Valentýn
Dneska tady máme svátek svatého Valentýna. A kdyby to ten pravý Valentýn viděl, jistě by se ve svém středověkém klášteře s ostatními mnichy divil, jakému šílenství položil základní kámen…Pokud jsem si myslel, že se oslavování svátku všech zamilovaných u nás zveličuje, tak už si to tak úplně nemyslím, protože v Aucklandu je Valentýn VŠUDE! Již týden sledujeme po celém městě různé zmínky o tomto dni a jsou nám nabízeny různé cesty jak ho strávit a oslavit…No ale my jsme se i přes toto vábení věnovali spíše hledání práce. A na tomto místě je potřeba říct, že ty výsledky nemáme takové jaké jsme si na začátku představovali:) Práce tady holt nechodí po horách, ale ani po lidech. Auckland je momentálně přeplněný a šance, že bychom oba sehnali práci sice umírá poslední, ale nám se na to čekat nechce…A tak jsme, jak jsme psali minule, v minulých dnech podnikli výlet do oblasti zvané Bay of Island. Cestovali jsme tam sice asi tři a půl hodiny, cesta se však rozhodně vyplatila! Odměnou nám byl výlet do absolutně nádherného místa, k němuž se nabízí přívlastek ráj na zemi. Nádherná subtropická oblast plná ostrůvků, průzračně modrého moře a nádherného pobřeží. Cílem cesty, jak by se klamně mohlo zdát, však nebyl výlet, ale pracovní nabídka, kterou jsme našli na internetu. Jednalo se o práci v malém rodinném hotýlku poblíž městečka Russel na stejnojmenném poloostrově. Náplní práce pak byl úklid hotýlku a okolí a práce v zahradě. Nejednalo se však o placenou práci v pravém slova smyslu, ale o práci (3 hodiny denně) výměnou za ubytování v hotýlku. Tento způsob nám nepřipadal úplně špatný, protože by nám umožnil poznat sever severního ostrova ve vrcholném létě. Po chvilce hledání a jízdě malým trajektem jsme dorazili na místo. Místo to bylo pěkné, leč poněkud mrtvé. Turistů nebylo moc, avšak čeho bylo naopak víc než dost byli přítomní krajané. Tři kluci z Čech pracovali v hotýlku už nějaký čas. Nejde o to, že by nebyli sympatičtí, ale přece jen jeden z nás přijel na Zéland s cílem zlepšit si angličtinu (a Květka to rozhodně nebyla:) a to by v této sestavě rozhodně nešlo. A tak jsme se rozhodli práci nepřijmout, ale zároveň jsme si slíbili, že se do Bay of Islands ještě rozhodně vrátíme, tedy pokud to jen trochu půjde. Jeden plán nevyšel a tak musel zákonitě operativně okamžitě vzniknout druhý. Ještě cestou domů jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí více na jihu, kde právě začíná sezóna sběru ovoce. A když jsme si cestou pár telefonáty ověřili, že sezóna opravdu ještě nezačala (začíná 20. 2.), bylo jasno. Opustíme velkoměsto a zkusíme práci v sadech, protože když už obrat v plánech, tak pořádný:) Vrtkavou štěstěnu zkusíme poškádlit v oblasti zvané Hawke´s Bay. Prozatím jsme za výchozí zvolili městečko Hastings, které se nachází asi 430 km od Aucklandu. Naštěstí jsme dnes na místní obdobě našeho Aukra vydražili zánovní autoatlas (přišel nás jen na 10 dolarů) a tak se již nemusíme spoléhat jen na instinkty, kompasy (máme 2:) a navigaci s velmi specifickým smyslem pro humor! Ještě pro doplnění k Hawke´s Bay - jedná se o oblast, kde nejvíce „frčí“ sběr a zpracování jablek. To by se nám asi taky nejvíce líbilo, protože bychom rádi ještě naplno využili léta a pracovali pěkně venku. Držte nám tedy, prosím, palce:)
Jako všude na Zélandu to bude asi s internetem všelijaké, ale jakmile to půjde a dostaneme se k signálu, dáme zprávu jak to s námi vypadá.
