Curtiss-Wright CW-21 Demon Interceptor
O vznik typu CW-21 se nejvíce zasloužil William Douglas Pawley. Právě on se podílel na jeho financování, jeho vývoji a zařídil pro něj výrobu.
První jeho let se uskutečnil 22. září 1938. V březnu 1939 prováděl Pawley ukázky CW. Zajistil u firmy Curtiss financování výroby a počátečního vývoje tohoto typu a právě on zajistil jeho výrobu. Byl to nejúspěšnější prodejce amerických letadel a leteckých zařízení v roce 1939 v Číně stejně jako v Indii.
První jeho let se uskutečnil 22. září 1938. V březnu 1939 prováděl Pawley ukázky CW. Zajistil u firmy Curtiss financování výroby a počátečního vývoje tohoto typu a právě on zajistil jeho výrobu. Byl to nejúspěšnější prodejce amerických letadel a leteckých zařízení v roce 1939 v Číně stejně jako v Indii.
Pawley zastupoval firmu Curtiss-Wright Corp. v Číně a pomáhal prodávat letoun Curtiss Hawk, před zahájením války v roce 1937. Když válka začala Pawley byl ve Spojených státech, ale sledoval první měsíc provozu typu Hawk v Číně. Došel k názoru, poté co odjel do Číny, že Čína potřebuje stíhačku s výbornou ovladatelností a stoupavostí. Získal smlouvu na dodávku jednoho CW-21 a součástek pro 33 strojů a jeden P-36 a součástek pro dalších 55 strojů. Nesmontované stíhačky měly být montovány v závodě Pawley to CAMCO, který po japonské invazi byl koncem roku 1939 přestěhován do Loiwing v západní provincii Yunnan poblíž barmských hranic.
Předchůdcem typu CW-21 byl CW-19R, dvousedadlový cvičný letoun moderní celokovové konstrukce. Měl pevný podvozek umístěný v nohavicových kapotách. Na rýsovacích prknech byl rovněž
Předchůdcem typu CW-21 byl CW-19R, dvousedadlový cvičný letoun moderní celokovové konstrukce. Měl pevný podvozek umístěný v nohavicových kapotách. Na rýsovacích prknech byl rovněž
celokovový dopravní letoun CW-20, později známý jako C-46 ze služby v Číně, Barmě a Indii. Nový stíhací letoun CW-21 byl navržen se zatahovacím podvozkem, který se ovšem zatahoval do aerodynamických kapot pod křídlem.
Vznikl i letoun CW-22. Byl to vlastně CW-19, ale se zatahovacím podvozkem z CW-21. Tento stroj měl menší výkony než CW-21, ale byl použitelný jako bojový cvičný stroj, nebo pro průzkum a dále jako řídící stroj.
CW-23 byl založen na CW-21, ale měl dvoumístnou kabinu a maximální rychlost 325 mph. Dále měl upravený podvozek, který se zatahoval do vymezených podvozkových šachet v křídle.
U CW-21B se uvádí stoupavost přes 5000 stop/1 min, ale to je spíš sporné. Reálná stoupavost byla spíše 4800 stop/min.
CW-21B bylo pokračování původního letadla, které mělo některé úpravy zpočívající v novém kování, novém podvozku, převzatém z CW-23 a další úpravy. Uživatelem strojů se stalo Nizozemí do něhož bylo prodáno 24 ks těchto stíhaček.
Vznikl i letoun CW-22. Byl to vlastně CW-19, ale se zatahovacím podvozkem z CW-21. Tento stroj měl menší výkony než CW-21, ale byl použitelný jako bojový cvičný stroj, nebo pro průzkum a dále jako řídící stroj.
CW-23 byl založen na CW-21, ale měl dvoumístnou kabinu a maximální rychlost 325 mph. Dále měl upravený podvozek, který se zatahoval do vymezených podvozkových šachet v křídle.
U CW-21B se uvádí stoupavost přes 5000 stop/1 min, ale to je spíš sporné. Reálná stoupavost byla spíše 4800 stop/min.
CW-21B bylo pokračování původního letadla, které mělo některé úpravy zpočívající v novém kování, novém podvozku, převzatém z CW-23 a další úpravy. Uživatelem strojů se stalo Nizozemí do něhož bylo prodáno 24 ks těchto stíhaček.
