Knihálkov

Richelle Mead- Sukuba 2.

Popis-

Sukuba Georgina musí začít řešit i jiné trable než zapovězený milostný život. Nad Seattlem se totiž opět stahují mračna a děje se cosi podivného, co zasahuje nejen nesmrtelné bytosti, ale i obyčejné lidi: Georginin kolega a kamarád se zčistajasna chová nějak divně, a ona se nemůže zbavit dojmu, že za tím stojí mnohem víc než jen přemíra vypitého kafe… 

Ukázka z knihy:

Démoni jsou děsiví.
Nezáleží na tom, jakou víru vyznáváte, nebo jakou cestou se v životě ubíráte, tohle zůstává vždycky stejné. Jistěže se občas chovají absurdně – obzvláště v těch kruzích, v jakých se pohybuju –, ale celkově vzato mají lidé dobrý důvod bát se jich a vyhýbat se těm pekelným přisluhovačům ďábla. Jsou krutí a nelítostní, libují si ve způsobování bolesti a utrpení a ve volném čase mučí duše. Lžou. Kradou. Podvádějí na daních.
Přes tohle všechno jsem se ale nemohla ubránit dojmu, že jsem se stala svědkem toho nejděsivějšího skutku démonů.
A že jím bude slavnostní udělení ceny. Mně osobně.
Stál přede mnou Horatio, vicedémon z jisté divize Pekelných záležitostí, a snažil se navodit vážnou atmosféru, což se mu vůbec nedařilo. Přičítala jsem to hlavně jeho nebesky modrému polyesterovému obleku a kašmírové kravatě stejného odstínu. Licousy tomu také nepomáhaly. Pravděpodobně nevyšel z vnitřních kruhů pekla dobře šest století, naposledy patrně v době, kdy byl v módě nebesky modrý polyester.
Příliš dlouho si odkašlával a díval se po nás, aby se ujistil, že mu opravdu všichni věnujeme pozornost. Poblíž stál můj nadřízený Jerome a tvářil se naprosto znuděně. Čas od času se podíval na hodinky. Vedle něj se culil od ucha k uchu Horatiův asistent, skřet Kasper. Na zemi u něj stál kufřík, z něhož předtím vytáhl několik papírů. Jeho nedočkavý výraz oddaného psa napovídal, že touží po povýšení.
A co se mě týče… Já jsem se snažila, jak jsem mohla, abych se taky tvářila nadšeně, ale moc se mi to nedařilo. To bylo samozřejmě nepřijatelné. Jsem sukuba. Celá moje existence spočívá v tom, že nutím lidi – konkrétně muže –, aby uvěřili a viděli ve mně to, co chtějí. Během okamžiku se můžu změnit z naivní panny ve vášnivou dominu. Vyžaduje to jen změnit podobu a mít trochu hereckého umění. Schopnost měnit podobu jsem získala výměnou za svou lidskou duši, herecké schopnosti jsem si vypěstovala časem. Koneckonců nemůžete po staletí říkat každému mži : „Jasně, miláčku, ty jsi ten nejlepší, jakého jsem kdy měla,“ a nenaučit se trochu to rozvést. Báje nás vykreslují jako éterické démonické bytosti rozkoše, ale být sukubou ve skutečnosti obnáší především umět nahodit přesvědčivou pokerovou tvář a dobrou obchodní strategii.
Takže tohle udílení cen by pro mě nemělo představovat sebemenší problém. Jenže s Horatiem bylo těžké zachovat si vážný výraz.
„Vpravdě je pro mne velikou ctí zde dnes být,“ prohlásil nosovým barytonem.
Vpravdě?
„Jsme skvělí díky své tvrdé práci. Nyní jsme se tu shromáždili, abychom zjistili, kdo projevoval největší oddanost Vyššímu Zlu a má největší zásluhy. Díky takovým jedincům jsme silnější a to nám umožní zvítězit v ohromné bitvě, až se na konci časů budou započítávat všechny skutky. Takoví jedinci si zasluhují naši úctu a my jejich pracovní zápal rádi odměníme. Dáme všem na vědomí, jak je důležité tvrdě pracovat a bojovat v této těžké době za naše cíle.“
Pak ještě dodal: „Ti, kteří nepracují tvrdě, budou hozeni do ohnivých jam zoufalství, kde budou věčně hořet a pekelní psi je rozervou vedví.“
Otevřela jsem pusu a už už chtěla poznamenat, že tohle by bylo mnohem levnější než rozdávat bolestné, ale Jerome se na mě zadíval a zavrtěl hlavou.
Mezitím Horatio pobídl Kaspera a ten rychle přispěchal s pozlacenými certifikáty. „Je mi velkým potěšením, že vám mohu předat toto ocenění za excelentně se vyvíjející výkony, které v posledním čtvrtletí překonávají všechny sukubí kvóty. Gratuluji.“
Horatio mi potřásl rukou a podal mi certifikát, na němž bylo asi padesát podpisů nejrůznějších osob.

Certifikát pro
LETHU (alias Georginu Kincaidovou), sukubu z arcidiecéze Seattle, Washington, USA, Severní Amerika, Země. Za její excelentně se vyvíjející výkony, které v posledním čtvrtletí překonávají všechny sukubí kvóty. Za vynikající umění v oboru svádění, zatracování a kažení lidských duší.

Když jsem dočetla, všichni na mě koukali, takže jsem předpokládala, že ode mě očekávají nějaký proslov. Já jsem ale uvažovala, jestli nebudu mít průšvih, když ten certifikát ostřihnu, aby se mi vešel do rámečku.
„Ehm, díky. Je to… super.“
Zdálo se, že se s tím Horatio spokojil. Chytře přikývl a střelil pohledem po Jeromovi.
„Musíte být velmi hrdý.“
„Výjimečně hrdý,“ přitakal arcidémon a potlačil zívnutí.
Horatio se obrátil znovu na mě. „Pokračujte v dobré práci. Takhle brzy dosáhnete povýšení.“
Jako by už tak nebylo dost zlé, že jsem přišla o svou duši. Přinutila jsem se k úsměvu.
„No, pořád ještě je toho třeba spoustu vykonat.“
„Vynikající postoj. Ten nejvynikajícnější. Máte štěstí, že ji máte.“ Kamarádsky poplácal Jeroma po zádech, z čehož můj šéf nebyl zrovna nadšený. Neměl taková přátelská poplácávání rád. Neměl rád žádné doteky. „Pokud už je to všechno, pak bych měl nejspíš – ach, málem jsem zapomněl.“
Horatio se obrátil ke Kasperovi. Skřet podal svému pánovi ještě něco.
„Tohle je pro vás. Na znamení našeho ocenění.“
Dal mi dárkový poukaz do restauračního řetězce Applebee’s a další kupóny do prodejen DVD Blockbuster. S Jeromem jsme jen ohromeně zírali.
„Páni,“ vypravila jsem ze sebe nakonec. Vítěz pravděpodobně dostane poukaz do některé restaurace Sizzler‘s. Nikdy nepochybujte, že druhé místo vždy patří prvnímu poraženému.
Horatio i Kasper zmizeli. Jerome a já jsme tam ještě chvíli mlčky stáli.
„Spokojený, Jerome?“
„Směšné, Georgie, velice směšné.“