10. Vražda
Harry, konečně jste dorazili. Smrtijedi právě v úkrytu oživují baziliška,“ hlesl Draco a rozběhnul se k úkrytu Smrtijedů. Za ním bez řečí pospíchalo pět zkušených kouzelníků.
Oba probděli noci v přípravách na tuhle akci a teďka přišla chvíle její realizace. Už to není tak, že by všichni čekali na Smrtijedy a pak se na ně vrhli, nyní to bylo naopak. Smrtijedi byli zahnáni a donuceni se bránit.
Úkryt nebyl daleko, dostali se ke vstupu do skalní soutěsky, která sloužila jako vstup do jeskyně.
„Asi bychom tam neměli jen tak vtrhnout, co třeba použít zastírací kouzlo?“ optal se Fred s úsměvem na tváři.
„Dobrý nápad, hned nás všechny zastřu,“ řekl Horacio a chystal se začít kouzlit.
„Žádná kouzla, jsme moc úkrytu a je možné, že tu jsou detekční kouzla,“ pronesl Harry. Horacio přikývnul že chápe, ale Fred se začal hrabat v kapsách hábitu.
„Našel jsem to,“ řekl si pro sebe a vytáhnul plastovou krabičku.
„Co jsi našel?“ optal se ho Bill.
„Zastírací prsteny, s Georgem jsme na nich pracovali posledních pár dní,“ odpověděl jim Fred a každému podal jeden prsten. Bill si jej nasadil a namístě zmizel.
„Užitečná věcička, jak dlouho to kouzlo vydrží?“ optal se Bill, který splýval s okolím.
„Asi dvě hodiny,“ řekl Fred, ale ještě předtím se hodně zamyslel.
„To by mělo stačit, jdeme dál,“ pronesl Harry a všichni si nasadili prsteny.
Už byl vidět vchod do jeskyně, když někdo Harryho zatahal za rukáv, aby zastavil. Otočil se, aby zjistil co se děje a spatřil jak k nim běží bílá laň. Nebylo pochyb o tom, že je to něčí patron.
„Smrtijedi nečekali až je napadnete a zaútočili na Doupě, je jich deset.“ Jakmile tato věta zazněla, všichni ztuhli a patron zmizel.
„Musíme jim rychle na pomoc,“ řekl Bill, ale Harry ho zastavil.
„Vím, že to bude znít bezcitně, ale musíme to tu dokončit. Draco ví jak se dá ten Bazilišek zničit, ale potřebuju, aby jste ho bránili. Já se vrátím do Anglie, hned jak to tam vyřídím, budu zpátky, spoléhám na vás,“ řekl Harry a rozběhnul se pryč ze soutěsky.
„Vůbec se mi to nelíbí, stane se něco špatného, cítím to v kostech,“ řekl Horacio.
„Takové věci neříkejte, nebo se doopravdy něco stane,“ napomenula ho Minerva.
Draco se ujal vedení a společně se nezpozorováni dostali dovnitř. Draco je vedl složitým jeskynním systémem, až zaslechli nějaké hlasy.
„Už pár dní tu působím jako špeh. Zrušil své zastírací kouzlo a půjdu se k ním přidat. Převezmu kouzlo nad obživením baziliška, ale jakmile začnu kouzlit, musíte zasáhnout. V tu ránu baziliškovi ostatky zničím. Někdo nějaké otázky?“ optal se Draco po vysvětlení jednoduchého plánu.
„Jak jsi získal jejich důvěru?“ optal se ho podezřívavě Fred.
„Myslím že pár vlídných slov mladého Malfoye jim znělo dobře,“ odpověděl mu Draco a sundal si prsten se zastíracím kouzlem.
„Hej Draco, štěstí že jsi tu, potřebujeme tvoji pomoc, ti zelenáči neovládají magii tak jako ty, musíš to dokončit,“ křikl na něj někdo.
„Jistě, už na začátku jsem vám říkal, že jsem toho schopen jenom já,“ pronesl pyšně Draco a stoupnul si na místo několika Smrtijedů. Pozvedl hůlku, otevřel ústa a místností během sekundy proletěly čtyři omračovací paprsky. Smrtijedi se rychle vzpamatovali z nečekaného útoku a začali vchod do jeskyně kropit jedním kouzlem za druhým.
„Rychle Draco, obživ tu obludu, ať můžeme zmizet,“ křikl na něj zase ten stejný Smrtijed. Draco se usmál a začal v mysli odříkávat staré a velmi mocné kouzlo. Z kostry baziliška začal stoupat černý dým, až kosti popraskaly a začal je sžírat tmavě modrý plamen.
