9. Cesta do Ruska
Prasinky, jak ty mu chyběli. Zašel si do Medového ráje, kde si koupil cukrovou vatu a hned zamířil směrem k hradu. Měl tolik času, nikam nespěchal, tak se cestou chystal stavit u Hagrida a Drápa. Šel lesem, takže jej nikdo nemohl vidět. Potichu a neslyšně se dostat až k Hagridově hájence. Hagrid seděl u předních dveří a něco ukazoval Drápovy.
„Drápe, dávej přece pozor. Co se děje, že jsi tak rozrušený?“ optal se ho Hagrid popuzeně.
„Takhle se mluví s mladším bratrem?“ optal se Harry, když vylezl zpoza dýně.
„Sakra Harry, co tady děláš? Neměl bys být někde v zahraničí a bojovat se Smrtijedy nebo organizovat nějaký odboj?“ optal se překvapený Hagrid.
„Není zas tak zlá doba, abych se nemohl zajít podívat na přátele. Jak se máte?“
„Dráp rád vidět Harry, mě moc chybět přítel,“ řekl Dráp a Harry mu vyskočil na ruku, kterou mu podával.
„Taky tě rád vidím, jak se máš?“
„Hagr být dobrý bratr, on starat se o mě výtečně,“ odpověděl mu usmívající se Dráp.
„To jsem rád. Hagride, kolik obrů přežilo Voldemortovo šílenství?“
„No, moc jich už nezbejvá. Jsou přeci jen druh na vyhynutí, ale vím kde jich padesát bude,“ řekl mudrlantsky Hagrid.
„Jsi schopen některé z nich přimět ke spolupráci? Bylo by vhodné, kdyby část pozemků Bradavic bylo chráněno obry,“ řekl trochu vyhýbavě Harry.
„Děje se snad něco? Proč je potřeba u Bradavic obry?“ optal se Hagrid a čekal, z jakého místa se vyrojí nepřátelé.
„Zatím se nic neděje, ale pokud se Smrtijedi dostanou do Tajemné komnaty, mohou obživit baziliška. Navíc jsem zjistil, že v blízkých horách je pohřbeno několik pradávných zvířat. Je tam uložena i kostra vůbec prvního fénixe a pokud by on povstal pod jejich kouzly, nikdo by je už nezastavil,“ vysvětlil Harry. Hagrid zmizel v útrobách hájenky. Harry slyšel jen zvuky bouchání dveří od skříně, šustění a cinkání různých věcí a pak se mu před očima objevil Hagrid plně vystrojen na výpravu do hor.
„Drápe, jdeme navštívit obry. Harry, vysvětli to ředitelce, profesorka Červotočková je perfektní učitelka, takže o studenty bude postaráno. Jdu splnit tenhle úkol,“ řekl Hagrid a chystal se k odchodu.
„Počkej, budeš jim muset donést nějaké dárky,“ řekl Harry. Z kapsy hábitu vytáhnul nějaký váček a hodil jej Hagridovi se slovy, „vše potřebné najdeš uvnitř, hodně štěstí.“ Hagrid jen kývnul hlavou, že rozumí a i s Drápem se rozběhli přes školní pozemky pryč.
„Pottere, jak jste si mohl dovolit takhle odvolat jednoho z mých učitelů?“ chrlila na něj McGonagallová. Už nebyl Harry jako normálně, ale jen Potter, který ji právě udělal čáru přes rozpočet.
„Jednoduše, Hagrid je členem Fénixova řádu a je důležité, aby obři chránili hranici Bradavic a těch hor. Ještě než odejdu, musím navštívit Tajemnou komnatu a pokusit se zničit kostru baziliška, který tam leží. Teda pokud tam stále leží a Voldemort ji někam neuklidil během své návštěvy v Bradavicích. Prosím, vzkažte taky všem, kteří půjdou do Ruska, ať v pátek večer odcestují do České republiky. Setkáme se v Brně v tajných prostorách pod výstavištěm,“ řekl Harry a odešel z ředitelčiny pracovny.
„Brumbále, on se vám čím dál více podobá v jednání s lidmi. Sice jste nikdy nejednal takhle na rovinu, ale každý přesně věděl, kde je jeho místo a tohle se mi zdá být úplně stejné,“ postěžovala si Minerva k obrazu Albuse Brumbála.
