Archivy promlouvají
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek fond 325
Výpověď Jana Juráně k činnosti Jagdkommanda z Vizovic
Koncem II. světové války, kdy bylo potlačeno Slovenské národní povstání, přešly některé partyzánské skupiny a jednotlivci ze Slovenska na území katastru obce Prlov a navázali spojení s místními pasekáři. Pravděpodobně pomocí konfidentů Němci zjistili, že místní občané podporují partyzány a na základě toho byla obec Prlov dne 23.4 1945 obklíčena silným oddílem Jagdkommanda složeného z Němců a Slováků v uniformách SS. V časných ranních hodinách přišla k nám do domu Marie Růsková z Prlova a sdělila nám, že je vesnice obklíčena německými oddíly, že je zle. Oznámila nám rovněž, že půjde varovat ještě ostatní občany. Krátce poté přišli k nám do domu dva příslušníci SS, museli jsme zvednout ruce nahoru, mne a mého otce vyhnali ven. Venku jsme viděli, že i v okolních staveních jsou dělány prohlídky a další muži jsou vyváděni ven. Když nás bylo asi 25 mužů, hnali nás nad vesnici k hospodářské usedlosti č.112, tam jsme si museli lehnout na zem, natáhnout ruce a z kapes nám vyndávali vše co jsme měli u sebe. Na zemi jsme leželi asi hodinu, poté nás postavili a říkali, že nás zastřelí pro výstrahu ostatním občanům. Když jsme stáli a před námi byli vojáci s namířenými kulomety na nás, přijel nějaký vyšší důstojník a volal na vojáky, že nemají střílet do nás, že ještě musíme jít k výslechu. Poté jsme byli odvedeni do místního hostince, kde již byli další zajištění občané z celé obce. Když nás hnali dolů vesnicí, viděl jsem, že jsou vyháněni další muži z ostatních chalup, tito byli připojováni k nám a odvedeni do uvedeného hostince.Během cesty nám bylo vyhrožováno, že nás vedou na hřbitov do Pozděchova, kde nás všechny postřílí. Hostinec byl obklíčen příslušníky SS. Po krátké době přijelo německé auto se dvěma maďarskými důstojníky, kteří byli předtím zajati partyzány a podařilo se jím uprchnout. Zároveň přivedli bývalého partyzána Oškeru kterého měli zajištěného a nutili jej, aby ukázal lidi, kteří byli u partyzánů neb je podporovali. Oškera pod hrozbou že budou zastřeleni jeho rodiče, některé místní občany označil jako příslušníky partyzánů neb jejich podporovatelů. Rovněž tak označovali občany i výše uvedení maďarští důstojníci. Vzpomínám si, že jeden z maďarských důstojníků vysoké postavy se jmenoval Szabó. Tito vybrali 23 zajištěných občanů a postupně je odváděli do vedlejší místnosti, kde s nimi byly prováděny dalšími příslušníky SS výslechy. Výslechy byly prováděny krajně krutým způsobem. Zajištění měli vyraženy zuby, polámané končetiny apod. Nás ostatní poté odvedli do Pozděchova to tamější školy, kde jsme byli hlídáni. Z oken školy jsme viděli, jak němci odvážejí z Prlova ukradený dobytek, šatstvo, peřiny, zabitá prasata a další živý dobytek jim musel hnát Jiří Turýn, který byl německými vojáky zajištěn v Prlově. Jiří Turýn byl později nalezen těsně po osvobození v zámeckém parku ve Vizovicích umučen ve společném hrobě s dalšími zavražděnými. Asi po 15.00 hodině přišel za námi do školy německý důstojník, který mluvil česky a řekl nám, že nás propouští, že ti hlavní viníci jsou již potrestáni a že jestli ještě na katastru oce Prlova padne jediný výstřel, že se vrátí, vypálí celou vesnici a všechny obyvatele postřílí. Jednalo se o důstojníka zřejmě velitele, vyšší postavy, silnější, blond vlasů asi 30 let starý, který zřejmě pocházel z našeho území neboť mluvil velmi dobře česky.
