Anubisovo žezlo
Lara Croft vystoupila ze svého nablýskaného Aston Martina u domu archeologa pana Nielse Lecointeho. Tento již 70tiletý archeolog patří mezi ty nejuznávanější v oboru. Lara od něho nedávno dostal dopis aby se u něho zastavila a teď již stojí u jeho dveří na sobě má klasické džíny a bundu. Otevře jí služebná Nielse.
„Dobrý den, přejete si?“
„Ano jsem ohlášená u profesora, mé jméno je Lara Croft.“
„V pořádku pojďte dál.“ Odvětila služebná a ukazuje rukou do bytu.
Lara tedy vešla a z jedné místnosti přijel na invalidním vozíčku Niels Lecointe.
„Vítejte slečno Croft pojďte laskavě za mnou.“
Lara chytla vozík a starého pána vezla do pracovny, cestou Niels povídá.
„Jak možná víte slečno Croft již čtyřicet let pracuji v národním muzeum zde v Londýně. Procestoval jsem plno zemí po celém světě. Zabývám se převážně Egyptem. Ještě přesněji Anubisem.“
„Myslíte tím obávaným bohem Anubisem?“ Divila se Lara. Mezi tím již dorazili do pracovny a stařík zaparkoval svůj vozím za velkým pracovním stolem. Lara se posadila do křesla a naslouchala.
„Přesně tak.“ „Jenže přestavte si to, že jsem celé této archeologické práci věnoval všechno své úsilí a až nyní když jsem starý a invalida jsem přišel konečně kdy se ukrývá mýty opředené Anubisovo žezlo!“
„Myslíte to žezlo, který dokázal podle jedné legendy porazit celé armády sousedních zemí?“
„Přesně to!“ „Když jsem pátral v minulosti nenarazil jsem téměř na žádnou stopu až do doby, kdy jsem jen tak náhodou našel zmínku ve spisech generála SS Heinricha.“
„Jak asi víte Heinrich byl posedlí okultizmem a v roce 1940 byli vyslány speciální jednotky tvořené převážně vědci do všech možných koutů planety aby pátrali po starobylých artefaktech.“
„Takže Hitlerovi paranormální divize pátrali i po tomto žezlu? Zeptala se udiveně Lara.
„Oni nejen pátrali ale oni ho i našli!“ „Podle tohoto spisu ( stařík ukazoval rukou na papír, který měl na stole ) byl nalezen neznámí artefakt poblíž zříceného chrámu v Egyptě. Poté byl převezen ponorkou U-579 na tajnou základnu v Řecku.“
„Říkáte tajná základna?“ Lara se zvedla z křesla a šla blíže ke stolu.
„To ale není vše. Ona ponorka byla o dva dny později nalezena zcela prázdná plující bez posádky uprostřed Atlantiku.“ Zpozoroval ji průzkumný hydroplán bitevní lodě Bolzano.“ Podle deníku kapitána bitevní lodě, nebyl nalezen ani jeden námořník ponorky. Jen náklad. A teď se podržte lady Croft.“ Rozzářil se Niels. „Podle záznamu se jednalo o zapečetěnou dřevěnou bednu, označenou nápisem přísně tajné!“ „To ale ještě není vše.“ „Ponorka byla následně odtažena na hydroplánovou základnu, která je podle všeho přímo zde.“ Niels rozložil na stůl satelitní snímky, kde byl zakroužkován malý ostrov poblíž Řecka.
„Ale proč mi všechno toto vyprávíte?“
„Víte slečno jste nejznámější archeoložka tady v Londýně a myslím, že vy jediná jste nejschopnější po té řadě výprav co jste podnikla v minulosti. Máte více zkušeností než kdokoliv jiný. Chci abyste mi to žezlo přinesla dříve než umřu, chtěl bych ho alespoň vidět. Můj otec po něm pátral celí život a já pokračoval v jeho šlépějích a nechci abych odešel dříve než to žezlo spatřím, prosím doneste mi ho alespoň ukázat.“
„A jak vlastně víte, že ono žezlo je vlastně tam?“ Zeptala se Lara.
