H.S.H. Vysočina Cup
Prázdninový třídenní „Botas“ patří k jedněm z nejtradičnějších orienťáckých závodů na našem území, když letos napsal již svou devatenáctou kapitolu. Vhodné je ovšem podotknout, že od prvního ročníku už uplynulo 20 let, jelikož v roce 2008, kdy se u nás konalo WOC, Botas vynechával. Já osobně pak na Botas jezdím nepřetržitě od roku 2001, tudíž jsem letos načal druhou desítku svých účastí.
Pořadatelé z Chrasti přitom letos využili nádherný prostor z MČR NOB 2010 severovýchodně od Humpolce mezi orienťáky všeobecně známý jako Orlovské lesy. Pro ty méně zasvěcené se jedná svým výškovým profilem o klasickou vysočinu s táhlými kopci. Les je přitom, zvláště v jižní části, plný skalek a kamínků. V severní části jsou pak nádherné hustníkové pasáže, přičemž celý mix je doplněn i nějakými těmi vysočinskými melioračkami a bažinkami. Centrum závodu pořadatelé z Chrasti umístili na jihovýchodní okraj prostoru na louku u obce Leština u Skály kde byl zároveň cíl všech tří etap i vloženého nočního závodu.
Právě tímto nočním závodem začínal letošní sportovní program. Jeho start byl již ve čtvrtek večer v 22:00. Tento termín a s ním spojená nutnost přijet na závody již o den dříve však asi způsobil, že letošní konkurence nebyla příliš valná a na startu se nakonec sešlo jen kolem 50 účastníků ve všech kategoriích. Na druhou stranu samotný závod byl pěkný a pohodový. Byl sice pojat dosti minimalisticky, když v lese bylo dle mého všeho všudy 14 kontrol. I závodní prostor byl volen jako „zbytek“ toho, co nebylo využito na tři denní etapy a nacházel se na východním okraji prostoru v okolí obory Veselsko. Na druhou stranu v hlavní mužské kategorii jsme je oběhali všechny, přičemž trať byla dlouhá něco málo přes sedm kilometrů. Za necelou hodinku tedy nebylo co řešit a z lesa jsem se vracel spokojený. Sice se nejednalo o nijak těžký závod, ale o to tu podle mě nešlo. Jedinou vadou na kráse byl z mého pohledu poslední zhruba patnáct set metrů dlouhý úsek trati „po poli“ který nás vedl zpět do centra. Vzhledem k tomu, že stavitel, jak bylo napsáno výše, nechtěl využít prostor tří klasických etap, tak jinou možnost bohužel neměl.
V pátek jsme se pak probudili do zamračeného a relativně chladného dne. Po nočním dešti pak byla nejen louka ale i okolní lesy docela nasáklé vodou. V podobném duchu se pak počasí neslo celé tři dny. Teplota kolísala mezi
Sobotní den pak byl tradičně nejnabitější. Hned ráno na nás čekala klasická trať. I když tentokrát byla trošku kratší, když elitní kategorie musela překonat pouze necelých jedenáct kilometrů. Dle všeobecného očekávání se tentokráte běželo směrem na sever k Orlovům, přičemž byly hojně využity zelené pasáže. Přestože to terén příliš neumožňuje pokusil se stavitel trati i o několik delších postupů. Zvláště postup na osmou kontrolu v mužské elitě se jevil docela zajímavý, ale nakonec se bohužel ukázalo, že všechny varianty byly relativně rovnocenné. Každopádně to ale byla pěkná prázdninová etapa. Odpoledne po ní pak následoval tradiční kulturně-závodní program, tentokráte v podobě Mikrosprintu po centru závodu a především pivních štafet. Ty za hojné divácké účasti ovládli profíci z Beermantal teamu, když se někteří jiní favorité vydiskali a domácímu týmu SM Lomoz nestačily ani fenomenální výkony v „občerstvovací zóně“. Večer pak následoval „kulturní“ program, který se i za účasti místních domorodců protáhl až do brzkých ranních hodin, což příliš nekvitovali ti, co hodlali v kempu spát. Tohle ale k Botasu prostě patří a každý kdo na něj jede s tím musí počítat…
Poslední den závodů na nás pak čekala hendikepová zkrácená, která se svými parametry velmi blížila včerejší klasice. Provedla nás přitom po poslední zatím nenavštívené části lesa nalézající se na jeho jihozápadním okraji. Jednalo se přitom o velmi rychlou část lesa, v níž bylo jen minimum hustníků, které se navíc ve velké většině obíhaly. Na druhou stranu většina kontrol byla na kamenech a skalkách, tudíž bylo potřeba dávat pozor na dohledávkách. V balíku běžců to musela být opravdu zábava, což mě ovšem bohužel minulo, jelikož jsem po diskvalifikaci v první etapě ocitl daleko za hlavním polem závodníků ve své kategorii. Jak to všechno dopadlo a komu patřily chvíle slávy na závěrečném celkovém vyhlášení výsledků si pak můžete přečíst na oficiálních stránkách závodu http://www.obchrast.com/nz.php?nzid=816&co=0.
Celkově to byl velmi pěkný Botas. Pořadatelé nají vše perfektně zvládnuto, mapy od Petra Marečka mají potřebnou kvalitu a stavitelé tratí ctí skutečnost, že jsou prázdniny. Počasí bylo sice jako každý rok tradiční, ale k povodním spojeným se strženými mostky a vytahováním zapadených aut z kempu pomocí traktorů, jaké jsem zažil hned při své první účasti v roce 2001 to mělo pořád daleko. Devatenáctý Botas je tedy za námi a nezbývá než se těšit na ten dvacátý. Jistojistě tam nebudu chybět…
Vločka