RAF - hrdinové, dobrodruzi či teroristé ?
RAF - hrdinové, dobrodruzi či teroristé?
Přidáno v úterý 10. 5. 2011
O RAF (Frakce rudé armády, Rote armee fraktion) se v našich luzích a hájích mnoho nemluví. Dnešní buržoazní režim v poničené školní výuce obecně informace okolo roku 1968 zjednodušuje a zamlčuje a hlavní téma na několik hodin je "Hrůzná okupace vojsky Varšavské smlouvy", při kterém si rozlícení antikomunisté vždy postěžují, že "všichni komunisté by se měli zakázat nebo rovnou pověsit". Tento pokus o kontrarevoluci a revizi socialismu zpět do vykořisťovatelského kapitalismu se interpretuje jako celospolečenská podpora Dubčekovi a jeho slibům. Je pravda, že mnozí Dubčekovi uvěřili, stejně jako Havlovi 21 let poté. Jakékoliv protesty proti této ústupkářské politice jsou zamlčovány. To, že v SRN bylo NATO připraveno zaútočit na ČSSR, kdyby to náhodou Dubčekovi nevyšlo, není rovněž známo.
V kapitalistickém systému se situace vyvíjela odlišně.
Studenti, kteří tehdy viděli přímou agresi proti vietnamskému lidu (v letech 2001 a 2003 při napadení Afghánistánu a Iráku to dnešní studenty pramálo zajímalo, proti těmto agresím protestovali snad pouze komunisté a pacifisté). Všem bylo jasné, že jihovietnamský antikomunistický diktátor Diem není žádný demokrat a je pouze dosazený Washingtonem. V USA se formovalo hnutí proti agresi ve Vietnamské demokratické republice - VDR (např. Jane Fondová) a proti rasismu (Martin Luther King). V Mexiku, Francii a Německu se konaly obrovské protirežimní protesty. Hlavní rozbuškou protestů v Západním Německu byla návštěva perského šáha Rézy Pahlaví v roce 1967. Proti jeho absolutistické proamerické feudálně-kapitalistické diktatuře, při které byla většina obyvatel chudá a negramotná, protestovaly v Západním Berlínu tisíce studentů. Demonstrace byly brutálně rozehnány a student Benno Ohnesorg byl zabit jedním z policistů. Z těchto demonstrací byl nejdůležitější organizací mimoparlamentní Sozialistiche Deutcher Studentbund (Socialistický německý studentský svaz, SDS) a osoba Rudi Dutshkeho, marxisty podporujícího "Novou levici" a uznávajícího Ježíše Nazaretského za prvního velkého revolucionáře. SDS byl ve svých počátcích sblížen s oportunisty ze sociální demokracie (SPD), ale během 60. let se hnul více doleva. Přesto napadal země RVHP a tím napomáhal buržoazní propagandě. SDS organizoval na půdě jedné vysoké školy v únoru 1968 "Vietnamský kongres", při kterém byla vyjádřena podpora nelidsky a barbarsky bombardovanému Vietnamu. Mezi nejvíce uznávané osobnosti této doby patřili národněosvobozenečtí a komunističtí revolucionáři Ho Či Min, Mao Ce-tung a Ernesto Che Guevara. Rudi Dutshke byl konzervativním atentátníkem postřelen několika ranami krátce po tomto kongresu. To rozdmýchalo vlnu útoku na kapitalistické pravicové vydavatelství Axel Springer, které neslo vinu na podněcování k útoku na Rudiho Dutschke. Po tomto útoku, který Dutshkeho sice nezabil, ale kvůli němu trpěl ještě 10 let epilepsií, než zemřel, se aktivisté z APO (Mimoparlamentní opozice) Andreas Baader a Godrun Esslinová rozhodli k přímému boji s západoněmeckým fašozoidním režimem. Ulrike Meinhofová, levicová novinářka podporující studentské protesty a boj za svobodu ve Vietnamu se s Esslinovou setkala a ta ji přesvědčila, že proti imperialismu je třeba bojovat i v Západním Německu, aby se stejně jako v roce 1933 fašisté nedostali k moci. Meinhofová pomohla Baaderovi a Esslinové se z vězení osvobodit a připojila se k nim. Od této doby se datuje založení 1. generace RAF.
Členové RAF předpokládali a doufali, že útoky na banky a jiné cíle svrhnou kapitalismus a přivedou ho k proletářské revoluci. Členové RAF byli k boji vycvičeni maloburžoazním lidověosvobozeneckým hnutím Fatah v Jordánské poušti. Německé policii se dařilo členy RAF chytat, přestože s RAF sympatizovala čtvrtina mladých Němců. Když se bestiální bombardování Vietnamu (zvláště zakázanými chemickými a biologickými zbraněmi) rozšířilo na celý Vietnam, zahájila RAF útoky na vojenské základny US army a CIA. Celá 1. generace RAF byla později uvězněna ve věznici Stalheim, postavené speciálně pro RAF. Pro brutální chování věznitelů (mlácení, mučení, nucené krmení) během soudu s Baaderem, Esslinovou a Meinhofovou zemřel Holger Meins. Při jeho pohřbu, kterého se účastnil i Rudi Dutshke, vznikla 2. generace RAF, která si dala za cíl osvobodit vězně ze Stalheimu. Útoky 2. generace byly oproti 1. generaci mnohem tvrdší a méně účinné. Útok na velvyslanectví v Stockholmu či útoky na fašisty, při kterých zemřeli i jejich sluhové. Mezitím ve vězení všichni významní představitelé RAF byli nalezeni mrtví. Vedou se spekulace, jestli spáchali sebevraždu či byli zabiti.
Mezi další útoky druhé generace patřil únos bývalého člena NSDAP a příslušníka SS, později předsedy Svazu zaměstnavatelů Horsta-Martina Schleyera, po kterém však již aktivity RAF opadly. Poslední, 3. generace RAF operovala po anšlusu NDR k Západnímu Německu, ale již nebyla účinná , jediný významný útok byl na ministra rozkrádání a ničení (privatizace). RAF se oficiálně rozpustila v roce 1998. V roce 2008 se v Německu promítal snímek Baader Mainhof Komplex popisující, řekl bych, korektně celý průběh akcí 1. a 2. generace.
Z aktivit RAF bychom si měli brát příklad z jejich odhodlání proti celému fašizoidnímu režimu a víru v beztřídní spravedlivou společnost, přesto byl jejich boj plný maloburžoazního idealismu a v posledních letech i akcí znuděných dětí zbohatlíků. Brutalita systému při jejich zatýkání ale ukazuje zvrhlost kapitalistického režimu, který se ekonomicky či vnitřní strukturou od Třetí říše příliš nezměnil.
Žel prováděli svůj boj za spravedlivou společnost nesprávnou cestou.
Ho! Ho! Ho Či Min! (pokřik studentů z APO)
Josef Dastan
převzato www.komsomol.cz