Socialismus - bohatství, které nebylo pracujícímu lidu dovoleno
Přidáno v sobotu 26. 2. 2011
25. 2. uběhlo od Vítězného února, od socialistické revoluce v Československu, od vítězství pracujícího lidu, 63 let. 25. 2.1948 je jedno z nejvýznamnějších dat v novodobých dějinách Československa. Poprvé v Československu padla buržoazie, padla vláda vykořisťovatelů, padl vykořisťovatelský systém - kapitalismus. K moci se dostal utlačovaný a vykořisťovaný proletariát. Soukromé vlastnictví a vykořisťování člověka člověkem bylo odstraněno, neboť kapitalisté a buržoazie ztratili veškeré své výrobní prostředky, tedy prostředky k vykořisťování. Poprvé v dějinách Československa pocítil lid pravou demokracii pro většinu společnosti. Lid se mohl se těšit z výsledků své práce a mohl svobodně budovat socialistický stát.
Československá společnost se posunula na vyšší stupeň vývoje, směrem k socialismu, směrem ke komunismu. Po Vítězném únoru se v Československu začal budovat socialismus, víceméně po vzoru velikého Sovětského svazu. Po vzoru vědeckého světového názoru marxismu-leninismu naše socialistická republika mířila k dosud nevídaným úspěchům, které s sebou přinesl socialismus. Úspěchům, které nepatřily již úzké menšině společnosti - buržoazii. Tyto úspěchy již patřily těm, kdo je vytvářeli - všem pracujícím lidem. Co si socialistický stát vyprodukoval, to měl. A protože socialistický stát byl diktaturou proletariátu, neboli proletářskou demokracií, patřilo ve státě všechno pracujícím lidem, kteří hodnoty vytvářeli. Marxužel, i u nás v Československu se po zrádném XX. sjezdu KSSS, který ve většině základních bodech zradil marxismus-leninismus, ustoupilo v základních otázkách od budování socialismu podle marxismu-leninismu. Moci v KSČ se ujali revizionisté a kariéristé. K budování socialismu se přestávalo přistupovat třídně a vědecky a postupně se k budování socialismu přistupovalo revizionistickým a mnohdy i reformistickým způsobem, což nutně vedlo k oslabení socialismu v Československu. Následně poté proběhl rok 1968, kdy musela Sovětská armáda pro záchranu socialismu zasáhnout. Tento ústup od marxismu-leninismu, který pokračoval zradou revizionistického nejvyššího sovětského představitele M. Gorbačova, vedl na konci 80. let k pádu socialismu ve většině socialistických zemích a k rozpadu světové socialistické soustavy. To je velmi jednoduché a stručné shrnutí dějin budování socialismu v Československu, které trvalo celkem 41 let. Na dobu 41 let se v Československu chopil vlády proletariát, třída vykořisťovaných, a byl zrušen buržoazním stát, tj. diktatura buržoazie. Marxužel, vítězství pracujícího lidu bylo v roce 1989 zlomeno buržoazní kontrarevolucí.
Novodobý výklad dějin druhé poloviny 20. století v Československu, charakterizovaný buržoazním a antikomunistickým přístupem k Vítěznému únoru a k veškerému budování socialismu v Československu, je zcela odlišný od skutečné historické pravdy, která je v obnoveném buržoazním státě zatajována.
Především je potřeba uvést, že buržoazní propaganda lže o první republice v Československu, tedy o období v letech 1918 - 1938. Toto období je podle současného výkladu dějin vzorové, ideální a bezproblémové. První republika je vnímána jako období hospodářského a společenského rozkvětu za demokratických podmínek. To je však velmi lživé a falzifikované tvrzení současné buržoazní propagandy. Ve skutečnosti znamenala první republika pro drtivou většinu společnosti úplný opak. Nemůže být řeči o demokracii, pouze o buržoazní demokracii, tj. demokracii pro úzkou menšinu společnosti - buržoazii. S první republikou se rozhodně nedá spojovat společenský a hospodářský rozkvět v Československu. Ten právě přineslo až budování socialismu po Vítězném únoru, po roce 1948. Naopak, v dobách první republiky si československá společnost procházela krizemi, ve kterých nebyly dostupné životní potřeby a sociální jistoty pro vykořisťované a utlačované masy. I když Československo šlo po 1. světové válce svým způsobem dopředu v hospodářském sektoru, nedá se hovořit o rozkvětu hospodářství. Ten opět přinesl až socialismus po roce 1948. Buržoazní propaganda však musí lhát o první republice a udělat z ní vzor pro současnou českou veřejnost, aby držela veškeré své zbraně proti památce Vítězného února, který je poté vnímán jako puč, při kterém nastoupila totalita s hospodářským a společenským úpadkem. Buržoazie musí lhát o první republice. Protože kdyby o ní řekla pravdu, musela by se již zmínit i o nespokojenosti drtivé většiny československé společnosti se starými pořádky v poválečném období do února 1948. Československý pracující lid si po 2. světové válce nepřál návrat kapitalismu z první republiky, což se buržoazní propaganda snaží ustavičně zatajovat.
