Můj výcvik
Při výchově a výcviku pejska jakéhokoliv plemene je podstatné, aby jste měli o jeho výchovu a výcvik skutečný, nejen chvilkový zájem, aby jste na něj měli dostatek trpělivosti, lásky a času a aby jste si jeho správným vedením u něj získali bezmeznou důvěru.
Nesmíš!
První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš!”. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou, vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.
Sedni! Lehni!
Tyto povely bychom měli se vší vážností začít štěně učit, když je asi tři měsíce staré, ale není důvod, proč bychom ho na povel k sednutí neměli zvykat od samého začátku, např. když mu podáváme misku se žrádlem. Jemný tlak v oblasti pánve přinutí štěně k sedu, jemné protažení přední nohou, když štěně sedí, mu ukazuje, jak si na požádání lehnout. Současně s tím vyslovíme jasný povel. Pochvala a odměna jsou při tomto výcviku vždy na místě, ale nikdy štěněti neodpíráme potravu, pokud si okamžitě neosvojí tento povel, protože to by mu mohlo způsobit zmatek v hlavě.
Ke mně!
Uposlechnout tohoto povelu se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho při tom rovněž zavolat jménem) částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme: „Ke mně. .....!”. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.
Dej!
Toto je další důležitý povel, který musíme cvičit od počátku. Když štěně nese v tlamě nějaký předmět, jemně mu ho vyjmeme způsobem, že uchopíme horní část tlamy u špičáků a spodní část tlamy tak, že předmět vypadne na zem, zatímco opakujeme povel „dej!”. Okamžitě štěně odměníme. Opakováním tohoto cviku štěně brzy pochopí, co se po něm žádá.
Zůstaň!
K tomuto cviku budeme potřebovat svinovací vodítko. Přikážeme štěněti, aby si sedlo, a zopakujeme povel „zůstaň!”. Pak od něj začneme postupně couvat a uvolňovat vodítko. Pokud štěně vyskočí za námi, opět mu přikážeme, aby si sedlo, a proces zopakujeme. Jakmile se dostaneme na konec vodítka, zavoláme štěně k sobě a odměníme. Jakmile pochopí, co od něho chceme, můžeme začít s výcvikem bez vodítka, a pokaždé, než k sobě štěně zavoláme, poodejdeme vždycky o kus dál.
Cvičení chůze u nohy
S tímto tréninkem můžeme začít, když jsou štěněti tři až čtyři měsíce. Účelem je, aby se naučilo chodit u naší levé nohy na vodítku nebo bez vodítka. Možná zjistíme, že se k tomuto tréninku hodí lépe řetízkový (stahovací) než běžný obojek, ale vždy se musíme ujistit, že je správně nasazen. Pomalou chůzí se procházíme se štěnětem na vodítku vedle sebe. Jestliže zůstává pozadu nebo táhne dopředu, regulujeme jeho chování tak, že zatáhneme vodítkem spolu s příkazem „k noze!”. Toto cvičení omezíme na patnáct minut, a vždy necháme štěně si také hrát a skotačit bez vodítka, aby se nezačalo nudit, a vždy, když se chová správně, ho patřičně odměníme.
Pokročilý výcvik:
Jakmile si štěně osvojí základní výcvik, můžeme postoupit k výcviku složitějšímu. Důvodem pro další výcvik je rozšíření prvků, které už zná, a aby se z něho stal vnímavý, dobře vycvičený jedinec. V této fázi bývá někdy užitečné vstoupit do kynologického klubu, který se takovýmto výcvikem zabývá.
Aport!
Sedícímu psovi u nohy je přikázáno, aby zůstal, poté cvičitel hodí do dálky předmět (často se užívá dřevěná nebo plastiková činka). Pes čeká na povel „přines!” (nebo „aport!”), načež pes běží, předmět vyhledá a rychle se vrátí ke cvičiteli, jako při přivolání. Pes by neměl předmět kousat nebo ho upustit, ale má si ho od cvičitele nechat v klidu odebrat z tlamy.
Odvolání, přivolání psa
K tomuto cviku se nám opět bude hodit svinovací vodítko. Psovi u nohy zavelíme, aby si sedl nebo lehl a pak přikážeme „zůstaň!”. Cvičitel odkráčí z místa, otočí se čelem ke psu. Na příkaz „ke mně!” by měl pes bystře reagovat, přiběhnout a sednout si v blízkosti cvičitele čelem k němu. Cvičitel by ho poté měl posadit ke své levé noze.
Odnaučení skákání psů na lidi
Zejména mladí psi rádi skáčou na lidi (pokud se jim to dovolí) a mohou nás při tom poškrábat, větší pes může dokonce povalit dítě a velmi je polekat. Abychom psa tomuto nežádoucímu chování odnaučili, okamžitě mu dáme přední tlapy dolů na zem a přikážeme mu, aby si sedl, nebo mu v případě nutnosti zatlačíme na bedra.
