14. Konec nebo nový začátek
Uplynuly dva dny od celodenní výuky Obrany proti černé magii a Harry šel ve stínu stromů do hlavního sídla Řádu starobylých mágů.
Prošel vstupní místností a skrz závěs se dal po schodech dolů do sklepení. Mávnutím rukou zapálil louče, aby viděla na cestu před sebe. Došel k zamčenému pokoji, odemknul a vešel dovnitř.
„Draco, Draco, proč jsi musel tolik mluvit?“ optal se Harry a opřel se o zeď.
„Co chceš? Myslel jsem, že jsi přítel, ale ty mě tu držíš pod zámkem. To jsi se doopravdy stal novým Pánem Zla?“ řekl Draco navenek rezignovaně, ale uvnitř něj to vřelo jak voda v hrnci na rozpálené plotně.
„Není pravda, že tě tu držím. Stačilo na jen mávnout rukou, použít kouzlo k odemknutí a mohl jsi jít pryč. Pokud jde o to jestli jsem nebo nejsem Pánem Zla bych mohl dost dlouho vést diskusi, ale ta by mě unavila a já bych tu energii věnoval někomu jinému,“ odpověděl mu Harry a Draco vyletěl z postele.
„Chceš říct, že jsem takový idiot, když jsem si nedokázal otevřít dveře?“ optal se a díval se na dveře.
„Nic takového jsem neřekl, ale když to tak vidíš, tak asi ano, jsi idiot, pokud jsi se odtud chtěl dostat a nepoužil jsi kouzla,“ řekl Harry na jeho otázku a Draco zrudnul.
„Bál jsem se, že jsi tu nastražil kouzla pro detekci mých kouzel a byl bys hned tady, kdybych nějaké použil,“ vymlouval se Draco a Harry se s úsměvem podíval na svícny na zdech.
„Ale ano, použil jsi kouzla a to na rozsvícení těch lamp. Umístil jsem tě sem, protože ostatní pokoje v domě jsou zamořené a tohle bylo jediné místo, kde by se ti nic nestalo. Na Grimmauldově náměstí by se tě členové Fénixova řádu vyptávat na plno věcí, které by měly zůstat skryty. Aberforth je dobrý v pronikání do mysli ostatních a to i ve spánku, kdy si nikdo mysl nechrání, tak jsem nechtěl riskovat, že se o to pokusí a zjistí všechno o tomhle místě a Řádu starobylých mágů. To je moje vysvětlení, jestli nevěříš, nevěř, ale vše jsem udělal pro tvoje dobro,“ řekl Harry a odešel z místnosti. Nechal otevřené dveře, na důkaz, že mluvil pravdu a před domem se přenesl na Grimmauldovo náměstí dvanáct, kde na něj čekala snídaně.
Uběhnul další měsíc a po Smrtijedech nebyla jediná zmínka. Většina lidí slavila, ale Harry věděl, že teprve přijde to nejhorší, protože tohle byl jen krátký klid před děsivou a zničující bouří.
Draco se zase bavil s Harrym, ale jen když to bylo nutné, jinak už zase přebýval u svých rodičů v sídle Malfoyových. Harry před třemi týdny předal vedení Fénixova řádu i plnou moc nad Brumbálovou armádou do rukou McGonagallové, která to zpočátku nechtěla přijat, ale po Harryho naléhání tyto funkce vzala na sebe. Harry sice stále učil, ale jen jediného studenta, nebo spíše studentku.
Byl krásný podzimní den, jeden z těch nejhezčích, protože za chvíli měla přijít zima a už po ránu se objevovaly mrazíky. Všichni studenti si opakovali kouzla. Všichni tři ředitelé hlavních škol a dalších pět ředitelů menších soukromých škol se dohodlo, že tahle cvičení Obrany proti černé magii se budou známkovat a započítají se do hlavního hodnocení na pololetí i na konec roku.
Harry byl až u lesa a trénoval Eleonoru.
„Eleonoro, vím že to zvládneš, tak to zkus znovu a více se snaž,“ řekl Harry povzbudivě a Eleonora se na něj zamračeně podívala.
„Už jsem ti několikrát říkala, ať mi tak neříkáš. Říkej mi prostě El nebo Elo,“ zavrčela na něj a švihla rukou, ze které vyletěl paprsek a zasáhnul Harryho plnou silou. Kolem Harryho se objevila světle modrá bublina, která jej uvěznila.
„Krása. Vidíš jak ti to jde, když tě trochu popíchnu?“ zasmál se Harry a pokusil se bublinu zničit vlastní magií, ale něco nebylo v pořádku. Neměl v úmyslu na sobě cokoliv dát znát, ale chvilku na jeho tváři bylo vidět vyděšení z bezmocnosti.
„Co je tohle přesně za kouzlo?“ optal se Harry a díval se jí do očí. El mu pohled opětovala a mávnutím ruky bublina zmizela a Harry sebou prásknul o zem, přičemž si nabil záda.