„No, protože zde byla ponorka nechána a údajně prozkoumána. Více toho nevím ale podle mého pokud chceme žezlo najít, tak bychom měli začít přímo tam.“ Dodal Niels
Lara chvíli váhala s odpovědí ale nakonec přikývla „Myslím že výlet do Řecka není špatný nápad.“
Stařík se pousmál a podal Laře umělohmotné desky s plány ostrova a povídá: „Základna letadel se patrně nachází v podzemí, jelikož satelitní snímky nenalezli na povrchu ostrova nic podezřelého. Pozor Lady, ostrov spadá pod vojenský cvičný prostor. Dnes je to tam uzavřené ale měla byste si dávat pozor, na ostrov je vstup zakázán.“
„Jak se ale dostanu do podzemí?“ zeptala se Lara.
„No podle všeho se tam má nacházet nějaká stará díry, Podle mého hledejte něco jako studnu. Pochybuji, že vchod do tajné základny bude označeném cedulí Vstup zde. To je vám asi jasné.“
Lara se pousmála: „To je mi jasné.“
„Koukám že jste připraven.“
„Předpokládal jsem, že to vezmete a tak jsem vše začal zjišťovat.“ pousmál se Niels.
Lara odešla z domu Niels a zatímco nastupuje do svého auta otevřeli se v Nielsově pracovně tajné dveře. Do místnosti vešli nejdříve dva chlapi a za nimi nějaká žena.
Niels řekl: „Vše podle plánu, sledujte jí a až najde co hledáme, zbavte se jí.“
Tajemná žena se pousmála a všichni tři odešli z Nielsova domu.
O několik hodin později už Lara sedí v nákladním letadle C-130 Herkules a upřesňuje si souřadnice. V nákladovém prostoru letadla sedí Lara ve svém člunu, naposledy překontroluje vybavení, náboje, dva granáty, světlice, přenosný počítač a kameru na optickém vlákně. Náhle se rozsvítí v nákladovém prostoru červené světlo a Lara zmáčkne na dálkovém ovládání tlačítko, kterým otevře vrata. Letadlo je zhruba ve výšce 500 stop nad hladinou. Lara bleskově nasedne do kabiny člunu, odjistí člun, který byl upevněn na speciální konstrukci a člun se začne sunout pomalu ven. O několik vteřin později vyklouzne ven a díky dokonalé aerodynamice klouže ladně přímo na hladinu. Dopad byl celkem tvrdý ale Lara už zapíná motory a otáčí loď po směru letounu, který už zase nabírá výšku a za naším ostrovem už to pilot stáčí na západ k pevnině. Před Larou už stojí jen malebný ostrov, kde je to co hledá.
Lara přidává plyn obou motorů a člun velkou rychlostí směřuje k ostrovu. Jak se zdá, přistání s člunem nebude u pobřeží tak jednoduché jak si myslela. Všude je to ostrá skála a Lara pomalu objíždí celí ostrov. Až se jí odhaluje obří kolos. Je to stará rezavá letadlová loď. Zřejmě zde byla cvičně odstřelena. Pomyslela si Lara. Loď byla opravdu obrovská, posetá desítky děr od dělostřelecké palby. Bylo jasné, že ji armáda používala jako cvičný cíl. Některé díry byly obrovské. Dokonce i v jejím trupu. Jednu takovou si Lara vyhlédla a vjela přímo s celím člunem dovnitř té obří lodě.
Lara vypnula motory, otevřela kabinu a vylezla na palubu svého člunu. Zasunula si vrhací nůž do tajného pouzdra v botě, připnula si pistole ke stehnům a nasadila si baťoch na záda, kde má veškeré potřebné vybavení. Přeskočila na rezavé schodiště obřího kolosu a vydala se na horní palubu. Podpalubí bylo v dezolátním stavu, některé chodby byly zablokované, někdy byla celá chodba propadlá a Lara musela ručkovat po vodovodních trubkách i přeskakovat obří díry v některých místnostech. Nakonec se však dostala až na horní palubu, kde se dostal krásný výhled na celý ostrov. Nebyl zas tak velký jak se zdálo. Laře však klidu nebylo dopřáno, jelikož zahlédla tři letadla, která směřovala k ostrovu. Nebyl čas se kochat výhledem a přišel čas jednat. Lara popadla lano, které leželo na palubě a omotala ho okolo řetězu, který drží kotvu. Lano hodila přes palubu a začala šplhat dolů. Lano však nebylo dostatečně dlouhé a tak Laře nezbylo nic jiného než skočit. Skočila tedy do vody a doplavala až na pláž, kde se posléze vydala rovnou k nejbližším palmám. Obří letadla akorát prolétli nad ostrovem a Lara je zahlédla akorát když se jim zavírali nákladní vrata a bylo jí tedy jasné, že není na ostrově sama.
