křesťanství
Kulturu a umění, jež se rozvíjely v 1-6 stol. n. l. na území římské říše působením nového křesťanského náboženství, nazýváme křesťanskou antikou, protože jejich obsah je křsťanský, ale forma antická. Křesťanská antika je tudíš součástí římské kultury a umění, od něhož se liší jinou ideologií, jiným životním a světovým názorem. Hlásá novou morálku, rovnost lidí před Bohem a spravedlnost na onom světě. Tím se stává přitažlivým pro potlačované vrstvy obyvatelstva (chudinu a otroky), protože hledalo vysvobození z neuspokojivých poměrů v úniku do nadpřirozeného světa, lidé spatřovali spásu v návratu k bohu jako prvopočátku všeho stvoření. Přestože byli zprvu křesťané pronásledováni, postupně začínají křesťanskou ideologii vyznávat široké vrstvy i vzdělanci, později se však přizpůsobilo poměrům římské spolěčnosti natolik, že se se roku 313 stává státním náoženstvím, rovnoprávným pohanství.
První umělecké projevy křesťanů nacházíme v katakombách. Křesťanská víra v poslední soud, kdy kdy se těla mrtvých spojí s dušemi k zmrtvýchvstání, spalování zakazovala. Proto se pohřby uskutečňovaly do sarkofágu nebo do země na hřbitově nebo do katakomb.Katakomby jsou podzemní chodby v několika patrech nad sebou s výkllenky vytesanými do skály, do kterých se pohřbívaly mrtvoly. Pohřbívali do nich i Židé a pohané. Nejznámější jsou katakomby Domicilliny a Priscilliny podél Via Appia v Římě, nachazíjí se také v Neapoli, na sicílii a v Alexandrii. Nástěnné malby, kterými jsou zdobeny jsou dílem řemeslníků, kteří zdobili i římské vily a domy, mají vtšinou polořemeslnou úroveň.