„Trochu jsem tuhle bublinu uvěznění vylepšila a uvnitř ní nejde použít žádnou magii. Proto mi to celou dobu nešlo, tak jak jsem chtěla,“ vysvětlila mu a podala mu ruku, aby mu pomohla dostat se na nohy. Harry se jí chytnul a vyskočil na nohy, v dalším okamžiku si hleděli do očí ze vzdálenosti deseti centimetrů. Harry se ještě nepatrně přiblížil a El zareagovala podobně.
Oba zavřeli oči a byli připraveni se konečně políbit na veřejnosti, když v soukromí spolu byli každou volnou chvíli a sem tam spolu byli i přes noc, ale v tom je vyrušil zděšený křik, „Smrtijedi jsou tady, prolomili obrany hradu!“ Harry se otočil k místu, kde pomalým krokem šlo přes pět set zakuklených kouzelníků.
„Omlouvám se, ale musím to jít vyřídit. Víš co máš dělat, kdybych přece jen podlehnul,“ řekl Harry a přemístil se do volného prostoru mezi studenty s učiteli a přicházející Smrtijedy. Studenti zatajili dech a Smrtijedi zůstali stát.
„Co tu chcete? Ještě o krok blíž a všechny vás pošlu do horoucích pekel,“ pronesl varovně Harry a vytáhnul si hůlku. Všichni Smrtijedi do jednoho poklekli a sklopili tváře k zemi.
„Náš pane, přišli jsme vám sdělit, že celá Evropa je pod naší vládou, zbývá jen Anglie, Skotsko a Irsko. Afrika se k nám přidala bez bojů, Asie vytváří odboj a Amerika zůstává neutrální,“ pronesl jediný Smrtijed, který si dovolil nepokleknout.
„Vláda nad celým světem, bez omezení. Jak krásná a zvrácená to představa. Jaké části světa chceš vládnou ty, Jasone?“ optal se Harry a davem učitelů i studentů to šumělo.
„Harry, co je to s tebou? Doopravdy jsi se stal, tím proti čemu jsi celou dobu tak bojoval? Doopravdy budeš jako Voldemort a zabiješ něčí rodiče, aby nějaké nebohé dítě vyrůstalo v utrpení jako ty?“ křičel na něj Hagrid a za jeho zády se objevil celý kmen obrů, vybavených do boje. Harry se otočil na Hagrida a trpce se usmál.
„Nikdo a nikdy netrpěl v dětství jako já. Nikdo na svých bedrech nenesl tolik zodpovědnosti jako já. To já byl ten, kdo porazil Toma Raddla a zbavil svět jeho plánované krutovlády. To já byl Brumbálovou loutkou, další obětí pro vyšší dobro. On ze mě udělal to co jsem a já tuhle úlohu přijal. Dobře věděl, že když zabiju vůdce Smrtijedů, stanu se jim já, ale nikomu nic neřekl, nechal to na mě. Možná se nikdy nevzdal svého snu o nadvládě kouzelníků, kteří budou vládnout mudlům a já to dokážu,“ odpověděl mu plný nenávisti. Dvacet Smrtijedů se postavilo a začali vytvářet nějaké velmi temné kouzlo.
Harrymu do zad vletěl černý dým, který do něj stále proudil z hůlek oněch Smrtijedů, ke kterým se přidávalo postupně víc a víc Smrtijedů. Harrymu se zatemnil zrak a když zase viděl, díval se na svět černýma očima, které vyděsily všechny přihlížející, až na Smrtijedy a Eleonoru.
Když Smrtijedi přestali s kouzlem, seběhla k němu a dívala se mu do očí.
„Dej mi znamení, že jsi to stále ty,“ šeptla tak, že ji slyšel jen on. Harry se k ní naklonil a naznačil, že by ji rád políbil, ale v zápětí ji rukou odstrčil pryč.
„Moji služebníci, dívejte se a učte se, jak se ovládají poslední vzdorující kouzelnické školy!“ křikl Harry, jeho hůlka svištěla vzduchem jako blesk a pohybovat se nepřestávala. Nikdo nic nepocítil, ale pak z Harryho vyletěla obrovská černá clona, která byla tvořena černou magií a kdo by ji podlehnul, už by Harrymu do konce života sloužil.
Vlna magie se blížila ke studentům i učitelům čím dál více, ale byla rychle zpomalena. Před všemi studenty stanul Draco a pustil se do boje svojí magií. Aberforth a Severus se k němu okamžitě přidali a během půl minuty Harrymu vzdorovali všichni učitelé všech škol. Přidali se i jeho přátelé a nejschopnější studenti.
Povedlo se jim zpomalit vlnu Harryho magie, ale zastavit ji nedokázali, jako by na něco čekali. Eleonora se postavila zpátky na nohy, utřela si slzy, které ji tekly po obličeji a i ona se chystala použít proti Harrymu kouzlo, ale daleko mocnější, než mohl kdokoliv z jeho soupeřů použít.
