7. kapitola
Po zkotrolování obou pacientů se vrátila Poppy zpátky do Bradavic. Charlieho stav se lepšil a každým okamžikem se měl probudit. Ale Harryho stav byl beze změn. Neprobíral se po ničem. Remus byl z toho špatný a i přes naléhání Tonksové a Mag se odmítal od něho hnout. Po třech hodinách se konečně Charlie probral.
„ Co se tam stalo?" zeptala se ředitelka Bradavic.
„ Byl jsem u sebe v bytě, když se tam přemístili tři smrtijedi. Neměl jsem šanci. Spoutali mě a přemístili na nějakou louku. Byl tam Pán Zla a poručil Lestrangové, ať si na mě užije cruciatus. Už jsem zažil tuhle kletbu a zdálo se mi, že to bolelo o něco méně než od úplného zelenáče. Asi to bude znít blbě, ale měl jsem pocit, jakoby většinu té bolesti někdo přebral na sebe."
Po dokončení jeho vyprávění se jako jeden člověk podívali na stěnu, která je oddělovala od Haryho a potom na sebe. Mlčky odešli do kuchyně, aby si to všechno probrali.
*****
Harry se ocitl na místě, které se podobalo ráji. Líbilo se mu tady. Cítil se tu bezpečně a bez problémů. Pak se před ním zjevil muž.
„ Vítám tě tu můj dědici. Jsem Godrik Nebelvír. Jakožto dědic máš určité vrozené schopnosti. Ty musíš ale objevovat sám. Teď si na jednu přišel. Můžeš odlehčit osobám, které máš ze srdce rád od bolesti."
„Takže, jestli tomu rozumím, tak to, co jsem viděl se skutečně stalo?"
„Ano. Jestli ale nechceš o naše schopnosti přijít, tak musíš nalézt naše domy a vzít si tam dědičné kamínky. Až je najdeš, tak se vydáš do Bradavic, kde se skrývá přívěšek bradavického erbu. Do něj vložíš kamínky. Nikomu nesmíš říct, že si dědic do doby, než uznáme za vhodné. Naše domy jsou tvoje, tedy jestli je najdeš, ale já vím, že ano. Tu knihu, kterou si koupil jsem napsal pro tebe. Za mého žití byla totiž vyřčena věštba- Za hodně dávno se narodí chlapec, který bude dědicem tří ze zakladatelů školy. Dědic zmijozelův na něj přenese nevědomky svou částečnou moc a potom se utkají v souboji na život a na smrt...Poznal jsem, že mu budeme muset pomoct. Proto jsem napsal tu knihu. Ve skutečnosti je psaná angličtinou, ale byla zakleta tak, aby ji mohl přečíst jen dědic nás tří. Tou knihou se budeme s tebou spojovat, až budeš mít ten přívěšek obsahuje i dalš věci, které se budou časem odkrývatí . Na nalezení máš dva týdny. Až se příště ocitneš na hranici života, tak tady bude buď Helga nebo Rowena a nezapomeň-nikdo se to nesmí dozvědět. Mimochodem nebudeš moci mluvit, ale budeš umět psát hůlkou. Neboj, hlas se ti zase vrátí za dva týdny. Teď už by ses měl vrátit" usmál se na něj a zmizel.
Když nabyl znovu svého vědomí, tak zaslechl hlasy.
„ Já se od něj prostě Nym nehnu. I když spolu chodíme, tak mě prostě odsud nedostaneš."
„ Remusi, tak aspoň něco sněz. Musíš mít děsnej hlad."
„ Že by mi něco uniklo?" pomyslel si Harry. Vzpomněl si, že nemůže mluvit a tak na sebe upozornil bouchnutím do nočního stolku.Evidentně to zabralo.
„ To se mi zdálo nebo..." Moony se otočil k posteli a uviděl probraného chlapce. Přiskočil k němu a objal ho.
„Dost, vždyť mě udusíš" napsal zoufale Harry hůlkou.
„ Promiň já jen jsem rád, že ji vzhůru. Víš, ležel si tady skoro dvacet hodin a...Moment, proč si to psal?"
„ Jde o to, že já nemůžu mluvit, tak ke komunikaci používám psaní."
„ Ale jaktože nemůžeš mluvit? Já to nechápu" vydechl ztrápeně Moony.
„ Ty tomu nemusíš rozumět. Až bude vhodná doba, tak ti to vysvětlím. Tak a teď půjdeme dolů ne?" Na důkaz svých slov se chtěl postavit, ale spadl zpátky na postel. „ Tak co, pomůžete mi nebo tady na mě budete zírat? A nesnažte se mi říkat, že mám ležet v posteli. Mám narozeniny a nehodlám ležet!"
