19. Prozrazení
Harry ráno vstal dříve než ostatní, přece jenom se prospal a byl vzhůru jen hodinku kolem druhé a pak zase spal. Zdál se mu jen ten jediný sen a bylo v něm plno informací, které hodlal využít. Jen přemýšlel, jak se mu mohlo něco takového zdát, ale nehodlal to teďka řešit.
„Kolik je hodin?“ ozvala se vedle něj Eleonora.
„Bude půl sedmé, ale spi dál,“ odpověděl Harry a dodal, „Snídaně bude až o půl deváté. Musím jít ještě udělat několik věcí.“ Eleonora se na něj s úsměvem podívala a zase zavřela oči.
Harry seděl v kuchyni a vzal si ke čtení Denního Věštce. Doufal, že se nikdo o jeho návratu nedozví, ale jak bylo vidět, Smrtijedi vládli tisku.
„Harry Potter zpátky mezi živými! Nový Pán zla, nebo jen Nesmrtelný?“ hlásal titulek a pod ním bylo napsáno.
Podle velmi spolehlivých informací od nejmenovaného čaroděje, se včera ráno mezi živé vrátil Chlapec, který přežil alias Harry Potter.
Harry Potter, který byl zabit svojí přítelkyní na pozemcích školy čar a kouzel v Bradavicích se vrátil zpátky. Jeho první návštěva byla Gringotova banka, kde si vybral velmi uctivou sumu peněž a celé dopoledne nedělal nic jiného než pobíhal po Příčné ulici a kupoval všem svým přátelům dárky.
„Včera ráno jsem kupoval nějaké dárky a pan Potter vtrhnul do toho obchodu. Rozhlédnul se kolem sebe, mávnul rukou a všechny dárky, které si koupil se objevili na pultu. Nechal si je zabalit, rychle zaplatil slušnou hromádkou zlata a dalším mávnutím ruky dárky zmizely a on s nimi.“ Řekl nám nejmenovaný svědek Potterova návratu. Není to jediný svědek, který říká, že pana Pottera viděl. Harry Potter byl viděn i ve zlatnictví, kde si koupil několik malých drahých kamenů.
Po zbytek dne ho nikdo neviděl a je zřejmé, že se ukryl ve svém domě, který zdědil po Siriusovi Blackovi, který byl jeho kmotrem. Sirius Black je už pár let po smrti a jeho smrt byla podle některých lidí přímou vinou Harryho Pottera, který se nechal na Ministerstvo kouzel nalákat a členové tajné organizace zvané Fénixův řád ho museli zachraňovat.
V Bradavicích se zatím neukázal a jeho přítelkyně Eleonora Gernerová také ne. Naposledy byla viděna poblíž domu Harryho Pottera (celým jménem Harry James Potter).
Ikdyž je jeho návrat velkolepý, jeho odchod takový určitě nebyl. Když ho jeho přítelkyně Eleonora zabila, stál v čele dvě stě Smrtijedů a zaútočil na své přátele. Bylo zde podezření, že Harry Potter je novým Pánem Zla a po nějakou dobu ustala i aktivita Smrtijedů, ale jak se zdálo, byl to jen plán jak ukolébat kouzelnické společenství a pak co nejrychleji zaútočit na Bradavickou školu. Podle svědků ho Smrtijedi nazývali Pánem zla a jeho návrat mezi živé se podobá návratu Pána zla.
Harry Potter je dneska jediný žijící kouzelník i člověk, který se už poněkolikáté vrátil mezi živé a redaktor deníku Jinotaj uvedl, že Harry Potter musí být Pánem Smrti a vlastnit tak tři bájné Relikvie smrti, po kterých pátralo a stálé pátrá nezměrné množství kouzelníků.
Více ze života Harryho Pottera na stranách 5, 6 a 7……
Rita Holoubková
Harry chytnul noviny a hodil jimi na stůl.
„Zatracená mrcha, takže teďka dělá pro Smrtijedy? Tak tohle si někdo odskáče,“ zavrčel Harry, když Krátura vstoupil do jídelny.
„Má Krátura něco pro pana Harryho udělat?“ optal se Krátura, když viděl Harryho nespokojený výraz.
„Ne, nic s čím by jsi mi mohl pomoci. Prosím připrav snídani na půl devátou do místnosti, kde jsme včera večeřeli,“ pronesl Harry a mávnutím ruky se obléknul do bílého hábitu. Prošel přijímací místností a otevřel dveře. Nikdo ho nemohl na náměstí vidět, ale on viděl všechno co se tam dělo.
