Cihlářství v našem rodě
Cihlářství v našem rodě
Výroba cihel má v naší rodině mnohaletou tradici, protože mnoho našich předků z matčiny strany pracovalo v cihelnách. Jako cihlářský dělník se v Randůškově rodě poprvé objevuje Jan Randůšek, který pracoval nejprve ve staré kroměřížské cihelně, jež byla ve Štěchovicích v místech, kde je dodnes Wechův dvůr. Ještě než začal Jan pracovat v cihelně tak nastoupil jako dělník do kroměřížského cukrovaru, který byl na předměstí směrem k Hulínu. Právě v cukrovaru se seznámil se svou budoucí ženou Marianou, dcerou Jana Piše, cihláře v Kroměříži, která zde taky pracovala jako nádenice. Pravděpodobně její otec se postaral o to, aby Jan Randůšek přešel pracovat do cihelny. Jan pracoval v cihelně od sedmdesátých let 19. století až do své smrti, kdy v roce 1892 umírá v Nemocnici milosrdných sester na Malém Vale na tuberkulózu. Ještě před svou smrtí přešel pracovat již jako zkušený cihlář do nové cihelny, která stávala při ratajské silnici až na samém okraji Kroměříže. Z cihelny se dodnes zachoval hliník, který je z části zasypaný a je vidět ze silnice do Rataj před Výzkumným ústavem. Ulice, kde cihelna stávala se dnes jmenuje U cihelny. Právě s touto novou cihelnou, která dostala číslo popisné 101 je na několik desetiletí spojen osud několika členů naší rodiny.
Jan Randůšek se oženil 17.5.1881 s Marií Pišovou (Kurovskou) a měli spolu sedm dětí Anežku 1876-1964, Arnoštu 1882-?, Augustina 1884-1886, Františka 1886-1888, Marii 1888-1967, Aloisii 1891-1891 a Antonína 1892-1971. Všechny děti kromě Anežky a Arnošty se narodily v cihelně. Rodina pak žila v bytech, které byly vystavěny přímo v areálu cihelny, jednalo se o přízemní dům jak je vidět na plánech, které se dodnes zachovaly v kroměřížském archivu. Cihelna měla č.p. 101 a nazývala se podle majitele - Kühnlova cihelna.
V kroměřížské cihelně pracovalo mnoho mistrů a dělníků, mezi nimi i Augustin Drapp, který se narodil 1.12.1862 v Brně. Jeho matka Klára Drappová, která zůstala svobodná a žila se svými rodiči Augustinem a Terezií rozenou Šubertovou. Kdy jejich vnuk Augustin přišel do Kroměříže není známo, dle dochovaných matričních záznamů je již v roce 1896 uváděn jako cihlář v Kroměříži. Zde se také seznámil s rodinou Jana Randůška. Když v roce 1892 Jan umírá, ujal se vdovy Marie a dvou posledních dětí. Nejmladšímu Antonínovi ( Antonín Randůšek, můj dědeček ) nebyl ani rok. V roce 1897 se přistěhovala do cihelny také svobodná druhorozená dcera Jana Randůška Arnošta, které zde zemřela v roce 1899 dvouletá dcerka Aloisie. V dubnu 1896 se Augustinu Drappovi a Marii, vdově po Janu Randůškovi narodila v cihelně dcera Františka, která ale ve čtyřech letech umírá. V květnu 1898 se jim narodila druhá dcera Klára Augustina, za kmotra jí šel Adolf Pavlas cihlářský mistr z vážanské cihelny. V červenci 1900 se jim narodila třetí dcera Adolfína, které se říkalo Dolfka, ta se v roce 1926 provdala za Karla Čižmaře, který byl dalším cihlářem v rodině, pracoval v cihelně v Lutopecnách. Jako poslední se v červnu 1902 narodil Augustin, ten se v roce 1928 oženil s Albínou Hradilovou a měli spolu pět dětí, díky kterým na kroměřížsku rod Drappů pokračuje dodnes. Do kterého roku pracoval Augustin Drapp v kroměřížské cihelně zatím není možné zjistit, v matričních záznamech narození jeho dětí se do roku 1900 uvádí jako cihlář v kroměřížské cihelně. Do roku 1915 se musel se svou rodinou přestěhovat do Kojetína, kde pracoval jako topič v kojetínské cihelně. V Kojetíně se vyučil i Antonín Randůšek a než v roce 1913 narukoval do Kroměříže pracoval taky krátce v cihelně. Po návratu Antonína z války v roce 1920 už Drapp s rodinou bydleli v Popůvkách u Kojetína na čísle 49. Jednalo se o větší dům, který měl pět bytů, majitelem domu byl Albert Prchal zdejší majitel cihelny. V domě dále žil Josef Zaoral cihlářský dělník, Trávníček František cihlářský dělník, Motalík Josef a Matoušek František také dělníci v cihelně, všichni byly zároveň majiteli bytu, kde žili i se svými rodinami. Pracovali společně na kruhové cihelně u Popůvek, která patřila Albertu Prchalovi. U Popůvek byla ještě jedna cihelna, která patřila Klimentu Návratovi, zde dělal mistra cihlářského Josef Slušný a cihelna i s byty měla číslo popisné 55. V roce 1911 byla v Popůvkách jen jedna cihelna a v roce 1924 již dvě cihelny.