Závěrem ještě nelze nezmínit zajímavý výlet, který jsme podnikli v neděli. Našim cílem byla vesnice Puhoi ležící podél stejnojmenné řeky. Jedná se o zdánlivě obyčejnou vesnici, která je na Zélandu proslulá výrobou sýra, pro nás však měla jinou zajímavost. Jde totiž o vesnici, kterou založili Češi. Přišlo jich sem ve druhé polovině 19. století na 80. Pocházeli ze západu Čech z okolí obce Stod u Plzně. Novozélandská vláda jim ve snaze o zalidnění neobydleného údolí přislíbila, prostřednictvím jistého svého občana s českými kořeny, půdu (40 akrů na dospělého a 20 na každé dítě). Prostředník své líčení o zemi na konci světa však zřejmě o krapítek přibarvil a tak Čechy zřejmě překvapilo, když po téměř 100 dní trvající cestě připluli v kánoích do údolí kolem řeky Puhoi a spatřili pouze neprostupnou bush a strmé svahy. Na Zéland šli s vidinou blahobytu a snadnějšího života, prodali co měli, aby si mohli koupit lístek do ráje. Naráz však neměli nic, neuměli jazyk a jedinými spřízněnými dušeni jim byli místní Maoři, kteří je naučili jak přežít ze zdrojů, které místní divoká fauna a flóra nabízela. Nebylo se kam vrátit a tak…dřeli…a postupem času se jim podařilo celou oblast zúrodnit a vybudovat svá hospodářství. Jejich vzestup byl strmý, o čemž svědčí i to, že postupně založili kostel, radnici, knihovnu, českou školu a již v roce 1906 také první tenisový kurt – byl tedy už i čas na zábavu. Prošli jsme postupně všechny pamětihodnosti, včetně českého muzea – to už ale bylo zajímavé asi spíše pro místní, protože nám byly v jednopokojovém prostoru předvedeny povětšinou předměty a kroj, které dobře známe od nás :), měli tam alespoň velmi zajímavého a sugestivního průvodce, ale tom zase až třeba někdy příště…
Je úterý pozdě večer a my jdeme konečně slavit Valentýna, spánkem, zítra nás totiž čeká dlouhá cesta!
Hezkého Valentýna i Vám a mějte se krásně :)
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Zatímco vy dva jste už někde za prací, já jsem si krásně užila večer 16. Bylo to neskutečné, popovídám někdy osobně. Objevila jsem zase kus jiného světa. Tak hodně úspěchů a taky štěstí při hledání! :-)
Sv. Valentýn:)
(Lény, 15. 2. 2012 21:37)Ahoj Květuško a Jiříku, přeji vám také krásného Valentýna, hodně lásky, pohody, vzájemného porozumnění a sexuální svěžesti:))) Vaše příběhy a vyprávění jsou lepší a lepší, moc mě to baví! Držím palce s prací a zase nás brzo potěšte krásným čtením:) Opatrujte se!!!
Nazdárek
(Jana, 15. 2. 2012 18:33)
Ahoj Květino a Jiříku,
zase moc zajímavé čtení. Pokaždé už se těším na další příspěvek. :)
No, teď hlavně, aby vám to klaplo s tou prací. Držím moc palce a myslím na vás. Pa a pa. :)))
valentýnský pozdrav
(Eva*, 14. 2. 2012 20:08)Ahojky! Tak vám přeji, ať vám Valentýn vydrží do příštího 14.února a ať po vzoru pracovitých krajanů se vám podaří taky někde zakotvit. Jakkoliv. Na jabkách, u pumpy, v hotelu, v úřadu, ve výrobě nebo kdekoliv jinde. Příležitostí je méně než "kejši", ale určitě jsou. Jen mít otevřené oči. :-)
Díky za dárek!
(Eva*, 16. 2. 2012 23:17)