nápadně tmavě červené barvy. Temnou červení se prozrazuje i slezina, která je u dravých ryb zřetelně ohraničena,u nedravých podobně rozptýlena jako játra. Je to krvetvorný orgán, který se vlastního trávení nezúčastňuje.

Rozmnožovací ústrojí
Tvoří párové pohlavní žlázy, vaječníky samic obsahují jikry a varlata samců mlíčí, které se táhnou z obou stran podél zažívací trubice a jsou upevněny v břišní dutině pobřišnicovými vlákny. Někdy jsou párové pohlavní žlázy sloučeny v jednu žlázu.

Jak dýchají ryby
Ryby patří mezi obratlovce (Vertebrata), kteří žijí ve vodním prostředí. Kyslík potřebný k životu tedy získávají, až na pár výjimek, z vody.
Naprostá většina ryb dýchá tzv. žábrami. Žábry jsou specializované orgány ryb ektodermového původu, které slouží k dýchání ve vodě (tedy výměne kyslíku a oxidu uhličitého mezi vnějším a vnitřním prostředím). Jsou uloženy ve společné žaberní dutině, která je párová (na každé straně jedna) a zvenku je kryta skřelí.
V žaberní dutině se nachází čtyři žaberní oblouky, na které nasedají žaberní lupínky. Ty jsou pokryty tenkou průsvitnou pokožkou, která je bohatě prokrvena. Zde dochází k výměně plynů mezi krví ryby a vnějším prostředím, tedy vodou. Je zde totiž nejtenší možná bariéra, kterou musí plyny překonat.
Ryba nasaje ústy vodu podtlakem při zavřených skřelích, poté otevře skřele a voda proudí místem nejmenšího odporu kolem žaber, kde omývá bohatě prokrvené žaberní lupínky a dochází k výměně plynů.


ÚHOŘOVITÍ-Anguillidae
Uhoř říční -Anguilla anguilla(Linnaeus, 1758)
Tajemný poutník ze Sargasového moře má řadu zvláštností.U úhoře je popsáno kožní dýchání,které mu umožňuje bez větších problémů i dočasný pobyt mimo domovské vodní prostředí.Všeobecně známým fenoménem je také neskutečně dokonalý čich nesrovnatelný se žádným obyvatelem našich vod.Zvláštností úhoře jsou rovněž trojdílné ledviny,kde každý z oddílů má svoji specifickou funkci a zadní oddíl zasahuje několik cm až za řitní otvor.Absolutní velikost plynového měchýře se udává až 30 % tělní dutiny.U úhoře lze rovněž najít oddělenou slinivku(pankreas),která zde není ostrůvkovitě roztroušena v játrech jako součást „hepatopankreatu".Leží svrchu nad celým střevem a nejznatelnějšíje v přední části.Pomocnou trávicí funkci zde chybějících pylorických přívěsků nahrazuje velmi mohutný a prostorný „slepý vak".Gonády jsou i u dospělých úhořů vizuálně problematicky identifikovatelné,relativně nejzřetelnější jsou u ryb migrujících do moře,a to ještě po kontrastování speciálním činidlem.Obrázek zachycují poměrnou topografii u štíhlejších úhořů „úzkohlavých" i objemnější „širokohlavých".
Popis k orgánům:
Srdce (1) je relativně malé.Slezina (2) leží poněkud zprava nad střevem,vedle slepého vaku a na obrázku je viditelná její kaudální (zadní) část.Játra (3) jsou orgánem,který zaujímá velmi významný podíl tělní dutiny.Žlučový váček je přibližně ve středu jater a přiléhá na střevo svrchu.Střevo (4) je poměrně rovné bez záhybů a dosti prostorné.Žaludek leží opticky skryt za kaudálním (zadním) koncem jater.Slepý vak (5) je důležitým,velice objemným a rozměrným orgánem.Ledviny jsou vchlípeny ve stropě tělní dutiny,na obrázku opticky skryty.Pokud proříznete úhoře ještě dále za řitní otvor,objeví se jejich třetí, zadní část.Plynový měchýř (6) je značně velký, byť to tak na hadovitém těle na první pohled někdy nevypadá.