„Omlouvám se, vždy jsem tě obdivovala a když jsem tě poprvé viděla na vlastní oči, zamilovala jsem se a proto musím udělat co jsi mi řekl. Uvidíme se v dalším životě,“ pronesla třesoucím se hlasem. Byla na půl cesty mezi Harrym a učiteli, takže ji slyšeli a pak mocně máchla hůlkou.
Ozvalo se zadunění a nad Bradavicemi se objevily hrozivě vyhlížející bouřkové mraky. Eleonora ještě jednou švihla hůlkou a tentokrát z ní vyletěl zlatý paprsek, ale nezasáhnul Harryho, paprsek totiž vletěl do mraků, které se zlatě rozzářily a pak jediným mocným bleskem zasáhly Harryho tělo. V ten okamžik proud jeho magie ustal a všechna magie obránců školy se opřela do překvapených Smrtijedů. Nejméně třetina jich padla a zbytek Smrtijedů se dalo na útěk.
„Pochytejte je, než se dostanou k hranicím pozemků, kde se mohou přemístit!“ křičela Minerva a Draco se přemístil před prchající Smrtijedy a vytáhnul na ně všechnu moc, kterou vládnul.
Za pět minut bylo po zábavě a všichni studenti byli posláni do svých společenských místností a všichni učitelé a Harryho přátelé se semkli kolem jeho těla. Eleonora vedle něj klečela, hlavu měla na jeho hrudi a brečela.
„Klid děvče, to bude dobré, jen si musíš odpočinou. Dneska jsi zachránila životy všech, kteří jsou zde na hradě,“ pronesla konejšivě Minerva a objala ji kolem ramen.
„On…. on to věděl….. on věděl, že může podlehnout……. Řekl…. řekl ať použiji to kouzlo….., že ho to prý zastaví. Kdyby….. kdyby mi řekl, že ho to zabije, tak jsem to nepoužila….. říkal, že mu to odebere všechnu jeho magickou moc a pak bude dál žít jako mudla, aby se ho nikdo nemusel bát. Já… já zabila někoho…. koho jsem milovala. Jak se asi musel cítit, když ho zabila osoba, kterou miloval?“ řekla Eleonora a všichni se na ni překvapeně dívali.
Nikdo nic dlouho neříkal a když se rozhodli, že Harryho tělo odnesou, stalo se něco, co nikdo nečekal. Celé jeho tělo začalo zlatě zářit a pak zmizelo v jasně žlutém záblesku.
„Co to sakra bylo?“ optal se Ron.
„To Řád, určitě si ho k sobě povolali,“ hlesl Draco a okamžitě na něm vysely všechny pohledy.
„O čem to mluvíš?“ optala se Ginny.
„Píše se o tom v Nedro solasieg gorte, knize Řádu starobylých mágů. Všichni členové řádu, kteří poskytnou nebo předají na jinou osobu část své magie a to dvakrát, nezemřou okamžitě, jak je někdo zabije, ale Rada Řádu si tu osobu předvolá do Ztraceného města a tam rozhodnou, jestli bude pokračovat dál na posmrtné cestě, nebo se vrátí zpátky mezi živé, ale jen jako mudla,“ vysvětlil Draco a Eleonora se na něj s nadějí v očích podívala.
„Vrátí se? Vrátí se a bude si všechno pamatovat?“ optala se stále roztřeseně.
„Nevím jestli se vrátí, ale ano, bude si pamatovat vše,“ odpověděl Draco.
„Kdy a kde se objeví?“ optala se Minerva, protože měla na Harryho plno otázek.
„Musíme přesunout hlavní štáb Fénixova řádu. Grimmauldovo náměstí je nám všem nyní uzavřeno, pokud se teda nenajde jeho závěť, podle které se majitelem stane někdo z jeho přátel. Potomky zatím nemá, takže v rodině to asi nebude,“ pronesl Severus.
„To je omyl. Dům i všechno ostatní připadne jeho potomkovy, který se ještě nenarodil,“ řekla tiše Eleonora, tak že ji nikdo neslyšel a rukou si sjela na břicho.
„Paní ředitelko, ukončuji svoje studium na škole a odcházím,“ pronesla Eleonora nahlas. Šokovaná Minerva i ostatní ji zaráz položili otázku, „Proč?“
„Jsem plnoletá, moje rodina byla před pádem Voldemorta zabita a tak si můžu dělat co chci. Nyní mám novou rodinu a půjdu bydlet do domu, který patří mě, stejně jako mému budoucímu muži,“ vysvětlila, stoupla si, mávnutím hůlky se u ní objevili všechny její věci a se zlatým zábleskem zmizela.
„Jdu do své pracovny. Dejte mi aspoň hodinu času, než tohle všechno rozdýchám,“ řekla Minerva a také se odporoučela pryč. Aberforth, který měl mezi všemi učiteli vážené postavení, se ujal pomyslného velení a začal okamžitě zase zajišťovat zabezpečení školy.
Konec dílu!