„Draco, co to sakra děláš?“ optal se ho Smrtijed, ale to už na něj Draco namířil hůlkou a poslal ho na onen svět. Smrtijedi si toho všimnuli a začali na něj posílat smrtící kouzla. Draco jim to vracel úplně stejnou kletbou. Jeho spolubojovníci se na něj po očku dívali a nemohli uvěřit, že dokáže tak jednoduše používat nejhorší kletbu, který kdy podle nich byla použita.
Harry se přemisťoval tak daleko jak jen dokázal, ale stále mu to trvalo moc dlouho. Konečně se dostal k hranicím Francie, „ještě dvě přemístění a budu tam,“ pomyslel si a ještě dvakrát se přemístil.
Objevil se na poli za Doupětem a viděl, jak z něj stoupá šedý dým. Podle záblesků v oknech se tam stále bojovalo, nemohl na nic čekat a během okamžiku vtrhnul dovnitř.
To co uviděl ho vyděsilo. U nohou mu ležel nehybný George a kousek od něj Ginny. Artur s Molly ještě s Ronem a Hermionou stáli proti sedmi Smrtijedům. Harry se neobtěžoval vytáhnout hůlku a udělal pohyb prsty, stejně jako kdyby je dělal hůlkou. Místností proletěly dva zelené paprsky a dva Smrtijedi padli k zemi mrtvý.
„Sakra, říkal jsi, že je v Rusku,“ křikl jeden Smrtijed a chystal se zmizet oknem pryč, ale ve skoku ho zasáhlo Harryho další smrtící kouzlo. Artur se mu podíval do očí a spatřil obrovské plameny hněvu a touhu zabít všechny své nepřátele. Smrtijedi se rozhodli mu odpovědět stejnou mincí a všichni na něj vyslali smrtící paprsky. Harrymu bylo všechno jedno, šel jim vstříc a nechal je do sebe napálit. Odletěl tři metry, než se zastavil o stěnu a svezl se na zem.
„Hej, dostali jsme ho,“ radovali se Smrtijedi, ale v zápětí jim úsměv zmrznul a v očích se jim objevil strach, který doposud nepoznali.
„Koho že jste to dostali? Po těch vašich kouzlech mě teďka svědí hrudník,“ pronesl Harry hlasem, který u něj nikdo neznal. Ron s Hermionou se lekli a Artur nevěděl co dělat. Molly byla na omdlení a tak ji Ron musel podepřít.
„Vzdej se nebo zabijeme tvé přátele, jako jsme zabili ty dva, co ti leží u nohou,“ křikl Smrtijed. Harry se podíval na Artura a tomu se jen zalesklo v očích. Harry švihnul rukou a všem třem Smrtijedům vylétly hůlky z rukou a jejich náhradní hůlky je následovaly také.
„Kolik smrtících kouzel je zasáhlo?“ optal se Harry všech.
„Ten zmetek co stál ve dveřích schytal asi tři až čtyři kouzla. Ta šmejdka jen jeden,“ chlubili se Smrtijedi.
„Omlouvám se pane Weasley, ale George zachránit už nedokážu,“ pronesl Harry a začal odříkávat složité kouzlo.
„Harry přestaň, nikdo nemůže nikomu vrátit život a pokud ano, bude to pomocí černé magie a nikdy to nebude plný život,“ křikl na něj Artur, když si všimnul jemné záře kolem jeho dcery. Smrtijedi se smáli jak pomatení, ale najednou se chytli na hrudi v místech, kde mají srdce a víc už nic neřekli. Všichni tři se totiž složili k zemi mrtvý.
„Harry, co to děláš? Jak můžeš takhle zabíjet?“ optal se s křikem Ron, ale Hermiona ho zastavila.
„Nemá to cenu, je úplně mimo, jen se na něj podívej,“ řekla Hermiona a měla pravdu. Harryho oči dostaly bílou barvu a vyzařovalo z nich bílé světlo. Odříkával kouzlo dál a dál a světlo mu začalo vyzařovat i z úst a konečků prstů. Ginny se zvedla do výšky jednoho metru a celé její tělo se rozzářilo.
Nikdo nebyl schopen slova. Harry se vznášel u stropu jako anděl a měl dokonce i křídla, nebo to tak aspoň vypadalo, jak z něj vyzařovala magie. Celá místnost byla pohlcena světlem a neznámým hlasem, který přicházel z jiného světa.
