Adoptovala jsem :-)
Ahoj všem,hlavně příznivců Haf Mnau SOS .
Tak už se konečně také mohu pochlubit svým prvním,vlastním,adoptovaným zvířátkem. Rozhodla jsem se adoptovat proto, že mi odešla moje první největší láska ,německá Doga Arthur. Zemřel v nedožitých devíti letech,a to 18.3.2015.
Byl to ten nejhodnější,nejspravedlivější,nejmilejší,nejchápavější a nejlaskavější pes na světě.Jeho ztrátu mi nikdy nic a nikdo nevynahradí, ale jeho ztrátou mohu vynahradit něco já.. a to špatné zacházení a nedostatek lásky, která by měla patřit němým tvářím,psím a kočičím přátelům,pro který by jsme tu měli být a ne jim jejich život,který oni žijou jen pro nás,ztrpčovat. Navíc po Artovi mi zbyl jen prázdný pelech,miska,obojek a obrovská rána v srdci.
Byla jsem hned pevně rozhodnutá,že to tak nemohu nechat..
Nebyla jsem jediná kdo trpěl, velice špatně to nesl i náš 9 ti měsíční peruánek Pachino,Arthur mu byl od malička kamarádem ,ale i učitelem a hlavně oporou.I pro něj to bylo těžké a i kvůli němu, jsem se nemusela dlouho přemlouvat.
Když jsem otevřela počítač,myslela jsem,že to bude běh na dlouho trať.Hledala jsem odrostlého psíka,ale mladého a výchovně ohebného.V rodině s námi žijou ještě tři kočky a malý syn,nemohla jsem si dovolit riskovat jakékoliv zranění ať už kohokoliv.
žádny pejsek bohužel nevyhovoval.Když jsem ovšem chtěla laptop zaklapnout,vyběhl na FB příspěvek o Waldovi,malém peruánkovi,co hledá nový domov. Byla to láska na první pohled :-) Okamžitě jsem se ozvala s tím,že mám opravdu velký zájem.Vylíčila jsem situaci,popsala jak žijeme,co děláme a že bychom byli opravdu šťastný,kdyby to vyšlo.
Slovo dalo slovo a po pár dnech,jsme měli Walíska rezervovaného. Čekali jsme na něj 3 neděle.Walda musel podstoupit kastraci a následnou rekonvalescenci.
6.4.2015 na Velikonoční pondělí,jsem si pro Walíska jela.Cesta z Prahy do Břeclavy je dlouhá,ale mě to samou nedočkavostí ani nepřišlo.3 hodiny ve vlaku utekly jako voda. Na předání Waldy nebylo nic zvláštního,seznámili jsme se,dostala jsem obleček a kšírky do výbavičky:-) Adopční smlouvu a očkovací průkaz..no a jeli jsme směr Praha.Celou cestu mi Walísewk spal na klíně,asi to byl ten okamžik,kdy nám oboum přeskočila ta pravá jiskra.Teď bez sebe už ani ránu :-)
Seznamování doma bylo úplně super,se synem se hned zkámošil,kočky přijal,ale na Pačíka nám dva dny vrčel.PO dvou dnech jsou to dva psi,co vypadají,že se znají od mala.
Už tě nikdy nedáme a nedovolíme ,aby ti někdo ubližoval.Jsi naše láska!
Chtěla bych poděkovat Lence s Hafo naděje o.s. díky ní máme toho nejlepšího útulkáčka na světě!