Harry zašeptal nějaká cizí slova a na náměstí se objevili tři maskovaní Smrtijedi. Všichni tři se po sobě podívali a nechápali jak je možné, že jejich maskovací kouzla zmizela. Harry vystoupil ze stínu kouzel maskující jeho dům a ukázal se tak Smrtijedům. Ani jeden z nich neváhal a tasili hůlky, které jim v dalším okamžiku vylétly z rukou a v polovině cesty k Harrymu se roztříštily na kousíčky.
Smrtijedi na sebe kývnuli a pokusili se přemístit, ale s tím Harry počítal a celé náměstí na pět minut začaroval, aby se z něj nikdo nemohl přemístit. Smrtijedi vyděšeni a v očích posvátnou hrůzu si před ním kleknuli a čekali co se s nimi stane.
„Kdo je Voldemortova žena?“ optal se jich a všichni sebou škubli při vyslovení toho jména.
„My nic nevíme,“ začal jeden ze Smrtijedů a dál nepokračoval, protože čekal nějaké mučení jak na to byl zvyklý od Pána zla a teďka jeho nástupkyně.
„To se mi nechce věřit. Nebyl jsi to náhodou ty, kdo byl jeho ženou mučen, za to, že jste ji o mě nedali vědět?“ optal se Harry a sledoval jejich překvapené výrazy.
„Pane, my jen víme, že když něco řekneme, tak nás zabije,“ hlesl asi nejmladší Smrtijed z té trojice.
„Nyní se tu nikdo nemůže přemisťovat, takže vás nikdo nemůže zabít, teda pokud nepočítáte mě,“ odpověděl mu na jeho tvrzení Harry a Smrtijedi se zdáli být trochu klidnější.
„Tak co, odpovíte mi na mojí otázku? Kdo je Voldemortova žena a jak je daleko v hledání Voldemortových příbuzných?“ optal se Harry a tentokrát už přísnějším hlasem.
„Paní zla je pravým jménem Jassica Pryová a zatím je její pátrání bezvýsledné, protože Pán zla zničil všechny své příbuzné, jak blízké, tak i ty vzdálené,“ odpověděl Smrtijed, který ještě nic neřekl.
„To jsou velmi cenné informace a bylo by lepší, kdyby se nikdo nedozvěděl, že to vím, takže vás budu muset někde uklidit,“ pronesl Harry a Smrtijedi se lekli.
„Vy, vy nás zabijete?“ optal se nejmladší Smrtijed.
„Zatím to nemám v plánu, pane Malkine. Nyní vás přemístím na místo, kde budete před ostatními Smrtijedy v bezpečí,“ odpověděl Harry a všimnul si oddechnutí u všech tří. Harry z kapsy vytáhnul bílý kapesníček, namířil na něj prstem a pronesl „Portus.“ Kapesníček zlatě zazářil a pak nabyl zase staré barvy.
„Chytněte se toho přenášedla,“ poručil Harry a jakmile se chytnul i poslední Smrtijed, ucítil škubnutí v oblasti pupku. Netrvalo to ani pár sekund a všichni stáli před menší chalupou, která se nacházela pod skalním převisem.
„Kde to jsme?“ optali se Smrtijedi.
„Nyní jsem vás přenesl do působení Fideliova zaklínadla, které je rozmístěno od toho domu po tu rozbořenou zídku kolem celého pozemku. Tenhle dům se nachází v severním Skotsku a tak vás zde nikdo nebude hledat,“ odpověděl jim Harry a vydal se do chalupy.
„Vy nás tu jako necháte jen tak?“ optal se Malkin a sundal si kapuci.
„Jistě. Také vám tu nechám jednu hůlku, ale ta je speciálně upravená, takže s ní můžete dělat jen základní kouzla. Samozřejmě vám plně nevěřím, proto jakmile opustím pozemky, začaruji to tady, aby se sem nemohl nikdo přemístit a s tou hůlkou to ani nejde. Také vás varuji, v okruhu stovek mil nenajdete jediného živého člověka, takže zůstaňte tady a budete v bezpečí. Časem se k vám možná přidají i další Smrtijedi, ale to záleží na jejich spolupráci. Nějaké otázky?“ optal se Harry.