Na CW-21se montoval jeden 12,7 mm a jeden 7,62 mm kulomet. První výrobní verze ovšem měly čtyři synchronizované kulomety. U stroje se uvádí maximální rychlost přes 300 mph. Maximální rychlost typu se rovněž odvíjela od výšky letu. Tak např. ve výšce 12 000 stop se rychlost pohybovala na hodnotě 304 mph. U CW-21B se rychlost ve 12 000 stopách pohybovala na 312 mph a 17 000 stopách na hodnotě 315 mph. V 18 000 stopách se rychlost mohla pohybovat až na 333 mph, při maximálním výkonu motoru 2100 ot/m a odlehčení, kterého bylo dosaženo demontáží některých vnitřních zařízení jako byla radiostanice apod.
CW-21B byl vybaven běžně dvěma 12,7 mm kulomety Colt a dvěma kulomety Colt ráže 7,62 mm. Tyto kulomety střílely okruhem vrtule a byly synchronizovány s otáčkami vrtule. Dále zde byla možnost montovat dva páry stejných zbraní pod křídlo. Pod křídlo mohly být montovány i přídavné nádrže. Další výstroj byla volitelná např. různé radiostanice a kyslíkové přístroje atd.
Aby byla hmotnost letadla co možná nejnižší, rozhodli se inženýři Curtissu důkladně vybrat veškeré zařízení, které mělo být v letounu použito. Hlavní strukturalní části byly vyrobeny ze slitin hliníku, samozřejmně vyjma motoru a podvozku. Pro zlepšení aerodynamiky se používaly nýty se zapuštěnou hlavou.
Křídlo bylo vyráběno v konstrukčních celcích. Střední část byla nedílnou součástí trupu, včetně podvozku. Jinak křídlo bylo vnitřně vyztužené konzolové konstrukce. Klapky a křidélka byly celokovové konstrukce.
Aby byla hmotnost letadla co možná nejnižší, rozhodli se inženýři Curtissu důkladně vybrat veškeré zařízení, které mělo být v letounu použito. Hlavní strukturalní části byly vyrobeny ze slitin hliníku, samozřejmně vyjma motoru a podvozku. Pro zlepšení aerodynamiky se používaly nýty se zapuštěnou hlavou.
Křídlo bylo vyráběno v konstrukčních celcích. Střední část byla nedílnou součástí trupu, včetně podvozku. Jinak křídlo bylo vnitřně vyztužené konzolové konstrukce. Klapky a křidélka byly celokovové konstrukce.
Trup se skládal z poloskořepinové konstrukce potažené hliníkovou slitinou a byl snýtovaný s centroplánem a pevnou částí kormidla s nimiž tvořil nedílný celek. Motorové lože bylo vyrobeno z chrom molibdenových ocelových trubek. Motor se k loži připojoval čtyřmi kováními.
Kola hlavního podvozku byla namontována na konzolové vzpěry, které navazovaly na tlumiče. Brzdící pedály byly namontovány na řídící pedály a mohli samostatně ovládat hydraulické brzdy. Narozdíl od CW-21 bylo u CW-21B použito zatahovatelné řiditelné ostruhové kolečko.
Motor Wright Cyclone R -1820-G5 byl vybaven dvourychlostním kompresorem a odmrazováním karburátoru. Třílistá vrtule měla konstantní otáčky.
Výfukový kolektor z nerezové oceli směřoval výfukové plyny do dolní části krytu motoru. Kryt byl ze slitiny, vystužené plechem. Motorový kryt byl ze slitiny. Sestávál ze sekce klobových výstuh, které se stavěly ve třech 12 stupňových sekcích, upevněných na horní části trupu tak, aby žádné výfukové plyny nevstupovaly do pilotní kabiny. Pilotní kabina byla od motoru oddělena žáruvzdornou a ohnivzdornou přepážkou z hliníkové fólie s azbestovým jádrem.