Mezitím na druhé straně ostrova přistálo deset mužů, obličeje měli pomalované zelenými pruhy a byly po zuby ozbrojení. Avšak mezi deseti muži by i jedna žena, která jako první začala rozebírat jednu z několika beden, které letadla svrhly na ostrov. V bednách bylo celkem devět terénních motorek a jedna čtyřkolka se speciálním úložným prostorem. Všichni nasedli a vyrazili směrem k centru ostrovu.
Lara byla však o krok napřed, když postupovala celkem hustým porostem, nalezla hodně zarostlý a ještě více zrezivělí poklop. Bylo jasné, že je tu hodně dlouho a zatím ho zřejmě nikdo nenašel. Lara odkryla hustý porost a pokouší se otočit pojistným kolem. Pořádně zabrala a kolo se pohnulo a poklop stěží zvedla. Za hrozného a nepříjemného střípání nakonec poklop odklidila z cesty. Lara nahlédla do díry a viděla železný žebřík. Z baťohu vyndala baterku a nejdříve si posvítila na dno díry. Dobře věděla, že nacisti když něco evakuují, tak to důkladně zaminují. Ostražitost byla rozhodně namístě. Lara vhodila do díry jednu ze světlic a začala slézat po žebříku dolů. Dole bylo dost vlhlo a vzduch také nebyl zrovna čerstvý. Chodba byla celkem krátká a končila u bezpečnostních dveří. Vypadali dost masivně. Lara poklekla sundala si batůžek a vyndala přenosný počítač s minikamerou na tenkém vlákně a nasoukala vlákno pod dveře. V počítači sledovala obraz kamery, která už byla za bezpečnostními vraty. Pomalu natáčela vlákno, tak aby viděla vrata z druhé strany. Nechtěla chytit za kliku dříve než zjistí, zda tam není nějaké lanko natažené k pojistce granátu. Dveře byli však čisté a tak vytáhla kameru a otevřela bezpečnostní dveře.
Na povrchu však i druhá výprava našla co hledala. Neznámá žena zastavila svou čtyřkolku u jedné zarostlé jámy. Slezla z čtyřkolky a začala odkrývat porost jámy. Ostatní motorkáři mezitím také dorazili a vysedají.
Neznámá žena řekla: „Ventilační šachta, jsme na místě.“
Jeden z vojáků vhodil do jámy dvě světlice a odkrylo se dno jámy a jakási chodba. Vojáci přivázali dvě lana okolo stromů a pomalu se slaňovali dolů. Jeden z vojáků vzal za dveře ale nešli otevřít. Zámek byl zarezlí a tak voják vyndal z kapsy u vesty plastickou trhavinu a malý kousek namačkal na zámek. Druhý voják vyndal z kapsy rozbušku a zapíchl jí do plastické hmoty. Oba teď odběhli za roh a jeden z nich namířil pistolí na zámek a vystřelil. Ozvala se malá tlumená rána a místo zámku, tu teď byla malá díra. Oba vojáci pořádně zabrali a dveře otevřeli.
Jeden z vojáků zakřičel na ostatní: „Cesta je volná pojďte dolů.“
Všichni co byli nahoře teď začali sjíždět po lanech dolů a pomalu se vydali do tajné hydroplánové základny.
Mezitím se už Lara procházela dlouhou chodbou, která sousedila zřejmě mezi bývalými kancelářemi oficírů. Lara si na cestu svítila jen svou baterkou ale rozeznávala v místnostech sousedící s chodbou psací stoly, a na zdech občas vysela i tabule s fotografiemi. Jedna ta tabule jí zaujala natolik, že přišla blíže, aby se přesvědčila, že viděla to co viděla. A skutečně. Na jedné fotce jsou dva němečtí vojáci a za nimi ponorka.
„Tady tě mám.“ Rozzářila se Lara.