„Jistě, jak to bude s jídlem a pitím?“ optal se zase Malkin, kterému se tu líbilo a hodlal tu zůstat, jen potřeboval více konfortu, ale pokud se to podaří, zařídí si to pomocí té hůlky.
„Jednou za týden se tu objeví nějaký domácí skřítek a ve sklepě doplní zásoby jídla i pití. Není tam toho moc, ale bude vám to bohatě stačit. Kdybyste něco potřebovali, tak dejte vědět. Je tu krb, ale není napojený na veřejnou letaxovou síť. Krb vede jen do mého domu, ale pokud nejste zasvěcení do jeho tajemství, nedostanete se tam. Každé ráno se vám tu objeví noviny, pergamen plus potřeby na psaní. Na pergamen napište co vám tu chybí a druhý den ráno vám sem pošlu to, co mi přijde přijatelné pro vaše pohodlí. Ještě něco?“
„Takže nás doopravdy nezabijete a ani nebudete mučit, abychom vám řekli co chcete vědět?“
„Pokud mi nedáte záminku, nicméně mučením informace nezískám, protože při mučení řeknete všechno, jen abych přestal, takže je to neúčinné,“ odpověděl Harry, hodil upravenou hůlku na stůl a odešel dveřmi.
Když přešel přes zídku, která byla hranicí pozemků domu, otočil se a začal kouzlit. Trvalo mu to minutu a dalších pět minut kouzlil další ochranná kouzla, která ho napadla. Vždy tu bylo riziko ikdyž nepatrné, ale on nechtěl nic riskovat. Kouzla ho hned upozorní, pokud se v blízkosti pozemků objeví jiný kouzelník nebo čarodějka mimo těch, kteří znají polohu tohoto místa. Na nic dalšího nečekal a přemístil se zpátky na Grimmauldovo náměstí dvanáct.
Bylo za minutu půl deváté a to už všichni seděli ve společenské místnosti, kde u stolu čekali na snídani. Někteří měli před sebou své nápoje a čistili si hlavu jejich účinky. Harry vstoupil do dveří a všechno utichlo.
„Nenechte se rušit, snídaně by tu měla být během minutky,“ pronesl a šel si sednout na své místo.
„Kde jsi byl?“ optala se ho Eleonora.
„No, před domem hlídkovali tři Smrtijedi, tak jsem je šel trochu vyzpovídat a pak odklidil na bezpečné místo,“ odpověděl Harry a zase nastalo ticho jako v hrobě.
„Jsou ještě naživu?“ optal se Severus.
„Jistě, právě si užívají bezpečného pobytu v mém tajném sídle. Dozvěděl jsem se pár zajímavostí,“ odpověděl Harry a Lucius se na něj překvapeně díval.
„Chceš mi tím říci, že už nezabíjíš Smrtijedy na potkání?“ optal se Lucius a zvažoval, jestli se spojil s tou správnou osobou.
„Pokud mi nedají záminku, tak ne. Navíc tyhle jsem potřeboval pro informace, které mi poskytli a ještě poskytnou.“
„Můžu se ujmout jejich výslechu?“ optal se Severus.
„Ne, až budou chtít, tak mi řeknou co ví a to bez jakéhokoliv mučení či vydírání. Nicméně bych potřeboval, aby se v nějakých novinách objevilo, že tři Smrtijedi byli chyceni na Grimmauldově náměstí a při střetu s Fénixovým řádem zahynuli. Dalo by se to zařídit?“ optal se Harry směrem k ředitelce McGonagallové.
„Jistě, hned pověřím někoho z řádu,“ odpověděla a Harry děkovně kývnul.
„No, můj návrat mezi živé byl veřejně oznámen bez mého vědomí a to přímo Smrtijedy, nebo spíše Pánem zla, ale spíše budeme muset říkat Paní zla,“ pronesl Harry a Lucius si se Severusem a Narcisou vyměnili pohledy.
„Paní zla? Chceš nám tím říci, že Smrtijedy vede žena?“ optal se Aberforth.
„Zajisté. Smrtijedy nyní vede Voldemortova žena a její jméno je …..,“ nedopověděl Harry, protože ho přerušil Lucius.
„Jassica Pryová,“ hlesl téměř slyšitelně a Harry souhlasně přikývnul.
„Malfoy, nebyla to náhodou vaše první snoubenka?“ optala se Minerva a Lucius přikývnul.
