Královniny narozeniny
Nečekaně se nám naskytla možnost využít prodloužený víkend, a tak jsme vyrazili s Květkou na výlet. Den navíc jsme dostali díky královně Alžbětě II. a faktu, že největší ostrovní země Evropy pro sebe uzmula v roce 1840 i Nový Zéland, slavili se totiž její narozeniny, které jsou zde oficiálním státním svátkem. V sobotu jsme tudíž mohli hned po probuzení po páteční noční naskočit do našeho cestovního speciálu a vyrazit. Protože jsme se minule vydali směr jih, nyní jsme se jali prozkoumat neznámé krásy severně od našeho stávajícího bydliště. Prvním postupným cílem bylo Taupo. Město ležící asi 150 km od Napieru je nejznámější tím, že se rozkládá okolo největšího jezera Nového Zélandu stejného jména. A jezero je to opravdu obří. Jeho měří přes 190 km a nejhlubší bod leží celých 186 metrů pod hladinou. Ač se jedná o vskutku impozantní údaje, my jsme se více než jezeru věnovali další charakteristice celé oblasti a tou je geotermální činnost. Jakmile jsme absolvovali návštěvu místního informačního centra a vybavili se všemožnými mapkami - což už je naše tradiční první činnost kamkoli přijedeme:) Vyrazili jsme si prohlídnout termální oblast zvanou Craters of the moon, Za pouhých 6 NZD na osobu se nám naskytl pohled na území nepříliš bohaté na rostliny, avšak plné kráterů a páry, která z nich syčela. Místo to bylo zajímavé, ale na náš vkus až moc plné turistů. Na druhou stranu to byl první kontakt s těmito přírodními úkazy na NZ a ty nás nadchly. Počasí ale bylo nic moc a po návštěvě nádherných, ale nijak hřejících vodopádů Huka nastala chvíle se někde pořádně zahřát. Prvním nápadem bylo zakoupit nějakou láhev, která by nám ohřála krev v žilách. Nápad to nebyl zlý, ale pak jsme v mapce z infocentra našli odkaz na jakýsi horký proud v jednom z místních parků. Rozhodli jsme se, že prozkoumáme o co jde, a s nadějí, že smočíme nohy v horké vodě, jsme vyrazili. Když jsme dojeli k parku, všimli jsme si maorské rodinky, která si to vykračovala směrem k parkovišti s ručníky v rukách. Při myšlence na to, že už tu začala zima i astrologicky a venku je tropických devět stupňů, jsme seznali, že musíme být blízko. Navlečení jak pumpy jsme trochu nevěřícně, trochu z povinnosti, vzali z auta koupací příslušenství a vyrazili jsme. Po asi čtvrthodině cesty parkem jsme dorazili k řece a k našemu překvapení bylo ve vodě několik lidí! Nevěřícně jsme na sebe koukali a pak zatli zuby a převlíkli se do plavek. Ale chtělo to dost sebepřemáhání, ono když je člověk celý promrzlý, argumenty aby ze sebe shodil několik vrstev oblečení musejí být silné:) Jakmile jsme však vlezli do vody, bylo jasné, že jsme dobře udělali! Koupel to byla perfektní. Nakonec jsme zjistili, že výše po proudu je řeka dokonce ještě teplejší a když si člověk našel osamocený přístup k řece, měl rázem k dispozici soukromé lázně. Když jsme pak asi po hodince toto místo opouštěli s pocitem, jako kdyby nikdy žádná zima nebyla, nemohl jsem se ubránit pocitu, že jsme nejúžasnější věc a kouzlo zdejší oblasti již viděli. Večer jsme si pak nakoupili všemožné dobroty a nakonec i na tu láhev došlo!:) První věcí, kterou jsme měli naplánovánu na ráno, byla návštěva přehrady Aratiatia, která slouží jako pohon vodní elektrárny a třikrát denně zvedá stavidla a upouští vodu. V našem motorizovaném domově spalo tak dobře, až jsme museli na desátou ranní opravdu spěchat. Bylo to tak tak, na parkoviště jsme přijeli, když na odpočítávacím zařízení oznamujícím zvednutí stavidel svítilo pouhých 9 vteřin:) Ale po krátkém sprintu jsme si nakonec tuto přírodně-technickou zajímavost stihli naplno užít. Jakmile stavidla spadla zpět do původní polohy, naznali jsme, že je čas posunout se zase dál a vyrazili jsme směrem na turistické centrum celé oblasti a