Sedadlo pilota bylo nastavitelné a vybavené bezpečnostním pásem. Pilotní kabina byla osvětlena a vybavena klasickým vybavením. Všechny ovládací prvky byly snadno přístupné. Čelní překryt pilotní kabiny byl vyroben z akrylátového skla. Rovněž tak posuvný překryt. Za pilotní kabinou byla neprůstřelná 1/4" ocelová přepážka, která chránila pilota před nepřátelskou palbou a hlavu pilota pro případ převrácení letadla.
Pokud se týká výzbroje byl CW-21 v Číně vyzbrojen pouze dvěma kulomety ráže 7,62 mm a 12,7 mm kulometem. Mohl však nést i jiné varianty zbraní. Např. kombinaci dvou kulometů 12,7 mm nad motorem a dvou 7,62 mm pod motorem.
Rozdíl ve výkonech mezi CW-21 pro Čínu a CW-21B pro Nizozemí nebyl velký. Díky aerodynamickému krytu podvozku a tudíž většímu odporu byl CW-21 o něco pomalejší než CW-21B. Rovněž dolet CW-21 100 mil byl menší, ale CW-21 měl o něco lepší stoupavost.
Kola hlavního podvozku byla namontována na konzolové vzpěry, které navazovaly na tlumiče. Brzdící pedály byly namontovány na řídící pedály a mohli samostatně ovládat hydraulické brzdy. Narozdíl od CW-21 bylo u CW-21B použito zatahovatelné řiditelné ostruhové kolečko.
Motor Wright Cyclone R -1820-G5 byl vybaven dvourychlostním kompresorem a odmrazováním karburátoru. Třílistá vrtule měla konstantní otáčky.
Výfukový kolektor z nerezové oceli směřoval výfukové plyny do dolní části krytu motoru. Kryt byl ze slitiny, vystužené plechem. Motorový kryt byl ze slitiny. Sestávál ze sekce klobových výstuh, které se stavěly ve třech 12 stupňových sekcích, upevněných na horní části trupu tak, aby žádné výfukové plyny nevstupovaly do pilotní kabiny. Pilotní kabina byla od motoru oddělena žáruvzdornou a ohnivzdornou přepážkou z hliníkové fólie s azbestovým jádrem.
Sedadlo pilota bylo nastavitelné a vybavené bezpečnostním pásem. Pilotní kabina byla osvětlena a vybavena klasickým vybavením. Všechny ovládací prvky byly snadno přístupné. Čelní překryt pilotní kabiny byl vyroben z akrylátového skla. Rovněž tak posuvný překryt. Za pilotní kabinou byla neprůstřelná 1/4" ocelová přepážka, která chránila pilota před nepřátelskou palbou a hlavu pilota pro případ převrácení letadla.
Pokud se týká výzbroje byl CW-21 v Číně vyzbrojen pouze dvěma kulomety ráže 7,62 mm a 12,7 mm kulometem. Mohl však nést i jiné varianty zbraní. Např. kombinaci dvou kulometů 12,7 mm nad motorem a dvou 7,62 mm pod motorem.
Rozdíl ve výkonech mezi CW-21 pro Čínu a CW-21B pro Nizozemí nebyl velký. Díky aerodynamickému krytu podvozku a tudíž většímu odporu byl CW-21 o něco pomalejší než CW-21B. Rovněž dolet CW-21 100 mil byl menší, ale CW-21 měl o něco lepší stoupavost.
Výroba CW-21B začala roku 1940. Celkem 24 ks letadel bylo dodáno do Nizozemí. Smlouva na jejich výrobu byla podepsána dne 17. dubna. Mezi říjnem a prosincem byla dokončená letadla poslána na leteckou základnu Andir. NEI také objednal 20 ks CW-22.
Pro CW-21B byla vytvořena nová 2. eskadra IV. letové skupiny. Příběh CW-21 určených pro Čínu, byl mnohem složitější. Kontrakt uzavřený Pawleyem byl pozměněn. Tři dokončená letadla byla dopravena do Číny a dvaatřicet sad komponentů bylo dopraveno pro dokončení v Číně. Byly to motory, různé vybavení apod. Kromě toho získal Pawley smlouvu na výrobu bombardérů Vultee V-12. Značná část CW-21, tak přišla do Číny již v létě 1940.
