Art Deco festival
Po prožití skvělého víkendu plně ve stylu Art Deco jsme se v pondělí probudili opět do světa 21. století – nikde ani stopa po historických autech, letadlech, postavách a vlacích. To o víkendu, pátkem počínaje, o ně nouze rozhodně nebyla. Místní si svůj svátek, odehrávající se přesně na rok 81 let:) po onom děsivém zemětřesení, které všechno zničilo a zároveň svým způsobem i začalo, náležitě užili. To, co jsme ve čtvrtek považovali za zajímavou výplň maximálně jednoho odpoledne, se rázem proměnilo v celovíkendový program. Začalo to pátečním historickým pochodem, kdy si místní (a asi i přespolní) pochodem připomněli dobu krize třicátých let, která se nevyhnula ani Novému Zélandu. Absolutně všichni v pochodu měli na sobě dobový kostým a mnoho z nich nezapomnělo ani na plechový hrnek, ve kterém cinkaly nažebrané centy. Průvod navíc uvedli praví skotští dudáci v kiltech, takže kromě očí si přišly na své i uši:) Následovala přehlídka historických vozů, kterých tady bylo bezmála….no, nepočítaně! Na večer pak program zpestřili báječní muži na létajících a rozhodně i historických strojích. Jak jsme minule již zmiňovali, po vyzvědění finty protřelých karavanistů jsme svůj pojízdný domov ukotvili na místním parkovišti pro karavany na pobřeží, které bylo náležitě vybaveno a to vše za krásných celkem 2 dolary 70 centů za čtyři dny ubytování – no, nekupto! Ušetřené peníze jsme pak mohli s radostí investovat do navození ještě více sváteční atmosféry, když jsme si poprvé na Novém Zélandu dopřáli „po dvojce“ bílého (Pinot Gris a Sauvignon Blanc), a nutno říct, že po pomalém vychutnání novozélandských hroznů ve zkapalněné podobě na promenádě u moře se nám hezky usínalo! Zbytek víkendu pak probíhal ve stejném duchu – auta, letadla, kostýmy, průvody, až zrak přecházel:) V neděli odpoledne jsme vyjeli prozkoumat místní atrakci, Cape Kidnappers, což je útes s údajně největší populací terejů na světě. Terejové jsou údajně krásní opeřenci, ale to bohužel prozatím nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit, protože náš výlet skončil dříve, než začal. Zjistili jsme totiž, že se na Cape Kidnappers dá dostat pouze za odlivu v přesně stanovených hodinách a při klidném moři. Ani jedna z výše uvedených podmínek, ale splněna nebyla, tak jsme alespoň okoukli časy odlivu a přílivu, abychom příště celkových 18 km ušli tam i zpět suchou nohou a nemuseli tam nocovat. Se vstupem do nového týdnu pak přišla příprava na práci a taky hledání ubytování. V autě se spí překvapivě dobře, ale přece jen po těžkém dni v práci se bude horká sprcha a měkká postel určitě hodit! Máme momentálně rozjednány dva podnájmy u místních Kiwíků, ale pořád se ještě rozhlížíme. Dnes odpoledne se chystáme na výlet na místo zvané Te Mata Peak, odkud je údajně možno spatřit nádherné scenérie. Tak (snad) uvidíme! Po včerejším deštivém dni je tu dnes opět skoro bez mráčku a tak se rychle loučíme z místního McDonaldu, který se nám stal jediným místem s internetem a zároveň tolik cennou a pro zápisky nezbytnou elektřinou!:))
Mějte se krásně
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Vaše zápisky se velice dobře čtou, přeji vám co nejlepší průběh dalšího dalšího pobytu, podal jsem přihlášku do vašeho "fanklubu". Nevím jaké jsou podmínky, ale snad to výbor schválí. A.T.
Re: Vzkaz od "rodinného fandy"
(Jirka, 24. 2. 2012 4:25)Dekujeme za prani a pochvalu! PS: Prihlaska schvalena:]
Panoramata
(Jana, 21. 2. 2012 15:57)Říká se panoramata, Jiříčku! ;-D Měl bys jít někam psát, to se čte jedním dechem. Doufám, že mi podepíšeš na revanš knížku, až ti vyjde. :))) Mně se dokonce i někdy zdají kousky z toho tvého vyprávění, třeba tuhle někdo něco v jedmom z mých snů říkal o Kiwících a to jsem prvně slyšela až od tebe. No, ostatně, vzpomeň si na Eqvilibrum... hihihihihihihi!!! Jináč vás oba moc zdravím a už se těším na příště. Pac a pusu. J.
Vzkaz od "rodinného fandy"
("T". (z Těrlicka), 23. 2. 2012 18:28)