Celý význam a průběh Vítězného února v roce 1948 je buržoazním výkladem dějin falzifikován. Zaprvé je s Vítězným únorem spojováno slovo puč. O puči se však vůbec nemůže mluvit, čemuž nasvědčují i výpovědi pamětníků, kteří rok 1948 prožili, na rozdíl od dnešních buržoazních historiků. K moci se nedostala skupina lidí, nýbrž celý československý pracující lid, který svrhl své vykořisťovatele. Proti kapitalismu, v únoru roku 1948, povstala drtivá většina československé společnosti. O pokusu o puč by se dalo spíše hovořit v souvislosti s kontrarevolucí v Maďarsku v roce 1956 nebo s dalšími kontrarevolučními a buržoazními puči, např. v Chile ze 70. let. Vítězný únor 1948 rozhodně neznamenal puč, nýbrž právě naopak, vítězství československého pracujícího lidu nad vykořisťovatelskou menšinou - buržoazií. Československo si samo přálo a zvolilo cestu socialismu. Ať ve volbách v roce 1946 nebo v roce 1948. To je fakt, který žádný antikomunistický výklad nezmění.
Dále se v souvislosti s Vítězným únorem mluví o nástupu totality. Vlastně veškeré budování socialismu v Československu znamená podle dnešních historiků období totality a období hospodářského i společenského úpadku. Skutečnost je zcela jiná. Vítězný únor znamenal pokrok ve výrobě a společnosti v Československu. Budování socialismu zkvalitnilo život v Československu. Lid si mohl nechat výsledky své práce, bylo zavedeno společenské vlastnictví, Československo se stalo nezávislým a vyspělým státem. Hospodářství v Československu šlo rychlým tempem dopředu. Československo v období 1948-1989 prožilo největší rozkvět ve svých dějinách. Bylo to nejšťastnější období pro veškerý pracující lid v Československu. Náš stát se stal byl sociálně silný, zajišťoval lidem řadu sociálních a existenčních jistot, o kterých si v kapitalistickém světě pracujícímu lidu nemohlo a nemůže ani zdát. Průmysl a zemědělství v Československu dosáhly řady úspěchů a patřily k nejvyspělejším na světě. Nemluvím již o "drobnostech", jakými byla např. mohutná výstavba bytů, která odstranila problémy v bytové otázce.
Jestli první republika znamenala podle antikomunistické propagandy pro Československo šťastné období, tak socialismus pro Československo musel znamenat "ráj na zemi". Nedá se vůbec porovnávat první republika a budování socialismu v Československu. Tím spíše se již vůbec nedá srovnávat období německé okupace a období budování socialismu v Československu. Pro současný buržoazní výklad dějin však Vítězný únor znamenal konec demokracie. Skutečná demokracie v Československu nemohla skončit. Do Vítězného února totiž ani nezačala. Teprve socialismus s sebou přinesl demokracii pro drtivou většinu společnosti - pro proletariát a jeho spojence. Pokud chce buržoazie mluvit o totalitě a diktatuře, musí zákonitě v této spojitosti mluvit o kapitalismu a fašismu, což jsou systémy, které jsou vzorem utlačování většiny společnosti menšinou.
Vítězný únor je zkrátka antikomunistickým výkladem dějin vnímán jako černé datum v československých dějinách. Mnozí považují Vítězný únor za větší katastrofu než nacistickou okupaci Československa. V souvislosti s ustavičnou fašizací společnosti se však ničemu již divit nemůžeme! I česká veřejnost, i pracující lid, je již zmanipulována buržoazní propagandou, která dělá z budování socialismu totalitu a katastrofu. Ve skutečnosti však Vítězný únor byl štěstím a demokracií pro pracující lid v Československu. Pracující lid zvítězil ve svém dlouhém třídním boji nad svými vykořisťovateli. Pracující lid měl možnost budovat socialismus po dobu 40 let. A pracující lid se svou vůdkyní - Komunistickou stranou Československa - vybudoval socialismus, který se stal bohatstvím pro všechny pracující masy v ČSSR. Socialismus byl bohatstvím pro všechny, kteří pracovali a neměli zájem na obnovení kapitalismu. A právě toto bohatství, v podobě socialismu, nebylo pracujícímu lidu dovoleno. Kontrarevoluce v roce 1989 zničila socialistický stát, obnovila buržoazní stát a restaurovala kapitalismus. Socialismus a jeho dědictví bylo ukradeno několika kontrarevolučními jednotlivci, kteří se z výsledků socialismu obohatili a poté socialismus sami kritizovali a stále intenzivněji proti budování socialismu brojí!
V roce 1989 jsme přišli o socialismus, který je budoucností lidstva! Ne však na dlouho, kapitalismus zvítězil pouze dočasně. Přijde čas, kdy si pracující lid vezme vše, co mu kontrarevoluce vzala, zpět! Nebudeme se věčně dívat, jak kapitalismus vykořisťuje miliony pracujících lidí, jak ničí životy dělnické třídě a všem "sociálně slabým" vykořisťovaným lidem a jak rozkradl a rozkrádá poslední zbytky dědictví budování socialismu. Máme právo na výsledky své práce, máme právo na výrobní prostředky! Máme právo na socialismus!
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz