bez samoty u lesa
Mně se stalo tolik věcí... Třeba jednou, když byl prázdninový večer a my jako každé prázdniny navštívili babičku s dědou na šumavě, tak teta se strejdou s sebou přivezli stan a naše(konkrétně můj jazyk) jazyky přemluvili svými argumentálními slovy tetu se strejdou ke stanování na zahradě. Při stmívání jsme dostavěli poslední části stanu, a pak už pouze stačilo přinést pár věcí na spaní, jako jsou třeba deky nebo polštáře a uvelebili jsme se ve stanu tak, že jsme se pokládali jako puzzle.Jinak by to snad ani nešlo. Brácha spalu našich nohou a my tři jsme si lehli vedle sebe. Já abych se "nebála" ,tak jsem si lehla do prostřed.
Pomalu jsme usínali při vyprávění vtipů. Smích se rozléhal po zahradě, která měla za sebou les a louky. Právě asi ten smích přivolal z lesa jelena, který nám troubil uspávací ódy vedle stanu. Zahrada nemá moc pevný plot. Je to houští, co oplocuje zahradu. My zmlkli a čekali, jestli jelen nakopnez levé strany tetu Elču nebo mě potrká uprostřed a nebo nakopne z pravé strany zas strejdu Míru. Jedině brácha to vyhrál, protože usnul dřív než jelen vůbec přišel. Strejda, aby nás podpořil , tak si ze mě začal dělat srandu a právě to byl snad smích, který jelena odehnal od stanu i od nás.
Někdy před třemi i více lety, o víkendu a o prázdninách.
Míša