Houbaři
Čas běží jako voda a počasí nám dává jasně najevo, že už začal podzim. Listy žloutnou, teplota klesá a slunečných dnů, kdy neprší, pomalu ubývá. O to víc si však užíváme sluníčko, které se čas od času taky objeví! Další neklamnou známkou toho, že je tu podzim je, že jsme se zřejmě definitivně přehoupli přes vrchol jablečné sezóny. V praxi to pro nás znamená, že pendlujeme mezi různými sady a manažery a motáme plachty, které však nikam nerozmotáváme, protože již svou úlohu pro letošek splnily. Čeká je odpočinek, a můžou se tak těšit na další partu pracovníků, co je budou napřesrok přenášet, natahovat, krčit, trhat, propichovat háčky, nenávidět a nadávat na ně:) Práce tedy pomalu ubývá. Nepříznivým aspektem celé situace pak je, že jsme se výše uvedené činnosti naučili provádět tak dokonale a týmově, že jsme všechnu práci pro tento týden dokončili už v úterý...to vědět, zařadili bychom jistě do repertoáru nějaký ten prostoj, který by nám pracovní týden prodloužil:) Ač je to myšleno v nadsázce, skutečností je, že máme již druhý den nedobrovolné volno s tím, že jsme však v pohotovostním režimu a čekáme na zavolání, protože máme přislíbenu práci...Odpočinek by nám ani tak nevadil, ale ten pohotovostní režim moc nesvědčí touze pro uskutečnění nějakého většího výletu. V hledáčku sice máme národní parky Tongariro a Te Urewera, ale to si žádá alespoň tři dny jistého volna. Nezbývá tak, než podnikat kratší výlety po okolí, kde však naštěstí neustále nalézáme nové možnosti vyžití. No, české srdce v nás stále silně tepe a tak jsme, jakmile vyšlo sluníčko, neodolali a vyrazili...na HOUBY!:) Lokalita byla dopředu jasná, protože jsme na jednom z našich minulých výletů nalezli lokaci, která se jevila jako velmi slibná pro houbaře, a sice asi 20 km od domu vzdálená Te Mata. Minule jsme tu cestou z výšlapu zahlédli pár babek u cesty, pročež jsme pojali podezření, že by se tu někde možná nějaké další houby mohly vyskytovat. Jelikož jsme byli na houbách naposled loni s babičkou a dědou Zelinovými (čímž je pozdravujeme a přidáváme informaci, že i holubinky tu rostou:), vzpomínali jsme cestou jaké houby BEZPEČNĚ poznáme. Diskuze to byla dlouhá, ale na jejím konci jsme seznali, že jsme si sebou měli místo trička navíc raději přibalit Smotlachu:) Přestože jsme v úspěch mise věřili, snažili jsme se zapadnout mezi ostatní turisty tak, aby případný neúspěch nebyl tolik zřejmý...neměli jsme tudíž takovou nezbytnost jako je košík, který je jistě alfou a omegou pro každého houbaře. Zanedlouho po tom, co jsme dorazili do lesa však bylo jasné, že by byl stejně k ničemu, pokud by ovšem nebyl prádelní! Protože houby byly zkrátka všude! Nejprve se dostavila euforie, ve které jsme na sebe vzájemně volali a přebíhali od jednoho úlovku ke druhému, pak nastal útlum a mírná deprese, protože začalo být jasné, že tolik hub prostě nepotřebujeme a nikdo jiný je za nás nesebere:) Co se našich znalostí o houbách týče, vyšlo najevo, že stejně jako rozhodování, zda vjet autem do rozbouřené řeky, ani určování jedlosti hub není v podání dvou lidí narozených ve znamení Vah úplně jednoznačné:) Květka však naštěstí atlas hub očividně četla pozorněji, než já a tak jsem nakonec sám rád (musel) přiznat, že jsme našli krásné klouzky a vybrali také krásné žampióny, kterých tu rostlo asi jako...no...hub po dešti:) Pár nejkrásnějších vyvolených hub jsme pak sebrali do improvizovaného košíku (Květky mikina) a dál se už jen kochali panoramaty, o které tu, stejně jako o houby, nouze rozhodně nebyla. A protože už je to pár dní a stále můžeme napsat článek, je jasné, že jsme v lese dobře vybrali!:) Závěrem nutno dodat, že jsme došli k názoru, že houbaření na NZ není taková zábava jako u nás. Chybí pocit vítězství provázející nález houby, kterou předchozích deset houbařů toho dne přehlédlo:) Tady aby člověk chodil do lesa s kosou...:) Když jsme se pak ptali paní domácí, jaké houby mají místní v oblibě, tak říkala, že hnědé a ty bílé, přičemž tím myslela dva druhy hub, co se prodávají v supermarketu. Ačkoliv nevíme, jak se jmenují ty hnědé, bezpečně víme, že „ty bílé“ jsou žampiony - takže nakonec vyšlo najevo, že na tom (v tomto kontextu) s tím Smotlachou zas tak špatně nejsme:)
Mějte se hezky!
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj houbaři, Smotlacha by z vás měl radost :) to my si tady na houbaření ještě počkáme...ale konečně k nám přichází jaro, takže naše cyklistická srdíčka poskočila a konečně vyrazíme za přírodou a taky schazovat přebytečná kila, která se nějak neukočírovatelně nahromadila :) Musím zase pochválit krásné fotky, ale taky musím domluvit Jirkovi, aby Květušku pořádně krmil, vždyť je hubená jako lunt :))) Mějte se krásně, opatrujte se a foťte! Přeju hodně podzimního sluníčka a zdar výletům.
podzim
(Eva*, 20. 4. 2012 17:01)Ahojky, tak u vás nastává podzim a tady jaro ne a ne přijít. Jsme na tom stejně, pořád prší a fičí a po sluníčku už začínám mít absťák. Abychom nakonec všichni neskončili ve stejném období - zimě.... Doufám, že jste si udělali pořádnou smaženici a dejte mi adresu, ať vám toho Smotlachu pošlu! Třeba tam ještě uděláte terno přes houby! :-) Moc vás zdravím! Eva
Jirka Květce všechno sní :)))
(Lény, 23. 4. 2012 12:04)