Život, smrt, péče
Život, smrt, péče
MVDr. Simona Müllerová
23.7.2015
Máme karmu odžít, péči strádajícím, každý musí prožít péči, pomoc strádajícím, ať je to člověku nebo psovi.. potkánkovi… je to prožitek.. a je to dožití toho, co jsme v minulosti zanedbali. Někdo, kdo měl krutost v karmě, nesnášel lidi, pohrdal jimi, se dostane do situace, kdy musí pečovat o chorého příbuzného. Další otázka je, jak je život hodnotný pro toho, kdo je nemocný. To je různé, někdo chce žít i bez nohou, ochrnutý.. jiný ne ..Proto by se měly respektovat smysl a náplň života nemocného člověka, neboť smrt skutečně může být darem a vysvobozením. Na druhou stranu, kdo byl pyšný v minulém životě, neměl úctu k tělům, zvířatům, lidem, ten si teď odžívá kus života v nemoci a omezení nemocí.. Vše je o souvislostech.
Pokud přejete někomu smrt, když víte, že jeho život už není radostný, že svůj úkol má odžitý, je to z mého pohledu právě úcta k osobě, úcta k životu.. Sobecké může být, když si přejete smrt předčasně, abyste měla volno..., proto doporučuji odžít péči.. ale dovolit si ji odžít třeba týdnem…měsícem…ne roky…ne celoživotně, postavit se k tomu pravdivě. Nebaví mě pečovat o nemocného psa, je to omezující, dobře, mám prožitek, jdu do toho, odžiju si na něm karmu a prožitek péče o seniora a nemocného. Udělám to naplno, s porozuměním !!, dám do toho všechno…Pokud to skutečně pojmete jako povinný prožitek každého člověka, a uděláte to dobře, s láskou.. , dáte mu péči, kterou mu třeba dlužíte, pak pacient umře rád, hezky, lehce a může se znova inkarnovat a netrpí. Utrpení nemocného…umírajícího.., které vidí...sdílí okolí, je výzva k hlubokému zamyšlení, proč to on tak má, za co má tento bolestný prožitek, za co ho mám já, že to musím vidět, účastnit se? On to má jistě za své myšlení a konání v tomto životě. Vy nemůžete vědět, co ta osoba udělala, na co myslela před 10..50..80..lety!! Máte jen vnější dojem o jeho povaze, do hlavy a srdce nevidíte.. Připusťte, že Osud ví, za co ten člověk žije a můžete mu pomoct. „Dědo, odpusť si, neuměl jsi jednat jinak. Možná jsi někomu ublížil… nechtěně…, chtěně… je to lidské.. A já ti odpouštím za všechny z tvého života…“ Tohle moc pomůže.
Druhá stránka je - vidíte, jak mu je, řeknete si, takhle nemocná být nechci, takhle umírat nechci !! Musím se chovat jinak, musím něco změnit, abych umřela krásně a
lehce a nezpůsobila utrpení sobě ani druhým.. Čímž prožijete proces bolestného umírání jen pohledem a přítomností !! a nemusíte to mít přímo přes své tělo.
Smrtí způsobíme bolest okolí, neboť odejdeme; současně i úlevu a umožníme vznik něčemu novému. Smutek patří ke smrti.. .pláč… , ale je to koloběh. Setrvávat ve smutku nad ztrátou nikam nevede, ba naopak, odchod blízkého uvolní místo příchodu nového; pokud truchlíte, držíte člověka, psa u sebe, není volno pro nové, brzdíte zákonitost koloběhu.
Společenská morálka to vidí jinak. Velké truchlení je důkaz dobré povahy. Péče o nemocného je důkaz pěkné povahy. Kytky na hřbitově jsou důkaz pěkné povahy. Je to vše povrchní. Pěkná povaha je v srdci a projevuje s už v době, když je člověk zdravý a silný ! A zdánlivě nic nepotřebuje. Péče... pláč .. květiny jsou jen záplata na viny, které jsme způsobili zanedbáním péče.
-----------------
Korektura textu :
MVDr. Dagmar Peterová, homeopatie, detoxikace Joalis, SRT, adaptační techniky v Českém Krumlově, e-mail: peterovad@seznam.cz, mobil: 721 812 835.