Harry kličkoval mezi studenty a mířil do koupelny, kde na něj čekala vždy přítomná Uršula a taky tajný vstup do Tajemné komnaty. Než tam dorazil, slyšel všudypřítomné šeptání a nejrůznější drby, které o něm kolovali. Když byl na škole, lezlo mu to na nervy, ale naučil se to ignorovat. Nikdy mu prostě nebylo přáno žít úplně normální život běžného kouzelníka.
Otevřel dveře a do bot mu narazila vlna vody.
„Uršulo, to jsi to tu musela zase vytopit? Co se stalo?“ optal se Harry nahlas a za čvachtavého zvuku vešel do koupelny. Mávnutím ruky zastavil všechny kohoutky a otevřel otvory pro otok vody. Uršula nikde nebyla vidět a nebylo ji ani slyšet.
„Asi tu není,“ řekl si sám pro sebe a hadím jazykem poručil, „Otevři se!“ Umyvadla se rozestoupila a jediné nefunkční se ponořilo do podlahy.
Na nic nečekal, skočil do roury a za letu poručil, aby se vstup zase uzavřel. Protože věděl co ho čeká, zmírnil svůj let kouzly a z potrubní roury vyšel ven, místo aby z ní vyletěl jako posledně.
„Je tu nějaké čisto,“ pronesl, když mu pod nohama nekřupaly kostry nejrůznějších zvířat. Dlouho nad tím nepřemýšlel a vydal se k dalším zapečetěným dveřím. Myslel si, že budou uzavřeny, ale zmýlil se. Jeho pohled strnul v kruhovitém vstupu, který byl otevřen zcela dokořán. Vzpomněl si, že tu byl Ron s Hermionou, ale z vlastní zkušenosti věděl, že se dveře zavírají sami.
Vytáhnul hůlku a pronesl kouzlo na zjištění lidské přítomnosti. „Takže pět kouzelníků tu je,“ pomyslel si a opatrně prošel vchodem, slezl po stupačkách a rozhlížel se kolem sebe. Viděl až k soše hlavy Salazara Zmijozela, ale tělo ani kostru baziliška nespatřil. Také si všimnul, že to nebylo mokré místo, jako kdysi, ale všude bylo sucho.
„Je to tu jiné, kdo tu udělal ty změny? Nikdo by se tu neměl dostat,“ řekl Harry už nahlas a hned na to uslyšel vzdálené kroky. Šáhl si do kapsy, ale vzpomněl si, že neviditelný plášť půjčil Dracovi. Přemýšlel co by měl dělat, když mu někdo na hlavu klepnul hůlkou a použil na něj zastírací kouzlo.
„Neměl bys zapomínat na kouzla, která jsou důležitá pro skrytí své přítomnosti, příště u tebe možná už nebudu,“ ozval se mu Ronův hlas u hlavy.
„Co tady děláš?“ optal se Harry zvědavě, ale Ron ho utišil. Ron mu ukázal, aby ho následoval a tak za ním zmizel v potrubní rouře, vedoucí bůh ví kam. Šli tak pět minut, než se Ron zastavil a sejmul z nich zastírací kouzlo.
„Tady si můžeme bezpečně promluvit, tak daleko nikdy ještě nešly,“ řekl Ron a Harry toho moc nepochopil.
„Kdo jsou ti lidé, co tu šmejdí?“ optal se Harry.
„Smrtijedi, něco hledají. Nevím co to je, ale vysušili všechnu vodu a prozkoumávají každičký kousek této komnaty. Nikomu jsem o tom neřekl, protože je sleduji a snažím se zjistit co hledají, ale zatím marně.“
„Kde je ten bazilišek nebo aspoň jeho kostra?“ optal se Harry, Ron se na něj nevědomě díval, ale pak měl v očích čisté zděšení.
„To oni. Oni tu kostru někam odklidily, nebo jsem si to aspoň myslel, že ji odklízejí, aby jim nezavazela. Nemyslíš, že se tu potvoru pokusí oživit, že ne?“ říkal celý zděšený Ron.
„No, v nejhorším případě právě teďka někde běhá Salazarův bazilišek a zabíjí lidi pohledem,“ odvětil Harry, rozhlédnul se kolem a vydal se hlouběji do potrubního systému.