Proti své vůli mu šel nakonec Moony pomoct. Vykázal Tonksovou a kouzlem mu pomohl se obléknout. Dolů mu pomáhal ze schodů a dovlekl ho až do společenské místnosti ke krbu, kde seděla Tonksová, Charlie, Kingsley, Meg a McGonagallová.
„Vítejte pane Pottere. Jak se cítíte?"optala se ředitelka.
„No, kdybych řekl dobře, tak bych lhal. Lépe je výstižnější."
„ Dobře. Máš narozeniny, tak by to chtělo nějaké dárky" ozval se Rem. Accio dárky. S tím se před Harrym objevila velká hromada dárků. Od Weasleyových, Hermiony, Rema, Meg, Nymf a dalších členů řádu. Byl tam taky dárek od jeho prababičky.
„ Tak myslím, že přejdeme k oficiální záležitosti. Profesor Brumbál napsal dvě závěti. Jedna se týkala mého jmenování do čela řádu a dalších věcí. Druhá je určena vám. Může tady zůstat pár lidí. Já jsem zvolila tyto. Jestli někoho z nich nechcete nebo..."
„Ne, nevadími."
„ Dobře. Ještě, než to otevřete bych vám chtěla nabídnout tykání. Samozřejmě,že v soukromí." Všichni na ni valili oči, jelikož to nečekali. Harry věděl, že to bude jen otázkou než mu něco takového navrhne nebo mu dokonce řekne pravdu. Neváhal. Vstal a přešel k ní a pevně ji objal. To už málem přítomným vypadli oči z důlků a i jeho babičku to překvapilo.
„ Co to má znamenat?" zeptala se výhružným hlasem.
„ Proč ten odměřený tón?" A nasadil ten nejnevinnější obličej.
„ Já vám dovolila tykání, ne objímání."
„ Já si myslím, že na to mám právo.....babičko." Už se nadechovala na odpověď, ale klapala pusou naprázdno neschopna slova. Podívala se mu do očí. Pak k němu přiskočila a objala ho. Nikdo kromě Harryho a Minervy to nechápal.
„Promiň, že jsem se o tebe nemohla postarat, ale bylo to pro tvé bezpečí" rozplakala se. Harry ji začal hladit po vlasech, aby ji utišil. Když se uklidnila, tak si k němu přisedla na pohovku a přitiskla si ho k sobě.
„Může nám to tady někdo vysvětlit?" dožadoval se Moony. Slova se ujala Minerva: „ Tak od začátku. Jsem Harryho praprababička. No nekoukejte tak, už nejsem nejmladší. Teď si kladete otázku, kdo byl můj manžel. Byl to Albus. Našeho syna jsme požádali, aby svým dětem neříkal, že jsme příbuzní, protože by to bylo nebezpečné. Ani James to nikdy nezjistil. Když ho i Lily Voldemort zabil, tak jsem si chtěla Harryho vzít a vychovat ho. Albus mi pak vysvětlil, že u Petúnie bude ve větším bezpečí. Přesto jsem jí moc nevěřila a tak jsem ho do jeho jedenáctých narozenin hlídala. Měla jsem chuť jim říct něco pěkně od plic, ale nemohla jsem to udělat"vzdychla. „Teď mě tak napadá, jak jsi to vlastně zjistil?"
„ Jednou vám to řeknu. Nekoukneme se raději na dědovu zvěť?" Vzal obálku a otevřel ji.
Milý Harry,
Chci ti oznámit, že mám pro tebe knizku bílé magie, která by ti pomohla v boji proti Voldemortovi. Minerva ji určitě bude věět, o jakou jde,tak ti ji dá. Zavolej si Fawkese. Něco ti přinese a pokud bude chtít, tak si ho nech.
Hodně štěstí
Albus P.W.B.Brumbál
PS: Doufám, že Harryho přijmete do řádu
Po dočtení podal obálku babičce, která ji přečetla nahlas. Harry se zadíval do ohně a zavolal Fawkese, který zachvilku přiletěl a položil na stolek před něj podélnou krabici. Zatímco se fénix usadil na madlo, tak on šáhl po krabici a otevřel ji. Uvnitř byl meč Godrika Nebelvíra. Chytil ho do ruky a kolem něj se utvořila záře v barvách ohně. Poté jej raději vátil zpě a otočil se na Fawkese. „No jo, ale jak se ho mám zeptat, když nemůžu mluvit?"
„ Tak to piš a já mu to budu tlumočit. Zná mě, tak by mu to nemělo nijak extra vadit" ozvala se Minerva.
Fawkesi, chtěl bych se tě zeptat, jestli se mnou chceš zůstat. Nemůžu tě do ničeho nutit, ale byl bych moc rád, kdybys zůstal." Jak slíbila, tak to jeho babička tlumočila. Na souhlas zazpíval. Fawkese vzlétl a kolem něj se začal tvořit vír zlaté barvy. Když vše ustalo, tak si všimi nádherně vyřezané truhly.