Vyšla z místnosti a baterkou svítila na informační tabule, které ještě vyseli na plísní pokrytých dveřích. A konečně našla to co hledala. Na dveřích byl nápis Strojovna. Vešla dovnitř, a zatáhla pákou do pozice on. V tu chvíli neskočili oba naftové generátory a skoro všechna světla se rozsvítila. Naskytl se celkem hrůzný obraz. Zdi chodby, kterou šla, byly popraskané, omítka z velké části opadaná a i plíseň už začala řádit. Na zemi leželi střepy skla a spadlá zářivka. Lara však ihned vyrazila dál, až se ocitla na železných schodech, které se vedli přímo k přístavišti. Z balkónu na které stála si však nejdříve všechno pěkně prohlédla. Měla totiž dokonalý výhled na celé přístaviště, kde byli dvě mola, jedno prázdné a u druhého byl napůl potopený hydroplán. Celá tato obří místnost byla velká asi jako fotbalové hřiště. Dole navíc bylo ještě několik dveří a tak Lara začala scházet po železných schodech dolů. Jenže, když už byla skoro dole ozvala se silná rána a dveře, které byli vedla toho napůl potopeného letadla vylétli z pantů a přelétli celí potopený hydroplán a spadli do vody prázdného mola. Ihned za explozí vešli do přístaviště dva vojáci a jeden zmerčil Laru na schodech. Ta ale na nic nečekala, přeskočila zábradlí a vrhla se za velké dřevěné bedny, které stáli v přístavu. O vteřinu později už zahájili oba vojáci palbu a jejich střeli se zarývali do tlustého dřeva beden. Do přístaviště vběhli další vojáci a za nimi i tajemná žena.
„Na co sakra střílíte?!“ zakřičela. Oba vojáci přestali střílet a jeden ukazuje na napůl rozstřílené bedny.
„Je tam!“ řekl.
Lara trošku vykoukla aby se podívala s kým má tu čest a zahlédla je všechny.
„Natalia Gračevova, mohlo mě to napadnout.“ Povzdechla si Lara.
Natalia byla stejně jako Lara lovcem pokladů, avšak oproti Laře, byla Natalia o poznání brutálnější a nevadilo jít i přes mrtvoly. Poprvé se setkali před třemi roky v Káhiře. Zde Lara pracovala coby poradce jistého profesora Walkera. Profesor našel jistý modlitební předmět, byl to klíč k zapomenutému městu. Natalia profesora bez milosti zastřelila, jen aby se dostala ke klíči. Lara tomu nedokázala zabránit a stále si to vyčítá. Dnes nadešel čas pomsty.
„Zdravím tě, Laro.“ Pousmála se Natalia. „Přišla jsem si pro to co hledáš.“ Dodala.
„Takže má pro tebe návrh. Možnost A… dáš mi to žezlo a nebudou žádné zlomené kosti, hezky se rozejdeme.“
„A jaká je možnost B?“ Zeptala se Lara.
„Možnost B je opak Áčka. Nedoporučovala bych ti to.“ Odpověděla Natalia.
„V tom případě volím možnost C.“ zakřičela Lara.
„Možnost C neexistuje!“ Naštvaně zaječela Natalia.
„Ale existuje.“ Pousmála se Lara a vyběhla ze svého dočasného úkrytu a zatímco běžela začala střílet ze svých pistolí. Běžela podél zdi a za ní se už zarývali střeli vojáků, kteří opětovali palbu ze svých samopalů. Všude létaly kusy omítky a prázdné nábojnice cinkali o betonovou podlahu. I Natalia se zapojila do přestřelky a ze svého bubínkového revolveru střílela jako o život. Nenávist k Laře byla na ní jasně vidět. Lara nakonec doběhla ke dveřím ke kterým běžela a zatímco levou rukou ještě střílela, pravou si už začala krýt obličej a nakonec i levou rukou stáhla k hlavě a vší silou svým levým ramenem vyrazila dřevěné dveře. Zakopla o padající dveře a upadla bokem na zem.
Střelba ustala a Lara zaslechla jak Natalia zakřičela: „Na co čekáte? Zabijte tu děvku!“ V tu ránu byl slyšet běh vojáků. Lara byla trošku otřesená z pádu a i v uších jí pískalo po té hlučné střelbě. Rychle se však postavila na nohy, šáhla k opasku a odjistila jeden granát. Hodila ho ke dveřím a uskočila za roh. Následná exploze odhodila dva vojáky, kteří jako první vběhli do chodby zpět ven a vchod se částečně zasypal.
