Do dnes nemá název
Poutáš mě k sobě - bez pout
Bez citu, bez extáze
Jen se v tobě o kousek dál hnout
- voda, která přetéká z hráze
S naivitou, s příchutí hořké kávy
Bez pocitu naplnění
Jen nával vzrušení - nával horké lávy
S mou věčnou smilností
Chybí mi vápník a kosti v tělě
Za chvíli rozpadnu se v prach
Ty znovu sestavit můžeš mě směle
Ale jen ve svých myšlenkách
Ten cit hnusí se mě samé
A přesto tě líbám pro pocit ukojení
Jako vždy ten kolotoč samý
Rozervaná vlna chtíče
Tělesná láska - s tím jsme spokojení
A proto k srdci zahazujeme klíče
A říkám si: To nám stačí
Vždyť jsme oba hráči
Nač nějaký cit mámit?
Večer v hospodě s prázdným půllitrem
Sedíme na proti sobě a hledíme
Jsme si tak neskutečně cizí
A pak zas líbáš mě s novým jitrem
Zapaluješ poslední svíci
Tajná zákoutí na těle si hladíme
Je to směšné - náhle nejsme si cizí
Zmítám se ve tvém sevření
Nemůžu se nadechnout
Cítím po těle žár a hnedle mrazení
Ač se snažím sebevíc -nemohu se hnout
Kometa projela mým tělem
A ty nahlas zasténáš
Cítím Saharu horkou - hoří a doutná
Zase nahlas zasténáš
Exploduješ jak sopka mohutná
Na stěně se dvě siluety pohybují
Chvíli pomalu jak líná řeka Nil
Posléze rychle jak Niagára spěchající
Chybí nám pohár citu, z kterého bys pil
A proto raději sfoukáváš svíci
červen 2008