Štika obecná
Esox Iucius Linnaeus, 1758
Štika je výrazným predátorem našich vod. Na svůj způsob žrvota je vybavena luxusně nadstandardně velkým žaludkem s výtečně fungujícím trávením velkých porci. Jako bonus má navíc možnost při konzumování objemné potravy ‚s plnými ústy‘ roztáhnout prostor, kudy sousto prochází. Dokáže doslova „povolit ve švech. Při takto vypjaté situaci, zejména pokud polykání potravy trvá déle, klasický pohyb skřelemi pro dýchání není možný. Atak štika řeší tyto kritické okam žiky tak, že přívod čerstvé vody k žábrám zajišťuje zezadu pomoci prsních ploutvi. Ledviny jsou u štiky (podobně jakou úhoře) trojdílné a zasahuji ještě poměrně daleko za řitní otvor.
Popis k orgánům:
Srdce (1) není s ohledem na to, jak velký okamžitý výkon musí často podávat, nijak nadprůměrným orgánem. Možná proto také štika často odpočívá.
Slezina (2) leží téměř až v samé zádi tělní dutiny
Játra (3) jsou v dolní třetině přední části tělní dutiny sama nejsou velikostně nějak předimenzovaná, ale obsahuji značně prostorný a výkonný žlučnik, který se táhne v jejich přední polovině středem jako podlouhlý váček.
Střevo (4) neni zbytečně dlouhé, je přiměřené k potřebám dravé ryby.
Žaludek (5) je alfa a omega biologie štiky. Zobrázku je patrné, jak obrovskou část tělní dutiny zaujímá, ato je ještě složen do několika záhybů, čímž je jeho pracovní objem možno zvětšit.
Ledviny jsou na stropu tělní dutiny pevně překryty plynovým měchýřem, proto je zde nevidíme.
Močový měchýř(6)je dobře viditelný jako poměrně plochý váček.
Gonády (7) zaujímají sice v tělní dutině poměrně významnou část prostoru, ale svým uložením ve válcovém těle nečiní ani u jikernaček v období tření z ryb břichaté rodičky.
Plynový měchýř(8)je jednodílný, táhne se po celé délce horní části tělní dutiny a je pevně přimknut k jejímu stropu. Tak pevně, že prakticky kryje oba díly ledvin.

Okounovití - Percidae
OKOUN ŘÍČNÍ (Perca fluviatilis Linnaeus,1758)

Stejně jako u okounkovitých ryb tvoří gonády u jikernaček jeden nepárový srostlý orgán. Pylorické přívěsky jsou tři. Okoun říční vykazuje velice rozdílné růstové vlastnosti v návaznosti na dostupnost potravy i rozlehlost svého biotopu. To má v konečném důsledku i vliv na výskyt zcela zakrslých,štíhlých jedinců na jedné straně a poněkud „hrbatých" a zmasilých ryb na straně druhé. Tento fenomén má samozřejmě odezvu nejen na vnější „figuře" ryby, ale i na její anatomii uvnitř. Vnitřní tuk se u této čeledi ukládá
i ve vnitřních orgánech. Srdce (1)je u okounů poměrně malé.Slezina (2) leží v oblasti střevních záhybů za žaludkem. Játra (3) tvoří za hlavou při pohledu z boku necelou třetinu tělní dutiny. Žlučník leží centrálně, rozměrově je drobnější.Střevo (4) tvoří v přední části několik záhybů,zadní polovina je již poměrně rovná. Žaludek (5) je docela prostorný, schopný pojmout i celkem objemnou kořist (co dovolí vstupní brána tlamky).
Pylorické přívěsky (6) jsou celkem tři, leží na spodu tělní dutiny zhruba mezi játry a žaludkem.
Ledviny jsou na obrázku kryty částečně přirostlým plynovým měchýřem, vchlípeny na stropě tělní dutiny k páteři.Močový měchýř (7) bývá poměrně výraznější,v šikmé poloze směrem k řitnímu otvoru. Gonády(8) vtomto případě párový orgán u samce, jikernačky disponují nepárovým orgánem, srostlými ovarii.
Plynový měchýř (9) je jednodílný, svrchu částečně přirostlý k páteři.