„Zatraceně! Dělejte, musíme to odházet, nesmí nám pláchnout.“ Zakřičela Natalia na vojáky.
Lara věděla, že se sem vojáci dostanou za chvíli a tak se rozhlédla okolo sebe aby mohla pokračovat dál. Na jedněch dveří uviděla nápis. Vstup zakázán. Lara se jen pousmála a vzala za kliku. Dveře byli však zamčené. Lara je tedy vší silou vykopla a dostala se rovnou do velké kanceláře, kde uprostřed byla středně velká dřevěná bedla. Že by našla co hledala? Laře se zajiskřilo v očích. Byla natěšená na to co uvidí. Nahlédla do bedny ale ta byla prázdná. Na Laře bylo vidět velké zklamání. Náhle se ozvala rána, která vyšla z jedné plechové skříně. Lara tasila obě pistole. Opatrně šla ke skříni. Zrovna chtěla vzít za klíček aby otevřela skříň když do místnosti vtrhla Natalia s vojáky. Lara ustoupila od skříně, bylo jasné, že proti takové přesila nebude mít šanci a tak pistole zasunula do svých pouzder.
„Konec hry holčičko, kde máš žezlo?!“ Zakřičela Natalia.
„Nemám ho.“ Přiznala se Lara. Vojáci mezitím už prohledali bednu a rozestoupili se okolo Lary. Opět něco v té skříni bouchlo. Jako by tam někdo tloukl rukou o dvířka té plechové skříně. Lara posléze odstoupila od skříně ještě více. Snažila se pomalu přesunout k východu. Neměla z toho příliš dobrý pocit. Natalia přišla ke skříni a zeptala se Lary: „Kdo je tam?“
„Tak se podívej.“ Odsekla Lara.
Natalia otevřela skříň a zní se vyvalilo mužské tělo v potrhané uniformě nacistického velitele. Celé jeho tělo bylo nelidsky zelené a ještě slizké. Všichni vojáci ustoupili o krok a s vyvalenýma očima pozorovali ono tělo nacisty.
„Tak ho ze mě sakra sundejte!“I Zakřičela Natalia.
Dva vojáci do těla kopli a Natalia se odvalila od něho. Pak ale zpozorovala co drží nácek v rukou. Bylo to samo Anubisovo žezlo!
„Mám ho, našla jsem ho!“ Zaradovala se Natalia.
Laře však bylo hned něco divné. Proč vypadá to tělo tak jak vypadá? Leží tu přeci desítky let. Už by z něj byl dávno prach. Tady něco nehraje. Natalia však nelenila a ze své chamtivosti se hned vrhla k velitelově slizké ruce a vší silou se mu snažila odtáhnou prsty od žezla. Trochu to tam zakřupalo a nakonec slavila Natalia úspěch. Zvedla žezlo nad hlavu a vychutnávala si minutu slávy. V tu chvíli se ale stalo něco nevysvětlitelného. Zatímco všichni vojáci sledovali ono krásně se lesknoucí žezlo, tělo velitele místní základny se začalo rozkládat. Ale takovou rychlostí, že jakmile maso odpadlo, proměnilo se v prach. Až nakonec se v prach proměnila i samotná kostra. Jen uniforma plná prachu ležela na zemi. Už i vojáci se všimli oné zvláštní změny a pro změnu začali koukat na prach ležící u nohou Natali. Pak se ale stalo něco co nikdo nečekal. Z rukojeti žezla se vysunuly dva ostny a zapíchli se do ruky Natali. Ta díky obrovské křeči, kterou dostala do té ruky pevně sevřela žezlo a začalo se dít něco sakra divného. Natalia dostala do celého těla obrovskou křeč a začala se zmítat v ukrutných bolestech. Všichni vojáci nevěděli co se děje a tak jen nevěřícně koukali a díky jejich nepozornosti vyběhla Lara z místnosti. Dva vojáci ihned vyrazily za ní a v chodbě jak Lara utíkala skočila Lara dopředu a v letu se otočila proti svým pronásledovatelům a začala střílet. Ještě než dopadla na záda na podlahu v letu pozpátku trefila jedno z vojáků do kolena a poté padla na záda a v neustálé palbě ještě několik metrů „jela“ po zádech ven z chodby do přístaviště. Zde se elegantním kotoulem do strany postavila na nohy a začala utíkat.
