Po prvních třech závodech Jihomoravské ligy, které pořádaly brněnské oddíly jsme se tentokráte vydali na závod konaný klubem z Hanácké oblasti a sice aktivním KOB Konice, který nás pozval do lesa severně od Boskovic, který byl před pár lety zmapován na celostátní závody žebříčku A. Centrum závodu přitom pořadatelé umístili poprvé na severní okraj mapy do Šebetova, kde se nachází pro účel centra závodu vhodný areál koupaliště. Jedinou nevýhodou byly omezené možnosti parkování v blízkosti koupaliště a tím pádem velká vzdálenost od auta do centra.
Pro mě osobně byl závod zajímavý v mnoha ohledech již před startem. V rámci podzimního školení R3 nás Mira Hlava nechal stavět tratě právě na této mapě a právě z tohoto centra. Ačkoliv jsem tedy v lese doposud nikdy neběžel žádný orienťák a ani v něm fyziky nebyl, měl jsem ho docela slušně nastudovaný a o mnoha volbách, které mě mohly v závodě potkat, jsem měl jasno. Na druhou stranu mě o to více děsily parametry tratí, kdy pro mužskou kategorii byla připravena porce 10,6 kilometrů s téměř 400 metry převýšení. To „moje trať“ měla sice o nějaký ten metr převýšení víc, ale byla o téměř 1500 metrů kratší a to jsem si ještě tehdy říkal, že jsem to možná přešvihl…
Pln očekávání jsem se tedy v novém oddílovém dresu, který dorazil den před tím poštou vydal na start. Ten nebyl zrovna nejblíže a navíc bylo cestou na něj potřeba překonat 160 metrů převýšení. Už cesta na start tedy byla dobrou průpravou na celý závod, který zcela charakterizovalo druhé slovo v jeho názvu. Poté, co jsem se mohl pokochat krásnými výhledy na Boskovickou brázdu jsem se tedy vydal do lesa. První kontrola nás zavedla do vcelku zarostlého svahu rozbitého několika údolíčky. Do toho se mi příliš nechtělo, tak jsem obíhal po cestě, což se podle mezičasů ukázalo o nějakých 15 sekund pomalejší. To ale nebyl rozhodně časový interval, který by v cíli nějak výrazně rozhodoval… Dvojka a trojka nás pak zavedly do oblasti skal v poměrně dosti těžko průchodném hustníku. Kontroly to byly vcelku náročné a zahajovaly jakousi middlovou pasáž trati. Z trojky jsme totiž sérií 4 krátkých postupů seběhli o více než 100 výškových metrů až na kraj lesa u obce Vážany. Šestá a sedmá kontrola byly dokonce mimo les v oblasti pasek, sadů a remízků. Ze sedmičky pak vedl nejdelší postup závodu měřící přes 2 kilometry. Dosti divné na něm však bylo že neskýtal téměř žádnou možnost volby. Varianta zprava skýtající sice úsporu nějakých 25 výškových metrů byla sice dosti nápadná, ale zároveň dosti nápadně nevýhodná a tak se šlo výrazně kratším postupem lehce zleva velmi blízko kolem třetí kontroly. Po nějakých 13 minutách běhu na nás pak čekala poměrně těžká dohledávka ve svahu plném skalek, která postup alespoň trochu ozvláštnila, když bylo potřeba z velké rychlosti náhle zpomalit.. Devítka pak vedla oblastí jedničkových hustníků a pasek. Jednalo se přitom o jeden z nejhezčích a nejpohodovějších postupů závodu. Cestou na krátkou desítku pak přišla občestvovačka, která kvůli teplému a vlivem zatažené oblohy i dosti dusnému počasí vcelku prospěla. Na jedenáctku pak přišel pokus o volbu. Obíhačka údolí ale byla dosti extrémní a v praxi jsem si ověřil, že i nevýhodná. Když jsem totiž