Stručná historie cihlářství

Středověké cihlářství navázalo na tradici Římskou, která byla po pádu říše udržována v oblasti středomoří. Do Evropy se začala šířit od 8. století s křesťanstvím. Zásluhu na tom měly zejména řády benediktinů a cisterciáků. Rychlejší rozvoj cihlářství na našem území začíná ve 12. století za vlády Vladislava II. Zmínky v dobové literatuře však nacházíme častěji až od počátku 14. století. To jsou již majitelé cihelen součástí měšťanské třídy, v Praze zakládají vlastní cech. Literatura a dobová ikonografie se však jen zřídka dotýká samotných řemeslníků a výroby cihlářského zboží. Jedná se především o zmínky v městských knihách.

K nám přicházelo cihlářství dvěma směry, jednak z Francie a z Flander, přímo nebo přes Porýní a Slezsko, dále pak z Lombardie a to zejména na Slovensko. Ve 13. století se k nám přes Slezsko dostává výroba masivních cihel, tzv. BUCHET. V městském prostředí byla již od počátku 15. století cihla obecně používanou stavebninou. Cihlářství bylo řemeslem svobodným, mohl jej provozovat každý, kdo přihlásil živnost a zaplatil daň. Podle dobových pramenů se cihláři dělili na cihláře zdící, ti vyráběli cihly a cihláře krycí, kteří vyráběli střešní krytinu. Cihláři (cihlař, truplař, czigler, laterstor aj.) se často usazovali při městech pokud zde našli kvalitní cihlářskou hlínu. Například v Chebu se připomínají v roce 1360 dvě cihelny, v Žatci v roce 1380 cihelna u Ohře.

Nejstarším způsobem vypalování cihlářského zboží je vypalování polní, milířové. Po té přichází na řadu komorové pece s odděleným prostorem pro oheň a pro cihly. Do střední Evropy tento typ přinesl ve 13. století pravděpodobně řád cisterciáků. K dalším typům patřila pak německá otevřená pec. V devatenáctém století přichází vynález pece kruhové. Varianta Hoffmanovy kruhovky byla patentována v roce 1858. V roce 1869 zřizuje tuto kruhovku i na našem území v Praze. Také ruční výroba cihel doznala velkých změn, první patent na cihlářský tvářecí stroj v Anglii byl podán v roce 1619 Johnem Ethringtonem. Na Moravě byl ruční cihlářský stroj vynalezen Josefem Hardtmuthem na konci 18. století. První tvářecí stroje poháněné parou se začínají objevovat  po polovině 19. století, například v roce 1855 patent Josefa Karlíčka a Josefa Martínka.

Kolkování a značení cihel

Počátky používaní kolků (značek) se uvádí od pozdní gotiky, kdy bylo kolkováno pouze obchodní zboží, zboží pro vlastní potřebu kolkováno nebylo. Nejstarší kolek zjištěný na Slovensku má podobu znaku města Banské Bystřice a pochází ze začátku 15. století. Kolkování každé cihly nastává od 2. poloviny 19. století. První kdo zavedl kolkování každé cihly byl H. Drasche. V našem prostředí uvádí kolkované cihly E. Picmausová, která dokládá z Uherského Hradiště kolek plasticky vystupující z výrobku s písmeny HR v srdíčku. Jedná se pravděpodobně o jarošovskou cihelnu. Tato cihla je datována do 17. století. Kolky ( nápisy či iniciály ) uzavřené do motivu srdce byly velice oblíbené i u Vídeňských cihlářů a to v širokém časovém období od 16. do 19. století. Kolky dělíme na dva základní typy: pozitivní, neboli vystupující, jsou běžné od 17. do 18. století. Negativní, vytlačené značky jsou zastoupeny nejčastěji a jsou mladší, lze je zařadit do 19. století.  

Heinrich von Drasche - Wartinberg
19.4.1811 Brno - 24.7.1880 Vídeň
Po smrti svého strýce Aloise Miesbach v roce 1857 převzal cihlářské společnosti u Vídně.




 

Značka svého výrobce, kterou zavedl Heinrich von Drasche