21. slavosraz 22. - 25. 3. 2018
Čas utíká jako splašený a je tu březen – čas našeho pravidelného jarního setkání. Zázemí nám opět poskytl Hotel U Růže, kde se nám moc líbí. Už tu máme svoje pokojíčky, svoje místečka u stolů, no už jsme tu prakticky jako doma :)
Čtvrtek 22. března 2018
Letošní dojezdové prvenství patřilo seveřankách, které se po krátké srazové pauze opět vrátily do Slavonic. Složení vozu: řidička Drahuška, navigátorka Vlastička, spolucestující Heva a Milenka.
Po obědě v Besídce zasedly ke stolu a pletly a korálkovaly.
Druhé místo patřilo nám, holkám z Východu a Vysočiny - Fišarce, Erice a Věrce Drátkovi a na třetím místě se na bedně umístila Mašlička s Anetkou, které si jen na dva dny „odskočily“ z Holic, protože je v sobotu čekalo vítání občánků :) Hned po vřelém objímání jsme si všechny z východu spolu s Víťou zaběhly do Mázhausu na smažák :D
Já jsem se po obědě chytla kočárku a vyjela si na projížďku po sluncem zalitých Slavonicích. A koho jsem nepotkala. Jarmil se akorát vracela z nákupu, tak jsme chvíli popovídaly a slíbila, že za námi dorazí hned, jak to bude možné.
Když jsem se vrátila do Růže, mohla jsem vítat „bramborovou“ posádku z východu - Martinu, Štěpánku se starostou Domčou a nováčka Evu :)
A protože se kvapem blížil čas tančírny a pilates, honem převléct a šup na parket a karimatky. A po náročném dni jsme se chtě nechtě musely dobít ;)
Zatímco my jsme se protahovaly ve Spolkovém domě, Drahuška a spol pilně pracovaly. A aby se nám na ně lépe koukalo, zatopily jsme si v krbu a namíchaly si welcome drink, protože každé naše setkání stojí přeci za oslavu :)
A protože jsme byli všichni po cestě unavení, večerka byla netradičně brzy, a to už v deset hodin.
Pátek 23. března 2018
Na pátek jsme přislíbily účast na mezinárodní a mezigenerační akci s názvem „Od 0 do 99“ v místní školce. Ráno jsme se rychle nasnídaly, sbalily si fidlátka na dílničky a šly zaujmout svoje pozice na pidižidličkách u pidistolečků :D Děti si s námi mohly vyzkoušet drátovat, plést z papíru, háčkovat a skládat čajové sáčky.
Motalinky, které netvořily, se zapojily do „Dne plného her 0 – 99“. http://www.msslavonice.cz/i-alba-den-plny-her-od-0-206
Celou dobu nám byl v patách kameraman místní regionální televize Slavonice TV, tak si můžete připomenout okamžiky s dětmi v natočené reportáži :) https://www.youtube.com/watch?v=ujc1u_OqjO4 (2:12)
Když jsme začaly balit, kde se vzali, tu se vzali, dorazili dvaja zo Slovenska :) A já tímto děkuji Peťovi za krásné fotky, které najdete nejen tady v deníčku, ale i na rajčeti.
Cestou ze školky jsme se opět zastavili do Mázhausu na oběd a po obědě už na nás v hotelu čekala Jarmil :)
Mašlička nám ukázala své nové betonové tvoření, které si k ní určitě někdy zajedeme vyzkoušet, protože v Růži by nás asi za tenhle workshop moc nepochválili ;) Principem je namočit starý ručník nebo nějaký hadr do betonu, přehodit přes „formu“ a nechat vytvrdnout. Vzniknou tak úžasné obaly na květináče, svícínky nebo cokoli, co vás napadne :) A to už jsem si myslela, že nás žádná nová technika nepřekvapí.
A protože jsme chtěli Mašličce dopřát čas na tvoření, vzali jsme si s Erikou, Evou a Peťou Anetku a vyvezli ji do Maříže. Nebo do Paříže? :D Chudák nám celou cestu zpátky z plna hrdla zpívala, až jsme to vzdali a zavolali SOS Mašličce, která si pro ni nad Slavonice přijela autem. A protože už byla Erika řádně unavená a vyfoukaná, vzala za vděk volným místem a svezla se s holkami.
Mezitím už Věrka lektorovala kurz drátování kraslic pro místní zájemce.
A dorazil další kousek z inventáře – Péťa Méďa a dovezla naprosto luxusní cizrnový koláč, na který vám tu musím nechat recept.