Tentýž důstojník rovněž přikázal, že obec Prlov musí do tří dnů dodat jako pokutu 100.000 K a 50 q ovsa pro jejich koně. Toto muselo být dodáno do Vizovic, do tamějšího zámku, kde uvedený oddíl Jagdkommanda byl v té době ubytován.
Po propuštění jsme ihned každý utíkal ke svému domovu, neboť jsme nevěděli zda hoří celá vesnice, neb jenom některé domy. Když jsme přišli blíže k vesnici, viděli jsme , že hoří celkem osm místních domů. Mezi těmito byl i domek mých rodičů ve kterém jsem bydlel s manželkou a dětmi. V té době jsme nevěděli kde kdo je a proto jsem hledali v dohořívajících domech, zda tam nenajdeme někoho z výše uvedených zajištěných. V našem domě nebyl upálen nikdo. Nevěděl jsem však co je s mým bratrem Antonínem Juráněm. Věděl jsem jen, že byl vybrán mezi uvedenými 23 muži a ženami a nevěděl jsem zda byl umučen a co se s ním stalo. Asi za hodinu jsem se dozvěděl, že v domě Tomáše Trlice v č.11 jsou tři zuhelnatělá lidská těla. Trlicův dům Němci rovněž zapálili. Později jsem v uvedených třech mrtvolách poznal mého bratra Antonína a to podle řetízku který měl na krku. Dále jsem poznal Jana Ondráška z čísla 23 a to podle přezky ze skautského řemene, který nosíval a vako třetí byl identifikován Josef Trlica z č.11 a to podle zbytku zeleného svetru. Jako čtvrtý byl identifikován Oldřich Kovář z Bratřejova jehož mrtvola byla ohořena jenom z části, neboť byl německými vojáky doveden až k hořícímu stavení do kterého jej chtěli hodit živého. Jelikož se bránil, tedy mu rozbili hlavu pažbou pušky a i poté se bránil tak byl zastřelen a poté jej ke kraji hořící budovy dostrkali tyčemi na sušení sena. Toto mě později vyprávěla očitá svědkyně Rozina Kratinová z č 12, která se na vše dívala ze svého domku. Další zuhelnatělá těla zavražděných byla nalezena v domě č.77 Tomáše Ondráška a to pět mrtvol, ve kterých byli identifikováni Tomáš Ondrášek starší, jeho syn Jaroslav Ondrášek, dcera Anežka Ondrášková, snacha Anna Ondrášková rozená Žáková a Jaroslav Heto z č.27. Všichni tito byli v domě č.77 příslušníky Jagdkommanda svázáni řetězem dohromady načež bylo do nich stříleno z automatu. Když tito padli na zem, SS mani ihned zapálili budovu. Chci zdůraznit, že příslušníci SS bestiálním způsobem provedli tuto vraždu, neboť do zajištěných stříleli dávkou automatu a to do dolní části těla aby zůstali při životě a za živa byli upáleni, což se také stalo. Jako šestý ze zajištěných v domě č.77 byl Tomáš Ondrášek mladší, který ač těžce raněn sedmi průstřely podařílo se mu pod ochranou kouřové clony z hořícího domu se odplížit do nedalekého seníku, kde jej později našel jeho bratr Jan Ondrášek. Dovezli jej do nemocnice do Vsetína kde jej sebralo Gestapo a tento byl později nalezen v Hošťálkové, kde byl mučen a za živa pohřben. Další zuhelnatělá těla byla nalezena v domě č.98 a to majitelé tohoto domu Bohuslav a Terezie Žákovi, rodiče čtyřech malých dětí. Zda jmenované příslušníci Jagdkommanda před vhozením do ohně nejdříve zastřelili nikdo neví, neboť jejich těla byla již tak zuhelnatělá, že se nedalo zjistit co s nimi bylo děláno. Rovněž v domě č. 52, který patřil Janu Turýnovi byly nalezeny čtyři mrtvoly, ve kterých byli identifikováni majitelé tohoto domu Jan a Anna Turýnovi, dále pak sourozenci Antonín a Marie Růskovi z č.85. Další čtyři mrtvoly byly nalezeny oběšeny nad obcí Bratřejov v místě zvaném Špéra. V mrtvolách byli zjištěni. Leopold Štach, Tomáš Heto, Antonín Ondrášek a Josef Vařák, všichni z Prlova. Ve společném hrobě v Hošťálkové byly nalezeny další tři mrtvoly které pravděpodobně zavraždili příslušníci Jagdkommanda. V mrtvolách byli zjištěni Vařák Karel pocházející z Pozděchova, Růžena Šopová a Tomáš Ondrášek ml.z Prlova a Jan Polčák z Pozděchova. Pohřeb zavražděných se konal v Pozděchově a to za několik dní a to se souhlasem velitele Jagdkommanda z Vizovic.
