Uklizená domácnost ano či ne?
Pro duševní pohodu a příjemně strávené chvíle je to nezbytný prvek, ale do jaké míry? Samozřejmě se setkáme s domácnostmi, kde se vše leskne čistotou a v jiných nelze rozeznat buřta od papriky. V čem máme hledat zlatou střední cestu? Asi před půl rokem jsem na internetu narazila na jednoznačný pohled dívky, která kritizovala ,,bordel" své kamarádky. Vytýkala jí pohozené věci na pohovce, neumyté nádobí a spoustu dalších drobností. Ve svém textu uváděla, že dotyčná kamarádka měla před nějakou důležitou zkouškou a musela se starat o své děti. Co je však nejdůležitější, pisatelka se potřebovala ukrýt před deštěm a proto požádala kamarádku o pomoc. Jak je vidět místo vděku ji poslala celou řadu výtek. Nebudu již dále pokračovat v čem pravděpodobně tkvěla příčina kritiky a zaměřím se na problém, který nám z toho vzešel. Pokud bychom vzali v úvahu, že pisatelka je žena bez závazků a má mnoho času na uklízení, vidí ve své kamarádce ,,bordelářku". Je to pro ní nepochopitelné, protože se sama do této situace nedostala. Žije ve světě, kde pro ní pořádek znamená více než společné posezení u kávy. Z pohledu její kamarádky by se tato situace jevila, jako normální věc... Děti, škola a ještě si vydobít trochu času pro sebe, tak prostě na úklid nezbývá tolik času.
Každá odchylka od zavedených norem je považovaná za špatnou. Nikde se nedočteme, že je nezbytné mít vyleštěný byt než přijde návštěva, přesto se to požaduje. První věc, kterou automaticky uděláme, když vejdeme do dveří domácnosti někoho jiného, že zhodnotíme pořádek. Naučili jsme se posuzovat věci podle hmotných měřítek a dostali se do bludného kruhu. Pak stačí, aby zapůsobilo naše ego a doma začneme bilancovat. Snažíme se povznést našeho ducha. Automaticky hledáme někoho, kdo je na tom hůře, abychom na něm mohli demonstrovat jeho nedostatky a sami sebe utvrdit v tom, že bychom to zvládli mnohem lépe.
Předem domluvené návštěvy mají něco do sebe. Jak bylo řečeno na začátku tohoto článku, uklizená domácnost naladí příjemnou atmosféru, bezepečí a klid. Ani mě by se nelíbilo na místě, kde bych se bála sednout na zapáchající pohovku nebo si měla utřít ruce do špinavého ručníku. Přesto nelze klasifikovat pár odhozených věcí a neumyté nádobí, jako bordel. Zanedbaná domácnost vypadá, tak že i po několikadenním úsilí nevidíme konec naší cesty. Na druhou stranu pokud někomu vyhovuje více užívat si života než ho trávit uklízením, proč ne. Uklízení není hlavní náplň našeho života, i když je tak důležitá a ženy si ji rádi osvojují, aby na ní mohly demonstrovat svoji pozici a částečně svoji hodnotu především během mateřství. Samozřejmě toto nelze hodnotit, jako všeobecně závazný fakt neboť se v dnešní době rozšířil nový trend single života, který má v tomto směru nová pravidla.
Také mě přepadla mánie uklízení, která byla způsobená tou zanedbanou domácností, ve které jsem dlouhá léta žila. Chtěla jsem dokázat sama sobě, že si vybuduji čistější a útulnější domov než moje máma. Každých čtrnáct dní jsem pravidelně uklidila celý byt. Trvalo to půl roku, pak jsem začala experimentovat. Jednou jsem uklidila jednou za měsíc, po nějaké době jsem si úklid celé domácnosti rozdělila do etap. První týden v měsíci jsem se vrhla na kuchyň, druhý týden na obývák, třetí týden na ložnici a ve čtvrtém týdnu jsem vysmejčila koupelnu se záchodem a botníkem. Uklízení bylo pro mě na prvním místě, viděla jsem v tom vše. Moje uznání i hodnotu a mezi tím mi utíkaly pohodové okamžiky, které jsem mohla strávit se svým přítelem. Je logické, že žena na mateřské má více práce o dítě, domácnost. Přesto by se uklízení nemělo stát měřítkem ženiny hodnoty nad vlastním já, které by se mělo zdravě vyvíjet ne zabíjet izolováním od okolí a vlastních cílů.
Proto říkám, uklizená domácnost ano, ale do takové míry, kde se budeme cítit dobře. Nádobí nemá ručičky a nožičky, aby uteklo a proto těch pár hodin ve dřezu vydrží. A co se týká návštěv, bylo by dobré kdybychom ocenili snahu hostitele a pochválili ho za vyleštěný byt nebo dobře připravené jídlo, protože tyto malá uznání posilují vzájemné vztahy díky nimž dáváme tomu druhému signál, že svoji práci odvedl dobře.