Temný pohled na situaci v Německu a v Maďarsku aneb bude se historie opakovat?
Přidáno v sobotu 14. 1. 2012
Když v roce 1945 skončila 2. světová válka porážkou fašistických režimů ve světě, především díky zásluhám Sovětského svazu, pracující v mnoha zemích na světě si představovali pokojný a mírový společensko-politický vývoj na světě, již bez válek, které by si vyžádaly milionové oběti a bez fašistů a diktátorů. Tehdy nikoho nenapadlo, že 67 let po zničení fašismu budou v ulicích pochodovat neonacistická hnutí, která budou vyzývat k rasové či národnostní nenávisti.
Politický vývoj po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 však postupně vedl k rozpadu Sovětského svazu a světové socialistické soustavy, tudíž i k obnovení kapitalismu v zemích východní Evropy. Imperialismus se však nemohl na vrcholu udržet dlouho. Brzy s ním začaly opět hýbat světové hospodářské krize, které byly svým principem podobné s krizí z 30. let 20. století. V současnosti je již kapitalismus v hluboké ekonomické krizi. Evropská unie je blízko rozpadu, v mnoha zemích panuje nespokojenost a společnost se radikalizuje. Buržoazie si nicméně tento pro ni nebezpečný stav společnosti velmi dobře uvědomuje a proto vyvolává a podporuje fašizaci společnosti v mnoha zemích, kde hrozí zesílení vlivu komunistických a pokrokových hnutí či přímo svržení kapitalismu.
Nepochybně se společnost fašizuje víceméně ve všech kapitalistických, civilizovaných zemích. I u nás v České republice se neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti snaží vyvolat rasové nepokoje, aby odpoutala pozornost od skutečných příčin problémů, ve kterých se naše společnost nachází. Ale v naší republice mají stále neonacistické organizace nepatrný politický vliv, ve srovnání třeba s Maďarskem, kde má fašistická strana Jobbik již značné zastoupení v parlamentu. A právě Maďarsko je v současnosti jeden z nejvýraznějších příkladů fašizace společnosti, která postupně vede k dosahování politického vlivu "fašistů v kvádru". Pokud si někdo myslí, že v Maďarsku fašističtí poslanci strany Jobbik vzdávají na veřejnosti hold Hitlerovi či nosí odznáčky s hákovým křížem, je na omylu. Strana Jobbik se tváří jako nacionalistická strana, které jde pouze o národní hrdost a národní zájmy Maďarské republiky. To ostatně v současnosti tvrdí všechny fašistické organizace v mnoha zemích, od DSSS v ČR po NPD v Německu.
V Maďarsku je situace o to složitější, že nejsilnější parlamentní stranou je pravicová, fašizoidní strana Fidesz, která disponuje v maďarském parlamentu pohodlnou většinou, tudíž sestavila vládu bez účasti jiné parlamentní strany. Předseda maďarské vlády Viktor Orbán má tedy parlamentem neomezenou moc. Svými postoji se vládní strana Fidesz podílí na fašizaci společnosti v Maďarsku a na zesilování vlivu strany Jobbik. Obě strany totiž mají mnoho společného, což se projevuje např., když strana Jobbik podporuje reformy vládní strany Fidesz. Nedávno byl např. schválen zákon, který je namířen proti sociálně slabým, především bezdomovcům.
V Maďarsku se nebezpečí nástupu fašismu stalo již reálným a je o to nebezpečnější, že zde není silná, revoluční, komunistická strana, která by dokázala nebezpečí nástupu fašismu čelit a varovat před ním pracující, kteří podléhají fašistickým teoriím strany Jobbik podobně, jako v Německu ve 30. letech podléhali pracující Hitlerovým falešným slibům. V Maďarsku však je pro fašizaci společnosti i "zázemí", vyplývající z historických událostí. Nutno připomenout, že po brutálním zničení Maďarské republiky rad (diktatury proletariátu) v roce 1919 nastolil v Maďarsku Miklós Horthy první fašistický režim v Evropě, při kterém byla levicová opozice pronásledována. V Maďarsku již vládl fašista Horthy v době, kdy Itálie a Německo byly ještě buržoazně demokratické země. Během 2. světové války bylo Maďarsko velmi oddaným spojencem nacistického Německa, dokonce bylo fašistické Maďarsko posledním Hitlerovým spojencem. Na konci 2.světové války se na pár měsíců dostal v Maďarsku k vládě šílenec Ferenc Szálasi s otevřeně fašistickou stranu Šípových křížů. Oproti Horthyho fašistickému režimu byla Szálasiho vláda ještě brutálnější a krvavější. Za 2. světové války zemřelo v Maďarsku asi 700 tisíc lidí.