Chci ještě dodat, že obyvatelé obce Prlova zůstali po této strašné akci Jagdkommanda bez prostředků, neboť jak šatstvo, potraviny, hospodářské zvířectvo a to slepice, králíci, vepři a hovězí dobytek včetně cennějších věcí jako radií apod. příslušníci Jagdkomanda ukradli a odvezli.
Výpověď obchodníka Stanislava Holuba
Protokol Sepsaný dne 8. Června 1945 v domě obchodníka Stanislava Holuba z Prlova, čp.130. Předmětem jest provedení výslechu obchodníka Stanislava Holuba z Prlova co jest mu známo o řádění členů SS- mannů z Vizovic , kteří dne 23.dubna 1945 v časných ranních hodinách obstoupili obec Prlov za účelem provedení čistky mezi obyvatelstvem, jež měly styky z partyzány. Dne 23.dubna 1945 vstal jsem asi o šesté hodině a když jsem odemkl a zvedl roletu obchodu /mám sběr mléka a proto dříve otevírám/, viděl jsem naproti na stráních skupiny Němců, kteří procházeli směrem na Hořansko. Podle uniforem jsem poznal, že jsou to němečtí vojáci. Když přišli do obchodu první lidé s mlékem, nechal jsem vylíti mléko přímo do konev aby oni lidé z Hořanska řekli zase jiným občanům, že zde jsou Němci. Toho času přišla k obchodu Marie Růsková, Prlov čp.85, t.č sloužící ve Zlíně a čekala na kočího, který měl mléko odvážeti do Bratřejova, aby se s ním svezla. Co Růsková stála u obchodu přicházeli k obchodu dva esesmanni a když je Růsková poznala utekla před nimi do obchodu se skrýti. Když Růsková zpozorovala oknem, že SS- mani zabočují do obchodu Holuba utekla přes kuchyň do světnice, svlékla ze sebe svůj jarník, oblékla jarník Holuba, mezitím vnikli za ní Němci, kteří ji zatkli a odvedli ji i s Holubem do hostince Ondráška. Ještě před tím, než ji zatkli, řekl jí jeden z oněch vojáků „Maryško poznáváš mňa?“ Růsková začala prosit, SS-man křičel na ni , aby dala ruce vzůru a ona zase mu sahala po nich a dávala mu je dole. Manželce obchodníka Holuba, jménem Terezie Holubová ještě před odvedením ve světnici sdělila, aby pozdravovala maminku, že ji za všechno děkuje, aby jí všechno odpustila, při tom vzpomínala stále nějakého mužského jménem Frantík. Před vchodem do hostince každého prohlédli, zda nemá u sebe nějakou zbraň a vehnali je do výčepní místnosti. Než tam byli svoláni a odvedeni občané Prlova, obojího pohlaví, v což trvalo asi jednu hodinu, nedělali s námi nic. Občanstva byla plná výčepní místnost i vedlejší světnice, kde je telefonní hovorna. Pak to bylo vyhnané z hovorny do výčepní místnosti se několik Němců, kteří brali jednoho za druhým, tázali se na jeho jméno a zaměstnání. Osoby, o kterých měli důkazy, že spolupracovaly s partyzány odeslaly do hovorny, ostatní nepodezřelé do kuchyně, jatky a sálu. Po vytřídění všech lidí přišel do hovorny velitel Wienecke a právník, veliký maďar, asi ještě čtyři SS- mani, jeden z oněch SS-mannů byl v Prlově známý, poněvadž službou