Nenávist k Rusku a sovětské minulosti jako jeden z největších pilířů antikomunismu
Přidáno v úterý 25. 1. 2011
Po kontrarevoluci v roce 1989, kdy se restauroval kapitalismus a moci se opět ujala buržoazie, začala státní propagace antikomunismu. Tato propagace už trvá v naší republice, ale i v jiných tzv. postsocialistických státech, déle než dvacet let. Každým rokem se státní propagace antikomunismu rozšiřuje jak ve sdělovacích prostředcích, tak i ve školství. Buržoazní stát se snaží o to, aby veřejnost zaujala nenávist ke komunistické ideologii a komunistickému hnutí, aby veřejnost odsuzovala socialistickou výstavbu v Československu. Zkrátka, buržoazní stát se snaží o to, aby byly komunistické a pokrokové názory zničeny a aby nositelé těchto názorů neměli ve společnosti žádný vliv. Jeden z největších pilířů celosvětového antikomunismu je státem veřejnosti vnucovaná nenávist k Rusku a ruské kultuře.
Už po 2. světové válce, kdy se svět rozdělil na socialistický a kapitalistický tábor, byl v kapitalistických státech vštěpován veřejnosti antikomunismus, jehož základem byl tzv. antisovětismus (nenávist k Sovětskému svazu). Vnucovaná nenávist k Sovětskému svazu znamenala vnucování nenávisti k celému východnímu bloku. Kapitalistická veřejnost měla být přesvědčená o tom, že politika a kultura Sovětského svazu je zločinná. V kapitalistické veřejnosti tedy stále rostl antisovětismus. Ještě za socialismu vyvolávaly v české veřejnosti reakční a kontrarevoluční živly nesouhlas s politikou Sovětského svazu, který mnohdy přecházel k antisovětismu. Nebylo také divu. Protože ze Sovětského svazu se rozšířila úspěšná socialistická výstavba do jedné pětiny světa, byl Sovětský svaz „trnem v oku“ všem reakčním a kontrarevolučním živlům, především buržoazii. Antisovětismus v lidových republikách, uvolněný revizionistickou politikou některých komunistických stran, se projevil např. v Maďarsku roku 1956 či v Československu v roce 1968. Veřejnost, zmanipulovaná reakčními názory v důsledku chybné politiky komunistických stran, si vytvořila k Sovětskému svazu negativní postoj. Pokud totiž uvěřila tomu, že Sovětský svaz je zločinným státem, začala nenávidět i socialistickou výstavbu a komunistickou ideologii, s kterou byl Sovětský svaz od svého vzniku spojen. Obyčejní občané kapitalistických států tedy měli o Sovětském svazu hrozivé představy, tím pádem měli hrozivé představy i o komunismu a socialismu. Antisovětismus se projevil jako základ pro antikomunismus.
Ani po likvidaci Sovětského svazu v roce 1991 nezmizela nenávist buržoazie, k Rusku a ruské kultuře. I když je dnes již Rusko kapitalistickým státem, stále je zde dobré zázemí pro komunistické hnutí a pokrokové názory. Kapitalistický svět má i nyní strach z Ruska. Bojí se toho, že si v Rusku lidé vzpomenou na svoji socialistickou minulost, která pro ně byla daleko větším bohatstvím než současný kapitalistický systém. Takže i v dnešní době je v celém kapitalistickém světě vnucován veřejnosti negativní postoj k Rusku, který se opět projevuje jako negativní postoj k celé východní Evropě. Po restauraci kapitalismu v bývalých lidově demokratických a socialistických republikách se nenávist k Rusku vštěpuje i v těchto zemích. S politováním lze konstatovat, že drtivá většina bývalých lidových republik má negativní postoj k současnému Rusku a především k historii Sovětského svazu. V Polsku se tato nenávist projevila např. minulý rok, když byl připomínán masakr v Katyni, který měli údajně organizovat sovětští vojáci. V Maďarsku se nenávist k dnešnímu Rusku a především k sovětské minulosti projevuje nejvíce oslavováním kontrarevolučního roku 1956. V bývalém Československu je k vnucování nenávisti k Rusku a sovětské minulosti využíván zásah Sovětské armády a spojeneckých vojsk na našem území v roce 1968. Srpen 1968 je považován za jednu z nejhorších událostí v československých dějinách. O 15. březnu, roku 1939 se však už mluvit nemusí, protože to nevyhovuje buržoaznímu státu a antikomunistické propagandě. Buržoaznímu státu vyhovuje nenávist ruské kultury a především sovětské minulosti.
V očích mnoha Čechů je Rusko nebezpečná velmoc, která se snaží o likvidaci naší nezávislosti už od konce 2. světové války. Fakt, že nezávislost České republiky zlikvidovala Evropská unie a NATO, je však zamlčován. A na sovětskou minulost mají občané České republiky teprve negativní názor! Sověti jsou považováni za zločince, kteří vyvolávali válečné konflikty, kteří vraždili civilisty, kteří okupovali Československou republiku. Je však potřeba si uvědomit, že po sovětském zásahu v roce 1968 naše republika vzkvétala, zvyšovala se životní úroveň obyvatel apod. Československo bohatlo a bylo stále vyspělou zemí. Za posledních dvacet let restaurovaného kapitalismu se všechno státní bohatství rozkradlo, země byla neuvěřitelně zadlužena a státní dluh stále stoupá. Tyto fakta však veřejnosti nikdo nesděluje, protože to buržoazní stát ke své existenci nepotřebuje.