LOSOSOVITÍ-Salmonidae
Pstruh obecný - Salmo trutta Línnaeus,1758
Čeleď lososovitých se ještě v nedávné minulosti dělila v systematice o místo na slunci se síhovitými - Coregonidae a lipanovitými - Thymalhdae.Dnes jde o čeleď jedinou. Typickým zástupcem bude náš domácí pstruh obecný.V anatomii lososovitých je nejzajímavějším znakem veliké množství pylorických přívěsků, jsou jich desítky!
Vnitřní tuk se u této čeledi ukládá jako energetická rezerva z velké části také ve svalovině.
Popis k orgánům:
Srdce (1) je průměrné velikosti, uloženo klasicky.
Slezina (2) je dobře patrným orgánem,který leží v zadní polovině tělní dutiny.
Játra (3) zaujímají opticky značný prostor tělní dutiny, u pstruhů jsou výrazně plošším orgánem.
Zlučník nasedá v oblasti žaludku,poněkud kraniálněji(směrem k hlavě).
Střevo (4) je s ohledem na potravu tvořenou z velké části i balastem (schránky chrostiků apod.)poměrně prostorné.Žaludek je skrytý za plochou jater a pylorických přívěsků.
Pylorické přívěsky (5) jsou na obrázku patrny ve vnitřním tuku dobře živené ryby, individuální počty se mohou měnit.
Ledviny (6) leží standardně na stropu tělní dutiny,jsou výrazným orgánem.
Gonády (7) jsou uloženy klasicky v zadní polovině tělní dutiny pod plynovým měchýřem.
Objemově vždy převažují samicí nad samčími,v případě čeledi lososovitých jsou však jikry navíc výrazně větší v porovnání s ostatními našimi rybami.
Plynový měchýř (8) je dlouhým jednodílným orgánem.

MNÍKOVITÍ - Lotidae
Mník obecný Lota lota Linnaeus, 1758
Játra,jak je patrné z obrázku,jsou skutečně nadrozměrným orgánem.A platí to nejen pro náš domácí druh, ale v podstatě i pro čeleď jako takovou - i proto je takový hon na „tresčí játra" z moří.Lze říci,že topografie orgánů u mníka je v mnohém opravdu originální a zásadně odlišná od jiných čeledí.Dříve se tato čeleď označovala jako treskovití- Gadidae.
Popis k orgánům:
Srdce (l)jeu mníka nevelké.Slezina leží skryta v prostoru za žaludkem,mezi gonádami a střevem.Játra (2) jsou u mníkovitých obrovským orgánem,vyplňujív pohledu z boku více než polovinu tělní dutiny. Střevo (3) je poměrně krátké a vykazuje několik záhybů.
Žaludek (4) je značně prostorný,na kresbě z větší části zakrytý játry.
Pyiorické přívěsky (5) jsou nejčastěji v počtu 25,v rozmezí 21-30 (40) a jak je patrné i z obrázku, mají různou velikost. Ledviny (6) mají výraznější a masivnější zadní část přiléhající k močovému měchýři, ale táhnou se pod plynovým měchýřem směrem dopředu až do oblasti za hlavou. Močový měchýř (7) je nepřehlédnutelným a poměrně velkým vakem zajímavého tvaru.
Gonády (8) nejsou velkým orgánem,a to je zřejmě i jeden z důvodů,proč při poměrně vysoké plodnosti mníka jsou jikry (a následně i váčkový plůdek) tak drobounké.
Plynový měchýř (9) na našem řezu pozorujeme jako úzký orgán na stropu tělní
dutiny.Ve skutečnosti je architektonicky nesmírně zajímavým objektem.Je jednodílný, z bočního pohledu víceméně kyjovitého tvaru s výrazně širším předním koncem.Ale zespodu je vidět ještě jakési „dělení" přední části na dvě podélně symetrické,oválné dutiny - vcelku tak plynový měchýř z této strany vzdáleně poněkud připomíná pánský úd.


