L-39 Albatros / 825mm
Podobně jako tomu bylo u vrtulových letadel, tak když jsem začal létat s prvními polystyrénovými jety, brzy mě zlákala touha po tomto typu postaveném v klasické konstrukci. Jako vhodná volba mi přišel malý model legendární "devětatřicítky" z nabídky čínského HobbyKingu s laminátovým trupem a potaženými konstrukčními křídly o rozpětí 825mm. Po zkušenostech s "malým a velkým" Pantherem jsem chtěl zejména docílit co nejlepšího zvuku dmychadla, a tak jsem bez ohledu na předpokládanou značnou hmotnost modelu do letu kolem 1,4 kgs s plastovým dmychadlem, zvolil dmychadlo metalické, čímž jsem pro prvý let jednoznačně zpečetil osud tohoto modelu. Po dokončení byl model tak těžký na zadek, že jsem do čumáku musel narvat dost železa abych ho vyvážil a mohl zkusit odstartovat se zatahovacím podvozkem rojezdem po betonové dráze. Model totiž před dovážením neustále padal svým koncem na dráhu a nemohl se ani rozjet. Po dovážení vzletová hmotnost činila témeř 1,9 kgs, tah dmychadla 1,7 kg a nadváha půl kila - a podle toho to také dopadlo: model se sice dobře rozjel po zemi a celkem se i přirozeně odlepil, ale rychle ztratil rychlost, zamával křídly (což je u jetů pro mě již dobře znamý signál nedostatečné rychlosti a ztráty vztlaku) a zřítil se na louku. Video, které mi natočil kolega Karel je sice dost rozházené, ale při zpomalení jsou patrné jednotlivé fáze končící zřícením po zamávání křídly.
Přesto byl ale model opravitelný na místě, a tak jsem se rozhodl ještě k druhému zoufalému pokusu hodem z ruky s odstraněným zatahovacím podvozkem, který byl následkem pádu poškozen. Asi po hodině jsme s Karlem vylezli na nedaleký násep, ale celá scéna se opakovala - odstraněný podvozek sice znamenal snížení hmotnosti asi o 200g, ale ani to nestačilo. Přestože letová hmotnost i tah dmychadla byly už alespoň v poměru 1:1 a model jsem na plný "kotel" nechal kopírovat asi pětadvacetimetrový svah směrem dolů aby se dostal do rychlosti, jakmile jsem přešel do horizontálního letu model opět začal mávat křídly "na rozloučenou" a skončil sice po delším, ale krkolomném letu nekontrolovaným pádem na čumák.
Tím jsem získal další drahou zkušenost pro létání s jety, a to sice, že celková plánovaná hmotnost letadla se nesmí překročit.
S celkovou hmotností jsem si nikdy hlavu moc nelámal, protože u vrtulových modelů jsem se s tím nikdy nesetkal jako s nějakým závažným problémem: např. Pipera J-3 Cub 25e, který měl mít letovou hmotnost kolem 1,2kgs, jsem vlastními úpravami (záložní baterie, nadměrně veliká kola, osvětlení, 1-2 parašutisti) zatížil o půl kila navíc, ale na letu jsem to pocítil jen ve větší dynamice.