Dle úmrtního záznamu v matrice zemřelých, která je uložena v Kojetíně zemřel Augustin Drapp 25.2.1923 ve věku 60 let na zánět plic v Popůvkách právě na čísle 55, kde se svou rodinou bydlel a do své smrti pracoval jako topič v cihelně. Po jeho smrti pak jeho žena Marie odchází do Kvasic na starou hájovnu ke svému synovi Antonínu Randůškovi, kde 9.1.1935 zemřela a pohřbena byla na kvasickém hřbitově.
Také syn zemřelého Drappa Augustin pracoval jako cihlář a to v cihelně v Lutopecnách kam odešel po válce v roce 1923 pracovat i Antonín Randůšek. Zde získal v roce 1928 vysvědčení s následujícím textem:
Majitel této listiny Randůšek Antonín nar. r. 1892 Kroměříž byl u mě zaměstnán jako cihlářský mistr po dobu pěti roků. Při ruční výrobě v žárových pecích, taktéž při výrobě strojní cihel různého druhu a pálení v kruhové peci s Kelerovýma sušárnama. Potvrzuji tímto že svou povinnost zastával svědomitě, poctivě a střídmě, tak že ho s jeho spolehlivou prací každé firmě mohu doporučit. Podepsán Josef Tomášek majitel cihelny v Lutopecnách 10.12.1928.
Cihlářským mistrem se tak Antonín stal ve svých 36 letech, měl jistě bohaté zkušenosti, protože od dětství vyrůstal v cihelně, která se pomalu na přelomu století modernizovala. Zřejmě také to mělo vliv na jeho rozhodnutí v učení, do kroměřížské cihelny byly instalovány parní lokomobily a tak se vyučil kotlářem v cukrovaru v Kojetíně. Cihlářské řemeslo se měl od koho učit, jeho otčím Augustin Drapp byl cihlářem. V cihelně v Lutopecnách pak spolu pracovali ve dvacátých letech Antonín Randůšek jeho nevlastní bratr Augustin Drapp a švagr Karel Čižmář.
Ještě než se Antonín Randůšek odstěhoval do Lutopecen pracoval po světové válce v Popůvkách jako cihlář, toto povolání měl napsané i v kartě legionáře. Jestli pracoval od roku 1920 do 1922 přímo v Popůvkách, kde nedaleko vesnice při hlavní silnici do Brna byl menší hliník (viz mapka), nebo přímo v kojetínské cihelně, která byla nedaleko Popůvek se mi nepodařilo zjistit. V únoru 1922 když se poprvé Antonín ženil měl jako bydliště napsané cihelna, pak číslo 28 Popůvky. Za ženu si vzal Anežku Tomšů (Tomšovou) narozenou v roce 1897 v Popůvkách, její rodina bydlela na čísle 28. Po smrti jejich syna Antonína odchází Antonín Randůšek s rodinou do Lutopecen na číslo 84.
