29.7.2008
Když jsem v srpnu loňského roku našla Mikeše na ulici, byl ještě malé 3 měsíční kotě, netušila jsem, že se u nás nedožije ani svého prvního roku. Kocourek nezvládl několikanásobné zvýšení provozu v naší obci a 2. května byl sražen a přejet kamionem. Nejhůře to nesl náš tříletý syn, nedokázal pochopit, že se Mikešek už nevrátí. Proto jsme brzy navštívili váš útulek. Na první pohled mne upoutal maličký a nesmírně aktivní bílo rezatý kocourek a já v srdci věděla, že se stane naším novým kočičím kamarádem. Od té doby jsme se synem navštěvovali útulek skoro denně a kocourka jsme si zamluvili a čekali jsme až trošku povyroste a bude moct jít k nám domů na zahradu. Mezitím naše sousedka velmi postrádala našeho Mikeše, zvykla si na něj, dávala mu dobroty a nyní jí velmi chyběl. Přemluvila jsem ji k návštěvě útulku a tam si paní vybrala kastrovaného kocourka Zrzka. Zrzek se rychle zabydlel v domě paní sousedky a nyní ho často vídám na střeše kůlny, jak se vyhřívá na sluníčku či si občas hraje s naším Šimonem a vzájemně se často navštěvují. Zrzek je však velký plašan, jiným lidem moc nevěří, takže se před nimi rád schovává. Daří se mu velmi dobře, zdá se mi že i trochu přibral, takže už je z něj pěkný cvalík. Simon či spíše Šimon Mikeš (jak na něj syn volá, protože na Mikeše nezapomněl) se stal naším miláčkem. Je to všetečka, všude musí být, všechno prozkoumat, všude vylézt, prohnat každou včelku, mouchu, motýla nebo kosa. Poslední dobou si často s manželem pokládáme otázku, zda Šimon Mikeš není náhodou podstrčený lemur či veverka. Když není u misky tak je na čtyřmetrovém stromě na naší zahradě. Prohnutý hřbet, ocas omotaný kolem větví, skáče z větve na větev, přechází přes větvičky tenké jako špejle a odhání špačky a kosy z višně. Dolů se slaňuje jak profesionální horolezec a na vrchol vyšplhá rychlostí blesku. Syn Šimona zbožňuje, kocourek se od něj nechá nosit, vleze si dokonce i do proutěného košíku a vozí se na tříkolce, s manželem rád pobývá v dílně a do všeho mu strká čumák, ale nejradši mi leží na klíně a nechá se škrabkat a drbat a hladit a mazlit a prostě si lebedí na mém klíně a jen sem tam se natočí, abych ho mohla poškrabat na jiném místě. Je opravdu moc mazlivý, ale od cizích lidí raději prchá, jediná výjimka je majitelka Zrzka, tu má očividně také rád, nechá se od ní i pomazlit. Sousedi už si také zvykli, že máme jen jednoho kocourka, i když na něj voláme Šimone Mikeši :D. Fotografie kocourka lemurka jsou na http://bobkinho.euweb.cz/fotogalerie/?cat=37 Mějte se moc krásně.
