PeregrinoBirk

NEPOMÝŠLEJTE NA DRUHÉ VE ZLÉM

Nikdy nikoho nezraňujte. My zraňujeme druhé tím, že na ně pomýšlíme ve zlém. Pomýšlíme na ně ve zlém, intrikujeme. To je negativní, neboť myšlenky jsou velice mocné. Pokud na někoho pomýšlíte ve zlém, pak je to zasahuje jako po telegrafním drátu. Nemusíte nikomu nic říkat, ale myslíte li na ně, automaticky je zasahuje vaše vyzařování.

Jednou Akbarovi, velkému indickému císaři, jeho ministr pověděl, že myšlenky jsou velice mocné, a že by si měl člověk dávat velký pozor, jak pomýšlí na druhé. Akbar se ministra ptal, jak to ví. Ministr řekl: "Dobře, dám ti konkrétní příklad. Pojďme ven." Takže vyšli ven a uviděli, jak k nim ze vzdálenosti několika desítek metrů někdo přichází. Ministr řekl králi: "Jen si prostě něco o tomto člověku mysli, a až přijde k nám, můžeš se ho zeptat, co ho v tom čase napadalo. Pouze si mysli a hleď na něho."

Král měl v srdci myšlenku, že toho člověka by měli zastřelit. Ten tedy došel ke králi a král se ho zeptal: "Kdyžs uviděl mou tvář, co ti přišlo na mysl?" On řekl: "Císaři, odpusť, ale pomyslel jsem si, že bych ti měl pěstmi rozbít hlavu."

Takže myšlenky jsou velice mocné. Pokud na někoho pomýšlíte ve zlém, bude na to ten dotyčný reagovat. Měli byste si dávat pozor na to, jak k lidem mluvíte. Pokud se na někoho se zlou obrátíte a říkáte: "Jsi hlupák" a podobné věci, nebo když vám někdo nadává a vy reagujete stejným způsobem, jaký bude výsledek? Vzplane boj. Člověk vám nadává jednou, dvakrát, a výsledkem je bitva. Ta se odehrává slovy, ale samotný kořen je myšlenka. Z oplývají­cího srdce člověk mluví. Co v srdci spočívá, ty věci na sebe nabírají podobu slov, a slova potom vedou k boji. Takže, nezraňujte ničí city v myšlence, slově nebo činu. I na velice náboženských místech, pokud spolu sedí deset lidí a začínají na sebe pomýšlet ve zlém, výsledkem je, že jejich myšlenky budou vyzařovat a odrážet se v myslích druhých. Chápete, o čem mluvím?

Srdce je Božím trůnem. Tělo je Božím chrámem. Pokud poskvrňujete trůn, na kterém sedí Bůh, kdo tam pak má sedět? Takže blahoslavení jsou čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Čistota převážně spočívá v tom, že nemyslíme na druhé ve zlém v myšlence, slově ani činu. Jsou i jiné faktory, ale toto je ten hlavní. Kdekoli přebýváte, může to být i v ášramu, pokud si tam někdo myslí něco o někom druhém, pak to obíhá dokola velice živě. Je to prostě jako úplavice, jako infekce. Krysa nakažená úplavicí pobíhá kolem a všude nemoc rozšiřuje. Takže to je velice striktní podmínka: "Nebuďte dobrovolnými Pomocníky božské Bezpečnosti. Neberte zákon do vlastních rukou." Pokud pomýšlíte na druhé v dobrém, budete vyzařovat dobro. Pokud očistíte svou mysl, budete očišťovat mysli druhých. Pomýšlením na druhé ve zlém maříme předně svůj vlastní Boží chrám, a potom poskvrňujeme i je. Vnějškově jsme zcela v pořádku, zcela čisti, ale naše srdce jsou nečistá. Jsme poskvrněni pomýšlením na druhé ve zlém.

Jsme součásti téhož stroje. Když byť jedna jeho část nefunguje, celý stroj se zastaví. Takže proto se říká: "Hledají se reformátoři! Ne druhých, ale sebe." Laskavost a dobrota začíná doma. Měli bychom napravit sami sebe. Příklad je lepší než návody.

