Sauna po česku (10. oblastní mapový trénink žactva)
Letos si s námi počasí opravdu hraje na kočku a myš. Nejprve byla zima, kterou z našich krajů spláchly následné povodně. Teď se k nám naopak nastěhoval tropický vzduch a již několikátý den tu panují letní třicítky. A právě do těchto veder připadl poslední oblastní mapový trénink žactva, který mám letos na starosti. Naplánován byl do prostoru jihozápadně od Soběšic do prostoru jižní části mapy Kobylín. Právě tento prostor přitom posloužil pro realizaci jednoho z brněnských areálů pevných kontrol a tak byla k dispozici revidovaná mapa. Nebylo sice úplně jednoduché ji získat a revize také nebyla rozhodně nijak komplexní, ovšem rozhodně lepší než nic.
Při stavbě tréninku tak bylo možné konečně využít naplno dosti pozměněné plošší pasáže na hřebeni mezi Zamilcem a polem pod Soběšicemi. Výsledná trať kategorie C, která měla na programu COB bez cest, si tedy vystačila s „pouhými“
Po příjezdu k lesu mi hned došlo, že dnes to opravdu nebude zadarmo. Vegetační období udělalo svůj kus práce a les se místy podobal spíše džungli, přičemž nejhorší rostlinou zajisté byli téměř dvoumetrové kopřivy, které se vyskytovaly hojně i na průsecích, po nichž se mělo běhat. Roznos všech 26 pevných kontrol jsem však nakonec vcelku úspěšně zvládl pouze ve tříčtvrťácích, i když především poslední smyčka Céčkové trati byla dost nepříjemná. Zhruba o tři čtvrtě na čtyři tak bylo vše připraveno a já se těšil, že si na chvíli sednu do stínu. To by ovšem nesměla v lese být další z pohrom, kterou byli všemožní hmyzáci. Po chvíli jsem zjistil, že jedinou obranou je neustále popocházet a tak z relaxace ve stínu nebylo nic.
Po čtvrté se pak začali trousit první účastníci tréninku. I přes značné vedro jich nakonec dorazil celkem slušný počet a to především v kategorii A. Ta proběhla vcelku pohodově. Většina kontrol byla na dobře průběžných cestách, nebo v jejich bezprostřední blízkosti a tak jediné s čím děti bojovaly bylo vedro. U Béček pak bylo vcelku dobré, že jich dorazil menší počet. Pokud by jich totiž bylo více než 12 musel by vždy někdo čekat na mapu a to je organizačně složité. Takhle to byla vcelku pohoda, alespoň po „pořadatelské“ stránce. Trochu horší to bylo pro děti. Několik kontrol totiž bylo v dosti zarostlých oblastech a děti s nimi měly značné potíže. Zvláště kontrola 37 pak byla dost za trest a nakonec byla použita pouze jednou. Na druhou stranu lepší možnosti tento terén v daném ročním období opravdu neskýtal. U Céček pak byla minimálně pasáž před závěrečnou smyčkou vcelku pohodová. Škoda tedy, že nakonec dorazilo pouze 8 účastníků. Všichni z nich, kromě Pidiho, pak oběhli pouze první pasáž bez smyčky. Co se týče časů se však s vcelku těžkým tréninkem poprali statečně. Právě tento typ tréninku je přitom myslím pro čtrnáctky vcelku vhodný, jelikož je nutí všímat si v lese i jiných objektů než jsou pouze jednoduché cesty. A právě to je potřeba při přechodu do dorosteneckých kategorií, kdy zvláště na Áčkách už jsou tratě svým charakterem mnohdy spíše zkrácené verze tratí dospělých. A jak se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.
Vzhledem k vysokým teplotám jsme pak stahování kontrol zahájili nekompromisně po hodině tréninku, aby se nám děti neuvařily. Všechny kontroly se mi přitom podařilo někomu udat a byl jsem docela rád, že už do lesa podruhé nemusím. Dík přitom patří především Pidimu, který si trať oběhl v podstatě podruhé.
Následující týden je na programu poslední jarní trénink, kterým budou štafetky na Hobrtěnkách v režii ZBM, takže se na vás těším po prázdninách. I když popravdě jsem docela rád, že to mám pro letošní jaro za sebou. Další saunu okořeněnou šviháním kopřiv bych už zažít nechtěl. Mapy s tratěmi jsou tradičně v přiložené fotogalerii. Vyčtená data z čipů účastníků kategorie C a přehledové tabulky kategorií A a B ve formátu xls lze nalézt zde.
Vločka
Náhledy fotografií ze složky Oblastní mapový trénink žactva 19.6.2013 - tratě