Mašličkám se přiblížil čas odjezdu, tak nastalo první loučení. Malá Anetka si užila náruč spousty nových tet a evidentně se jí to líbilo :)
Po loučení se opět všichni vrhli do díla a Víťa vyzkoušela novinku – Eričiny děrované brýle, které slouží k trénování zraku jak do dálky, tak na blízko. Vyzkoušela jsem to taky a byla jsem překvapená, jak dobře vidím bez svých dioptrií :) Takže pokud si chcete zlepšit zrak, můžete mrknout sem: http://jakzlepsitzrak.cz/derovane-bryle/ a s minimální investicí začít trénovat.
Večer jsme začali aranžovat výrobky na další reportáž, která se měla týkat našeho tvoření pro projekt Nadi Cigaleové s názvem Kapička. Nejen motalinky napletly, našily a naháčkovaly oblečky pro panenky, které také darovaly, aby mohly být v aukci prodány a výtěžek darován pražské dětské hematologii. Panenky darovala naše nová dušička Maruška Kubátová.
Sobota 24. března 2018
Hned ráno za námi dojel nám už dobře známý kameraman a začal natáčet již zmiňovanou reportáž. Poté, co natočil naše tvoření, jsme přešli k oficiálnímu předávání pro Kapičku.
Reportáž z předávání můžete shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZlRlLOWieuU (6:38). Pokud chcete pomoci, můžete dovézt nepotřebné oblečení, hračky, knížky a darovat je pro charitativní bazárek: https://bazarekapicka.webnode.cz/ nebo si ve Slavo v bazárku nakoupit :) Díky patří každému, kdo už tak učinil ;)
Po nafocení celého filmování si Peťa odskočil k Tereze na keramiku a zase si vytočil nádherné kousky.
My ostatní jsme si rychle skočili na oběd, abychom se mohli vydat do Dobrohoře na Velikonoční výstavu, kam jsme si připravili dílničky s ukázkami našeho tvoření. Nebyli jsme tu poprvé, tak jsme byli překvapeni, jak zámek od naší poslední návštěvy prokoukl. Zároveň s námi z Dobrohoře dorazila i Heďa, která s námi vytrvala do pozdních nočních hodin.
Po příchodu do Růže jsme zvládli i skupinové foto, jen Mašličky nám na něm chybí.
Jen co jsme se vyfotili, dorazil Adam :) Určitě je zase o něco vyšší :D
Peťa se pustil do drátování mořského koníka a my jsme si zase nalily Aperol a pod vedením Mii jsme se pustily do motání andělů. Teda jak kdo :D Ne každému na konci jeho tvoření vypadl již zmiňovaný anděl ;) Třeba Erika si s námi umotala malý věneček :)
Heďa donesla novinku - zažehlovací perleťvou fólii, kterou nám hned ukázala v praxi na tričku. A na chvíli za námi zaskočila i Dáša - Pavučinka.
A Věrka? Ta dodrátovala velikonočního zajíce, kterého si pan fotograf umě nainstaloval pro pózování :D
A my jsme se smály a smály :D Z mého anděla začal vznikat „Račejtromi“. Že nevíte, co to je? Někdo se Mii zeptal, jak má pokračovat a naše milá slovenská lektorka odpověděla: „Udelaj to radšej tromi.“ A z malého nedorozumění vzniklo jméno pro mého „velikonočního anděla“ :D Nakonec každý přidal ruku k dílu. Já upletla statné tělo, Méďa darovala srdce, Mia věneček a hodinky, Víťa mrkvičku, Martina preclík místo nosu a krekry místo očí, no takhle si vážení představuju týmovou práci :D
A motaly jsme si až do tří do rána. Chtěly jsme totiž vidět, jak na hodinách přeskočí z 1:59 na 3:00. Opět nám totiž ukradli hodinu našeho slavonického času. Jen Martinka to nestihla. V 1:59 odešla do vedlejší místnosti a vrátila se až ve 3:00. Tak dlouho jí trvalo asi 20 kroků :D
Neděle 25. března 2018
Ráno se nám nevstávalo úplně lehce. Ale protože nás čekalo uklízení, balení a loučení, nic jiného nám zase nezbylo.
Jako každý sraz za námi dorazila Adamova teta – statkářka z Mutišova s mléčnými výrobky. Zase jsme si nakoupili dobroty a začalo loučení.
21. sraz skončil a fotky z něj najdete opět na rajčeti: https://slavosrazy.rajce.idnes.cz/21._slavosraz_22._-_25.3.2018/
A 22. sraz? Z termínu v říjnu se posouváme na začátek listopadu, ale zato pro sebe budeme mít pět dní místo čtyř :) Těšíme se na Vás ve středu 7. listopadu a naviděnou si dáme na svatého Martina :)
Víťo, merci, za to, že jsi :)
Vaše Fišarka