„Když jsem ji představil Pánovi zla, zalíbila se mu a on se líbil jí. Poručil mi, abych ji opustil a nechal mu ji a já jsem neměl na výběr. Kdybych vzdoroval, zabil by mě a vzal si ji,“ hlesl zase sotva slyšitelně.
„Harry, už si ji viděl?“ optal se Severus a šmátral po kapsách.
„Měl jsem to štěstí ji dneska brzo ráno vidět. Krvavě rudé vlasy, světlý obličej a oči stejné jako měl Voldemort. Zdálo se mi o setkání Smrtijedů, lépe řečeno, někdo mi ukázal co se tam děje a já mám mírné tušení, že vím kdo to byl,“ odpověděl Harry a nikdo ani nedutal.
„Přesný popis, jde vidět, že se nezměnila. Jak vůbec Smrtijedi zjistili, že jsi se vrátil?“ optal se zase Lucius.
„Voldemort to ve snu řekl Jassice, nebo to aspoň říkala a podle všeho to nebylo poprvé ani naposledy, co jí takhle o něčem informoval, nicméně se divím, že mu to bylo dovoleno, neboť je to závažné porušení všech pravidel, která v Ztraceném městě platí.“
„Ještě něco důležitého jsi se dozvěděl z jejich setkání? Fénixovu řádu by prospělo cokoliv,“ pronesla Minerva.
„Jistě, proto mám úkol pro Malfoyovi a všechny volné a vlivné lidi, kteří jsou na naší straně. Potřebuju najít všechny živé Voldemortovi příbuzné. Pokud je najdou Smrtijedi dříve než my, Voldemort se vrátí a mohu jen hádat, že v daleko větší síle, než když žil minule,“ pronesl Harry a Severus jen zakroutil hlavou.
„Albus mi říkal, že Voldemort chtěl všechny své příbuzné zabít, až na jednoho. Prý někde ukryl svého synovce, ale nikomu o tom neřekl. Albus se to dozvěděl od Voldemortova strýce, než v Azkabanu umřel,“ pronesl Severus.
„Vím kde se nachází a ví to i pár dalších Smrtijedů, ale ti jsou všichni buď mrtvý, nebo sedí v Azkabanu. Udivuje mě, že to Jassice neřekl, ale určitě nebude trvat dlouho a dozví se to,“ pronesl Lucius.
„Kde to přesněji je?“ optal se Harry a odněkud vykouzlil mapu ostrovů.
„Tady, pod skalním převisem je chajda,“ pronesl Lucius a ukázal na mapu. V Harrym vybouchlo. Vždyť on sám tam ráno byl a to místo zabezpečil vlastními kouzly.
„Na tom místě jsem byl ráno a nikoho jsem tam nenašel, ledaže by ho schoval do ……..,“ Harry větu nedokončil, protože se zadíval na Draca a sledoval jeho pohled k Ginny, která se mírně červenala. Harry šáhnul do kapsy od hábitu a hodil Dracovi malý balíček.
„Dělej si s tím co uznáš za vhodné, věděl jsem, že se to stane,“ pronesl k němu a nikdo nechápal. Draco rozbalil balíček a v něm našel krabičku se zásnubním prstýnkem.
„Ale, neměl tento být pro…..,“ optal se Draco a kývnul hlavou k Eleonoře.
„Ne, tenhle jsem získal včera a chtěl jsem ti ho darovat,“ odpověděl Harry a dal se do vychladlé snídaně, která přede všemi ležela dobrou čtvrt hodinu. Draco děkovně kývnul a dál to nerozváděl.
„Harry, nedokončil jsi předešlou myšlenku. Kam kdo koho schoval?“ optal se Severus.
„Voldemort. On ho schoval a já vím nejspíše kam, ale musím si to ještě ověřit. Nicméně ikdyž kdokoliv zná polohu toho místa, nedostane se tam. Jak jsem řekl, dneska jsem tam byl a celé místo začaroval nejmocnějšími kouzly, které znám,“ odpověděl Harry a dal si další sousto křupavých toastů.
Ginny se omluvila, že musí na chvíli odejít a v závěsu se z jídelny vytratil i Draco. Harry se usmál a oba dva sledoval při jejich cestě do Ginnina pokoje, kde jim vrátil soukromí, které v domě bylo značně oslabeno, když sledoval každý kout domu, kromě pokojů, toalet a koupelen.