Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naděje a zklamání

6. 8. 2015

Naděje a zklamání

Sekce filozofie

MVDr. Simona Mullerová

Korekce J. Ina Pokorná

Srpen 2015

Velmi silné vzorce vtisku rodičů omezují každého z nás ve spontánním osobním projevu v situacích. To je jeden z negativních aspektů starších vychovatelů, nebo rodičů. Starší rodiče a vychovatelé a babičky měli dřív vliv, neboť se přenášely generační názory rodičů do jiné, mnohem modernější a svobodnější doby, než ve které vyrůstali a oni opět byli vychování vzorci další starší generace.

Je to o pružnosti mysli a ta se může zpružnit v každém věku. Je to jen vysvětlení toho, co nás omezuje. Dlouhodobé vzpomínky na rodiče, babičky, vychovatele tě pak stahují do tuhosti a užití si radosti. Je to paměťová stopa výchovy. Zkuste si představit, že paměťovou stopu vytahujete jako nit ze švů. Zážitky mohou být nádherné, když se neomezujete s paměťovými stopami a očekáváním vývoje. Přílišný ohled na budoucnost je zbytečný, budoucnost není, stačí jen chybný krok a celá vysněná budoucnost se zbortí, proto žijeme pro přítomnost pro te%d a tady naplno, bezodkladně.

Odklad prožití přítomného okamžiku zničí sebekrásnější a nadějnější budoucnost. Žijte pocit svobody, lásky, a řešení konfliktu hned. Žijte to!!

Je zbytečné se zatěžovat představou o budoucnosti. Chce to skočit, otevřít se. Ano, jsem zraněna z předešlého vztahu, ale jsem silnější díky krásným 14ti dnům lásky, víry, naděje a sdílení. Sice by zranění mohlo být menší, když bych do toho nešla tak naplno, ale zase by chybělo to krásné. Život by byl plochý. Teď nic nečekám, čekám tedy vlastně na proud synchronizity co za výzvy a poznání mi přinese.