„Kam jdeme?“ optal se Ron, stále vyvedený z míry.
„Připrav si hůlku, jdeme se postarat o ty Smrtijedy. Nedovolím, aby tu ještě více smrděli,“ odpověděl mu Harry, použil další kouzlo na odhalení lidí a jejich počet určil na čtyři kusy.
„Dva jsou tvoji, dva moji. Ti tvoji jsou tímhle potrubím doleva, potkáme se u té sochy,“ řekl Harry a rozběhnul se ke svému cíli.
Harry vyběhnul z potrubí a oba Smrtijedi na něj překvapeně pohlédli. Než stihli uchopit své hůlky, káceli se k zemi pod tíhou dvou rudých záblesků omračovacího kouzla.
„Sakra, ti dnešní Smrtijedi za nic nestojí,“ postěžoval si Harry, ale do zad mu narazilo fialové kouzlo. Přeletěl celou místnost před sochou a tvrdě narazil do stěny. Pootevřel jedno oko a hleděl do usmívající se tváře, osoby, kterou z hlouby duše nesnášel.
„Myslel jsem, že sedíte v Azkabanu, Dolores,“ pronesl Harry a pomalu se postavil zpátky na nohy.
„Nový Pán zla má co chce, ale nechal nás tu dál slídit, v domnění, že sem přijdeš. Máme tě zajmout a přivést k němu živého,“ řekla sladce, jak to dokázala jen ona a kolem ní se objevilo dalších deset Smrtijedů.
„Vidím, že je to deset ku dvěma, no uvidíme, co proti nám zmůžete,“ pronesl Harry a vyšel jim vstříc.
„Myslíš, že ti ten patolízalský Weasley přijde na pomoc? Toho jsem vyřídila hned, jak jste se rozdělili,“ řekla a nechutně se u toho chichotala. Během chichotání dala nepatrný povel a všichni Smrtijedi mávli hůlkami. K Harrymu letěly paprsky nejrůznějších barev, ale on se přemístil na hlavu sochy. Teďka byl tah na něm. Udělal hůlkou několik složitých pohybů a pět Smrtijedů se složilo k zemi.
„Co to?“ křikla naštvaně Dolores a vyslal proti Harrymu kletbu Cruciatus. Kletba narazila do Harryho, odhodila ho do stěny za ním, ale nic mu neudělala.
„Buď jsem za ty roky proti tomuhle mučení imunní, nebo to nemyslíte vážně, Dolores,“ řekl Harry s úsměvem na tváři. Dolores zuřila a poručila, aby ho dostali jakýmkoliv způsobem. Tajemný komnata zářila každou chvíli jinou barvou a zelená se taky našla. Když Smrtijedi zjistili, že ho nedostanou normálními kouzly, uchýlili se k smrtící kletbě, ale ani jednou ho nemohli zasáhnout.
Harry se vyhnul dalšímu zelenému paprsku jen tak tak a přestávalo ho to bavit. „Když mě chtějí zabít, jsou schopni zabít i jiné lidi, nezbývá nic jiného než je odstranit,“ ozvalo se Harrymu v mysli a on jen souhlasně kývnul hlavou. Bylo to divné, jak mohl souhlasit s nápadem, který sám vymyslel? „Asi už blázním,“ pomyslel si.
„Avada Kedavra,“ křikl Harry a jeden Smrtijed se složil mrtev k zemi.
„Pottere, od kdy používáš kletby, které se nepromíjí?“ optala se Dolores trochu vyděšeně. Harry seskočil dolů na volné prostranství.
„Když máte čas ptát se tak blbě, máte čas se i bránit,“ odpověděl Harry a vyslal další dva zelené paprsky. Jeden na ní a druhý na Smrtijeda, který se mu snažil dostat do zad. Dolores uskočila, ale kletba, která byla mířena na ní, zasáhla ležící Smrtijedy.
„Avada Kedavra,“ ozvalo se Harrymu za zády. Ucítil jak mu zelený paprsek proletěl kolem krku a slyšel, jak se vedle něj zhroutil Smrtijed skrytý zastíracím kouzlem. Otočil pohled za svá záda a uviděl udýchaného a ve tváři zakrváceného Rona. „Díky,“ stačil na něj křiknout, protože v dalším okamžiku musel uskočit dvěma zeleným paprskům.
