Cizí jazyk, nebo jiná galaxie?
Umíte cizí jazyky? Já ne! A byli jste někdy v cizí zemi a museli se dorozumět, aniž by jste byli obdaření plnou slovní zásobou? Pokud patříte mezi ty šťastné, kteří sypou slovíčka tak plynule, jako by jste v dané zemi prožili kus života, gratuluji.
Docela si dovedu představit, jak se Filípek cítí, když potřebuje rychle něco říct, ale my mu prostě nerozumíme. Automaticky mu při vysvětlování začnou mávat ručičky a celý děj přehraje pomocí dětské pantomimy. Ale co takhkle obráceně? Co když my uděláme něco, co jemu nedovedeme vysvětlit? Tady ani napodobování nefunguje. Proč například musíme při nakupování bundičky v obchodě několik zkoušet? Proč řešíme, že mu nepasuje barva, velikost, střih! A už vůbec je pro něj nepochopitelné, že doma ho nutíme zkoušet znovu oblečení, které tak pracně protrpěl jen proto, aby se všichni doma podívali, jakou má novou věc. Stejné je to s botama. Proč má jedny do školy a jedny na zahradu? Proč prostě nemůže chodit v gumovkách, které se tak lehce obouvají a nemůže v nich jít do města, do školy a nebo lozit po stromech?
Takové maličkosti, taková spousta chaotických jednání, které mu nedokážeme vysvětlit. A pak mu prosím někdo vysvětlete, že se lidé převlékají do masek, že existují maškarní, pohádkové lesy, fašanky a jiné.....
Ten skřítek v lese není opravdový, je to převlečený pán..... ta paní si oblékla otrhané hadry a nalepila umělý nos jen z legrace, protože si hraje na čarodejnici....
Omlouvám se, ale protáčím oči taky. Nedokážu to vysvětlit, kdyby kdokoli z vás měl jakoukoli radu, jak vysvětlit v "autištině" proč je něco jen jako, sem s ní. Potřebuji radu jako sůl.
Dnes jel Filípek vlakem s Petruškou. Jako vždy vše perfektně zvládli, Filípek poslouchá svoji sestřenici velmi bezproblémově. Jenže, dnes vystoupili z vlaku a venku měli studenti poslední zvonění. Šok, chaoz, zděšení, beznaděj a panika. Asi by mi pomohl s tisíci vyjádřeními jak se cítil.
Když jsem si pro něj přišla do školy, paní učitelka mi ho předávala se slovy....."Dnes není ve své kůži". Nastoupili jsme do auta a Filip začal......"už nepojedu vlakem, byl tam Betmen, policista, hokejista a Spaiderman"......chvilku se díval z okna a znovu říká....."už nikdy nepojedu vlakem"
Nemám pro tohle recept, chci ho, chci mu konečně vysvětlit, že tohle není nikdo z cizí galaxie, jediné, co jsem udělala bylo, že jsme se jeli k nádraží projet autem. Filípek zavřel očička a koutkem se díval, jestli tam ještě stojí.
Nestáli, ale až příště pojede vlakem, vím, že se bude panicky bát. Pojede vůbec někdy ještě vlakem?????