„Harry Pottere, ráda tě poznávám. Tvá magická moc předčí i mě samotnou a magie tě nedokáže zabít. Budu se těšit, až se ke mně připojíš a pak budeme společně vládnout světu mrtvých. Nyní ti podle pradávné dohody musím vrátit to, co je ti nejcennější. Nechť její duše navrácena je, nechť její plamen života znovu vzplane, nechť její magická moc v jejích žilách koluje,“ pronesl ženský hlas patřící Smrti. Harry pocítil obrovský úbytek energie a cítil se vyčerpán. Padl na zem a snažil se vzpamatovat. Ginny se pomalu snesla k zemi a jakmile se jí dotkla, nadechla se a otevřela oči. Jako první pohlédla na svojí rodinu a pak se podívala na George, který stále ležel vedle ní.
„Říkal, že na nás bude z vrchu dávat pozor,“ řekla Ginny a zakryla si tvář dlaněmi. Harry se pomalu vzchopil a odešel k mrtvým tělům Smrtijedů.
„Mám se jich zbavit, nebo to vyřídí Ministerstvo?“ optal se vyčerpaně Harry.
„Dneska jsi udělal už dost, četa pro odstraňování důkazů to vyřídí. Jak jsi se o tom útoku vůbec dozvěděl?“ optal se Artur.
„Patron v podobě bílé laně nás v Rusku vyhledal a řekl nám, co se tu děje. Přišel jsem hned jak to šlo, ale i tak to bylo pozdě,“ řekl smutně Harry.
„Nemůžeš zachránit všechny lidi na téhle zemi, není to v lidských silách, tak se o to ani nesnaž,“ pronesl Artur a poplácal ho po zádech. Molly ležela u svého mrtvého syna a Ron také. Hermiona pomáhala Ginny, aby se vzpamatovala.
„Omlouvám se, kdybych nezabil Smrtijedy a myslel dopředu, mohl jsem je přivést k životu oba. Jeden z nich by sice už nikdy nemohl kouzlit, ale žili by oba. Nechal jsem nad sebou zvítězit zlobu a nenávist, místo abych si udržel zdravý rozum,“ pronesl Harry a mířil ke dveřím na zahradu.
„Kam jdeš?“ optal se Ron.
„Dokončit co jsem dneska začal, vrátím se, až pochytám a zabiju všechny ty bastardy, kteří jsou za tohle všechno odpovědní,“ pronesl Harry a přemístil se pryč. Hermiona jen zakroutila hlavou a Ginny se dívala na místo, kde Harry právě zmizel.
„Já…. já byla mrtvá, že?“ optala se opatrně. Hermiona jen přikývnula a Ginny sklopila pohled k Georgeovi.
„Jak mě vůbec oživil?“ optala se a v místnosti zavládlo ticho.
„No víš, začal odříkávat nějaké kouzlo v podivné jazyce, kterému nikdo nerozumí a tři Smrtijedi zemřeli. Pak se kolem vás objevila podivná záře a nějaký ženský hlas mu něco řekl a pak vše ustalo. Oba jste spadli na zem a ty byla zase živá,“ vysvětlila ji Hermiona. „Nikdy jsem o takovém kouzlu nečetla,“ dodala, když se na ní ještě tázavě dívala.
„Pochybuji, že to bylo nějaké kouzlo, pokud jsem to pochopil, Harry zaplatil třemi životy těch Smrtijedů, aby ten tvůj byl navrácen. Nebylo to kouzlo, ale dohoda, obchod, smlouva, prostě jak to nazvete nechám na vás, ale ten ženský hlas patřil samotné Smrti,“ pronesl zamyšleně Artur.
„Myslíte si, že je stále pánem Smrti? Sice nemá u sebe všechny Relikvie, ale pokud je nenajde někdo jiný a nebude je vlastnit, je vlastníkem stále on. Jak je jinak možné, že tři smrtící kletby, které mu narazily do hrudi ho jen polechtaly?“ zajímal se Ron.
„Na to zná odpovědi jen on a nikdo jiný. Nechme to být,“ řekla poprvé Molly od Georgeovi smrti.
