Jdi na obsah Jdi na menu
 


O štěstí, příjetí

16. 12. 2012

O štěstí, příjetí

 

MVDr. Simona Müllerová – prosinec 2012

Korektura textu: Ina Pokorná – 15. prosince 2012

 

Jestli lidi, lidstvo umí být vůbec šťastni. Jaký je výraz obličejů lidí? Smutek, obavy, uzavřenost, lítost, zpevnění zábran, ev. vztek. Jak málo vidíme štěstí v obličeji lidí v tvé obličeji, jak málo je vidět štěstí, spontánnost, uvolnění, máš teď tak krásný život,bydlení, jídlo, oblečení, pomocníka s financemi na dovolenou, ženu, která tě má ráda, máš sex, jsi zdravý, jediný, co nemáš, je tvá osobní práce, ale kdyby ti opravdu chyběla, pak hledáš na netu, ptáš se, voláš. A vezmeš něco na začátek, cokoli, ale nemáš finanční tlak, ty nepotřebuješ jít se svou ženou na večeři, neboť ty si na jídle nepochutnáš, ty máš požitek z domácího štrůdlu, jako jiný z luxusní večeře. Můžeme říct, povrchní radosti. Ty nemáš povrchní radosti. Máš ale aspoň nějaké radosti? Ve své skromnosti, raduješ se ve své skromnosti z denních maličkostí? Že můžeš denně cvičit, mít své malé domácí jídlo, co ti chybí? A chybí-li ti něco, vždyť neděláš nic proto, aby ti to nechybělo. Jak ráda bych viděla ve tvém obličeji radost, štěstí, nadšení z toho, co máš, a když vidím smutek a ztuhlost, pak si říkám, proč ale nedělá něco k tomu, aby to změnil? I já mám radost z domácího štrůdlu, ale i umím jíst v restauraci. Je potřeba umět v radostech spočinout, zastavit se v prožitku, vnímat a poděkovat za měsíční plat nebo štrůdl. Vnímat sníh, ve kterém běžím, nebo placené fitko, naplnit se tím, jinak člověk vždycky bude nespokojený. A není to o tom, že by měl něčeho málo. Málo má jen hlubokých prožitků v tom, co má.

 

Důležité je přijetí sebe s dobrý i špatnými vlastnostmi. Přijetí situace, pokud je to pro nás nepřijatelné, je potřeba to změnit. Změnit ve prospěch štěstí a lásky, ne smíření. A pokud zvolíme smíření, tak také být v tom smíření šťastni. Prvně změnit sebe nebo podmínky, okolnosti, čili např. uklidit doma, aby se tam člověk cítil lépe a podle feng shuej mohl i plně dýchat. Uklidu může bránit lenost nebo setrváníá v depresi a nebo neochota něco dělat. Litovat je zdánlivě pohodlné. Vlastně snažší, než uklidit, cvičit nebo změnit sebe, ale sebelítost zatím nikoho ke štěstí a naplnění nepřivedla. Čili tato cesta nebude ta pravá. V partnerství má každý pro a proti. Jsou vlastnosti povahy, vzhledu aj., které jsou neměnné, jiné měnné, např. to, že má děti je neměnné, buď je to pro vás přijatelné a pak se s tím učíte žít co nejlépe, anebo nepřijatelné, pak je nutné odejít, zdravotní defekty, finanční situace atd. Je jich mnoho, proměnlivost je daná karmou a ochotou člověka s tím něco dělat. Protože celý život je o lásce. Lásce jako takové, čili i k sobě,nepodmiňované penězi, partnerem, obydlím, umět žít se sebou v tom, co mám. Pokud partner brání v prožitcích štěstí a lásky, pokud vyvolává pocity vzteku, lítosti, využití,je potřeba problem otevřít, proč to dělá mně,vyčistit, přehodnotit, proč to dělá sobě. To už musí on sám. Proč se staví do role, ve které je, když už je to odblokované, že je mým učitelem a vykonavatelem karmy. Změna vždy musí vzejít z jedince samotného, protože on to chce. Za učelem zdraví, štěstí, lásky, sám za sebe. Hledat na druhém pozitiva je nutné, ale nesmí to vést ke smíření se s tím, co máme, mělo by to vest k naplnění štěstí, nebo ke změně. Setrvat s někým jen pro výčet pozitiv, když srdce mlčí, je hloupost. Je to pak přežívání. Dnešní doba není o přežívání, je o plném žití na Zemi. Duchovní principy a zemskost propojení.

 

Nemůžeme čekat od druhého, že splní naše požadavky. Své sny si musíme plnit sami. Umět je žít sám se sebou a druzí se pak připojí. Pokud se nepřipojí váš

partner, může se připojit někdo jiný. Je zbytečné chtít, aby se partner připojoval k radostem na motorce, na luxusní večeři, v lázních, horské túře, když ho to nebaví, když má své radosti doma na orbitreku. Můžete se vy připojit a radostně spolu vařit, venčit psy, cvičit na karymatce v pokoji, anebo se nepřipojíte, uděláte to po svém. Kazdý má volbu, jen nevinit sebe nebo druhého, aby s vámi sdílel osobní individuální radosti, když jemu nepřináší to potěšení, co vám.