SEKAVCOVITÍ-Cobitidae
sekavec podunajský(Cobitís eiongatoiaes Bacescu et Maier 1969)
Taxonomové nám vyčlenili ze staré Čeledi sekavcovití— Cobitidae v posledních letech ještě novou Čeled mřenkovití— Balitoridae. Prokazatelně zásadní rozdil v anatomii bychom našli u mřenky v tom, že má klasický žaludek (jev něm patrná přítomnost trávicích štav).Třeba piskoř pruhovaný je zajimý i tím, že je vybaven možností střevního dýchání,které může být v případě potřeby doplněno žaberním i kožním.
Plynový měchýř je značně originální velice malými rozměry,je navíc uložen v kulovitém kostěném pouzdře a jeho zadní část je rudimentárni.
Popis k orgánům:
Srdce (1)je velikostně lehce nadprůměrné
Slezina je zakryta játry,leží přibližně v jejich polovině,nad střevem.
Játra(2)tvoří opticky dva laloky,celkově nejsou příliš rozměrným orgánem.
Střevo (3) je prakticky rovné a značně prostorné.
Žaludek ve své pravé podobě u sekavcovitých ryb vyvinut není.
Ledviny (4) jsou přimknuty standardně ke stropu tělní dutiny.
Močoý měchýř (5) není přiliš rozměrný,ale velmi dobře patrný i u drobných rybek.
Gonády (6) zabíraji velmi významný podil prostoru tělní dutiny.
Plynový měchýř (7) je skutečnou kuriozitou,která nemá u jiné čeledi našich ryb obdoby.


Vrankovití — Cottidae
Vranka obecná;
Tyto drobné rybky mají s plaváním kupodivu docela veliké problémy. Jejich vějířovité ploutve vypadají sice mohutně, ale velice citelná je absence plynověho měchýře. Poměrně nepřiliš velká plocha ocasní ploutve toho už mnoho nedokáže, a tak se vranky pohybují jen jakýmisi „přískoky". Ledviny nejsou párovým orgánem. Jsou srostlé v jeden dlouhý pás. Nepominutelnou zajímavostí je skutečnost, že u tak malé rybky, jakou je vranka, zabírá žaludek prakticky vice než polovinu celé tělní dutiny. Pylorické přívěsky jsou dva.

Popis k orgánům:
Srdce (1)je průměrně velké.
Slezina na obrázku není vidět, leží na dně tělní dutiny přibližně uprostřed, v ose těla.
Játra (2) zabíraji při pohledu z boku asi třetinu prostoru a tvoři opticky dva klasické laloky.
Střevo (3) je relativně velmi krátké, ale prostorné
Žaludek (4) je objemově největším orgánem v těle.
Pylorické přívěsky(5) jsou nepříliš široké (jsou -dva) a leží zcela na spodu tělní dutiny pod žaludkem. Ledviny(6) jsou zde viditelné jako poněkud zřetelnějši orgán v zadní části, jinak jsou ale srostlé v jeden pás při stropu tělní dutiny.
Močový měchýř(7)je docela znatelným kyjovitým váčkem v blízkosti řitního otvoru.
Gonády(8) jsou velikostně průměrné, ale jejich tvar je zajímavě kolenovitě pravoúhlý, směřující
„vrcholem" dolů. Plynový měchýř zcela chybí.