Takže dnešním předmětem je: "Nemyslete na druhé ve zlém ve slově, skutku, ani v mysli." Pokud na někoho pomýšlíte, vždy na ně myslete v dobrém. Proč? protože jsou to vaši bratři a sestry v Bohu. Bůh je aktivní v každém srdci. Naše těla jsou Božími chrámy. Pokud myslíme ve zlém, předně poskvrňujeme naše chrámy, a potom poskvrňujeme ostatní. Namísto toho bychom měli mít myšlenku: "Nechť mír zavládá nad celým světem pod Tvou Vůlí, ó Bože." Takovou modlitbu uděloval Guru Nának. Nechť je celý svět šťasten. Jak může být šťasten, když každého poskvrňujeme! Takže nejpřednější věcí je nemyslet ve zlém, nemluvit zle, či také neposlouchat zlé o druhých. Pokud se něco dozvíte, pak je to pro vás, abyste si to nechali pro sebe a snažili se soukromě dotčeným pro jejich blaho něco vysvětlit. Neměli bychom se stát reformátory jeden druhého. Nejprve bychom měli reformovat sami sebe. Máme li soucit s druhými, pak jim soukromě řekneme, co si myslíme, že činí špatného. Pak to ten druhý bude chtít vyslechnout. Jinak, když tu stojí někdo slepý a vy říkáte: "Poslyš slepče," tak se ho to v srdci dotkne. Pokud prostě řekneme: "Ó příteli, kdy jsi ztratil zrak?", pak je věc vyřešena. Jsou způsoby a možnosti, jak se vyjadřovat. Takže mluvení, řekl bych, je umění. Stejná slova, která působí mile a mírně, mohou také zažehnout oheň. Toho bychom se měli varovat. Takže bychom neměli pomýšlet na druhé ve zlém v srdci, mysli, slově nebo činu. Není těžké potkat Boha, ale je těžké být člověkem. Člověk se zatím pouze utváří. Bůh hledá člověka, který je člověkem. Takže, jste li připraveni, Bůh přijde a předá vám i pověření.

Pamatuji si, jak jsem přijel při své první cestě do Londýna. Byly tam dvě děti věku sedmi či osmi let, které dostaly Iniciaci na poslouchání. Ptal jsem se jich: "Co byste chtěli?" Řekly: "Chceme být Mistry." "No dobře," řekl jsem, "byli jste uvedeni na cestu, postupujte po ní, a můžete být vyvoleni jako Mistr." Bůh touží nalézt nějakého člověka, který je člověkem, aby Jeho dílo mohlo pokračovat. Není na nás, abychom o to prosili, ale je na Bohu, aby vyvolil toho, kdo je pro tu práci schopný. Jenom si to přát nebo vyhlašovat falešnou propagandu, aby se nám dostalo tako­vého postavení, které není v rukách člověka, to nepomůže. To je pověření od Boha. Řekl jsem těm dětem: "Dobře, můžete se stát Mistrem, to je v pořádku. Byli jste uvedeni na cestu, pokračujte v tom, a můžete být vyvoleni jako Mistr."

Každý musí konec konců dojít k dokonalosti, to není žádný hřích. Každý světec má svou minulost a každý hříšník budoucnost. Ta začíná kde? Od našeho vlastního já. Předně bychom neměli myslet ve zlém. Pokud je ve vaší mysli zlo, pak z oplývajícího srdce člověk mluví. To potom vyzařuje myšlenkou a slovem. To je to prvotní a nejpřednější v učení Mistrů. Měli bychom zkoumat své vlastní já a vidět, jak jsme na tom, kde jsme. Protože tyto věci v nás jsou, jak se můžeme ucházet o to, stát se Mistrem! Čistota mysli je věcí základní a nezbytnou. Nenechte mysl poskvrňovat se obírá­ním se špatnými myšlenkami. Měli byste prosit za odpuštění. I vy byste měli odpouštět a zapomínat. My většinou nezapomínáme. Říkáme: "Á, to nevadí," ten jed však v naší mysli dále působí, a to vyvolá dříve či později účinek. Takže kdykoli někdo zraní vaše city slovem či činem, odpusťte. Odpuštění je jediná sladká voda, která odplaví všechnu špínu. Spravedlnost to nedokáže, to mějte na paměti! Chcete li spravedlnost, bude to mít zpětné působení. Pouze odpuštění smývá všechnu špínu. Odpusťte a zapomeňte, to je cesta k Duchovnosti.

Jednou přišel za Pánem Buddhou nějaký člověk a začal Jej nevídaně urážet. Tak činil asi hodinu, dvě nebo tři, až se setmělo. Když padla noc, chtěl odejít. Takže Pán Buddha řekl: "Příteli, řekni mi jen jednu věc." On se ptal Buddhy, co chce vědět, načež Buddha řekl: "Když někdo druhému přináší nějaký dárek, a on ho nepřijme, komu zbude?" Ten člověk odpověděl: "Tomu, kdo ho přinesl." "Dobře," řekl Buddha, "takže já ten dárek, cos mi přinesl, nepřijímám."

Takže to jsou věci, které bychom v sobě měli vyvinout a podle nich žít. Pokud podle nich budete žít, budou vaše myšlenky, vaše vyzařování, nabity. To není věcí, myslím, nějakého hraní či ukazování něčeho navenek. Je to prostě věcí žití, jak vedete svůj život. Mistři říkali: "Ti, kdo žijí podle toho, co jim říkám, já jsem jejich služebník. Oni jsou mými šéfy. Budu jim sloužit, jak nejlépe dovedu." Vpravdě, syn, který bude svému otci poslušný a bude činit vše, co otec chce, bude mu přirozeně nejdražší. Toho se nedá dosáhnout pouhým vnějším vzhledem, hraním či předstírá­ním, neboť mysl vyzařuje. Mistr zná mysl, ne vnější věci.

Tyto věci se ve všeobecných promluvách nevysvětlují. O tomto tématu se dozvídáte v promluvách vedených přímo jako srdce k srdci. Tajemstvím úspěchu je udržet mysl neposkvrněnou.