„Už mě s tím serete,“ procedil Harry mezi zuby a máchnul hůlkou. Celá komnata se otřásla pod velikostí kouzla, které Harry právě vyvolal. Po celé komnatě vzplanuly plameny, které se začaly formovat do jednoho obrovského stvoření. Dolores i s posledním Smrtijedem se snažili plameny odrazit pomocí vodních kouzel, ale obrovský ohnivý fénix je oba sežehnul. Pokud byl někdo z ležících Smrtijedů jen omráčený, nyní byl jistě už mrtev. Těla všech Smrtijedů byla ohořelá, ale ne natolik, aby nebylo poznat, kdo to byl.
„Harry, asi budu zvracet,“ zachraptěl Ron a vrhnul vedle sebe šavli.
„Co ti ta ropucha udělala?“ optal se Harry, když k němu přiskočil, aby mu ošetřil utržené rány.
„Nic co by stálo za zmínění. Ale já …. já jsem použil …. použil jsem tu kletbu,“ řekl celý roztřesený Ron.
„To nic, Rone. Vždycky je něco poprvé. Kdybys něco neudělal, byl bych právě nejspíš v jejich drápech a na cestě do Ruska k jejich šéfovi,“ konejšil ho Harry a pomohl Ronovi posadit se. Hned na to zavolal Kráturu.
„Pane Harry, proč mě voláte na tak hrozné místo?“ optal se Krátura a rozhlížel se kolem sebe.
„Kráturo, je někdo na štábu?“
„Ano, Bill a Charlie Weasleyovi a Aberforth Brumbál. Chystali se plánovat cestu do České republiky,“ odpověděl Krátura.
„Doveď je sem prosím.“
„Jak si pán Harry přeje.“ Krátura se uklonil a zmizel. Netrvalo to ani půl minuty a byl zpátky i se třemi kouzelníky.
„Co se tu stalo?“ optal se Bill.
„Potřebuju, aby se zjistilo kolik Smrtijedů zmizelo při převozu do Azkabanu. Dolores tam měla být do konce svého bídného života, ale překvapilo mě, když mě tu napadla ze zálohy. Udivuje mě také, že Smrtijedi pronikli na školní pozemky, aniž bychom o tom věděli,“ řekl Harry a zamířil Ronovi.
„Bille, zajdi na Ministerstvo. Já se tu o to s Aberforthem postarám,“ řekl Charlie a začali sklízet mrtvá těla na jedno místo. Harry chytl Rona a společně i s Kráturou zmizeli. Harry je přenesl k němu domů. Přemístil Rona do pokoje pro hosty a studoval jeho zranění. Nebyla vážná, ale několik tržných ran měl. Pár kouzly mu všechny rány vyčistil a následně zacelil, takže nebylo nic poznat.
„Pojďme si dát něco k jídlu, musíš být celý zdrcený,“ pronesl Harry a objevili se v kuchyni.
Dva dny o oněch událostí se několik lidí setkalo v České republice pod budovami veletrhu v Brně.
„Jsme tu všichni?“ optal se Harry a počítal kolik jich přišlo. Bill, Charlie, Fred, Minerva a Horacio.
„Víc nás přijít nemohlo, buď hlídají pozemky školy, nebo mají jiné úkoly, které plní pro řád,“ odpověděl mu Bill.
„Jistě, na hranicích Ruska. Pak nás dovede k úkrytu Smrtijedů,“ řekl Harry. Na mapě ukázal několik míst, kam se budou postupně přemisťovat a všem dal i kopie fotografií daných míst.
„Kdy se jde na věc?“ optal se Fred.
„Záleží na vás, já jsem připraven. Pokud má někdo nějaké otázky, ať se zeptá. Pokud ne, budu vás čekat na pátém setkávacím bodě.“ Harry kývnul hlavou a zmizel. Ostatní jej následovali.
„Harry, konečně jste dorazili. Smrtijedi právě v úkrytu oživují baziliška,“ hlesl Draco a rozběhnul se k úkrytu Smrtijedů. Za ním bez řečí pospíchalo pět zkušených kouzelníků