Protože cesta přes Hanoi díky nepříznivé politické situaci byla uzavřena až do poloviny října 1940, zpozdily se dodávky pro Čínu v přístavu v Rangúnu. Na konci roku 1940 a na začátku roku 1941, kdy byla silnice do Barmy otevřena bylo dodáno jen zlomek dodávek pro Čínu, celkem 4000 tun.
Mezitím byla vybombardována továrna CAMCO. Byly zničeny některé budovy , ale poškození strojů bylo minimální. Tento nálet se odehrál 26. října 1940. Výroba byla na nějaký čas přerušena a výrobní stroje i zařízení byly rozptýleny na okolní pozemky, aby nedošlo k jejich poškození dalšími možnými nálety.
Britové dále zakázali montovat a zkoušet bojové letouny pro Čínu v Barmě. Stalo se tak na podzim roku 1940. Tato činnost byla povolena, až pozdního jara roku 1941, kdy je smontováno 21 P-40. CW-21 však zůstal v bednách v Rangůnu.
Mnoho částečně smontovaných CW-21, bylo zničeno při náletu,
Pro CW-21B byla vytvořena nová 2. eskadra IV. letové skupiny. Příběh CW-21 určených pro Čínu, byl mnohem složitější. Kontrakt uzavřený Pawleyem byl pozměněn. Tři dokončená letadla byla dopravena do Číny a dvaatřicet sad komponentů bylo dopraveno pro dokončení v Číně. Byly to motory, různé vybavení apod. Kromě toho získal Pawley smlouvu na výrobu bombardérů Vultee V-12. Značná část CW-21, tak přišla do Číny již v létě 1940.
Protože cesta přes Hanoi díky nepříznivé politické situaci byla uzavřena až do poloviny října 1940, zpozdily se dodávky pro Čínu v přístavu v Rangúnu. Na konci roku 1940 a na začátku roku 1941, kdy byla silnice do Barmy otevřena bylo dodáno jen zlomek dodávek pro Čínu, celkem 4000 tun.
Mezitím byla vybombardována továrna CAMCO. Byly zničeny některé budovy , ale poškození strojů bylo minimální. Tento nálet se odehrál 26. října 1940. Výroba byla na nějaký čas přerušena a výrobní stroje i zařízení byly rozptýleny na okolní pozemky, aby nedošlo k jejich poškození dalšími možnými nálety.
Britové dále zakázali montovat a zkoušet bojové letouny pro Čínu v Barmě. Stalo se tak na podzim roku 1940. Tato činnost byla povolena, až pozdního jara roku 1941, kdy je smontováno 21 P-40. CW-21 však zůstal v bednách v Rangůnu.
Mnoho částečně smontovaných CW-21, bylo zničeno při náletu,
stejně jako bombardéry Vultee.
Dále byly stavěny tři CW-21 v Rangúnu pro použití V Číně na podzim roku 1941. Dvě CW-21 byly stavěny v Číně.
Na začátku roku 1942 jsou vyrobeny křídla, ocasní polchy, trup, rám motoru a některé další součásti. Ostatní součásti jsou dovezeny z USA jako např., vrtule Hamilton, kola podvozku a pneumatiky, motor Cyclone i jiné součásti. Tyto součásti stačily pro výrobu několika desítek letounů. Limitující byl hrozící nedostatek motorů pro CW-21. Výroba v závodu byla proto omezena příchodem nových motorů.
Původní prototyp CW-21 byl poslán do Číny jako demonstrátor. Byl přivezen lodí dne 24. ledna 1939 do Irrawady řekou a dále byl dopraven do Loiwing, kam se dostal 28. února. V březnu s ním byla provedena demonstrace na Chungking. Demonstrace byla provedena jako předstíraný vzdušný boj s ruskými I-15, I-16 a francouskou Dewoitine 510. Dne 16. března v závěrečné demonstraci CW-21 se dostal za ocas obratné I-15. Letoun tak dokázal svou nadřazenost nad ostatními letouny.
Na začátku roku 1942 jsou vyrobeny křídla, ocasní polchy, trup, rám motoru a některé další součásti. Ostatní součásti jsou dovezeny z USA jako např., vrtule Hamilton, kola podvozku a pneumatiky, motor Cyclone i jiné součásti. Tyto součásti stačily pro výrobu několika desítek letounů. Limitující byl hrozící nedostatek motorů pro CW-21. Výroba v závodu byla proto omezena příchodem nových motorů.
