Květen...za kamna vlezem
První květnový týden nás zastihl v práci a začalo to opravdu zostra! Počasí nás donutilo si uvědomit, že už to s podzimem myslí opravdu vážně. A tak nás po ránu vítaly teploty atakující na stupnici teploměru nejvýše šestku. Přes den se pak ale vždy oteplilo na krásných čtrnáct, což nás vždy donutilo odloupnout jednu z našich šesti vrstev oblečení:) Naštěstí je teď práce pro náš tým více, než dost a za to jsme rádi! Jelikož již dávno neděláme jen pro jednoho šéfa, začalo tak být nemožné nás nějak moc řídit a kontrolovat, a vyvinuli jsme se tak ve zcela nezávislý /na počasí ani vedoucích/ tým, kterému se ve firmě říká prostě „extendays“ a jezdíme na zavolání kamkoli si nás kdo objedná:) V minulém týdnu k nám zkoušeli přidat další dva pracovníky – Jimmyho a Evelyn. Jimmy je novozélanďan původem z Fiji, otec sedmi dětí, který pro firmu pracuje osm let a teď se rozhodl přestěhovat s celou famílií do Austrálie, kde je prý lépe. Evelyn pak, jak jsme zjistili od Jimmyho, je bývalá vedoucí, která měla na starosti velký tým lidí a která měla krom podřízených také nadřízeného, a to přímo manžela, který byl manažerem jednoho úseku firmy, který činí asi 10 sadů. Manžel však byl v minulém týdnu „načapán“ jak z jednoho ze sadů vypravuje plný kamion jablek, který však nebyl firemní, ale soukromý:) Takže manžela vyhodili, Evelyn suspendovali a asi za odměnu ji šoupli k nám...Jimmy i Evelyn po dnu věnovaném odháčkovávání plachet nevypadali úplně svěže a postupně jsme opět zůstali jen tři:) V práci je náš tříčlenný tým již opravdu skvěle zaběhnut a občas si říkáme, jestli nám tato práce nevnikla až moc pod kůži. U nejednoho z nás se již několikráte objevily sny o natahování plachet, nedostatku háčků a tak podobně. Z této pracovní rutiny nás čas od času vytrhne nějaká mimořádná událost, zpestření. V minulém týdnu tou událostí byl defekt zadního kola traktoru. Kdo by tušil, že i traktor může postihnout takováto nehoda. Naše překvapení bylo o to větší, když jsme zjistili, že je kolo místo vzduchu skoro celé naplněno vodou! Dalším zajímavým zážitkem pak byla i jízda na opět pojízdném traktoru. Ačkoliv jsem se totiž díky tomu, že objíždíme velkou spoustu sadů na traktoru, již něco najezdil (dokonce i po dálnici), tentokrát přišlo něco nového, a sice průjezd centrem města, ve kterém bydlíme, za dopravní špičky:) Byl to opravdu zvláštní a rozporuplný pocit (asi něco mezi studem a pýchou:) „řítit“ se městem plném naleštěných aut na třicet let starém otevřeném traktoru...člověk tak prostě mezi ostatními vynikne:) Užil jsem si pozornosti místních. Bylo až s podivem, jakou popularitu jsem si vybudoval, zejména u starých babiček, které mi bez výjimky mávaly a taky třeba u japonských turistů, které jsem minul a kteří si mne hojně fotili:) Když jsem později projížděl kolem univerzity, zdálo se mi, že několik ze studentů zahodilo učebnice a v touze po lehčím údělu se šla shánět po místu traktoristy:) Druhá část se pak při pohledu na zabláceného chlapa v klobouku a gumákách pečlivěji začetla do učiva:) Ale jak vidíte sami, nic moc zajímavého a zaznamenání hodného se v pracovních dnech příliš neděje.