Běžela asi tak tři vteřiny a už zase ležela na zemi. Ne proto, že to chtěla ale tlaková vlna výbuchu ji srazila na kolena. Lara se otočí a vidí, že místnosti, ve kterých vyběhla už neexistují. Už žádná zeď nedělí ji od posedlé Natali. Natalia stála ve zcela zdevastované místnosti. Okolo leželi mrtvoly vojáků a trosky zdí. Na co by Natalia obcházela všechny ty místnosti, když jí bůh Anubis obdařil božskou silou? Natali tekla krev z očí a v ruce držela žezlo. Pomalu šla zničenými místnosti přímo k Laře.
„Co se ti to stalo s očima?“ Zeptala se Lara.
„Tam kam spolu půjdeme nemusíš vidět.“ Zaúpěla podivným tónem Natalia.
„Promiň Natali, musím to ukončit. Vymklo se ti to z ruky.“ Řekla Lara a namířila na Natalii pistole.
„Blázne!“ Opět divným tónem řekla Natalia. „Myslíš, že mě můžeš zastavit? Ubohý smrtelníku.“ Dodala.
Lara to ovšem i přesto zkusila a začala střílet. Celé dva zásobníky vyprázdnila do Natalie. Její tělo se skácelo k zemi. Žezlo i přesto nadále držela pevně v ruce. Lara se otočila a zahlédla jakési letadlo přikryté plachtou. Běžela k němu. Rozhlédla se kolem a všimla si, že je ono letadlo nasměrované do temného tunelu. Na zdi vedle letadla vysela bedna transformátoru a zapnula spínač. V tu ránu se rozsvítili světla v tunelu. Tunel se táhnul pod ostrovem a byla to vlastně klasická přistávací dráha, jen s tím rozdílem, že byla určená jen pro jedno letadlo. Lara se pustila ihned do odklízení nepořádku ze startovací dráhy. Odklidila poslední bednu a utíkala k zakrytému letadlu. Stáhla plachtu a před ní se zjevilo první proudové letadlo na světě. Byl to Messerschmitt 262. Lara vyskočila na křídlo a otevřela kabinu.
Avšak o několik desítek metrů dál se Natalii zacelují díry po nábojích a začíná se probouzet k životu. Lara si mezitím prohlíží přístrojovou desku a skouší pochopit ovládání.
„No tak Laro, soustřeď se. Neletíš přeci letadlem poprvé.“ Říká si sama pro sebe. „Takže tady máme tlak oleje, ukazatel paliva, otáčkoměr a tady startování.“ Nadále si povídá.
Zmáčkla krátce červené tlačítko a letadlo hlasitě zasyčelo a celé se zachvělo. Poté tlačítko více podržela a už oba proudové motory naskočili a hlasitě syčí jako nějaký hodně starý vysavač. Je to velký nápor na uši a tak Lara zvedne ruku a zaklapne kabinu. Jakmile to ale udělá všimne si, že Natalia neleží tam kde by měla. Její tělo je pryč! Nečeká ani vteřinu a přidává otáčky motorů a odbrzdí. Letadlo se dává do pohybu a nadále zrychluje. Lara se pevně soustředí na let úzkým tunelem, když v tu chvíli na pravé křídlo skočí Natalia. Už to ale není ta Natalia , kterou Lara potkala v přístavišti. Její tělo se začalo měnit k nepoznání.
Žíly jí začali praskat a krev stříkala až na kabinu. Všechny její údy se začali nelidsky protahovat. Z rukou i z nohou jí vyráželi velké drápy a i hlava se začala ošklivě deformovat.
Lara to ale nemohla příliš vnímat, stačila by jediná chyba a celé letadlo by i s ní bylo na maděru. Váha Natalina těla byla citelně znát a Lara trochu zápasila s pákou aby vyrovnala onu tíhu. Jenže co čert nechtěl. Lara viděla, že světla už končí a viděla i konec tunelu. Nikde žádný únikový otvor. Letadlo už nešlo zastavit, otáčky motorů byli na maximum. Lata se ještě naposledy podívala co zrovna dělá Natalia a bylo to sní stále horší, navíc se její drápy zarývali do křídla.
