Rozhovor
Rozhovor s Vítem Vojtou
Zdeněk Vojtíšek
Vít Vojta je sinolog a právník, právní a ekonomický poradce zaměřený na Čínu, soudní tlumočník
jazyka čínského. Cvičení taijiquan a qigong se začal věnovat v roce 1987 jako jeden z prvních
v tehdejším Československu. Cvičil styl Yang, posléze styl Chen. V rodinném chrámu v Chen-
jiagou se stal osobním žákem hlavy rodu Chen, mistra Chen Xiaowanga. V roce 2001 vydal
knihu Umění Taijiquan.
r o z h o v o r
PRO CELISTVOST
A HARMONII
Především bych rád zeptal, co je vlastně
tchaj-ťi čchuän.
Taijiquan, v českém přepisu tchaj-ťi
čchüan, je čínské bojové umění vzniklé
v 17. století v provincii Henan (Che-nan),
ve vsi Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) v rodě
vojenského důstojníka Chen Wangting
(Čchen Wang-tching). Styl taijiquan navá-
zal na čínská tradiční bojová umění, jejichž
nezbytnou součástí jsou vnitřní cvičení
neigong (nej-kung).
V čínské fi losofi i má obrazec taiji, mo-
náda rozdělená na yin a yang, stěžejní vý-
znam. Vznik řádu z chaosu, pravidelný
rytmus přerůstání jednoho náboje ve dru-
hý, vznik a zánik, vše je naznačeno. Pro-
to vznikla také taoistická škola bojového
taiji v horách Wudang (Wu-tang), která je
na Západě velmi málo známá a která do-
plňuje duchovní taoistická cvičení. V na-
šem textu však hovoříme o taijiquan rodu
Chenů (Čchenů), které dnes cvičí na svě-
tě milióny lidí.
Co je na tchaj-ťi specifi ckého např.
ve vztahu k čchi-kungovým meto-
dám anebo šířeji - třeba oproti józe?
Qigong (čchi-kung) je obecným ná-
zvem pro mentálně dechová cviče-
ní, cvičená nejčastěji ve stoji a v se-
du, dále i v pohybu nebo v řadě posto-
jů. Qigong a neigong mají tedy obdob-
ný význam, spojení těla, mysli a de-
chu a cvičení zevnitř. Propojení člově-
ka v jeho vesmíru, propojení nebe, člo-
věka a země. Taiji má tentýž význam,
spojit mysl, tělo, dech a pak pohyb.
Oproti qigong přidává taijiquan řadu
dalších principů, nejdůležitější je tzv.
síla peng (pcheng), odstředivé pru-
žení připomínající nafukovaný míč,
pružící nahoru i do stran. Jógu mů-
žeme s qigong spojovat přes mentálně de-
chové cvičení prány, která je blízká čínské
qi (čchi), nemůžeme obojí ztotožnit, nejen
asány jógy mají jiný charakter než techni-
ky qigong. Nicméně globální kultura ucho-
pila i jógu i qigong a je to pro nás dobře.
Jaké je v tchaj-ťi místo toho, co je na Zá-
padě běžně chápáno jako spiritualita?
Výraz spiritualita je na Západě chápán vel-
mi široce, takže bych měl tápat, kam vlast-
ně směřujete. Základní rozdíl v pojetí spiri-
tuality obou civilizací je jasný: čínská kul-
tura bere spiritualitu za tak běžnou a prak-
tickou věc, že se nad ní příliš nepozastavu-
je a rovnou jde dál. Pomáhá tu jednak čín-
ská pragmatičnost, se kterou se využívají
i duchovní věci, jednak tradiční propojení
fantazie a skutečnosti v literatuře a v celém
myšlení společnosti, která ničemu nebrání,
i když nevykřikuje do světa teze o neome-
zené individuální svobodě. Tradiční axio-
my „mysl vede qi“, „qi vede sílu“ nebyly
až na výjimky nikdy žádným náboženským
dogmatem potlačovány. Stejně tak troji-
ce jing (ťing) - základní životní esence, qi
(čchi) - vitální energie, shen (šen) - duše
(kultivovatelná) vlastní bytostem, a bohatá
teorie o přerůstání jednoho ve druhé, je živá
po celou existenci čínské kultury.
Jak je tchaj-ťi populární v Číně? Jsou
nějaké instituce, které tuto tradici ucho-
vávají a popularizují?