Po dobytí Maďarska Rudou armádou byla nicméně fašistická vláda ukončena a byla otevřena cesta pro budování socialismu. I když je pravdou, že maďarští pracující byli zpočátku nadšení pro budování socialismu, v 50. letech se začaly opět objevovat tendence návratu minimálně k buržoazně demokratickému systému. Tyto tendence, i díky revizionismu premiéra Imre Nagyho, přerostly v roce 1956 ve fašistické povstání proti socialistickému zřízení, které si vyžádalo mnoho životů z řad komunistické strany. Povstání bylo potlačeno a po nástupu Jánose Kádara se situace v Maďarsku víceméně „stabilizovala“, nicméně fašistické tendence maďarské společnosti se udržely až do současnosti, což je živnou půdou pro nebezpečí nástupu fašismu.
V posledních týdnech se však začíná situace vyostřovat i v Německu. Podle internetových serverů se v Německu začínají množit útoky pravicových extremistů proti radikální levici. Termín radikální či krajní levice je potřeba brát s rezervou, protože pokud byly útoky směřovány i na parlamentní, levicovou stranu Die Linke, tuto stranu nelze označit za krajně levicovou. Ale podstatné je, že i v Německu se pravicoví extremisté začínají vzmáhat a začínají se projevovat agresivními útoky, které mají blízko k individuálnímu teroru, což však pro neonacisty není žádná španělská vesnice. Když jsem si četl o útocích neonacistů na socialisty a komunisty v Německu, velmi mně to připomnělo ty útoky nacistů proti komunistům, o kterých jsem četl v knize Smrt je mým řemeslem, popisující situaci v Německu především v meziválečném období minulého století. Ve 20. a 30. letech minulého století byly vzájemné útoky nacistů a komunistů zcela běžné. Jsou snad současné útoky nacistů proti komunistům znakem toho, že se historie opakuje? A pokud se historie bude opakovat, bude hrozit i nástup fašismu v Evropě či vyvolání dalšího válečného konfliktu?
Buržoazie je připravena použít jakýchkoliv prostředků, aby uhájila své panství. A je pravdou, že pokud dokázala již jednou buržoazie obětovat 60 milionů lidských životů proto, aby se udržela u moci, tak toho bude schopná vždy, v jakékoliv době, dokud její panství nebude definitivně zničeno. Proto pro nás nemůže být po zkušenostech z 20. století překvapením, že buržoazie fašizaci společnosti nebrání a spíše se zaměřuje na komunistické a pokrokové hnutí, které se snaží svrhnout kapitalismus a budovat socialistickou společnost. Premiérka Německa A. Merkelová nijak výrazně do boje proti neonacistům nevyrazila, protože nemá ani důvod, takže fašistická NPD si může postupně upevňovat svůj vliv, aby byla dostatečně silná pro zachování existence kapitalismu.
Tento vytyčený cíl mají všechny neonacistické a fašistické organizace po celém světě. Ať se tváří sebevíce vlastenecky a levicově, nikdy nebude jejich cílem vláda pracujících, ale zachování vlády kapitalistů v ještě brutálnější podobě nežli v buržoazně demokratickém režimu. Příkladem toho byla Hitlerova NSDAP, která se tvářila velmi sociálně a levicově (název socialistická měla dokonce v názvu), ale ihned po dosažení moci nechala veškerou opozici, především levicovou od sociálních demokratů přes komunisty až po anarchisty, popravovat a zavírat do koncentračních táborů. Pokud někteří antikomunisté dnes tvrdí, že NSDAP byla levicová, protože měla v názvu slovo „socialistická“, je to pouze důkaz prostořekosti a iracionálního uvažování antikomunistů a pravičáků. Pokud by byl zákonitě název strany odrazem její činnosti a jejího programu, tak by byli antikomunisté nuceni přiznat, např. že Maďarská strana pracujících (existující v Maďarsku do roku 1956) byla stranou všech pracujících, protože se tak jmenovala... Dnes je jasné, že žvásty o socialismu se NSDAP pouze maskovala a tajila své skutečné cíle, namířené právě proti veškerým možnostem svržení kapitalismu, podobně jako se fašistické hnutí maskují sociálním a vlasteneckým programem dnes.
Fašizace společnosti je rozhodně nebezpečná a je tím nebezpečnější, když proti ní nebojuje silná, revoluční, komunistická strana. Tomu je tak v Maďarsku, u nás v České republice a do jisté míry i v Německu. Naopak třeba v Řecku, kde je KKE silnou a početnou politickou stranou, mají fašistické organizace jen minimální šanci na nástup k moci. Je potřeba brát v potaz i historické události, které velmi úzce souvisí s tím, co se děje dnes. My komunisté v České republice, i když nesouhlasíme s vývojem situace především v Maďarsku a dalších zemích, nemáme možnost zabránit fašizaci společnosti v zahraničí. Musíme však zabránit fašizaci společnosti alespoň tak, kde tu možnost máme, v České republice. Nesmíme dopustit a hlavně KSČM nesmí dopustit, aby se v ČR objevil „český Orbán“ a „český Jobbik“. Myslím si, že 60 milionů mrtvých, které má na svědomí kapitalismus ve své nejreakčnější podobě ve fašismu, je pro nás varováním, že se fašisté již nikdy nesmějí dostat k moci.
Petr Kračmar
www.komsomol.tym.cz