Původní prototyp CW-21 byl poslán do Číny jako demonstrátor. Byl přivezen lodí dne 24. ledna 1939 do Irrawady řekou a dále byl dopraven do Loiwing, kam se dostal 28. února. V březnu s ním byla provedena demonstrace na Chungking. Demonstrace byla provedena jako předstíraný vzdušný boj s ruskými I-15, I-16 a francouskou Dewoitine 510. Dne 16. března v závěrečné demonstraci CW-21 se dostal za ocas obratné I-15. Letoun tak dokázal svou nadřazenost nad ostatními letouny.
Na letovém demostrátoru byly namontovány jen dva kulomety. Maximální rychlost byla 310 mph. Stroj tak byl o něco rychlejší než sériově vyráběné letouny. Do výšky 10 000 stop vystoupal za 2 min. 10s, což činilo asi 4615 ft za minutu.
Na podzim roku 1941 navrhl Pawley postavit tři CW-21 a poskytnot je AVG, pokud za ně někdo zaplatí. Nakonec se vše uskutečnilo v rámci programu Lend-Lease a tak jsou letouny i rakety k dispozici AVG.
První CW-21 byl pilotem Kennethem Merritem přelétnut do Kyedaw. Zde se dověděl, že Spojené státy jsou ve válce s Japonskem. CW-21 se už nemohli účastnit průzkumných letů. Po 12. prosinci byly připojeny ke třetí squadroně AVG a stěhují se na letiště v Rangúnu.
CW-21 se neůčastnil žádných bojů co byl v Rangůnu. Před 22. prosincem se CW-21 připojili k hlavní části AVG se kterou pak působily v Kunmingu v Číně.
V Indii působil CW-21B u squadrony 2-VIG-IV, která byla utvořena s účinností ode dne 1.3. 1941 v Andir u Bandoeng na západní Javě pod velením 1/Lt RAD Anaemeta. Bylo zde 18 CW-21B. Šest bylo v rezervách a dvanáct v bojové pohotovosti. Jeden byl přidělen do technické školy v Andir a pět bylo skladováno v depu. Squadrona se brzy po svém vzniku přestěhovala do Moaspati na východní Javě. Její čtyři letky později posílily na síle, protože měly až čtyři letadla na každou. Na Moaspati se squadrona věnuje operačnímu výcviku. Jeden stroj byl ztracen, když vrazil do země při předvádění letecké akrobacie.
U CW-21B byly objeveny některé strukturální poruchy, které vznikly během výcviku. Byly proto objednány náhradní díly pro opravu těchto škod z USA. Dále byly objeveny strukturální poruchy podvozku. Proto byly v listopadu objednány kování ze Spojených států. Když válka začala bylo v provozu údajně jen devět CW-21B k 8.12. 1941. Několik letadel bylo na opravě podvozku.
2-VIG-IV byl oslaben v prosinci 1941. Dvě letky šli do Tjilitan na západní Javě. Další dvě se přesunuly na východní Javu do Soerabaja/Perak. CW-21B měly na západní Javě za úkol sledovat konvoje procházející rovinami na Sumatře. K CW-21B se dne 15.1 1942 přidalo deset Curtiss Hawků a 14 Brewster Buvolů, které v souboji zachytily japonské bombardéry blížící se k Palembang. Nizozemským stíhačům se však do boje nepodařilo zasáhnout.
Letouny Brewster Buvol se museli díky postupujícím japonským vojskům ze Singapuru a Bornea stáhnout na své domovské základny na západní Javě. 2-VIG-IV se proto mohla soustředit na východní Javě. 20. ledna 1942 bylo soustředěno 14 letadel v Perqaku. Absolvovaly zde několik letů, které se ukázaly být falešnými poplachy a tak ještě v únoru zde neabsolvovala žádný boj.
3. února došlo k japonské ofenzívě. Dvanáct CW-21B byly mezi 25. stíhačkami spojenců, které se zůčastnily bojů. CW-21B byly ovšem
Na podzim roku 1941 navrhl Pawley postavit tři CW-21 a poskytnot je AVG, pokud za ně někdo zaplatí. Nakonec se vše uskutečnilo v rámci programu Lend-Lease a tak jsou letouny i rakety k dispozici AVG.
První CW-21 byl pilotem Kennethem Merritem přelétnut do Kyedaw. Zde se dověděl, že Spojené státy jsou ve válce s Japonskem. CW-21 se už nemohli účastnit průzkumných letů. Po 12. prosinci byly připojeny ke třetí squadroně AVG a stěhují se na letiště v Rangúnu.
CW-21 se neůčastnil žádných bojů co byl v Rangůnu. Před 22. prosincem se CW-21 připojili k hlavní části AVG se kterou pak působily v Kunmingu v Číně.
V Indii působil CW-21B u squadrony 2-VIG-IV, která byla utvořena s účinností ode dne 1.3. 1941 v Andir u Bandoeng na západní Javě pod velením 1/Lt RAD Anaemeta. Bylo zde 18 CW-21B. Šest bylo v rezervách a dvanáct v bojové pohotovosti. Jeden byl přidělen do technické školy v Andir a pět bylo skladováno v depu. Squadrona se brzy po svém vzniku přestěhovala do Moaspati na východní Javě. Její čtyři letky později posílily na síle, protože měly až čtyři letadla na každou. Na Moaspati se squadrona věnuje operačnímu výcviku. Jeden stroj byl ztracen, když vrazil do země při předvádění letecké akrobacie.
U CW-21B byly objeveny některé strukturální poruchy, které vznikly během výcviku. Byly proto objednány náhradní díly pro opravu těchto škod z USA. Dále byly objeveny strukturální poruchy podvozku. Proto byly v listopadu objednány kování ze Spojených států. Když válka začala bylo v provozu údajně jen devět CW-21B k 8.12. 1941. Několik letadel bylo na opravě podvozku.
2-VIG-IV byl oslaben v prosinci 1941. Dvě letky šli do Tjilitan na západní Javě. Další dvě se přesunuly na východní Javu do Soerabaja/Perak. CW-21B měly na západní Javě za úkol sledovat konvoje procházející rovinami na Sumatře. K CW-21B se dne 15.1 1942 přidalo deset Curtiss Hawků a 14 Brewster Buvolů, které v souboji zachytily japonské bombardéry blížící se k Palembang. Nizozemským stíhačům se však do boje nepodařilo zasáhnout.
Letouny Brewster Buvol se museli díky postupujícím japonským vojskům ze Singapuru a Bornea stáhnout na své domovské základny na západní Javě. 2-VIG-IV se proto mohla soustředit na východní Javě. 20. ledna 1942 bylo soustředěno 14 letadel v Perqaku. Absolvovaly zde několik letů, které se ukázaly být falešnými poplachy a tak ještě v únoru zde neabsolvovala žádný boj.
3. února došlo k japonské ofenzívě. Dvanáct CW-21B byly mezi 25. stíhačkami spojenců, které se zůčastnily bojů. CW-21B byly ovšem
rozptýlené ve třech různých formacích v různých oblastech a tak nebyly schopny vzájemné podpory.
5. února čelí CW-21B drtivé převaze. Vzlétly jen čtyři letouny, které byly napadeny 26. stíhačkami Zero. Při úhybných manévrech bylo sestřeleno Zero. Jeden CW-21 se vrátil na základnu těšce poškozen a jeden byl nucen nouzově přistát.
U 2-VIG-IV byly nuceni dočasně pro poškození utrpěná v boji vyřadit 12 letadel. Během několika dnů přišli posily a opravou dvou letadel byla squadrona posílena na šest letadel. Nizozemské squadrony byly nadále vybavovány britskými stíhačkami Hurricane a tak i 2-VIG začala být vybavována těmito letouny.
24. února byly při bojovém letu ztraceny dvě CW-21 pilotované Ens. D. Dekkrem, který byl zabit a Sgt. HM Hayem, který nouzově přistál. Dále byl sestřelen Lt. W. Boxman, protiletadlovou palbou ze země. Čtvrtá CW-21 byla zničena na zemi při nepřátelském bombardování.