Harry zapudil všechny své emoce a koncentroval je na jeden svůj cíl. Chtěl se co nejrychleji dostat do Ruska a pozabíjet co nejvíce Smrtijedů. Chtěl vidět jejich bolest a utrpení. Netrvalo mu to ani pět minut a poháněn nenávistí se přenesl přímo do úkrytu Smrtijedů, kde se jich ještě pár bránilo. Všichni byli jeho příchodem překvapeni, ale on právě věděl co udělá. Protože to myslel doopravdy a velmi vážně, vytáhnul hůlku a švihl s ní jako s bičem. Všichni Smrtijedi přišli o hůlky a svázaly je neviditelné provazy, které jim bránily v přemisťování.
Nicméně Harry neskončil s kouzlením. Několik složitých pohybů hůlkou, plno temně modrého světla a ze všech Smrtijedů se vznesla koule nějaké energie. Harry tuhle energii spoutal kouzly a přenesl je do Draca.
„Díky,“ hlesl Draco a cítil jak v něm magie narůstá. Harry se jen usmál, pustil Smrtijedy a chystal se odejít.
„Cos jim udělal?“ optal se Horacio. Harry ze země vzal hůlky Smrtijedů a hodil jim je a pokynul hlavou, aby nikdo nezasahoval. Smrtijedi se vrhli ke svým hůlkám a začali s nimi máchat jak nějací šašci.
„Co se děje? Nejde vám použít žádné kouzlo? Jaká smůla, teďka jsou z vás mudlové,“ pronesl Harry a přešel k Fredovi s Billem. Ti se na něj divně podívali a nechápali proč jde k nim.
„Frede, Bille, omlouvám se. Přišel jsem do Doupěte pozdě,“ řekl Harry a oběma se v očích objevil strach o svoji rodinu.
„Co se tam stalo?“ optala se Minerva.
„George s Ginny podlehli smrtícím kouzlům, ale díky jednomu starodávnému kouzlu jsem zachránil Ginny, nicméně jsem neměl dost prostředků, abych vrátil život i Georgeovi. Je mi to líto,“ řekl smutně Harry a odešel z doupěte Smrtijedů. Slyšel jak Bill uklidňuje Freda, ale i on sám byl dost mimo. Draco se připojil k Harrymu a Horacio také. Minerva pomalu vyprovázela oba Weasleyovi z jeskyně.
„Můžeme se přemístit?“ optal se Harry všech přítomných. Všichni přikývnuli, ale vyrušili je Smrtijedi, kteří se vyhrnuli z jeskyně a chtěli je podřezat noži.
Harry byl připravený je zastavit, ale Fred ho překvapil. Než stihnul cokoliv udělat, Fred se před ně postavil a připravil se pomstít svého bratra.
„CRUCIO!“ zakřičel z plna hrdla a jeho kouzlo zasáhlo hned čtyři Smrtijedy. Celé okolí se zaplavilo jejich křikem, který Harrymu naháněl docela hrůzu. Věděl co zažíval on, když viděl ty dva ležet na zemi mrtvé a mohl si jen představit, jak se právě cítil Fred. Bill ho chytl za ramena a odtáhnul ho dál od Smrtijedů.
„Bille, pusť mě na ty zkurvisyny. Já je zabiju, zabiju je za to, že zabili George. Budou za to pykat, šmejdi jedni,“ křičel na svého bratra, ale Bill ho nepustil.
„Frede, klidni se. Už jsou to jen mudlové, nikomu kouzly neublíží a teďka budou díky tomu trpět daleko více. Pojďme domů,“ přemlouval ho Bill. Fred s ním přestal zápasit a poslechnul ho.
„Draco, přemístíme je jen jednou. Teďka máš taky velkou moc a společně je dokážeme dostat až do doupěte,“ řekl šeptem Harry a Draco přikývnul.
„Profesore, ředitelko, dáme vám vědět o další schůzi obvyklým způsobem, přeji šťastnou cestu,“ pronesl Harry a s Dracem se chytli za obě ruce. Mezi nimi stáli Fred s Billem a tázavě se na ně dívali.
„Co to děláte?“ optal se Bill. Harry se usmál a pravil, „Příští zastávka bude Doupě.“ Bill chtěl něco namítnout, ale v tom všechny čtyři pohltil vír a zmizeli.
„Minervo, pochopil jsem to tak, že Harry může kouzelníkům odebrat jejich magii a pak ji přenést do koho chce?“ optal se Horacio trochu vyplašeně.
„Legenda praví, že tuhle schopnost měl Godrik Nebelvír. Pokud Harrymu předal své schopnosti, tak je možné, že je to právě to, o čem jste právě mluvil. Nicméně teďka odtud musíme zmizet,“ řekla Minerva a i s Horaciem se přemístili pryč.