„Čím dál lepší!“ Povzdechla si Lara. A na ovládací páce zmáčkla tlačítko střelby. Z pod křídel vylétly dvě neřízené rakety a narazili do konce tunelu. Lara s nadějí pozorovala rakety jak drtí skálu a povedlo se! Otvor je na světě. A je dokonce i dostatečně velký. Jenže kamení je na dráze, což může způsobit uražení podvozku! Lara si toho všimla včas a nic jiného ji nezbývalo, než zasunout podvozek, ještě v tunelu. Jakmile tak učinila letadlo prudce kleslo a pravím motorem Lara škrtla o zem. Vylétl gejzír jisker a Lara měla co dělat aby to trochu zvedla a zabránila tak uražení motoru. Natalia byla už však celá proměněná v psohlavce. Sám Anubis se jí zmocnil a použil její tělo jako hostitele. Avšak náraz motoru o zem Anubise vyvedl z rovnováhy a jen taktak se zachytil křídla před pádem. Lara už konečně vylétla z tunelu a oddychla si. Jenže stále viděla Anubisou ruku jak se drží křídla. Prudce s letadlem otočila na pravou stranu.
„Tak se pust ty parchante.“ Zakřičela na něj. Náhle jeho ruka zmizela. Lara vrátila letadlo zpět do vodorovné polohy. Jenže on se zase škrábe nahoru!
„Vždyť se tak musíš něčeho držet.“ Zvolala Lara. Okamžitě odpálila další raketu a skutečně! On se držel nosníků raket! Jenže už se ho nedržel. Teď se držel rakety, kterou Lara vystřelila zpět na ostrov. Lara snížila tah motorů, aby viděla explozi a ujistila se, že je už nadobro po něm. Raketa i s Anubisem skutečně explodovala a Lara to zvedla vysoko nad ostrov se stoprocentním výkonem obou motorů. Najednou jí oslepila velká záře a Lara se podívala za sebe. Nad ostrovem se objevila temně černá koule. Velká jako celí ostrov. Ta posléze celí ostrov pohltila a obrovský gejzír vody vytryskl do vzduchu. Byl to obří sloupec vody stejně velký jako hřib atomového výbuchu.
Lara měla co dělat aby vyhrála nad velkou turbulencí která jí postihla. Nakonec se jí to podařilo a otočila letadlo směrem k ostrovu. Gejzír vody už padal dolů a ostrov byl… pryč. Prostě zmizel. Lara natočila svého Messerschmitta a západ a bez jakékoliv mapy se vydal k pevnině. Po půlhodině letu už spatřila pevninu. Do sluchátek náhle zaznělo: „Tady kontrolní věž identifikujte se!“
„Tady letadlo Messerschmitt 262 pilot Lara Croft!“ Zahlásila Lara do mikrofonu.
„Rozumím…cože? Co to máte za letadlo? V čem to letíte?“ Ozvalo se z kontrolní věže.
Lara se jen pousmála a povídá: „To budete koukat!“
O týden později, když Lara dorazila do Londýna vydala se za profesorem Nielsem. Sice ho asi nepotěší ale alespoň mu říci, že se nemýlil, že žezlo skutečně existuje, tedy spíš existovalo. Když dorazila na své motorce k domu profesora už na místě stála policie a sanita. Lara sesedla z motorky a šla k domu. V tu chvíli se otevřeli dveře a dva doktoři vynášely profesora na nosítkách ven. Vyšla ven i jeho služebná a dva policisté. Lara se rozběhla k ležícímu Nielsovi a povídá: „Co je vám? Co se stalo?“
A jeden z lékařů jí povídá: „Srdeční zástava, musí ihned do nemocnice!“
O dva dny později sedí Lara ve své pracovně, když v tu vstoupí dovnitř její věrný majordomus.
„Lady Croft, čerstvé noviny.“ Řekl a položil je na pracovní stůl.
Lara je otevřela a zběžně prolistovala až se najednou zarazila u jedné zprávy. Stálo tam – Sir Niels Lecointeh včera v nočních hodinách zemřel na úplnou zástavu všech životně důležitých orgánů. Lékaři přiznávají, že se ještě nikdy nesetkali s úplnou zástavou všech orgánů a považují smrt Sira Lecointeho za záhadnou.
The End