Nenávist k bývalému Sovětskému svazu se projevuje v dnešních negativních postojích k Rusku. Nenávist k Sovětskému svazu je však od celého světa neoprávněná a byla pouze vyvolána antikomunistickou propagandou. Sovětský svaz osvobodil v roce 1945 celý svět od nebezpečí fašismu. Po 2. světové válce pomohl Sovětský svaz k utvoření světové socialistické soustavy, takže osvobodil dělnickou třídu na jedné pětině světa od třídního útlaku. Sovětský svaz pomáhal k osvobození a sjednocení Koreje, pomáhal k obhájení nezávislosti Vietnamu, pomáhal k zachování svobodné Kuby, ochraňoval socialistické republiky před imperialistickou agresí. Co dělal Sovětský svaz ve své politice za dobu své existence špatného? Pro drtivou většinu společnosti, nic. Ale pro úzkou vrstvu vykořisťovatelů – buržoazii - byla politika Sovětského svazu smrtelným nebezpečím. Proto musel být za jakoukoliv cenu vnucen veřejnosti názor o zločinnosti Sovětského svazu. Dnes si již lidé nepamatují, kdo zachránil svět před nebezpečím v podobě fašismu, kdo pomohl ve svobodném hospodářském rozvoji lidovým republikám po 2. světové válce. Lidé podlehli antikomunistické propagandě.
Základem antikomunistické propagandy je vyvolat nenávist k Rusku a především k dřívějšímu Sovětskému svazu, protože Sovětský svaz dokázal, že socialismus je budoucnost lidstva. Dnešní antisovětismus, který jednoznačně odsuzuje minulost Sovětského svazu, brání široké veřejnosti podporovat komunistickou stranu. Vím to z vlastí zkušenosti, znám spoustu lidí, kteří jsou poměrně i třídně uvědomělí, vidí negativa dnešní společnosti. Zároveň však jako největší zlo vidí sovětskou minulost. „Nemůžeme podporovat komunisty, když víme, co dělali v Sovětském svazu.“ To lidé říkají a to je cíl buržoazie, vyvolat tyto názory v široké veřejnosti, což se jí daří. Stačí si vzpomenout na minulý rok, kdy se nenávist k Rusku projevila třeba v MS v hokeji. Finálový zápas, Česko - Rusko, vnímala česká veřejnost jako zápas proti našim největším nepřátelům. Tento západ byl plný nenávisti k Rusku. To je však jen příklad toho, kde všude se nenávist k Rusku projevuje.
Největším pilířem antisovětismu a vyvolávání nenávisti k dnešnímu Rusku je antistalinismus. Veřejnosti je vnucován názor, že J. V. Stalin byl vrahem a zločincem, který vyvraždil několik desítek milionů Sovětů. Pro zajímavost, je velmi zvláštní, že každý nositel tohoto názoru si oběti J. V. Stalina určuje podle své libovůle. Někdo řekne, že Stalin zabil 20 milionů lidí, někdo tvrdí, že 30 milionů lidí, někteří dokonce i 100 milionů lidí. Jde však o to, že antistalinismus (jehož původ a příčinu všichni známe), je největší zbraní antisovětismu. Osobnost J. V. Stalina je spojována se vším zlem Sovětského svazu. Existují prapodivné názory, že J. V. Stalin prý chtěl vyvolat i třetí světovou válku a další dezinformace, které jen v lidech pěstují nenávist k Sovětskému svazu, především v dobách vlády J. V. Stalina. Přitom vláda J. V. Stalina zachránila svět před fašismem a umožnila vznik světové socialistické soustavy.
Z toho si lze vyvodit, jak moc je dnes falzifikována historie kapitalistickým světem. V dnešních učebnicích dějepisu se z hrdinů stali vrazi a z vrahů se stali hrdinové. Ze zločinných států se staly mírumilovné a z mírumilovných států zločinné. Státy, které po dobu vlády socialismu usilovaly o mír, jsou dnes líčeny jako státy prosazující válku. Naopak, kapitalistické státy, prosazující zničení socialismu za jakoukoliv cenu, jsou dnes líčeny jako státy, které se snaží zachovat ve světě mír, svobodu a demokracii. Není na škodu připomenout, že nenávist k Rusku a dřívějšímu Sovětskému svazu je významným prostředkem buržoazního státu k fašizaci společnosti. Bojovníci proti fašismu jsou nyní líčeni jako ti největší zločinci a vrazi. To fašizaci společnosti nesmírně nahrává.
V této době, kdy antikomunismus dosahuje stále tvrdší podoby, je potřeba obhajovat i minulost Sovětského svazu a jeho politiku a hospodářství. Je potřeba poukazovat na pravdivé informace o vzestupu hospodářství v Sovětském svazu (především v 30. letech), i na stále se zvyšující životní úroveň obyvatel. Sovětský svaz nebyl nikdy zločinným státem, ale státem, který se snažil osvobodit utlačované třídy od třídního útlaku buržoazie. Uvědomujme si, že nenávist k Rusku a bývalému Sovětskému svazu v naší společnosti je nejzákladnějším pilířem antikomunismu.
PKR
www.komsomol.tym.cz