Jihočeská mistrovství (2. a 3. LV)
Letošní zima už je sice zdá se nenávratně minulostí, přesto její dozvuky ještě komplikovaly závody o druhém dubnovém víkendu. Zbytky sněhu totiž zvláště ve vyšších polohách odtávaly přece jen pomalu, což vedlo například ke zrušení velkých tříoblastních závodů v Hostýnských vrších. V Jihomoravské oblasti pak byla situace poněkud pozitivnější. Již delší dobu totiž bylo jasné, že závody v Rudce u Kunštátu budou, ale reálně hrozilo, že nebudou nikam počítány. To se sice nakonec nestalo a v lese nebyl skoro žádný sníh, přesto mě to částečně motivovalo vyrazit do poněkud vzdálenější lokality a zúčastnit se závodů v Jižních Čechách. Hlavní motivací ovšem byla skutečnost, že les v okolí Hradiště u Nové Bystřice je opravdu luxusní a vyplatí se zajet si do něj zaběhat. Následující sprint v Třeboni pak také sliboval zajímavý orienťácký zážitek.
Velmi brzo ráno jsem tedy vyrazil z Brna západním směrem a po zhruba dvou hodinách dorazil pod sjezdovku v Hradišti u Nové Bystřice. Na sjezdovce byla sice ještě v podstatě souvislá vrstva velmi rozmoklého a rychle tajícího sněhu. Všude kolem však po bílé barvě nebylo ani památky. Nadmořská výška lokality je přitom téměř
Start samotného závodu byl umístěn téměř v nejvyšším místě mapy a na hlavní mužskou kategorii čekal přesun mezi ním a
Celkově se jednalo o velmi pěknou a technicky opravdu náročnou krátkou trať. Je pravda, že styl mapování mi příliš nesedl, ale podle mapy se dalo vcelku slušně běžet. Na druhou stranu, když si vzpomenu na mapy z loňského Austria Cupu v Gmündu, kde je velmi podobný terén, tak ta dnešní prohrává na celé čáře. V Gmündu se člověk mohl spolehnout téměř na každý zelený neotečkovaný flek, což dnes nepřipadalo v úvahu a zelená byla v mapě leckdy spíše na obtíž. Stejně tak rozsah kamenných polí byl z map v Gmündu naprosto jasný a korespondující s terénem. Zde tomu tak místy úplně nebylo… Na mapu se rozhodně ale vymlouvat nechci. Těch dvacet sekund které mě dělily od vítězství v závodě jsem v lese nechal jen a pouze svou vinou. Mimochodem výsledky byly dosti zajímavé. Konkurenci tvořili především běžci z Jižních Čech a Vysočiny, pro něž byl závod oblastním mistrovstvím. Nejlepším se přitom ukázal vysočinský dorostenec ročníku narození 1996. Za ním o dvě sekundy skončil brněnský „veterán“ Petr Přikryl a o dalších 18 sekund za ním já. Všichni ostatní favoriti z Vysočiny se vychybovali a skončili různě hluboko v poli poražených. To mimochodem pěkně demonstrovalo skutečnost, že tentokráte to opravdu nebylo o rychlosti běhu…
Odpoledne jsme se pak přesunuli do zhruba
Samotný závod přitom zajisté nezklamal. Jeho úvodní pasáž vedla ulicemi mimo staré město se zámkem, což by na první pohled mohlo vypadat nudně. Opak byl ale pravdou. První postupy byly plné nenápadných, ale mnohdy poměrně významných voleb, přičemž ty nejlepší přišly na druhou a čtvrtou kontrolu. Zde je vhodné poznamenat něco o tisku mapy. Ta měla záměrně, kvůli lepší čitelnosti trati, zesvětlenou šedou použitou pro mapování budov. To sice opravdu zlepšilo čitelnost trati, ovšem téměř zneviditelnilo některé průchody, a to nejen ty zastřešené tedy pasáže. Světlá hnědá barva použitá pro komunikace, totiž také často splývala s barvou budov a nebyl-li vedle chodníku „žlutý“ pruh louky, činila jeho čitelnost také problémy. A právě při postupech na dvojku a trojku to mohlo dosti ovlivnit závod. Vraťme se ale k trati. Sedmička nás zavedla pěknou volbou do pakru obklopujícího staré město, v němž se odehrál téměř celý zbytek závodu. Po jednodušší sedmičce pak přišly dvě pěkné volby u nichž nebylo těžké pouze nalezení optimální varianty, ale i (a možná především) její realizace. Po jednodušší, i když poněkud záludné, jedenáctce umístěné na mostě následovaly tři postupy přes areál zámku, které byly slušnou kličkovanou. Varianta vždy existovala v podstatě jediná, ale uhlídat si všechny odbočky a průchody byl docela oříšek. Poslední kontrola pak byla velmi rychlá a absolvovali jsme ji opět v parku, kde byl i cíl.
Mám-li, třeboňský sprint hodnotit, tak až na diskutabilní tisk mapy byl velmi ale velmi pěkný. Poskytl nám velkou různorodost hodně rychlého terénu spojenou se značnou mapovou náročností, což jsou základní atributy sprintu. Já osobně jsem při jeho absolvování pak byl značně nakopnut dopoledním výsledkem a jelikož jsem opravdu nechtěl opakovat porážku od těch samých soupeřů jako dopoledne šel jsem do něj možná až víc než na plno. Je pravdou že v poslední čtvrtině trati jsem toho měl opravdu plné zuby, ale vyneslo mi to druhé třetí místo během jednoho dne. Zajímavé přitom je, že naloženo jsem tentokráte dostal mnohem víc než dopoledne. Aleš Drahokoupil je na sprintech přece jen trochu jiná liga… Každopádně desetisekundová ztráta na Jansiče a sekundový náskok na Koprdu nelze hodnotit jinak než pozitivně… Na druhou stranu čekání na vyhlášení vítězů bylo dosti nekonečné, zvláště když tou dobou se nad Třeboní zrovna proháněl temný dešťový mrak…
Po absolvování obou závodů jsem byl ve výsledku opravdu spokojen, že jsem se do Jižních Čech vypravil. Pořadatelsky sice závody nijak neoslnily, což demonstrovala například absence mapníků, nebo nekonečné čekání na vyhlášení. Na druhou stranu se ovšem vyhlašovali první tři ve všech kategoriích a ceny nebyly rozhodně špatné. Po sportovní stránce však bylo vše v pořádku a přineslo to vskutku dobrý orienťácký zážitek. Popravdě mě docela mrzí že v této lokalitě nejsou větší oddíly schopné uspořádat celostátní závody, jelikož v podstatě celé Jižní Čechy by si to bezesporu zasloužily. Až se tu tedy něco kvalitního zase poběží, rozhodně budu o účasti vážně uvažovat, což doporučuji všem, pro než je při závodě terén jedním z primárních parametrů výběru.
Vločka