jedno z hlavních turistických center NZ, město, které rovněž jako Taupo leží u jezera stejnojmenného jezera, jezera Roturua. Ve městě jsme strávili celý zbytek dne a asi to bylo málo, protože jsme dohromady nic moc neviděli a než se stačili rozkoukat, byl večer a my museli hledat místo na přespání. To jsme našli až za tmy. Uvařili si na přenosném vařiči polívku a usnuli. Když nás ráno probudilo sluníčko, zjistili jsme, že jsme se utábořili u nádherného jezera. Posnídali jsme a celí nedočkaví se vydali na poslední zastávku našeho výletu. Tou bylo místo jménem Waimangu Volcanic Valley. Jedná se o přírodní park plný geotermálních úkazů. Celý park vznikl v roce 1886. Stavitelem byla nedaleká sopka Mt. Tarawera, která vybouchla a vytvořila celý hydro-termální systém, který je nyní k vidění. A jedná se o nejmladší takto vytvořený systém na světě. K vidění toho bylo opravdu spousta. A fakt, že jsme zde byli skoro jediní návštěvníci, dával v kombinaci s azurově modrým nebem celému zážitku punc dokonalosti. Bylo velmi zajímavé pozorovat všudypřítomnou hojnost různorodé autentické vegetace, která vznikla po erupci, která vše staré zasypala. Příroda je vážně čarodějka a na takovýchto místech si to člověk pořádně uvědomí. Z mnoha míst stoupala pára a geotermální aktivita sršela z každého kouta. Opravdu jsme si připadali jako na procházce dávnověkem světa a jen jsme čekali odkud na nás vykoukne dinosaurus!:) Toho jsme nakonec neviděli, ale za to jsme na konci parku mohli pozorovat černé labutě a další ptactvo na jezeře Rotomahana. No prostě dokonalý zážitek z přírody! Tento byl pak na cestě zpět umocněn tím, že jsme na cestě uprostřed pastvin viděli hejno papoušků Kea. Papoušek Kea je velký asi jako náš holub a je celý zelený. Na severním ostrově je spíše raritou a žije ve volné přírodě na jižním ostrově. Papouškům jsme zamávali a směřovali domů. Bylo totiž pondělí, královniny narozeniny pomalu končily a my se chystali do práce. Původně jsme měli od středy začínat zase na sadu, ale Apollo, pro které pracujeme, se opět ukázalo! Řekli, že nás potřebují další dva týdny v baličce a do té doby že musí sad počkat, což nás slušně řečeno nepotěšilo. No, ale nedali jsme se a alespoň si vyjednali, že budeme pracovat i na sadu i v baličce. Což znamená, že začínáme v osm ráno na sadu a končíme v jedenáct večer v baličce:) No, jsme na roztrhání. Naštěstí už nás toto superpracovní nasazení bude čekat jen týden a na ten nám, prosím, držte palce:)
Mějte se pěkně
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Vyborne fotky, to jsem tedy jeste nevidel!
Pozdrav vášnivého čtenáře
(Eva*, 19. 6. 2012 23:01)Týden superpracovního nasazení uplynul a žádná zpráva, což mne znepokojuje! Doufám, že jste v pořádku přežili, jenom už není čas na psaní. Fotogalerie je ohromující, takové přírodní krásy si našinec, byť docela zcestovalý, opravdu ani neumí představit... :-)
držím palce
(Jana, 18. 6. 2012 9:27)...ale vy to zvládnete. :))) A pak už vás čekají jenom samé radovánky - cestování? Pac a pusu, J.
Krásný sever
(Lény, 13. 6. 2012 14:01)Téééda soukromé lázně bych si taky nechala líbit :oD to musela být parádička!!!Palce držíme, to se ví, ale měli byste ubrat z vražedného pracovního tempa, aby s vás nakonec nebyli workoholici...s tím byste v Čechách nepochodili :oD Mějte se krásně a laskavě se taky už ozvěte přes face nebo emailem!!! Opatrujete se :oD Břežany zdraví Zéland!!!
zdravice
(Evča Tom., 11. 6. 2012 12:55)
Jirko, z Tebe je hotovej David Attenborough!
Držíme palce, ať se neztrháte a pomalu se na vás začínáme těšit :o)
zdarec
je to úžasné
(ahoj, moc hezké povídání, 10. 6. 2012 15:02)čtu to už po třetí a fotky nádhera, držím palce na to pracovní tempo a moooc zdravím mamka
Paradni lazne!
(Hoondaa, 25. 6. 2012 13:13)