Taijiquan je v Číně nesmírně populární po
vlnách jeho rozšíření v polovině 19. sto-
letí, v polovině 20. století a pak po roce
1979. Institucí na celostátní a provinč-
ní úrovni je tak obrovská řada, že se mi
o nich nechce ani přemýšlet. Mnohem blí-
že mám k lidovým a soukromým spolkům,
více či méně formálním, kterých je opět
všude plno.
Jak vnímáte popularitu tchaj-ťi na Zá-
padě a jeho zjednodušení (přizpůsobe-
ní?) do západního taiči?
Západ se chytil taijiquan díky vzniku
stylu Yang (Jang), zformované-
ho na konci první čtvrtiny 20. sto-
letí, popularizovaný žáky mis-
tra Yang Chengfu (Jang Čcheng
-fu) v Číně, na Taiwanu a v USA.
Velký impuls rozšíření dala i pro-
pagace stylu Yang Čínskou lido-
vou republikou v 50. letech 20. sto-
letí, kdy se sestava 24 technik do-
stala mezi milióny nadšenců bě-
hem státních rozcviček na školách
a v zaměstnání. Druhá vlna násle-
dovala po roce 1980, kdy se poli-
tika v Číně uvolnila a do světa se
dostal i nejstarší styl taijiquan styl
Chen (Čchen). Na Západě dosta-
lo taijiquan řadu nových specifi k
včetně pokrouceného názvu, který
Vít Vojta působí ve škole tradičního Čchen tchaj-ťi
čchüan (více na adrese http://www.chen-taiji.cz).
DINGIR 2/2011 27
přepsán do stařičké Ga-
de-Wilesovy transkrip-
ce (t‘ai-c’hi), je nečitel-
ný i pro anglické rodi-
lé mluvčí a způsobuje
zkomoleninu podobnou
lednímu „hockeji“. Nad-
to se na taiji naložily za-
vádějící přívlastky jako
meditace v pohybu nebo
čínská jóga. Z nejmoder-
nější verze stylu Yang
se stalo proklamacemi
pseudocvičitelů taoistic-
ké taiji staré málem tisíc
let. Ale hlavně všichni
dostali téma a více mlu-
vili, než cvičili. Muži na Západě trpí ješ-
tě komplexem bojovníka a do věku vetché-
ho starce pořád hledají recept na bojové ví-
tězství ve fyzickém duelu, pohříchu čím
více po něm prahnou, tím mu jsou dále.
Ale velmi pozitivně vnímám, že se taiji
stalo součástí globální kultury, je tak širo-
ké, že si každý může vybrat, kudy k němu
půjde, stačí mít otevřenou mysl a neváhat.
Jaké jsou možnosti dělat tchaj-ťi, resp.
taiči u nás? Kolik lidí je u nás asi anga-
žováno? Je postavení tchaj-ťi u nás jiné
než v jiných zemích Západu?
V České republice se lze učit dobrému tai-
ji, je tu řada klubů a spolků, jejichž cvičite-
lé jezdí do světa za čínskými a mezinárod-
ními učiteli a dokonce i velmi slavní čín-
ští učitelé přijíždějí do Čech, třeba Chen
Xiaowang (Čchen Siao-wang) nebo Zhu
Tiancai (Ču Tchien-cchaj). Ve stylu Yang
a Chen jsou zapojeni tisíce lidí, i když znač-
ná část je tvořena spícími cvičenci, kteří
„teď nějakou dobu nemají čas, ale vrátí se
k tomu“. Postavení taiji v České republice
je srovnatelné s dalšími podobně velkými
evropskými zeměmi.
Rozhovor s vámi vedu jako s odborní-
kem na tchaj-ťi čchüan. Mohl byste ale
ještě více zmínit o čchi-kung?
Čínská kosmologie zavedla termín qi, vše-
propojující energii. Výraz je neobyčejně ši-
roký, bývá přibližován indické práně, jazy-
kem staré Evropy by se dal vyjádřit jako ži-
votní substance, která se z bytostí vyzařu-
je aurou. Čínská medicína prokazuje přes
2000 let, že to funguje. Čínská medicína
i umění kultivace qi (prostřednictvím men-
tálních a dechových cvičení) – qigong, pra-
cuje s představou energie qi, proudící v lid-
ském těle po drahách. Tok qi lze regulo-
vat myslí, emocemi a léčivy, lze jej ovliv-
nit na empiricky vytyčené mapě bodů na
lidském těle.