Při našich cestách po různých jablečných sadech jsme zaregistrovali, že v nich žije spousta zvířeny. Psi, kočky, ptáci – dravce a slepice nevyjímaje, králíci, myši, ježci a za plůtkem taky vždy nějaké ovečky, krávy, koně a občas dokonce pašíci. Když tedy čas od času utichne ruch traktoru, připadáme si jak někde ve zvěřinci:) Nejzajímavějším momentem pak je, že snad všechna tato zvířátka milují jablka! Měli byste vidět tu melu, když takovým jinak plachým ovečkám hodíme přes plot jablíčka, či byste jistě žasli jak rychle a ladně umí běžet pro jablko taková kráva:) Více překvapujícím a zcela nezřídkým jevem pak je, že jablkem potěšíme místní psy, kterých tu pobíhá spousta (a někdy to jsou opravdu zajímavá stvoření – na obrázku níže je Kiwidog, který se stal našim věrným kamarádem a hopsal všude s námi). Možná je to zcela normální, ale třeba náš pes by jistě jablko nepovažoval za delikatesu, či dokonce odměnu (a to v mládí s oblibou nepozorovaně svačil i kameny a látkové útěrky:)
V tomto týdnu se situace nezměnila, práce máme stále dostatek. Včera jsme byli pozváni na rozlučkový večírek uspořádaný k příležitosti ukončení „jablečné“ sezóny! Párty probíhala v jednom ze sadů. Jelikož se začínalo již ve tři odpoledne, museli jsme to v práci „zapíchnout“ dříve, než je obvyklé, a vyrazili jsme. Když jsme pak dorazili na místo, rozhodně jsme nelitovali naší dřívější volby „slavnostního“ oděvu...jelikož jsme jeli rovnou z práce a akce se konala v hlavním sídle jednoho z manažerů, které se však podobá více než kanceláři spíše velké garáži, rozhodli jsme se nijak zvlášť nepřevlékat – vyplatilo se, protože kdo na téhle párty neměl gumáky a nebyl alespoň trošku od bláta, vypadal opravdu divně:) Akce samotná byla příjemná a zajímavá. Jejím hlavním poselstvím bylo rozloučení se sběrači jablek. A tak tam krom nás tří řádilo asi třicet černochů ze Šalamounových ostrovů. K vidění byla i jejich tradiční motlitba za uplynulou sezónu (která však byla nejhorší co tady kdo pamatuje, takže se asi modlili spíše za to, aby příště vyšla lépe) a předávání darů. To vypadalo tak, že zatímco jeden z manažerů Apolla, pro které všichni pracujeme, předal nejlepším (asi třem) jedincům kšiltovku(!), sběrači předávali opravdu zajímavé, ručně vyřezávané a nádherně zdobené artefakty a náhrdelníky. Atmosféra byla celkové skvělá, jídla a pití bylo dost a celá událost pro nás byla příjemným zážitkem. Ostrované, kterých tu pracuje nespočet, jsou veselí chlapíci, zpívali, hráli na kytaru a dokonce se nám dostalo hned několika pozvání na návštěvu na Šalamounových ostrovech. S ohledem na momentální stav potencionálních hostitelů je však nad slunce jasné, že dnes už by nás ani nepoznali:) Ale pro uvolněnou náladu měli jistě důvod, protože se koncem týdne po půl práce roce vracejí zpět domů. A jak jsme vyrozuměli, těší se opravdu moc! Na Šalamounových ostrovech je údajně nyní 32 stupňů a hůř nebude...navíc nám bylo řečeno, že až přijedeme k nim, tak uvidíme konečně krásnou přírodu, protože „tam u nich není žádné hnědé moře a mrtvé korály jako tady“:) No, uvidíme, ale nám se prozatím u „hnědého (?) moře s mrtvými korály“ moc líbí, takže není důvod k přesunu.
O důvod méně ke změně působiště i v rámci NZ by mohla být nabídka práce, kterou jsme obdrželi. Jedná se o stříhání jabloní, takzvaný prunning. Ten začíná vždy s koncem sezóny sběru jablek. Nabídku jsme dostali od jednoho z šéfů, pro kterého jsme dříve pracovali, Todda. Prunning je údajně velká dřina a co víme z doslechu, bude to i s ohledem na to, že se jedná o práci venku v zimě, asi náročné. Ale na druhou stranu, povídá se toho spousta a na večírku jsme se dozvěděli, že tahání plachet je nejhorší a nejnenáviděnější práce sadařů. No, je jen jeden způsob, jak zjistit pravdu o prunningu a tak...jabloně, těšte se!!!:) Ale abychom neříkali hop, nejprve nás čeká dokončení „sezóny“ plachet a jak se zdá, ten nenastane dřív, než za dva týdny. Pak musíme dostat novou smlouvu a to je ještě daleko.
Dneska však máme (narozdíl od sluníčka) volno a tak jsme si užili oběd na pláži a zítra se chystáme na nějaký menší výlet po okolí.
Tož tak, zdravíme do Čech a brzy zase dáme vědět, co je tady u protinožců nového!
Mějte se pěkně
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Hola hola tam Cimrman, vidím, že žijete a máte se k světu a to je dobře. Moc pěkné fotky, zvláště ty z východu slunce, určitě doživotní zážitek, že? Mějte se fajn a nezapomeňte fotit i nějaké šutry, ať jsou všichni fanoušci v ČR spokojeni :-). Ivoš
Pozdrav z Ostravy
(David, 17. 5. 2012 10:32)
Zdravím, moc pěkné fotky. Mimochodem, co ta pomazánka Marmite? Pořád není? :-))
Mějte se fajn.
zdravím na druhý konec světa
(Jana, 15. 5. 2012 14:35)
Ahoj Jiříčku a Květino,
jak já bych ráda s vámi tahala plachty, střihala jabloně a jezdila na traktoru městem.... ;-D uáááááááááá státnice za dveřmi, v hlavě pusto... žádné dobré vyhlídky. :) Vaše zážitky jsem přečetla jako vždy jedním dechem a moc se těším na další. Tady teď máme také zimu, z 30 stupňů to během dvou dnů skočilo na 10 a žádná vedra tu teda nepanují. Mě je to však fuk, neboť čučím do těch učebnic, jak psal Jiřík, ale byla bych raději spíš v té partě, co je odhazuje a hledá lehčí úděl. :))) Mějte se a pište. Pac a pusu. J.
ahoj,moooc zdravím
(eva.mach, 12. 5. 2012 13:35)čtu hltavě a zase na chvilku jsem byla někde daleko,doufám,že jste si zvykli na zimu a dnes večer zapínám skype a doufám,že se uvidímeKKUX8
Pěkné fotky
(Ivoš, 19. 5. 2012 15:55)