přibíhal na desítku, tak jsem viděl o dvě minuty přede mnou startujícího Ondru Novotného jak se na ni vydává. Tou dobou mohl mít náskok tak kolem minuty. Já se naopak vydal rovně přes údolí a hustníky, přičemž jsem se ještě v jednom místě zasekl na pasece v hromadě větví. Na kontrole jsme byli téměř stejně. Na dvanáctku pak přišel traverz čistým svahem a dohledávka v hustníku. Díky tomu, že jsem natrefil na pěšinu od zvířat to byl vcelku příjemný postup. Zajímavé přitom bylo, že jsem na něm Ondrovi utekl, což se rozhodně neděje každý den. Cestou na třináctku pak bylo potřeba zvolit rozumný kompromis mezi obíháním a překonáváním hřbetu. Kontrola přitom byla zatraceně vysoko (mnohem výš než se zdálo z mapy) a tak se obíhání příliš nevyplatilo. Na čtrnáctku pak přišel seběh po cestě až na západní okraj lesa opět nedaleko obce Vážany následovaný opravdovou vrcholovou prémií. Na čtrnáctku to bylo 40 metrů a dál cestou na více než 1500 metrů vzdálenou patnáctku dalších 100. To už byla v podání většiny závodníků těžká turistika a já osobně byl docela rád, že jsem se na kopci opět rozběhl. I když dosti mě motivoval Ondra, který mezi tím definitivně zmizel z dohledu a také Lukáš Chvátal, kterého jsem tou dobou doběhl. Postup na šestnáctku pak znamenal poslední kopec, kdy se stoupalo po velmi těžké podložce plné klacků prostorem plným pasek a hustníků. Delší postup na sedmnáctku pak přinesl náznak volby, kdy bylo potřeba zvolit stranu z níž oběhnout vrchol kopce. Dle mezičasů to ale bylo vcelku jedno a tak náročná byla pouze dohledávka. Nasamotný závěr trati pak přišly dva krátké postupy z nichž první byl trochu ovlivněn chybou v mapě, kdy v reálu bylo v lese o jeden skalní průchod do lomu víc než v mapě. Chytilo se na to dost lidí včetně mě, i když časové ztráty naštěstí nebyly velké. Sběrka pak už byla jednoduchá a doběh si zasloužil pozornost snad jen tím, že nás donutil proběhnout slušnou bažinou.
Na trati jsem strávil nakonec necelých 86 minut a patřil jsem rozhodně k tomu lepšímu, co se po lese pohybovalo. Od vítězného Víti Braveného jsem dostal nějakých 8 minut a popravdě si moc nedovedu představit jak by to někdo šel za 65 minut, což by měl být směrný čas. I ostatní kategorie přitom byly dosti časově přešvihnuté a především dorostenci a veteráni si v lese dosti pobyli. Moje mužská trať se mi navíc příliš nelíbila. Chyběla jakákoliv zásadnější volba, což vadilo asi nejvíc. Smyčka mezi třetí a sedmou kontrolou pak byla také zcela absurdní a přidávala pouze převýšení. Zarážející také bylo, že se trať důsledně vyhnula asi nejhezčí skalnaté pasáži mapy, kam bych se vcelku rád podíval. Na druhou stranu les byl pěkný a nějaké ty klacky a ostružiny v rozumné míře přežít musíme. Pořadatelé také neudělali žádnou zásadní chybu (o poloze jedné z kontrol se v cíli diskutovalo, ale sám za sebe to nedokážu objektivně posoudit) a naopak je lze pochválit za revizi mapy a dokreslení nových pasek a oplocenek.
Celkově vzato to nebyl špatný závod ale člověk s kvalifikací R1 by měl asi přece jen stavět hezčí a adekvátnější tratě. Na další konické závody tedy doporučuji jezdit pouze pokud máte řádně natrénováno a morálně jste schopni vydržet jakoukoliv sebeprasáčtější trať.
Vločka