Vojenská situace na Javě se pro spojence stále zhoršovala. V únoru přišla první japonská vojska na západní pobřeží Javy. Průzkumná letadla CW-22 Falcon byla používána i jako lehké bombardéry. Dvě CW-21 uskladněné na letišti Maospati ve skladu byly zničeny spojeneckými vojsky, aby nepadli do rukou japonským útočníkům.
Na západní Javě CW-21B stále bojují. Čtyři z nich se 2. března pouštějí do boje společně se třemi Buvoli 3-VIG-V s asi dvaceti stroji z 59. pluku.
3. března doprovázely CW-21B tři bombardéry Martin, které útočily na Kaldjati obsazenou Japonci. Při tomto útoku byl sestřelen hlášený japonský bombardér Typ 97. Byl to vůbec poslední bojový útok CW-21B. 7. března byly uskutečněny poslední bojové mise všech nizozemských letadel na Javě po níž následovala kapitulace.
Nebyly to však poslední bojové mise tohoto typu. Jeden CW-21B byl v letuschopném stavu zajat Japonci. Jeden CW-21 byl poslán do zkušebního střediska v Tachikawě v Japonsku. Ten byl nalezen Brity nepoškozený v Singappuru v roce 1945.
5. února čelí CW-21B drtivé převaze. Vzlétly jen čtyři letouny, které byly napadeny 26. stíhačkami Zero. Při úhybných manévrech bylo sestřeleno Zero. Jeden CW-21 se vrátil na základnu těšce poškozen a jeden byl nucen nouzově přistát.
U 2-VIG-IV byly nuceni dočasně pro poškození utrpěná v boji vyřadit 12 letadel. Během několika dnů přišli posily a opravou dvou letadel byla squadrona posílena na šest letadel. Nizozemské squadrony byly nadále vybavovány britskými stíhačkami Hurricane a tak i 2-VIG začala být vybavována těmito letouny.
24. února byly při bojovém letu ztraceny dvě CW-21 pilotované Ens. D. Dekkrem, který byl zabit a Sgt. HM Hayem, který nouzově přistál. Dále byl sestřelen Lt. W. Boxman, protiletadlovou palbou ze země. Čtvrtá CW-21 byla zničena na zemi při nepřátelském bombardování.
Vojenská situace na Javě se pro spojence stále zhoršovala. V únoru přišla první japonská vojska na západní pobřeží Javy. Průzkumná letadla CW-22 Falcon byla používána i jako lehké bombardéry. Dvě CW-21 uskladněné na letišti Maospati ve skladu byly zničeny spojeneckými vojsky, aby nepadli do rukou japonským útočníkům.
Na západní Javě CW-21B stále bojují. Čtyři z nich se 2. března pouštějí do boje společně se třemi Buvoli 3-VIG-V s asi dvaceti stroji z 59. pluku.
3. března doprovázely CW-21B tři bombardéry Martin, které útočily na Kaldjati obsazenou Japonci. Při tomto útoku byl sestřelen hlášený japonský bombardér Typ 97. Byl to vůbec poslední bojový útok CW-21B. 7. března byly uskutečněny poslední bojové mise všech nizozemských letadel na Javě po níž následovala kapitulace.
Nebyly to však poslední bojové mise tohoto typu. Jeden CW-21B byl v letuschopném stavu zajat Japonci. Jeden CW-21 byl poslán do zkušebního střediska v Tachikawě v Japonsku. Ten byl nalezen Brity nepoškozený v Singappuru v roce 1945.
Technické údaje Curtiss-Wright CW-21B Demon Interceptor:
| Délka: | 8,29 m |
| Výška: | 2,48 m |
| Rozpětí křídel: | 10,66 m |
| Prázdná hmotnost: | 1534 kg |
| Vletová hmotnost: | 2041 kg |
| Nosná plocha: | 16,19 m |
| Pohonná jednotka: | 1x Wright Cyclone R-1820-G5, vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec s 634 kW. |
| Dolet: | 1014 km |
| Dostup: | 10 500 m |
| Stoupavost: | 22,9 m/s |
| Maximální rychlost: | 505 km/h ve 3700 m |
| Cestovní rychlost: | 454 km/h |
| Výzbroj: | 2x7,62 mm kulomet M 1919 Browning 2x12,7 mm kulomet M2 Browning |
| Délka: | 8,29 m |
