Prepáč, že som jediný, čo hreší, všetci ste bez chyby, tak to ma veľmi teší,
Prepáč, že som jediný, čo hreší, všetci ste bez chyby, tak to ma veľmi teší,
Tak tahle věta mě v písničce od Rytmuse s názvem Fenomen velmi zaujala. A rozhodla jsem se o ní taky něco napsat. Ta věta je krátká, obyčejná, ale přitom tak moc pravdivá a spoustu toho vystihuje. Například to, že se všichni ohlížejí jen na chyby ostatních a naše chyby nás nezajímají. Což je pravda i u mě. Někdy se zamyslím, že jsem někoho obvinila z věci, kterou jsem udělala také. Promiň, že jsem jediná s chybama. Tu větu jsem taky použila, ke své obraně..
Myslela jsem si, že své chyby si ani neuvědomuješ, teď mi ale došlo, že ano. Že tě baví mě ponižovat, mi tak moc ubližovat, dávat mi naděje a pak zradit. Baví tě to tak moc, že se na mě chceš dívat denně, jak se směju a při pohledu do tvých očí mi vyhrknou slzy? Užíváš si ten pocit, že někdo trpí víc než ty, viď. Užíváš si to být stejný jako ona, užíváš si, že ve tvé roli je někdo jiný, že trpí víc než ty. Že v tom nejsi sám. Víš, o tom láska je.. nebýt v tom sám. Já jsem ochotna pro tebe trpět, tudiž v depresích nejseš sám. Tak proč ty necháváš samotnou ve všem mě?... Hochu, můžu udělat histerickou scénu a poslat tě do prd**le. A víš proč to neudělám? Protože i tohle je láska, tolerovat chyby ostatních. Zase, já je toleruju, ty ne. A proč už jsem zjistila. I v tý lásce jsi mě nechal samotnou. Užíváš si všude s jinými děvčaty a mě necháš sedět zavřenou v pokoji u depresivních filmů s pláčem v očích, ránou na srdci a slzami stékajícími po tvářích. Stačilo by to říct mně, nemusíš to říct půlce škole a zase sledovat tu dívku s obrovskou ránou uprostřed hrudi, procházející se po chodbě..
/Prosím i nějaké komentáře, možná to někdo čte, možná ne, však je to jedno, je to můj veřejný deník, který si skoro denně pročítám a sleduji změny v mém životě ;)/
:)))
(*Dix*, 4. 1. 2012 16:08)