V roce 1928 pak odchází Antonín Randůšek z Lutopecen pracovat jako cihlářský mistr do cihelny v Kvasicích, tehdy patřící kvasickému hraběti Arnoštu Thun-Hohensteinovi. Zdejší cihelna byla v dost špatném stavu a neprosperovala. Hrabě viděl v Randůškovi asi velké naděje, dne 4.9.1928 nechal vypracovat plány nové kruhové pece systému August Dannenberg, jak je uvedeno na plánech, které se dodnes zachovaly. Se stavbou pece se začalo v roce 1929 a na celou stavbu dohlížel i Randůšek. V cihelně uplatnil i nové zařízení na přikládání uhlí od firmy Ježek Blansko ve válce se totiž seznámil s jedním inženýrem dané firmy a tak ho po válce oslovil. V nové peci s deseti komorami trvalo pálení cihel deset dní. Do jedné komory se dalo navézt až 4000 cihel. S Antonínem odchází pracovat do cihelny i Karel Čižmář s rodinou. Obě rodiny dostaly od hraběte k ubytování prostornou hájovnu, postavenou nedaleko cihelny. V roce 1935 postavil Antonín nový dům, který převzal číslo po hájovně 118 a kam se obě rodiny přestěhovaly. V té době se do cihelny přistěhoval i synovec Randůška, Kůrka s rodinou, syn Arnošty Randůškové a Viléma Kůrky. Také on začal pracovat v cihelně jako cihlář a rozšířil tak toto řemeslo v naší rodině. Antonín Randůšek pracoval v kvasické cihelně jako mistr až do roku 1946, po zkonfiskování hraběcího majetku už cihelna moc dobře nefungovala. Kapacita, kterou Randůšek dosáhl 800 000 kusů cihel ročně pomalu klesala a věhlas kvality jak se říkalo Randůškových cihel také. V roce 1949 si cihelnu ještě na krátký čas Randůšek pronajal a později zde pracoval už jen jako vedoucí a v důchodu jako topič. V roce 1971 umírá cihlářský mistr Antonín Randůšek a s ním končí i cihlářské řemeslo v našem rodě. Nezůstalo nic než jen pár fotek a zbytek cihlářského nářadí, rok po jeho smrti byla zbourána i cihelna, nestojí už dokonce ani cihelna v Kroměříži a Lutopecnách se kterými byl osud našich předků tolik propojen.
V roce 1946 dostal Antonín Randůšek od kvasického hraběte Thuna vysvědčení, které svědčí o jeho šikovnosti a umu v oboru cihlářském.
Podepsaná Národní správa lesů a velkostatku ve Kvasicích potvrzuje tímto, že Antonín Randůšek, narozený dne 7. května 1892 v Kroměříži, okres Kroměříž, bytem Kvasice, byl zaměstnán u bývalého velkostatku ve Kvasicích od 15.12.1928 do 14.2.1946 jako cihlářský mistr.
Po dobu svého zaměstnání vykonával veškeré práce do tohoto oboru spadající velmi přesně a s velkou pílí a osobním zájmem. Zejména se osvědčil jako samostatný vedoucí provozu po technické stránce, dobře ovládá veškerou manipulaci při výrobě, sušení, pálení a uskladnění cihlářského zboží jak normálního, tak také i tenkostěnného. Protože se při všech jemu svěřených pracích velmi dobře osvědčil, můžeme jej každému jako skutečného odborníka co nejlépe doporučiti.
Toto vysvědčení vydává se jmenovanému k ukončení jeho zaměstnání u národní správy velkostatku, protože cihelna přešla v parcelačním řízení do vlastnictví obce Kvasice.
Kvasice, dne 14.února 1946
Cihláři v našem rodě pokračování
Další cihlář v našem rodě byl Antonín Macenauer, který pracoval jako cihlářský mistr v cihelně u Velehradu. V roce 1901 je v matričním záznamu velehradské matriky uveden jako bednář a cihlář. Bydlel se svojí rodinou na č.p. 79, což bylo číslo popisné v cihelně, kde také jako bednář vyráběl formy na cihlářské výrobky. Po roce 1901 bydlel na č.p. 22 a je uváděn jako cihlářský mistr. Z rodu Macenauerů pochází moje prababička Ludmila 1848-1926, která se provdala za Arnošta Brázdila do Kvasic.