Reálnosti a funkčnosti čínské medicíny
už věří většina západního světa. Zrovna tak
dualita tzv. zhengqi – čisté, zdravé energie
qi a xieqi, špatné, nemocné a nečisté ener-
gie qi, jsou součástí fungujícího a ověřené-
ho systému čínské medicíny. Léčitele vidí
a diagnostikují zdravou zhengqi jako zla-
té, žluté či jasné světlo, jako lehký a teplý
tok, nečistou xieqi jako temnou, těžkou a
spíše studenou substanci.
Je čchi-kung v současné Číně také tak
populární jako tchaj-ťi? Roku 1999 za-
čaly čínské úřady proti čchi-kung vystu-
povat. Jaká je situace dnes?
Qigong je populární podobně jako taiji,
i když je hůře identifi kovatelné, forma není
tak jednoznačná. Čínské úřady vystupo-
valy proti sektářství a dotkly i některých
druhů qigong, v podstatě v preventivních
opatřeních.
Zvlášť silný odpor úřadů zažívají čínští
praktikující fa-lun-kung. Čím si to při
své znalosti poměrů v Číně vysvětlujete?
Falungong bylo duchovním cvičením za-
loženým na principu tibetského buddhis-
mu, šiřilo se od počátku 90. let a bylo po-
volené. Zlom nastal v polovině 90. let, kdy
hnutí vykazovalo znaky sekty zcela mimo
kontrolu vládního režimu - jediný vůdce za-
kladatel, zcela oddaní členové ochotni pod-
stoupit cokoliv, nejasný program. Podobné
sekty znamenaly v historii Číny ohrožení,
proto vláda hnutí zakázala a velmi důrazně
vystoupila proti jeho stoupencům.
Mohl byste se ještě zmínit o místě věšt-
by v životě běžných Číňanů? Jaké způ-
soby věštby jsou nejob-
vyklejší?
Číňané dodnes věří na
sílu myšlenky, slova
a znamení, jsou v esote-
rice na jedné straně opa-
trní, na druhé pragmatič-
tí. Nejvíce se věštba pro-
vádí v buddhistických
a tao istických chrámech
náhodným taháním dřív-
ka s jednoduchou věšt-
bou. Velmi často bývá
za úplatu.
Lze jako věštbu chá-
pat i feng-šuej? U nás
se zdá, že to je spíše módní estetická zá-
ležitost.
Fengshui je čínská věda sloužící pro zaklá-
dání sídel, jangových pro živé a jinových
pro mrtvé. Feng je proudění větru na zem-
ském terénu, shui je spodní a povrchová
voda, včetně geopatogenních zón. Dobrý
dům, místnost, rozestavění, orientace pod-
poruje možnost se rozvíjet, pracovat, zdra-
vě žít a naopak. Z obecné roviny životního
prostředí celá věc zasahuje do roviny osu-
du, protože unavený člověk je méně tvoři-
vý a pak je méně úspěšný. Dítě, vyrůsta-
jící s výhledem, rozhledem je bohatší než
vrstevník s oknem do svahu, sužovaný hlu-
kem. Proto vlohy nám dají rodiče, ale zdra-
ví a osud si v mnohém vytváříme sami, jaké
si to uděláme, takové to máme.
V čem jako sinolog vidíte hodnotu čínské
duchovní tradice pro současný Západ?
Čínská duchovní tradice zachovala mno-
hé z pradávného šamanského pohledu na
jednotný vesmír, současně uchovala du-
chovní nástroje k propojení se s veškeren-
stvem. Kultivovala tento odkaz specifi ckým
myšlením své kultury a dokázala jej zacho-
vat v celistvosti, kterou pomalu objevuje-
me. Dlouho trvalo, než Západ přijal odsu-
zovanou čínskou medicínu jako „vědeckou,
fungující metodu“. Po čínské medicíně nás
čekají další, mnohem větší objevy.
Na straně života v komunitě nese kon-
fuciánská tradice zásadní a hluboké po-
znání lidské společnosti a učí lidské po-
kolení spolu vycházet, aby to harmonic-
ky fungovalo, což by mělo být v přelidně-
ném dnešním světě uprostřed demagogie
a duchovního násilí užitečným nástrojem
k hledání řešení.
Děkuji za rozhovor.