byl přidělen v Horní Lidči a v obci Prlově byl snad služebně u starosty Surého a v hostinci asi dvakrát až třikrát. Onen muž byl prostřední postavy, silnější, snědý v obličeji a černé, kudrnaté vlasy. Označení měl tři kosočtverce na ramenou. V hovorně s podezřelými započal výslech. Obvinění museli se postaviti zády k vyšetřujícím a pouze jeden byl u jejich stolu vyslýchaný. První výslech měl Antonín Ondrášek čp-77 – upálený, druhý Heto Tomáš-oběšený Anna Ondrášková, Annežka Ondrášková – Obě upáleny. Po výslechu těchto osob byli jsme vehnáni do rohu výčepní místnosti a odtamtud po jednou volání do hovorny. Z tama nás zase propustili do sálu a podezřelé zrovna nechali v hovorně. Když jsem přišel k výslechu, tázal se mne SS-mann na jméno a co dělám. Po sdělení dat řekl mi, že mají o mně velmi dobré informace a kladli mi za vinu, že zásobuji partyzány a znám kpt. Petra, Vasila, Feďka, Alexe, Mořkovského a mnohé jiné. Odpověděl jsem jim, že je neznám. Holub jim řekl, že zná Petra od Gestapa ze Zlína. Na to asi SS-mani mezi sebou něco německy řekli, Holuba kopli do zadnice a probustili ho. Odešel s ostatními do Pozděchova a zase se s nimi vrátil do Prlova Co jsem byl vyslýchám v hostinci, vnikli SS-mani do obchodu a co bylo k snědku, radio a peníze odcizili. Odcizili mi na hotovosti 12.000,-K, radio – čtyřlampovku, 9 kg mouky,130-160 vajec, 8 až 10 pecnů chleba, marmeládu, máslo, salám 18 kg, a 52 kg lístků na maso. Vyslýchaný podotýká, že při výslechu záleželo na SS- manech, kdo z mladých mužů něl na stranu nos, neb, křivý, považovali za židovského míšence a také z obce Prlov jinak nevinných popravili a to Jaroslava Heto, a Josefa Trlicu. Holub dále udává, že byl při výslechu Antonína Ondráška z Prlova, čp 77, byl oběšený a jeden z přísedících řekl mu, že ty mňa neznáš? Když jsme obírali Maďary, oba se nahli z okna a ukazoval onen přísedící na dům Jana Surého, Prlov čp.84, kde byli za ústupu ubytováni Maďaři a také skutečně tam jich partyzáni odzbrojili. Ondrášek toto popřel, onen přísedící mu připomínal zatáčku v Prlově, že dobře,střílel, že se umí trefovati, toto zase Ondrášek popřel. Na to byl odveden vysokým Maďarem do světnice za výčepem, kde byl nemilosrdně bit, takže, když ho zpět dovedli, byl již málo živý. Již s ním nemluvili, postavili ho v hovorně ke zdi a jeho osud byl zpečetěn . Kdo onen muž byl nemohu udati, ale mluvil zdejším nářečím a mám za to , že to byl Oškera z Deštné, který byl oblečen ve stejnokroji SS-mana a poslední dobu zrazoval partyzány Němcům. Podle popisu jedná se skutečně o Oškeru. 8.června 1945 Protokol sepsaný dne 8.června 1945
Maruška Růsková
V tomto domě našla smrt, spolu se svým bratrem Antonínem. Její mladý život ukončil ranou z pušky mladý slovenský dobrovolník v SS Vojtěch Rozniak., když se bránila vstoupit do plamenů.
