Vikinka byla plemene Furioso. Děda ju koupil od jednoho pána který Vikinku hrozně týral. Jak knám došla byla hrozně vychrtlá že jí šli vidět i žebra. Na zadních nohou měla velké jizvy po zašívání. K tomu byla hrozně zlá. Jednou došel se na ní podívat veterynář. Jak ju uviděl tak řekl to je ta svińa zlá co mě jednou pokopala a pokousala. Ani sme se nedivili když ju týrali tak co pak měla dělat. Já jsem se jí vůbec nebála, hned mi padla do oka. Měla jsem jí hrozně ráda. Mě to připadalo tak že to cítí a neublíží mi. To se taky stalo jednoho dne sme na ní začli s mojí sestrou jezdit. Byla hrozně hodná a šikovná. Do teďka nemůžu pochopit jak takovéme krásnému zvířeti mohl někdo ublížit. Lidé co jí ublížili doufám že za to aspoň nějak zaplatili. Jinak to nepochopim že někdo takoví může být. Mohu k tomu říct jen jendo že jsem ráda že ju můj dědeček koupil. Vikinka byla jediný koník kterého jsem měla tak hrozně ráda. Naučila mě toho hrozně moc a jsem jí za to hrozně vděčná. Pak sní byl hrozně dobrý koník. Orala lidem brambory chodili sme sní na karneval vozit děcka. Na karenevale se nikdy nestalo že by někomu ublížila byl na ní velký spoleh. Nakonec na ní mohl jezdit kdo chtěl aj malé miminko a nezhodila by ho. Měla děti hrozně ráda. Jednou přišla paní za dědou jestli by nešel vozit děcka na karnevale. Děda je hrozně hodný tak řekl že ano. Tak sme si všechno nachystali a těšili sme se jak nás lidé uvydí v těch převlecích. Blížila se osmá hodina ráno. Chystali sme se jít ke koním, ale najednou zvonil mobil jako o život. Volal můj děda že Vikinka umřela. Moje maminka mě hned zavolala dolů, že z Vikinkou není něco v pořádka že musíme honem do stáje.V ten moment mi vyletěli zlzy. Ani sme neposnídali a jeli sme honem do stáje za Vikinkou. Jak sme tam dojeli tak už jsem vyděla Vikinku ležet na zemi. Vůbec se nehýbala , hned jsem věděla že Vikinka už nežije. Rychle jsem si kní kledkla a hladila jsem ju po jejím krásném černém krku. Vůbec jsem nevěřila že nás tak krásná a hodná kobylka opustila na věčné časy. Bylo jí pěkných 25 let co nás opustila. měla k tomu 4 hříbata a to dvě kobylky a dva hřebečky.
Vikinko nikdy na tebe nezapomenem. Byla si naše vše uplně vše náš život a všechno co o koních umíme tak to jsi nás naučila ty jen ty. Máme tě hrozně rádi. Viki s velkým V mi budeš ležet pořád v srdíčku. MTMR. Doufáme že se máš na těch koňských pastvinách dobře a užíváš si svého života a doufám že na nás budeš spomínat jen v dobrém. Tak jako mi na tebe.
Music Lyrics